34 C 90/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 128 094 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobce částku , částka, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok ve výši 12,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 7,05 %zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 7,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 7,50 %, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 8 %,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 8,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 9 %,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 9 %,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 7,25 %,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 7,50 %,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 10,75 %,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 14 %,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 14 %,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 14 %,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 13,75 %,zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím, a to z důvodu porušení povinností žalovaného vrátit jistinu půjčky ve výši , částka, a zaplatit dlužný poplatek, a to vše podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“) uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen , Anonymizováno, ), a žalovaným. Žalobkyně uvedla, že žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel, částečně uhradil splátku splatnou , datum, . Od , datum, se dostal do prodlení se splácením, žalobkyně proto přistoupila dne , datum, k zesplatnění. Žalovaný uhradil dle žalobkyně první splátku úvěru ve výši , částka, dne , datum, , částku , částka, dne , datum, a dne , částka, dne , datum, . Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný podepsal dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, na koupi vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , přičemž smluvní strany si dále sjednaly, že se budou řídit také obchodními podmínkami a sazebníkem poplatků žalobkyně. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet žalobkyni úvěr, a to formou 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, , které byly splatné vždy k 6. dni příslušného kalendářního měsíce, a to počínaje od , datum, . Žalovaný zaplatil částku , částka, v hotovosti při uzavření smlouvy. RPSN činila 60,14 %. Žalobkyně zaslala dne , datum, částku , částka, na účet č. , č. účtu, označenou jako „, právnická osoba, , , právnická osoba, .“ (Smlouva o úvěru č. , hodnota, , výpis z účtu vedeného u , Anonymizováno, , a.s., z , datum, na částku , částka, ). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil včas a řádně, žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky ke dni , datum, . Pohledávka se skládala z dlužné splátky splatné do dne ukončení úvěrové smlouvy ve výši , částka, , nesplacené části jistiny úvěru a sankce za porušení závazkového vztahu z úvěrové smlouvy (ponížené o pojištění) ve výši , částka, a vyúčtování příslušenství, tj. úrok z prodlení, smluvní pokuta a poplatky ve výši , částka, ; celkem , částka, (oznámení o zesplatnění z , datum, ). Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly , datum, Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v Seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (Seznam postoupených pohledávek včetně Smlouvy o postoupení pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (dopis ze dne , datum, ). Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, zaslaným na adresu uvedenou ve smlouvě vyzván k úhradě částky , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , a to ve lhůtě do , datum, (dopis ze dne , datum, a podací lístek z téhož dne). Dle žalobkyní předloženého přehledu plateb žalovaný uhradil na základě shora uvedené smlouvy celkem , částka, , přičemž splátka , částka, byla uhrazena dne , datum, , dne , datum, žalovaný uhradil , částka, a dne , datum, částku , částka, (tvrzení žalobkyně, přehled plateb). Žalovaný netvrdil, a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by uhradil více, než připouštěla žalobkyně.

4. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

5. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do , datum, (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

6. Podle § 52 odst. 1 obč. zák., spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel.

7. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

8. Podle ust. § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách a sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen „Zákon“) pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.

9. Podle ust. § 4 odst. 1 Zákona smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel.

10. Podle ust. § 4 odst. 2 písm. a) Zákona smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. Podle § 4 odst. 2 písm. c) Zákona, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, a podle písm. d) cit. ustan., stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu.

11. Podle ust. § 6 Zákona nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

12. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o půjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku ve znění platném do , datum, .

13. Ve smyslu § 55 obč. zák. jsou nepřípustná zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 obč. zák. neplatná.

14. Předmětná smlouva o půjčce byla žalovaným řádně podepsána. Ze smlouvy samotné ani z obchodních podmínek však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobkyně, stanovil výši poplatku, smluvní pokuty a poplatku označovaného jako „sankce za porušení závazkového vztahu“, když informace o výši smluvní pokuty, poplatku a dalších ujednáních ve smlouvě zcela chybí. Smlouva tak neobsahuje celkovou částku, kterou žalovaný za poskytnutý úvěr měl zaplatit. Smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 4 zákona 321/2001 Sb. neobsahuje potřebné informace. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne , datum, , v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

15. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona č. 321/2001 Sb., s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-76/10 ze dne , datum, , soud uzavřel, že smlouva o půjčce je neplatná, a to podle § 55 odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 1 obč. zák. a žalobci tak pohledávka na zaplacení sankčních poplatků nevznikla.

16. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že žalobkyně ani po výzvě soudu nebyla schopna dotvrdit, z jakých částek se skládá dlužná „jistina“ a co představují sankční poplatky a v jaké výši tyto požaduje. Ani to však žalobkyni nezabránilo uplatnit uvedený nárok u soudu. Listiny, které žalobkyně přiložila k doplnění tvrzení, o ničem nevypovídají, zůstala-li žalobní tvrzení neúplná. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení podle § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ohledně požadavku na zaplacení „jistoty“ ve výši , částka, .

17. Bylo prokázáno, že na smlouvu o půjčce žalovaný zaplatil , částka, + , částka, v hotovosti při uzavření smlouvy. Pokud si žalovaný půjčil , částka, , zbývá mu doplatit na jistinu , částka, . V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 326/2004 a navazující sp. zn. 26 Cdo 687/2014, 28 Cdo 1128/2014, nebo 33 Cdo 5460/2016 a další). Platí, že musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2940/2017). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené úvěrové smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 451 obč.zák.), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. o.z.), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalované). Neobstojí tedy historický výklad přijatý v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 526/2001. Závěry uvedeného rozhodnutí se v soudní praxi neujaly a nejsou také potvrzovány žádnou navazující judikaturou (srov. rozsudek Krajského osudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019-163). Pokud jde o nesplacenou jistinu, v tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, když je zjevné, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od do zaplacení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný, jež byl v řízení úspěšný, by náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že na ně žádný z účastníků nemá právo (výrok III.).