35 C 13/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 75 000 Kč

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů tohoto řízení v částce 29 463,50 Kč, na účet advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], advokátní kancelář [ulice a číslo], [obec a číslo], ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19.12.2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 000 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřeli dne 2.1.2014 mandátní smlouvu o poskytování daňového, ekonomického a organizačního poradentství, v souladu s ní se žalovaný zavázal poskytovat žalobkyni a jí určeným třetím osobám služby daňového, ekonomického a organizačního poradce. V souvislosti s poskytnutím služeb způsobil žalovaný svým jednáním škodu klientovi žalobkyně, společnosti [právnická osoba] Žalovaný měl v roce 2014 podat žádost o vrácení DPH z Itálie a Slovinska za zdanitelná plnění přijatá klientem v roce 2013, konkrétně se jednalo o 4 faktury ze Slovinska na celkovou částku 71 700 Eur a DPH ve výši 14 340 Eur a 2 faktury z Itálie na celkovou částku 102 600 Eur a DPH ve výši 21 806 Eur, tj. DPH v celkové výši 36 146 Eur. Ačkoliv žalovaný obdržel všechny podklady potřebné pro zpracování žádosti v dostatečném předstihu před uplynutím lhůty, ponechal podání žádosti na poslední den lhůty (30.9.2014), přičemž podání učinil nesprávně, prostřednictvím datové schránky namísto elektronického portálu [anonymizována tři slova], jak stanoví zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o DPH“). Toto pochybení bylo přímým důsledkem nedbalosti žalovaného, neboť si včas nevyžádal od finančního úřadu přístupové údaje pro vstup do elektronického portálu, navíc do průvodního dopisu určenému finančnímu úřadu uvedl vědomě nesprávnou informaci, že podání učinil tímto způsobem z důvodu nefunkčního elektronického portálu, přičemž tato skutečnost byla vyvrácena [anonymizována tři slova] [anonymizováno], resp. tím, že jiné daňové subjekty učinily dne 30.9.2014 podání prostřednictvím portálu řádně. V případě, že by portál byl toho dne skutečně nefunkční, měl žalovaný v rámci odborné péče zopakovat podání následujícího dne, což však neučinil. O zaslání přístupových údajů do elektronického portálu žalovaný požádal až po uplynutí lhůty s tím, že finanční úřad žádosti vyhověl a dne 13.11.2014 přístup udělil, ani poté však žalovaný žádost o vratku DPH správným způsobem nepodal a situaci neřešil. V důsledku jednání žalovaného nebyla klientovi vrácena vratka DPH ve výši 36 146 Eur, klient se domáhal náhrady škody po žalobkyni, přičemž ta uplatnila nárok na náhradu škody vůči pojišťovně, která uznala nárok platným a vyplatila pojistné plnění se spoluúčastí. Žalobkyně musela na pojistném plnění uhradit spoluúčast ve výši 75 000 Kč, čímž jí v důsledku jednání žalovaného vznikla škoda v téže výši.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznává, když má za to, že nebylo prokázáno, že by škodu způsobil, pokud by byl prokázán opak, plnila žalobkyně tzv. naturální obligaci, v případě, že ani tak by tomu nebylo, je nárok vůči žalovanému promlčen. Žalovaný učinil nesporným uzavření mandátní smlouvy, nicméně u žalobkyně působilo několik daňových manažerů, asistentů těchto manažerů a dalších osob poskytujících poradenství klientům žalobkyně, přičemž žalobkyně neprokázala, že jí popsaného jednání se skutečně dopustil žalovaný. Žalovaný má za to, že regresivní nárok žalobkyně nevznikl, případně je promlčen. Za předpokladu, že žalovaný podal žádost dne 30.9.2014 a klient byl sdělením [anonymizována tři slova] ze dne 1.12.2014 informován o tom, že žádost o vratku DPH nebyla podána řádně, museli být klient, potažmo i žalobkyně již v prosinci 2014, nejpozději na konci ledna 2015, seznámeni se skutečností, že žádosti o vratku DPH nebude vyhověno. Je zřejmé, že nejpozději v lednu 2015 jak žalobkyně, tak klient o vzniku škody a o osobě povinné k její náhradě věděli, tudíž ve smyslu § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), byl nárok klienta vůči žalobkyni promlčen nejpozději v lednu 2018. Rozhodla-li se žalobkyně klientovi škodu dobrovolně nahradit, plnit tzv. naturální obligaci, nemůže požadovat případný regres po žalovaném. V souvislosti s tím má žalovaný za to, že nárok žalobkyně vůči jeho osobě je taktéž promlčen. Výše požadované náhrady škody byla rovněž známa, neboť výše spoluúčasti plyne z pojistné smlouvy, kterou žalobkyně uzavřela před danou škodní událostí.

3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně blíže specifikovala rozdělení činnosti mezi jednotlivé týmy daňových poradců s tím, že konkrétní klient je přiřazen ke konkrétnímu daňovému poradci, jenž spolupracuje s konkrétními asistenty daňových poradců, kteří zpracovávají dílčí úkoly, nicméně za jednotlivé výstupy, veškerou komunikaci s klientem a vyřizování celé agendy odpovídá vždy a přímo daňový poradce, přičemž tento model byl nastaven i v případě mandátního vztahu se žalovaným. Žalovaný začal spolupracovat se žalobkyní jako daňový poradce začátkem roku 2014. Na pokyn jednatele žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], převzal agendu společnosti [právnická osoba] v plném rozsahu právě žalovaný z důvodu, že předchozí daňová poradkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], v důsledku nástupu na mateřskou dovolenou končila svou působnost u žalobkyně, tudíž od srpna 2014 probíhala veškerá komunikace přímo mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, což plyne z neomezené substituční plné moci udělené žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení], či z detailního výpisu vyúčtování služeb pro klienta z října 2014. Žalovaný komunikoval se společností [právnická osoba] veškeré daňové záležitosti napřímo, byl tak zodpovědný i za podání [anonymizována čtyři slova]. Jak vyplývá z interní komunikace s asistentem daňového poradce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze dne 1.10.2014, pokoušel se žalovaný podat [anonymizována čtyři slova] prostřednictvím aplikace pro elektronická podání pro [anonymizována dvě slova], avšak pro svou nedbalost si včas nezajistil oprávnění k přístupu do tohoto portálu a podání [anonymizována čtyři slova] tak bylo neúspěšné. Žalovaný podal předmětnou žádost prostřednictvím datové schránky dne 11.10.2014, tj. několik dnů po uplynutí lhůty, navíc nesprávným způsobem, datová zpráva byla bez jakékoliv identifikace, přílohu nebylo možné otevřít. Přestože si byl žalovaný vědom způsobu podání žádosti a lhůty pro její podání, porušil svou povinnost a postupoval v rozporu s odbornou péčí, když nezajistil včasné podání [anonymizována čtyři slova], požádal o přidělení oprávnění k přístupu do aplikace elektronického podání pro [anonymizována dvě slova] až 5.11.2014, podal [anonymizována čtyři slova] až 14.1.2015, tj. více než 3 měsíce po uplynutí lhůty. Žalobkyně s tvrzením žalovaného ohledně promlčení nároku zásadně nesouhlasí, neboť se po žalovaném domáhá náhrady škody představující zaplacenou spoluúčast na pojistném plnění ve výši 75 000 Kč, nikoli náhradu škody z titulu škody způsobené v důsledku porušení povinností žalovaného při výkonu daňového poradenství, je tak třeba vázat počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty na vědomost žalobkyně o vzniklé škodě, které se domáhá, tedy nejdříve dne 30.8.2019, kdy žalobkyně obdržela dopis pojišťovny v němž byla vyrozuměna o uznání nároku na náhradu škody způsobené společnosti [právnická osoba] a vyplacením pojistného plnění se spoluúčastí ve výši 75 000 Kč, přičemž žalobkyně spoluúčast uhradila dne 6.9.2019, a teprve tímto okamžikem, kdy ze svých majetkových prostředků vyplatila finanční prostředky, se její majetkový stav snížil a vznikla jí majetková újma, jejíž náhrady se po žalovaném domáhá.

