34 C 39/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní titul Evou Přívrackou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro 10 126 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 400 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 5 726 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 726 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 126 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit i s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 726 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 213 Kč počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy a poté vždy do 7. dne od předchozí splátky. Strany si ujednaly, že nejprve budou platby započítávány na dlužný úrok a poté na jistinu. Žalovaná však na dluh uhradila pouze částku ve výši 2 600 Kč. Žalovaná se tak počínaje dnem [datum] dostala do prodlení a žalobkyně tak celý dluh zesplatnila. Žalovaná dlužnou částku s příslušenstvím do dnešního dne neuhradila.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba a předvolání k prvému jednání ve věci byly žalované doručeny dne [datum], tedy více než deset dnů přede dnem konání jednání, a to do vlastních rukou náhradním způsobem, když si žalovaná předvolání do 10 dnů ode dne vyvěšení výzvy nevyzvedla. Žalobkyni bylo předvolání k jednání doručeno do datové schránky dne [datum] a tento se z jednání přípisem ze dne [datum] omluvil.

4. Podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] strany spolu uzavřely Smlouvu o úvěru [číslo] ve spojení s formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, dle nichž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, která se zavázala jej splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami po 213 Kč splatnými počínaje dnem [datum] a poté vždy 7. den po datu splatnosti předchozí splátky (čl. III ve spojení s informacemi o smlouvě), a to spolu s úrokem ve výši 1 386 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 2 100 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 240 Kč (čl. II smlouvy, důkaz: Smlouva o úvěru). Čerpání úvěru žalovanou plyne z čl. II smlouvy, kdy žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy hotovost ve výši 7 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná na úvěr uhradila částku ve výši 2 600 Kč (důkaz: informace o smlouvě). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila více než těchto 2 600 Kč. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu, vlastní automobil, nevlastní nemovitost a v minulosti si nebrala jiný úvěr. [ulice] výdaje žalované byly v evidenční kartě vyčísleny na částku 11 330 Kč. K zaměstnání žalované bylo v evidenční kartě uvedeno, že žalovaná je zaměstnána na plný úvazek na základě pracovní smlouvy s čistým příjmem 26 283 Kč měsíčně, a že toto žalobkyně ověřila dle výplatní pásky (důkaz: evidenční karta). Žalobkyně však tuto výplatní pásku soudu nepředložila.

6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované jinak než vyplněním evidenční karty klienta. Protože se žalobkyně nedostavila k jednání, znemožnila soudu, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř., když soud projednal věc v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. (usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud připomíná, že dle ustanovení § 120 o.s.ř. může soud doplnit dokazování i bez návrhu účastníků řízení. Tato výjimečná možnost nikoli povinnost však nemá nahrazovat nedostatek procesní aktivity účastníků řízení. Řízení je zásadně ústní a je na jeho účastnících nikoli na soudu, aby se o svá práva starali (vigilantibus iura). Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14 dnů po obdržení výzvy (důkaz: předžalobní výzva).

7. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil pro věc nic podstatného.

8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ), smlouvu o úvěru. Protože na jedné straně smluvního vztahu stojí žalobkyně, která ve smyslu ustanovení § 420 NOZ při uzavírání a plnění smlouvy jednala v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaná jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jejího povolání, tedy podle §419 NOZ spotřebitel, jedná se dle ustanovení § 1810 NOZ o spotřebitelskou smlouvu.

9. V souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č. [spisová značka] dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. neplatná, neboť poskytovatel úvěru neprověřil, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Tento závěr je v souladu s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie, Nejvyššího a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. V souzené věci posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované jen formálně. Žalobkyně soudu nepředložila ani pracovní smlouvu žalované ani výplatní pásku zmíněnou v evidenční kartě žalované. Pro dostatečné posouzení úvěruschopnosti je pak zásadní kromě dosahovaných příjmů posoudit i výdaje úvěrovaného. V tomto bodě však žalobkyně v rozporu s citovanými rozhodnutími soudu vyšel pouze z údajů uvedených žalovanou, když nadto ani neprověřila, zda žalovaná skutečně bydlí v nájmu (nájemní smlouva), či zda vlastní automobyl a nevlastní nemovitost. Za této situace neměla žalobkyně k dispozici dostatek údajů potřebných k posouzení úvěruschopnosti žalované, a proto je uzavřená smlouva neplatná. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalované 7 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu a žalobkyni dle ustanovení § 2993 o.z. vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 4 400 Kč (7 000 Kč – zaplacených 2 600 Kč). V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] soud vyšel z toho, že při úvaze, na který závazek má být platba započtena je třeba vycházet ze zásady priority, lze-li ji uplatnit, jde logicky o prioritu zápočtu na závazek platný před zápočtem na závazek neplatný. Z tohoto důvodu byly platby započteny na závazek z bezdůvodného obohacení. Přitom je-li neplatná smlouva, pak včetně ujednání o smluvní pokutě a poplatků za sjednání úvěru.

10. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou ze dne [datum], vycházel soud z toho, že splatnost dlužné částky nastala dne [datum] (den splatnosti dlužné částky uvedené v předžalobní výzvě). Den poté se dle ustanovení § 1968 o.z. dostala žalovaná do prodlení. Žalovaná je tak povinna podle odst. 2 téhož ustanovení ve spojení s § 19 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. platit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 400 Kč od [datum] do zaplacení. Proto soud žalobě v rozsahu výroku I. vyhověl.

11. Jelikož část nároku žalobkyně, nárok na zaplacení 5 726 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 726 Kč od [datum] do zaplacení nebyl po právu, soud žalobu v této části zamítl, výrokem II.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. když převážně úspěšné žalované náklady nevznikly.

13. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.