34 C 39/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní titul Evou Přívrackou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro 10 126 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 400 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 5 726 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 726 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 126 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit i s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 726 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 213 Kč počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy a poté vždy do 7. dne od předchozí splátky. Strany si ujednaly, že nejprve budou platby započítávány na dlužný úrok a poté na jistinu. Žalovaná však na dluh uhradila pouze částku ve výši 2 600 Kč. Žalovaná se tak počínaje dnem datum dostala do prodlení a žalobkyně tak celý dluh zesplatnila. Žalovaná dlužnou částku s příslušenstvím do dnešního dne neuhradila.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba a předvolání k prvému jednání ve věci byly žalované doručeny dne datum, tedy více než deset dnů přede dnem konání jednání, a to do vlastních rukou náhradním způsobem, když si žalovaná předvolání do 10 dnů ode dne vyvěšení výzvy nevyzvedla. Žalobkyni bylo předvolání k jednání doručeno do datové schránky dne datum a tento se z jednání přípisem ze dne datum omluvil.

4. Podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne datum strany spolu uzavřely Smlouvu o úvěru číslo ve spojení s formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, dle nichž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, která se zavázala jej splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami po 213 Kč splatnými počínaje dnem datum a poté vždy 7. den po datu splatnosti předchozí splátky (čl. III ve spojení s informacemi o smlouvě), a to spolu s úrokem ve výši 1 386 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 2 100 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 240 Kč (čl. II smlouvy, důkaz: Smlouva o úvěru). Čerpání úvěru žalovanou plyne z čl. II smlouvy, kdy žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy hotovost ve výši 7 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná na úvěr uhradila částku ve výši 2 600 Kč (důkaz: informace o smlouvě). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila více než těchto 2 600 Kč. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu, vlastní automobil, nevlastní nemovitost a v minulosti si nebrala jiný úvěr. ulice výdaje žalované byly v evidenční kartě vyčísleny na částku 11 330 Kč. K zaměstnání žalované bylo v evidenční kartě uvedeno, že žalovaná je zaměstnána na plný úvazek na základě pracovní smlouvy s čistým příjmem 26 283 Kč měsíčně, a že toto žalobkyně ověřila dle výplatní pásky (důkaz: evidenční karta). Žalobkyně však tuto výplatní pásku soudu nepředložila.

6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované jinak než vyplněním evidenční karty klienta. Protože se žalobkyně nedostavila k jednání, znemožnila soudu, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř., když soud projednal věc v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. (usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud připomíná, že dle ustanovení § 120 o.s.ř. může soud doplnit dokazování i bez návrhu účastníků řízení. Tato výjimečná možnost nikoli povinnost však nemá nahrazovat nedostatek procesní aktivity účastníků řízení. Řízení je zásadně ústní a je na jeho účastnících nikoli na soudu, aby se o svá práva starali (vigilantibus iura). Předžalobní výzvou ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14 dnů po obdržení výzvy (důkaz: předžalobní výzva).

7. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil pro věc nic podstatného.

8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ), smlouvu o úvěru. Protože na jedné straně smluvního vztahu stojí žalobkyně, která ve smyslu ustanovení § 420 NOZ při uzavírání a plnění smlouvy jednala v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaná jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jejího povolání, tedy podle §419 NOZ spotřebitel, jedná se dle ustanovení § 1810 NOZ o spotřebitelskou smlouvu.

9. V souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č. spisová značka dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. neplatná, neboť poskytovatel úvěru neprověřil, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Tento závěr je v souladu s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie, Nejvyššího a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum vydaném pod sp. zn. ústavní nález to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. V souzené věci posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované jen formálně. Žalobkyně soudu nepředložila ani pracovní smlouvu žalované ani výplatní pásku zmíněnou v evidenční kartě žalované. Pro dostatečné posouzení úvěruschopnosti je pak zásadní kromě dosahovaných příjmů posoudit i výdaje úvěrovaného. V tomto bodě však žalobkyně v rozporu s citovanými rozhodnutími soudu vyšel pouze z údajů uvedených žalovanou, když nadto ani neprověřila, zda žalovaná skutečně bydlí v nájmu (nájemní smlouva), či zda vlastní automobyl a nevlastní nemovitost. Za této situace neměla žalobkyně k dispozici dostatek údajů potřebných k posouzení úvěruschopnosti žalované, a proto je uzavřená smlouva neplatná. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalované 7 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu a žalobkyni dle ustanovení § 2993 o.z. vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 4 400 Kč (7 000 Kč – zaplacených 2 600 Kč). V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka soud vyšel z toho, že při úvaze, na který závazek má být platba započtena je třeba vycházet ze zásady priority, lze-li ji uplatnit, jde logicky o prioritu zápočtu na závazek platný před zápočtem na závazek neplatný. Z tohoto důvodu byly platby započteny na závazek z bezdůvodného obohacení. Přitom je-li neplatná smlouva, pak včetně ujednání o smluvní pokutě a poplatků za sjednání úvěru.

10. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou ze dne datum, vycházel soud z toho, že splatnost dlužné částky nastala dne datum (den splatnosti dlužné částky uvedené v předžalobní výzvě). Den poté se dle ustanovení § 1968 o.z. dostala žalovaná do prodlení. Žalovaná je tak povinna podle odst. 2 téhož ustanovení ve spojení s § 19 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. platit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 400 Kč od datum do zaplacení. Proto soud žalobě v rozsahu výroku I. vyhověl.

11. Jelikož část nároku žalobkyně, nárok na zaplacení 5 726 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 726 Kč od datum do zaplacení nebyl po právu, soud žalobu v této části zamítl, výrokem II.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. když převážně úspěšné žalované náklady nevznikly.

13. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.