4. V duplice žalovaný uvedl, že má za to, že nárok žalobkyně na regres proti žalovanému nevznikl, neboť žalobkyně si nepočínala tak, aby škodu eliminovala, vznikl-li by vůči žalovanému nárok na regres, je promlčen. Svá tvrzení opírá o fakt, že společnosti [právnická osoba] vznikla prokazatelně škoda nejpozději v lednu 2015, kdy bylo jasné, že žádosti o vratku DPH nebylo vyhověno. Za předpokladu tříleté promlčecí lhůty plnila žalobkyně na základě výzvy společnosti [právnická osoba] z dubna 2019 z vlastního rozhodnutí, ačkoli mohla uplatnit námitku promlčení a povinnosti se zprostit. Rozhodla-li se žalobkyně nahradit škodu i přesto, že k náhradě škody nebyla povinna, nemůže následně požadovat regres po žalovaném, neboť by se jednalo o postup zjevně nespravedlivý, v rozporu s dobrými mravy, když tento objektivně očekává, že jakákoli jeho případná odpovědnost za škodu zaniká nejpozději uplynutím promlčecí lhůty. Nepřijala-li žalobkyně opatření, která by zabránila vzniku škody, tj. neuplatnila námitku promlčení, musí nést újmu sama.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z mandátní smlouvy o poskytování daňového, ekonomického a organizačního poradenství soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne 2.1.2014 smlouvu, kterou se žalovaný zavázal poskytovat daňové, ekonomické a organizační poradenství v souladu s právními předpisy ČR, a to v kvalitě odpovídající významu a postavení žalobkyně. Žalobkyně se za uvedené zavázala žalovanému hradit odměnu 45 000 Kč za daňové poradenství a 30 000 Kč za ekonomické a organizační poradenství měsíčně. Dle § 8 smlouvy žalovaný odpovídá za škodu, kterou žalobkyni způsobí v důsledku porušení svých povinností či porušení obecně závazných právních předpisů ČR, přičemž se očekává, že má žalovaný sjednáno vhodné komerční pojištění. Z předávacího protokolu soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] předala žalobkyni dne 31.7.2014 všechny předměty, které měla v užívání, což bylo stvrzeno podpisy obou stran. Substituční plnou mocí ze dne 29.9.2014 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakožto zplnomocněná zástupkyně společnosti [právnická osoba] udělila žalovanému oprávnění k zastupování uvedeného daňového subjektu při správě daní, veškerých řízení, postupů a úkonů před všemi správci daně v rozsahu plné moci. Žalobkyně uvedla, že povinností žalovaného bylo zajistit si u daňového subjektu plnou moc k zastupování, za současného odvolání plné moci předchozího zástupce. Jelikož žalovaný tak neučinil a lhůta pro podání přiznání k DPH běžela, nechal si žalovaný udělit od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] substituční plnou moc. [příjmení] mocí ze dne 12.8.2013 bylo společností [právnická osoba] uděleno [anonymizováno] [jméno] [příjmení] oprávnění k zastupování v plném rozsahu v daňovém řízení ve věci vrácení daně podle § 82 zákona o DPH. Zplnomocněná osoba je oprávněna k přístupu na elektronický portál [anonymizována tři slova], na kterém lze podávat žádosti o vrácení daně do jiných členských států EU, a ke všem úkonům, ke kterým v řízení o vrácení daně dochází. Výzvou k náhradě škody ze dne 17.6.2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě škody ve výši 36 146 Eur, způsobené klientovi [právnická osoba], vzniklé na základě nesprávného a opožděného podání žádosti o vrácení DPH, ačkoliv podklady pro zpracování žádosti byly klientem zaslány v dostatečném předstihu před uplynutím lhůty. Pochybení žalovaného bylo přitom přímým důsledkem jeho nedbalosti, neboť si včas nevyžádal od [anonymizována dvě slova] přístupové údaje pro vstup do elektronického portálu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], žádost podal prostřednictvím datové schránky a do průvodního dopisu uvedl vědomě nesprávnou informaci, že podání bylo takto činěno z důvodu nefunkčního elektronického portálu, přitom nefunkčnost portálu byla vyvrácena [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] O zaslání přístupových údajů do elektronického portálu žalovaný požádal až po uplynutí lhůty s tím, že přístup byl přidělen až dne 13.11.2014, ani poté však žádost o vratku DPH nebyla správným způsobem podána. Zásilku se nepodařilo žalovanému zaslat a byla vrácena žalobkyni zpět z důvodu nevyžádána. Ze smlouvy o poskytování daňového poradenství soud zjistil, že žalobkyně se společností [právnická osoba] uzavřela dne 2.10.2008 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování daňového poradenství, na dobu neurčitou. Fakturou č. 2019 vystavenou společností [právnická osoba] dne 30.4.2019, se splatností 30.5.2019, byla žalobkyni vyfakturována náhrada škody z důvodu odepsání pohledávek DPH zaplacené ve Slovinsku a Itálii ve výši 36 146 Eur. Sdělením [anonymizována tři slova] ze dne 1.12.2014 byla společnost [právnická osoba] poučena o formě a způsobu podání žádosti o vrácení daně, když má tak být činěno prostřednictvím elektronického portálu spravovaného [anonymizována tři slova], oprávnění k přístupu přidělí místně příslušný správce daně, přičemž v konkrétním případě bylo oprávnění přiděleno dne 13.11.2014, neboť dne 11.10.2014 bylo na tento úřad postoupeno podání se dvěma přílohami nazvané [anonymizována tři slova] [anonymizováno] podle § 82 zákona o DPH, poslané datovou schránkou na [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy] dne 4.11.2014 bylo ze stejného pracoviště postoupeno další podání s jednou přílohou, kdy předmětem podání byla žádost o vrácení DPH z jiného členského státu. Z pojistné smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi žalobkyní a [anonymizována tři slova] prostřednictvím zplnomocněného makléře [právnická osoba], byla dne 23.7.2014 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění profesní odpovědnosti. Spoluúčast je stanovena konkrétní částkou – 75 000 Kč – pro každou pojistnou událost (vyjma nároků dle jurisdikce USA a Kanady a ztráty dokumentů). Sdělením pojišťovny [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizováno] bylo žalobkyni dne 30.8.2019 oznámeno, že nárok byl uznán platným a pojistné plnění ve výši 852 506 Kč bylo zasláno na účet společnosti [právnická osoba] Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 6.9.2019 žalobkyně zaslala společnosti [právnická osoba] částku ve výši 75 000 Kč. Žádostí o náhradu škody ze dne 30.4.2019 požádala společnost [právnická osoba] žalobkyni o náhradu