34 C 45/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr Evou Přívrackou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 43 925,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 932,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 28 932,63 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 933,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z 14 993,36 Kč od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroku ve výši 29% ročně z částky 28 932 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 249 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 925,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení a za období od [datum] do [datum] z částky 19 618,61 Kč ve výši 2 403,57 Kč, za období od [datum] do [datum] z částky 9 314,02 Kč ve výši 1 141,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 29% ročně z 19 618,61 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaného na částku 3 935,17 Kč, úroku z prodlení ve výši 29% ročně z 9 314,02 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaného na částku 3 091,22 Kč a úrok 29% ročně z částky 28 932,63 Kč od [datum] do zaplacení, s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla zápůjčku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 23 225 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 838 Kč. Žalovaný do postoupení uhradil částku 15 658,44 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dále uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla zápůjčku ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 19 017 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 684 Kč. Žalovaný do postoupení uhradil částku 25 285,56 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Na základě provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] dle které původní věřitel poskytl žalovanému při podpisu smlouvy hotovostní půjčku v celkové výši 27 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 23 225 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 50 225 Kč skládající se z jistiny ve výši 27 000 Kč a poplatku ve výši 23 225 Kč v 59 týdenních splátkách po 838 Kč a poslední 60 splátku ve výši 661 Kč, kdy 1. splátka byla splatná 7. dne po uzavření smlouvy. Částka 27 000 Kč byla poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy, ve smlouvě se uvádí, že„ zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy od [anonymizováno] v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku půjčky“. (Smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně dále podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] dle které původní věřitel poskytl žalovanému při podpisu smlouvy hotovostní půjčku v celkové výši 22 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 19 017 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně dlužnou částku v 59 týdenních splátkách po 838 Kč a poslední 60 splátku ve výši 783 Kč, kdy 1. splátka byla splatná 7. dne po uzavření smlouvy. Částka 22 000 Kč byla poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvách je uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Zákaznická karta ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyla soudu předložena. Ujednání smlouvy o zápůjčce, které přenáší odpovědnost za vyhodnocení schopnosti splácet úvěr ze žalobce na žalovaného je v rozporu s ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v Seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (Smlouva o postoupení pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (dopis ze dne podací arch ze dne). Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky (dopis ze dne [datum] a poštovní podací arch). Žalovaný netvrdil, a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni na půjčku uhradil více, než připouštěla žalobkyně.

5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru: Právní předchůdce žalobkyně se žalovaným podepsali smlouvy, kterými právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl při jejím podpisu peněžní prostředky v celkové výši 49 000 Kč, a žalovaný se zavázala vrátit tuto částku ve výše popsaných splátkách spolu s úplatou ve výši 42 242 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit v šedesáti týdenních splátkách s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni.

6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.

7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku, i když vůbec nezkoumala schopnost žalovaného splácet, nedoložila ani zákaznickou kartu hodnotící příjmy a výdaje žalovaného.

9. Soud dodává, že tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, znemožnila soudu, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

10. Závěr o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

11. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Ohledně povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného z úřední povinnosti (bez ohledu na námitku spotřebitele) lze odkázat i na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. Je třeba si dále uvědomit, že věřitel ve spotřebitelských úvěrech a zápůjčkách je ten kdo vykonává faktickou vládu a je také tím, kdo zcela určuje podmínky smluvního vztahu. Představa, že adhezní spotřebitelské smlouvy může jakkoli významně ovlivnit spotřebitel je zcela lichá. Věřitel je z povahy svého postavení silnější smluvní stranou, má sílu ekonomickou, zná prostředí i právní řád, využívá účinný marketing (který z povahy věci míří na slabá místa člověka, která jsou známá a kdy je jistota, že podstatná část populace mu není schopna vůbec čelit, neboť má jen rozum průměrného člověka jak koneckonců konstatuje i § 4 odst. 1 o.z.). Na věřitele, který je podnikatelem zabývajícím se poskytováním zápůjček, tak musí být kladeny nároky uvedené i v Hlavě I. občanského zákoníku. Věřitel je tedy dle ust. § 5 o.z. povinen jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jeho oborem podnikání spojena a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k jeho tíži.

13. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

14. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smluv o zápůjčce plnila žalovanému 49 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 28 932,62 Kč (49 000 Kč jako poskytnutá jistina – 20 067,38 Kč představující částku započtenou na úhradu jistiny) s tím, že žalobkyni vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ode dne [datum] do zaplacení.

15. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky 28 932,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 249 Kč, přičemž tato částka představuje 31,73 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 758 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 psím. a), bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 925,99 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 379 Kč.