škody ve výši 36 146 Eur, která vznikla v důsledku jejího pochybení a nečinnosti. V roce 2014 byla žalobkyně pověřena vypracováním žádosti o vrácení DPH z faktur uhrazených polským a slovinským dodavatelům za zdanitelná plnění uskutečněná v roce 2013 v Itálii a na Slovinsku, konkrétně se jednalo o 4 faktury ze Slovinska na celkovou částku 71 700 Eur a DPH ve výši 14 340 Eur a 2 faktury z Itálie na celkovou částku 102 600 Eur a DPH ve výši 21 806 Eur. Ačkoliv byly žalobkyni poskytnuty veškeré podklady včas, byla žádost žalobkyní podána až poslední možný termín, tj. 30.9.2014, navíc jiným způsobem než prostřednictvím elektronického portálu [anonymizována dvě slova] k tomu určeným, bez ověření akceptace žádosti stran daňové správy. Přestože byly záležitosti týkající se společnosti řešeny s žalovaným, byla jako zplnomocněný zástupce stále vedena [anonymizováno] [příjmení], z čehož je možno dovodit, že nemuselo dojít ke kompletnímu předání agendy společnosti. Dne 1.12.2014 sdělil [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] společnosti [právnická osoba], že dne 13.11.2014 byl přidělen přístup na elektronický portál [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], o čemž byl žalovaný prostřednictvím emailové a telefonické komunikace obeznámen. V následném období přešla agenda společnosti [právnická osoba] na [anonymizována dvě slova]. V dubnu 2016 sdělila žalobkyně společnosti [právnická osoba], že žádost o vrácení DPH z Itálie a Slovinska za rok 2013 byla řádně podána, čímž se společnosti dostalo jistého ujištění, nicméně další přislíbená komunikace s [anonymizována dvě slova] stran žalobkyně již nebyla uskutečněna. Na opakované telefonické dotazy ohledně stavu podané žádosti byla společnost [právnická osoba] vždy ujišťována o bezchybném postupu s tím, že je třeba vyčkat, přesto dne 22.2.2019 byla společnost informována o vzniku škody spočívající ve skutečnosti, že [anonymizována dvě slova] do té chvíle evidovaná na základě zpráv a ujištění žalobkyně jako otevřená, nebude společnosti poskytnuta. Z emailové komunikace ze dne 28.1.2014 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] informoval [jméno] [příjmení] o nutnosti doložit konfirmaci v případě, že společnost využívá služby daňového poradce s tím, že je třeba, aby daňový poradce potvrdil zjednodušenou kalkulaci k 31.12.2013. Z emailové komunikace ze dne 31.7.2014 a ze dne 4.8.2014 mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] informoval [jméno] [příjmení] dne 31.7.2014 o odchodu kolegyně [příjmení] s tím, že její agendu, která zahrnovala i záležitosti [právnická osoba] převezme nový daňový poradce, přičemž se domluvili na osobní schůzce na den 18.8.2014. Z emailové komunikace ze dne 19.8.2014 mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] požádal žalovaného o provedení konfirmace žádosti pro účely auditu, žádost byla žalovanému zaslána v anglické verzi, přičemž auditorům měla být předkládána v českém jazyce. Žalovaný potvrdil doručení konfirmace s tím, že v případě potřeby bude [jméno] [příjmení] kontaktovat. Z emailové komunikace ze dne 4.8.2014 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] učinil na žalovaného dotaz ohledně dobrovolného vyplnění dotazníku [anonymizována tři slova] v otázce převodních cen za zdaňovací období roku 2013, kdy nastínil taktiku, jak by měl úřadu odpovědět, když uvedl, že požadovaná data nejsou schopni poskytnout, neboť zdaňovací období roku 2013 skončilo až dne 30.6.2014 a k 5.9.2014 nebude možno daňové přiznání zpracovat, případně by požadované údaje zaslal s tím, že se jedná o předběžné údaje. Z emailové komunikace ze dne 1.10.2014 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] kontakoval žalovaného, aby opakovaně zkusil nahrát datový soubor – [anonymizována čtyři slova] – do aplikace [anonymizováno]. Z emailové komunikace ze dne 20.10.2014 soud zjistil, že [jméno] [příjmení], vedoucí referátu [číslo] oddělení vyměřovacího a [jméno] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [územní celek] kontaktovala žalovaného s žádostí o přesnou identifikaci společnosti [právnická osoba], neboť [anonymizována dvě slova] byla do datové schránky zaslána [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] bez jakékoli identifikace (přílohu nebylo možno otevřít), která měla být postoupena na příslušný [anonymizována dvě slova], přičemž bez přesné identifikace nebylo možno určit místní [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Z emailové komunikace ze dne 11.10.2014 soud zjistil, že žalovaný zaslal [jméno] [příjmení] vyúčtování vedlejších nákladů společnosti [právnická osoba], kdy částka za hotel byla nižší než v roce 2013, naopak bylo třeba započítat dva automobily, vedlejší náklady za rok 2013 činily cca 13 000 Kč, za rok 2014 se zvýšily přibližně na 17 000 Kč. Z emailové komunikace ze dne 15.4.2015 soud zjistil, že [příjmení] [jméno] [příjmení] (dle sdělení žalobkyně úředník italského [anonymizována dvě slova]) zaslal žalovanému soubor s požadavkem na poskytnutí informací, případně dokumentů, ohledně [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] za období od 1.1.2013 do 31.12.2013 ve výši 21 806 Eur s tím, že bylo třeba zodpovědět otázku opožděného odeslání žádosti, když žádost byla podána 14.1.2015, ačkoliv posledním dnem podání byl den 30.9.2014; vysvětlení charakteru transakcí, k nimž se faktury vztahovaly; prohlášení potvrzující, zda žadatel na faktury, u nichž žádal o vrácení daně, obdržel, či neobdržel dobropisy. Z emailové komunikace ze dne 15.4.2016 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] zaslala [jméno] [příjmení] kopii podané [anonymizována čtyři slova] z Itálie a Slovinska za rok 2013 a ujistila jej o řádném podání žádosti, přestože do data zaslání emailu nebyly [anonymizována dvě slova] informováni o stavu vyřízení podané žádosti. Z emailové komunikace ze dne 25.2.2019 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] kontaktoval [jméno] [příjmení] ohledně škody vzniklé v důsledku nestandardního způsobu podání [anonymizována čtyři slova], když stran žalobkyně nedošlo k žádné další komunikaci s [anonymizována dvě slova], ověřující akceptaci podání, přestože se společnost [právnická osoba] opakovaně dotazovala na stav řízení, a to v období cca 18 měsíců po podání žádosti, kdy bylo možno ještě vzniklou situaci řešit. Z faktury [číslo] ze dne 27.5.2013, [číslo] ze dne [číslo] 2013, [číslo] ze dne 18.6.2013, [číslo] ze dne 18.6.2013 soud zjistil, že společnost [anonymizováno] [příjmení] [jméno] vyfakturovala společnosti [právnická osoba] náhradní díly včetně 20 % DPH v celkové výši 14 340 Eur (dle pořadí jednotlivých faktur bylo DPH ve výši 2 300 Eur, 2 360 Eur, 1 100 Eur a 8 580 Eur). Z faktury na částku 31 720 Eur a listu faktur s 21 % DPH za rok 2013 (Itálie) soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] vyfakturovala společnosti [právnická osoba] za rok 2013 DPH v celkové výši 21 806 Eur (21 % DPH ve výši 16 086 Eur a 22 % DPH ve výši 5 720 Eur). Ze souhrnného listu faktur s 20 % DPH za rok 2013 (Slovinsko) soud zjistil, že společnost [anonymizováno] [příjmení] [jméno] vyfakturovala společnosti [právnická osoba] za rok 2013 20 % DPH v celkové výši 14 340 Eur. Ze seznamu klientů soud zjistil, že daňovým poradcem společnosti [právnická osoba] byla v prosinci 2013 [anonymizováno] [příjmení], v srpnu 2014 a v říjnu 2015 žalovaný, pravdivost údajů na seznamu byla stvrzena jednatelem žalobkyně. Z výslechu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednatele žalobkyně, soud zjistil, že žalovaný pracoval u žalobkyně od 2.1.2014 na pozici daňového poradce, přičemž každý z daňových poradců má disponovat odpovídajícími znalostmi, zároveň nese odpovědnost za řádné plnění povinností. Každý z daňových poradců má 10 až 20 klientů, buď se jedná o nové, nebo stávající klienty. K předání agendy dochází mezi původním a novým daňovým poradcem na základě faktického předání spisu s poskytnutím podstatných informací, zároveň je podepsán seznam úkonů, které je třeba u konkrétního klienta splnit. Žalobkyně se skládá ze 4 až 5 týmů, kdy tým tvoří daňový poradce, asistent daňového poradce a jiní daňoví poradci, občas je tým natolik malý, že jej tvoří pouze jeden daňový poradce. V případě společnosti [právnická osoba] převzal žalovaný agendu od [anonymizováno] [příjmení] přibližně v červenci 2014, asistentem žalovaného byl pan [příjmení]. Při předání agendy se [anonymizováno] [příjmení] se žalovaným dohodla, že [anonymizována čtyři slova] zpracuje právě žalovaný. Žádost o vratku je možno za klienta podat za předpokladu, že klient zašle veškeré podklady, společnost [právnická osoba] zaslala podklady pravděpodobně v srpnu, nejpozději v září 2014. Každý daňový poradce si musí u klienta zajistit plnou moc. O skutečnosti, že si žalovaný plnou moc nezajistil, se svědek dozvěděl koncem září 2014, když se zajišťovala substituční plná moc. Nicméně povědomí o způsobu, jakým byla plná moc [anonymizováno] [příjmení] podepsána, svědek nemá. Ze sdělení [anonymizována tři slova] svědek zjistil, že [anonymizována dvě slova] byla žalovaným v případě společnosti [právnická osoba] uplatněna nesprávně a opožděně, což ostatně řešil i se žalovaným. Žalovaný navrhl, že podá žádost o prominutí lhůty, což však ani neučinil. Žádné kontrolní mechanismy nejsou ve společnosti nastaveny, pokud nastane problém, je řešen s konkrétním daňovým poradcem, nicméně v případě žalovaného se takový postup neuplatnil, ačkoliv si musel být vědom, že požadavek na přístup do elektronického portálu se vyřizuje přibližně 15 dnů, tento si nezajistil, až poslední den před uplynutím lhůty si zajistil substituční plnou moc od [anonymizováno] [příjmení]. Žalovaný byl ze společnosti odejit na jaře 2016, na jeho pozici byla přijata [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně zaplatila klientovi náhradu škody, za spoluúčasti pojišťovny. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], daňové poradkyně, soud zjistil, že svědkyně pracuje pro žalobkyni na základě mandátní smlouvy jako samostatný daňový poradce od 1.4.2016. Agendu společnosti [právnická osoba] převzala od žalovaného k datu jejího nástupu, přičemž o problému [anonymizována tři slova] se dozvěděla na podzim roku 2016, a to na základě opakovaných dotazů stran společnosti. Po seznámení se spisovou dokumentací svědkyně dospěla k závěru, že byla [anonymizována čtyři slova] podána chybně. I přes opakované snahy o nápravu chybného podání, bylo již na podzim 2016 zřejmé, že klientovi finanční prostředky vráceny nebudou, neboť žádost nebyla [anonymizována dvě slova] vůbec evidována. O této skutečnosti svědkyně informovala jednatele žalobkyně na podzim roku 2016, klienta na přelomu roku 2016 [číslo]. Jde-li o strukturu žalobkyně, ta je koncipována tak, že ve společnosti je několik daňových poradců, kteří mají složenou zkoušku, certifikaci a odborné znalosti na takové úrovni, aby byli schopni zajistit veškerou agendu klienta, daňový poradci mají k dispozici daňové asistenty a pracovníky finanční a mzdové účtárny. Svědkyně převzala veškerou agendu po žalovaném prostřednictvím jednatele žalobkyně, za přítomnosti žalovaného. Veškerá emailová komunikace, včetně podání klientů se kompletně ukládá, ačkoliv žalovaný byl v této otázce nedůsledný. Veškeré žádosti jsou uloženy na firemní síti s volným přístupem pro daňové poradce. K osobě žalovaného svědkyně uvedla, že jej znala již z předchozího zaměstnání, jeho pracovní výkon nelze hodnotit jako dobrý, neboť i u jiných klientů udělal žalovaný fatální chyby. [právnická osoba] zasílá veškeré podklady potřebné pro podání [anonymizována čtyři slova] prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, a to v červnu, nejpozději v červenci příslušného roku, neboť hospodářský rok u této společnosti končí k 30. červnu daného roku, zpracování [anonymizována čtyři slova] trvá přibližně 3 týdny. [anonymizována čtyři slova] jsou z hlediska běhu společnosti zanedbatelnou a běžnou agendou, o které není třeba diskutovat na organizačních poradách. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], daňové poradkyně, soud zjistil, že svědkyně byla od roku 2006 zaměstnankyní žalobkyně na pozici asistentky daňového poradce, po složení zkoušek na daňového poradce pracovala pro žalobkyni na základě mandátní smlouvy, kterou ukončila ke dni 31.7.2014. Mezi její klientelu patřila mimo jiné i společnost [právnická osoba], kterou převzala po předchozím daňovém poradci. [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] z jiných členských států každý rok, podklady zasílala v červenci, nejpozději do konce srpna, neboť hospodářský rok končí v případě této společnosti v červnu každého roku, jak tomu bylo v roce 2014, není svědkyni známo. Svědkyně předávala žalovanému agendu v červnu 2014, agendu společnosti [právnická osoba] měl primárně na starosti žalovaný, ačkoliv měl svého nadřízeného daňového partnera, [anonymizováno] [příjmení]. V červnu 2014 svědkyně informovala žalovaného o povinnosti zřídit si přístup do [anonymizována dvě slova] a zajistit si u klienta plnou moc. Z emailu ze dne 30.9.2014, který zaslal žalovaný manželovi svědkyně, bylo patrné, že si žalovaný [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ani plnou moc od klienta nezajistil, tudíž svědkyně na přání žalovaného zaslala [anonymizována čtyři slova] do datové schránky příslušného [anonymizována dvě slova], a to i za situace, kdy si byla vědoma, že takové podání je vadné. Ke zřízení přístupu na [anonymizována dvě slova] je zapotřebí plná moc, kterou udělí klient pro příslušného daňového poradce, tak tomu bylo i u společnosti [právnická osoba], v ostatních případech postačila generální plná moc udělená klientem jednateli žalobkyně. K neomezené substituční plné moci ze dne 29.9.2014, kterou měla udělit žalovanému, svědkyně uvedla, že se na předmětné listině nejedná o její podpis, neboť žádnou takovou plnou moc uvedeného data nepodepsala.

6. Všechny výše uvedené v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.

7. Žalobkyně je podnikající právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je daňové poradenství, činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Žalovaný je podnikající fyzická osoba, daňový poradce. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2.1.2014 mandátní smlouvu o poskytování daňového, ekonomického a organizačního poradenství. Žalovaný se zavázal poskytovat služby daňového, ekonomického a organizačního poradce v souladu s právními předpisy České republiky, v kvalitě odpovídající významu a postavení žalobkyně; za předpokladu škody vzniklé v důsledku porušení povinností či porušení obecně závazných právních předpisů České republiky, nese odpovědnost daňový poradce. [příjmení] poradenství poskytovala žalobkyně mimo jiné i společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy ze dne 2.10.2008. Agendu společnosti [právnická osoba] převzala od předchozího daňového poradce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zpracovávala ji až do dne jejího odchodu na mateřskou dovolenou, tj. do 31.7.2014. Po [anonymizováno] [příjmení] převzal agendu společnosti [právnická osoba] žalovaný, při faktickém předání spisu byl seznámen s informacemi týkající se klienta, včetně povinnosti zpracovat žádost o vrácení DPH z jiných členských států, o kterou společnost každý rok žádala. O přechodu agendy společnosti [právnická osoba] na nového daňového poradce byl seznámen i klient, když jednatel žalobkyně toto klientovi oznámil prostřednictvím emailové korespondence na přelomu měsíce července a srpna 2014. V srpnu 2014 se [jméno] [příjmení], vedoucí finančního oddělení klienta, obrátil na žalovaného s žádostí o provedení konfirmace, o jejíž nutnosti pro potřeby auditu byl informován [jméno] [příjmení] dne 28.1.2014, zároveň učinil na žalovaného dotaz, zda má vyplnit dotazník zaslaný [anonymizována tři slova] o otázce převodních cen za zdaňovací období roku 2013. Mezi povinnosti žalovaného patřila mimo jiné i povinnost podat [anonymizována tři slova] [anonymizováno] z Itálie a Slovinska za zdanitelná plnění přijatá společností [právnická osoba] v roce 2013. Konkrétně se jednalo o 4 faktury ze Slovinska na celkovou částku 71 700 Eur a DPH ve výši 14 340 Eur a 2 faktury z Itálie na celkovou částku 102 600 Eur a DPH ve výši 21 806 Eur, celkově se tedy jednalo [anonymizována tři slova] ve výši 36 146 Eur. Pro zpracování žádosti bylo třeba zajistit si podklady od klienta, ty byly společností [právnická osoba] zasílány obvykle v červenci, případně koncem srpna, jelikož konec hospodářského roku je v případě této společnosti stanoven na 30. června. Předpokladem pro úspěšné podání žádosti je zajištění si plné moci k zastupování daňového subjektu a vyžádání si přístupových údajů pro vstup do elektronického portálu [anonymizována tři slova] (a to nejméně 15 dnů před uplynutím lhůty). Jelikož si žalovaný plnou moc k zastupování u daňového subjektu nezajistil, nezbývalo než udělit žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] substituční plnou moc, a to dne 29.9.2014. Žalovaný ponechal podání [anonymizována tři slova] [anonymizováno] na poslední den lhůty (30.9.2014), navíc podat [anonymizována tři slova] [anonymizováno] prostřednictvím elektronického portálu [anonymizována tři slova] se mu ani přes opakovanou snahu nepodařilo. Kontaktoval tedy [anonymizováno] [příjmení], zda by žádost zaslala [anonymizována dvě slova] prostřednictvím datové schránky. [anonymizováno] [příjmení] zaslala žádost do datové schránky [anonymizována dvě slova], ačkoliv si byla vědoma, že takové podání je vadné. V průvodním dopisu [anonymizována dvě slova] žalovaný uvedl, že podání je činěno datovou schránkou z důvodu nefunkčního elektronického portálu. O zaslání přístupových údajů do elektronického portálu žalovaný požádal až po uplynutí lhůty s tím, že žádosti bylo [anonymizována dvě slova] vyhověno až dne 13.11.2014. Dne 20.10.2014 kontaktovala žalovaného pracovnice [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], s tím, že je třeba přesně identifikovat společnost [právnická osoba], neboť soubor, který byl přílohou [anonymizována tři slova] [anonymizováno] se nepodařilo otevřít a nebylo tedy možné určit místní příslušnost [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] obdržela dne 1.12.2014 od [anonymizována tři slova] informaci o tom, že ve dnech 11.10.2014 a 4.11.2014 byla [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] na tento úřad postoupena podání s přílohami, nazvanými [anonymizována tři slova] [anonymizováno], zaslaná datovou schránkou, ačkoliv správným a jediným možným způsobem podání takového typu žádosti je prostřednictvím elektronického portálu spravovaného [anonymizována tři slova], přičemž přístup do tohoto portálu přiděluje místně příslušný [anonymizována dvě slova] O pochybení žalovaného byl obeznámen i jednatel žalobkyně, a to právě sdělením [anonymizována tři slova], s žalovaným o dané problematice diskutoval, byť žalovaný navrhl jako možné řešení podání žádosti o prominutí lhůty, žádné kroky k nápravě neučinil. Dne 15.4.2015 zaslal [příjmení] [jméno] [příjmení], úředník italského finančního úřadu, žalovanému email s informacemi týkající se [anonymizována tři slova] [anonymizováno] za rok 2013 ve výši 21 806 Eur s tím, že požadoval vysvětlení opožděného odeslání předmětné žádosti. Na jaře 2016 ukončila žalobkyně se žalovaným spolupráci. Agendu společnosti [právnická osoba] převzala po žalovaném [příjmení] [jméno] [příjmení]. [anonymizována dvě slova] zaslala společnosti [právnická osoba] dne 15.4.2016 email s tím, že [anonymizována tři slova] [anonymizováno] za rok 2013 byla podána řádné, nicméně do data odeslání emailu neměla žalobkyně od [anonymizována dvě slova] žádnou potvrzující zprávu ani informaci o stavu vyřízení podané žádosti. [právnická osoba] činila na žalobkyni opakované dotazy ohledně [anonymizována dvě slova], po detailním prostudování spisové dokumentace týkající se předmětné společnosti dospěla [anonymizována dvě slova] k závěru, že žádost [anonymizována tři slova] byla podána chybně. Již na podzim 2016 bylo zřejmé, že klientovi finanční prostředky vráceny nebudou, jelikož žádost nebyla finančním úřadem evidována. Ačkoliv bylo žalobkyni již v roce 2016 známo, že finanční prostředky nebudou finančním úřadem klientovi vyplaceny, byl klient i nadále žalobkyní utvrzován o bezchybném postupu žalobkyně s tím, že záležitosti týkající se [anonymizována dvě slova] trvají obvykle delší dobu. Takto činila žalobkyně až do února 2019, kdy byla společnost informována o vzniku škody, jejíž příčinou byl nestandardní způsob podání [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Jelikož tímto jednáním vznikla společnosti [právnická osoba] škoda, požádala žalobkyni dne 30.4.2019 o náhradu škody ve výši 36 146 Eur, a zároveň jí vystavila na tuto částku fakturu, se splatností do 30.5.2019. Pro obdobné případy má žalobkyně uzavřenou pojistnou smlouvu ze dne 23.7.2014, jejímž předmět je pojištění profesní odpovědnosti, kdy spoluúčast je stanovena částkou ve výši 75 000 Kč. Dne 30.8.2019 byla žalobkyně pojišťovnou informována, že nárok byl uznán platným a pojistné plnění ve výši 852 506 Kč bylo zasláno na účet společnosti [právnická osoba] Zbylou částku odpovídající výši spoluúčasti zaslala žalobkyně klientovi bezhotovostním převodem dne 6.9.2019. Jelikož škoda vznikla v souvislosti s pochybením žalovaného, vyzvala jej žalobkyně dne 17.6.2019 k náhradě škody odpovídající výši spoluúčasti žalobkyně.

8. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby doložila od společnosti [právnická osoba] podklady prokazující včasné zaslání dokumentů potřebných pro podání [anonymizována čtyři slova] z Itálie a Slovinska za rok 2013. Žalobkyně tak neučinila ani po poučení soudu s konstatováním, že jí nebyly příslušné podklady doručovány prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Za předpokladu, že se jednalo toliko o malé množství faktur, je pravděpodobné, že klient zaslal podklady elektronicky – prostřednictvím emailu. Zaslaný email s podklady však též nebylo možno dohledat, jelikož žalovaný komunikaci s klienty neukládal důsledně, případně byla některá emailová komunikace žalovaným smazána. Ani stran klienta nebyly podklady předloženy, neboť v mezidobí přecházel na nový program pro správu emailové pošty a nebylo tak možno emailovou komunikaci z roku 2014 dohledat.

9. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR (dále jen„ zákon o daňovém poradenství“), je daňový poradce oprávněn a povinen chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta. Je povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Je přitom vázán pouze zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. Podle § 6 odst. 8 zákona o daňovém poradenství odpovídá daňový poradce klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Podle § 82 odst. 2 zákona o DPH je podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného [anonymizována tři slova]. Oprávnění k přístupu na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně do 15 dnů ode dne obdržení žádosti o přidělení oprávnění k přístupu podané ve formátu a struktuře zveřejněné [anonymizována tři slova] a podepsané uznávaným elektronickým podpisem nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky. Podle § 82 odst. 3 zákona o DPH se žádost o vrácení daně podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Přijetí žádosti o vrácení daně bude žadateli neprodleně potvrzeno prostřednictvím elektronického portálu. Podle § 1746 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 629 odst. 2 o. z. majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. Podle § 635 odst. 2 o. z. Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Podle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

10. V posuzované věci byla dne 2.1.2014 mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena v souladu s § 1746 odst. 2 o. z. mandátní smlouva o poskytování daňového, ekonomického a organizačního poradenství (jako smlouva nepojmenovaná), kdy žalobkyně vystupovala v pozici mandanta a žalovaný v pozici mandatáře. Žalovaný se zavázal poskytovat služby daňového, ekonomického a organizačního poradce v souladu s právními předpisy České republiky, v kvalitě odpovídající významu a postavení žalobkyně s tím, že v případě škody vzniklé v důsledku porušení povinností či porušení obecně závazných právních předpisů České republiky, nese odpovědnost mandatář.

11. V řízení bylo mezi účastníky řízení nesporné, že se mezi klienty žalobkyně řadila mimo jiné i společnost [právnická osoba], přičemž každoroční povinností daňového poradce bylo v případě tohoto klienta podat [anonymizována čtyři slova] z jiných členských států. Za rok 2013 se konkrétně jednalo o 4 faktury ze Slovinska na celkovou částku 71 700 Eur a DPH ve výši 14 340 Eur a 2 faktury z Itálie na celkovou částku 102 600 Eur a DPH ve výši 21 806 Eur, celkově se tedy jednalo o vratku DPH ve výši 36 146 Eur. Mezi účastníky není rovněž sporu v otázce vzniku škody, její výše, přičemž škoda byla společnosti [právnická osoba] způsobena tím, že jí nebyla vrácena daň v částce 36 146 Eur. Jelikož má žalobkyně uzavřenou pojistnou smlouvu, jejímž předmětem je pojištění profesní odpovědnosti, byl nárok společnosti [právnická osoba] uznán a společnosti bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 852 506 Kč, za současné spoluúčasti žalobkyně ve výši 75 000 Kč, kterou žalobkyně klientovi uhradila dne 6.9.2019.

12. Mezi účastníky řízení zůstala sporná otázka, zda žalovaný svým jednáním či opomenutím způsobil škodu žalobkyni, potažmo klientovi žalobkyně, zda se jednání, v důsledku něhož došlo ke vzniku škody, skutečně dopustil žalovaný a nikoli jiný zaměstnanec či spolupracovník žalobkyně. Rovněž tak žalovaný sporoval, že nárok žalobkyně vůči žalovanému je promlčen.

13. S ohledem na provedené dokazování má soud za prokázané, že škoda byla způsobena v důsledku pochybení žalovaného. Tvrzení žalobkyně ohledně průběhu děje soud považuje za věrohodně prokázaná, a to zejména výslechem jednatele žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a výslechem svědkyň, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], seznamem klientů, substituční plnou mocí ze dne 29.9.2014, emailovou komunikací mezi jednatelem žalobkyně a [jméno] [příjmení] a emailovou komunikací mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], podpůrně pak předávacím protokolem ze dne 31.7.2014. V řízení bylo prokázáno, že právě žalovaný byl zodpovědný za podání [anonymizována čtyři slova] z Itálie a Slovinska za zdanitelná plnění přijatá klientem v roce 2013. Struktura žalobkyně je tvořena 4-5 týmy, jednotlivé týmy jsou složeny z daňových poradců a jejich asistentů, přičemž konkrétního klienta obsluhuje konkrétní daňový poradce, který nese odpovědnost za veškerou komunikaci s klientem a vedení jeho agendy. Jde-li o společnost [právnická osoba], byl jejím daňovým poradcem právě žalovaný, jenž převzal agendu po [anonymizováno] [příjmení], která odcházela na mateřskou dovolenou ke dni 31.7.2014, což je ostatně potvrzeno i z protokolu, kterým [anonymizováno] [příjmení] vracela žalobkyni věci, které měla v užívání. Rovněž ze seznamu klientů je zřejmé, že od srpna 2014 do listopadu 2015 spravoval mimo jiné agendu společnosti [právnická osoba] žalovaný. Ostatně o přechodu agendy na nového klienta byl prostřednictvím emailové komunikace obeznámen i [jméno] [příjmení], který s žalovaným následně komunikoval jednak ohledně provedení konfirmace žádosti pro účely auditu, jednak ohledně dobrovolného vyplnění dotazníku [anonymizována tři slova] v otázce převodních cen za zdaňovací období roku 2013. K zastupování společnosti [právnická osoba] při správě daní, veškerých řízení, postupů a úkonů před všemi správci daně byl žalovaný zmocněn [anonymizováno] [příjmení]. Tvrzení žalovaného, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný za vzniklou škodu odpovídal, je tak vyvráceno.

14. Tvrzení žalovaného, že z jeho strany nedošlo k porušení povinnosti při výkonu činnosti, nemůže obstát. Naopak za věrohodné považuje soud tvrzení žalobkyně o pochybení žalovaného, které bylo důsledkem nedbalosti žalovaného. Ačkoliv žalobkyně nedoložila soudu potvrzení prokazující, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému podklady potřebné ke zpracování [anonymizována čtyři slova] z Itálie a Slovinska včas, lze předpokládat, že k doručení potřebných dokumentů došlo v měsíci červenci, nejpozději pak v srpnu kalendářního roku, neboť jak z výpovědi [anonymizováno] [příjmení], tak z výpovědi [anonymizována dvě slova] se podává, že dokumenty byly společností v předchozích, případně i letech následujících po roce 2014 zaslány obvykle v tomto časovém intervalu, neboť její hospodářský rok končí v červnu každého roku. Z logiky věci pak plyne, že žalovaný musel mít požadované dokumenty k dispozici v dostatečném časovém předstihu, aby byl schopen předmětnou žádost zpracovat, navíc v rámci dokazování nebylo prokázáno, že by tomu bylo v roce 2014 jinak. Bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou povinnost daňového poradce, kterou mu zákon o daňovém poradenství ukládá, a to z následujících důvodů. Ačkoliv měl žalovaný podklady pro zpracování žádosti od klienta k dispozici před uplynutím lhůty, ponechal podání žádosti na poslední den lhůty (30.9.2014), přičemž toto podání učinil nesprávně, a to prostřednictvím datové schránky, nikoliv prostřednictvím elektronického portálu spravovaného [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jak stanoví § 82 odst. 2 zákona o DPH, přičemž o oprávnění k přístupu do tohoto portálu bylo třeba zažádat nejpozději 15 dnů před posledním dnem lhůty určené k podání žádosti, ani toto však žalovaný neučinil, ač vědom si své zákonné povinnosti. Žalovaný vědom si toho, že pro potřeby získání oprávnění k přístupu do elektronického portálu je potřebná plná moc vystavená klientem, na což byl upozorněn [anonymizováno] [příjmení], tohoto poučení nedbal a plnou moc si nezajistil, což byl další z důvodů odepření přístupu do příslušného portálu. O skutečnosti, že byl žalovanému přístup do elektronického portálu odepřen, svědčí fakt, že žalovaný požádal [anonymizováno] [příjmení] o to, zda by [anonymizována čtyři slova] zaslala [anonymizována dvě slova] prostřednictvím datové schránky, což svědkyně učinila, přestože si byla vědoma, že takové podání není v souladu se zákonem. Tuto skutečnost lze rovněž dovodit i ze zprávy [jméno] [příjmení], který žalovaného instruoval, aby se pokusil nahrát datový soubor do příslušné aplikace [anonymizována dvě slova] poté, co jej žalovaný kontaktoval s tím, že datový soubor nelze v aplikaci zpracovat. Navíc žalovaný do průvodního dopisu [anonymizována dvě slova] sdělil, že podání nebylo možné učinit prostřednictvím elektronického portálu z důvodu jeho nefunkčnosti, ačkoliv tato skutečnost se nezakládala na pravdě. Ač bylo žalovanému oprávnění k přístupu do elektronického portálu pro [anonymizována dvě slova] přiděleno dne 13.11.2014, tento [anonymizována čtyři slova] bez zbytečného odkladu nepodal a učinil tak až dne 14.1.2015. Již ze zprávy [jméno] [příjmení] ze dne 20.10.2014 muselo být žalovanému zřejmé, že žádost o vratku DPH nebyla podána odpovídajícím způsobem, neboť tato jej žádala o přesnou identifikaci klienta s tím, že je třeba žádost postoupit k místě příslušnému [anonymizována dvě slova] O zjevném pochybení při podání žádosti byla seznámena společnost [právnická osoba] sdělením [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne 1.12.2014, ve kterém byla poučena o správné formě a způsobu podání žádostí, přičemž o této skutečnosti byl žalovaný klientem informován, nicméně nadále zastával laxní přístup a v dané věci nečinil žádné kroky k nápravě svého pochybení. Skutečnost, že na straně žalovaného došlo k pochybení lze dovodit i z výpovědi [anonymizováno] [příjmení], který se žalovaným na dané téma diskutoval, přičemž žalovaný navrhl jistá řešení, která však následně neaplikoval. Tato verze je podpořena i tím, že žalovaný byl úředníkem italského [anonymizována dvě slova] dotazován na důvody opožděného odeslání předmětné žádosti. Navíc žalovanému muselo být zřejmé, že nedošlo ke správnému podání žádosti už jen tím, že on sám, potažmo klient, nebyli [anonymizována dvě slova] o přijetí žádosti [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bezodkladně informováni, jak mu tuto povinnost ukládá zákon o DPH. Z výše uvedeného je patrné, že žalovaný při spravování agendy společnosti [právnická osoba], resp. při podání [anonymizována čtyři slova] z jiných členských států jednal neodborně a v hrubé nedbalosti, tedy v naprostém nesouladu s tím, jak mu ukládá zákon o daňovém poradenství. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že předmětná žádost nebyla podána stanoveným způsobem, ve stanovené lhůtě, čímž došlo k porušení zákonné povinnosti, v důsledku čehož nebylo klientovi [anonymizována dvě slova]. Z výše uvedeného soud považuje za prokázané, že škoda vznikla na základě porušení povinnosti žalovaným při poskytování daňového poradenství žalobkyni, která tímto porušila svou povinnost při poskytování daňového poradenství společnosti [právnická osoba] Soud podotýká, že na problematiku odpovědnosti za škodu daňového poradce je třeba aplikovat ustanovení zákona o daňovém poradenství, který je ve vztahu k [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], když k této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud následovně:„ Jestliže škoda vznikla v příčinné souvislosti s nesprávně zpracovaným daňovým přiznáním, je třeba odpovědnost daňového poradce posuzovat podle speciální úpravy obsažené v zákoně o daňovém poradenství.“ (blíže rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne ze dne 27.10.2010 sp. zn. 23 Cdo 2371/2008).

15. Nutno dodat, že v následujících letech přešla agenda společnosti [právnická osoba] na [anonymizována dvě slova]. V dubnu 2016 učinila společnost na žalobkyni dotaz na stav žádosti, přičemž se jí dostalo ujištění, že je žádost otevřená a na jejím vyřízení se nadále pracuje, nicméně již na podzim roku 2016 [anonymizována dvě slova] zjistila, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] neeviduje a takovou vadu nelze nikterak napravit. Přestože si byla žalobkyně vědoma, že na její straně došlo k závažnému pochybení, sdělovala klientovi na opakované dotazy ohledně stavu žádosti mylné informace, resp. mu poskytovala mylné ujištění, že se celá věc řeší, že je třeba vyčkat a že s [anonymizována dvě slova] probíhá komunikace na požadované úrovni, ačkoliv s [anonymizována dvě slova] komunikaci ohledně [anonymizována dvě slova] již nenavázala. Až dne 22.2.2019 se klient dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda spočívající ve skutečnosti, že [anonymizována dvě slova] do té doby evidovanou jako otevřenou, již neobdrží. Postup žalobkyně za situace, kdy si byla vědoma svého pochybení a své objektivní odpovědnosti za vzniklou škodu, kdy udržovala klienta neinformovaného, neznalého pravdy po dobu minimálně 4 let, považuje soud za zcela neprofesionální a neetický.

16. Nadále spornou byla mezi stranami otázka promlčení. Pro stanovení závěru, zda nárok je promlčen, bylo třeba určit, kdy promlčecí lhůta počala běžet. Pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody je rozhodná povědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje § 636 odst. 1 o. z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Jelikož zákon o daňovém poradenství neupravuje otázku odpovědnosti blíže, je tak nutné aplikovat ustanovení o. z. Obecným předpokladem občanskoprávní odpovědnosti je jednání, případně nečinnost škůdce, které je porušením povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi jednáním a vzniklou škodou. Ze shora uvedeného vyplývá, že se porušení povinnosti daňového poradce dopustil žalovaný, a v důsledku jeho jednání došlo ke škodě. Škodná událost nastala po uplynutí data 30.9.2014, při nesprávném podání [anonymizována čtyři slova] žalovaným, o odpovědném subjektu (žalovaném) není tedy pochyb. Problematické se může zdát stanovení data, kdy se o škodě dozvěděl poškozený (společnost [právnická osoba]), přičemž pod pojmem dozvědět se o škodě je třeba rozumět to, že se poškozený dozvěděl o majetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze objektivně vyčíslit v penězích tak, že právo na její náhradu lze důvodně uplatnit u soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.4.2002 sp. zn. 33 Odo 477/2001).„ O tom, kdo za škodu odpovídá, se poškozený dozví tehdy, jestliže získá vědomost o takových skutkových okolnostech, které mohou zakládat důvod pro závěr o odpovědnosti konkrétního subjektu; nemusí jít o zjištění (rozumí se jistotu v běžném slova smyslu), postačuje, aby skutkové okolnosti, kterými poškozený disponuje, byly způsobilé takový závěr o možné odpovědnosti určitého subjektu učinit. Uvedené samozřejmě nelze vykládat tak, že by zákonem vyžadovaná vědomost poškozeného o tom, kdo za škodu odpovídá, byla naplněna již na základě pouhého předpokladu; z tohoto hlediska je rozhodující, kdy se poškozený o těchto skutečnostech (skutkových okolnostech) prokazatelně dozvěděl.“ (blíže rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.1.2004 sp. zn. 25 Cdo 61/2003). Předně je třeba upozornit na skutečnosti, že žalobkyně měla povědomí o škodné události minimálně od 1.12.2014 (ze sdělení [anonymizována tři slova]), ačkoliv s ohledem na její odbornost v oblasti daňového poradenství si musela být vědoma toho, že rozhodným datem pro vznik škody je 30.9.2014, což je ostatně podpořeno i tím, že jí [anonymizována dvě slova] nezaslal žádné potvrzení o přijetí [anonymizována čtyři slova], ačkoliv je k této povinnosti vázán zákonem. Jde-li o klienta, ten byl sdělením [anonymizována tři slova] ze dne 1.12.2014 informován o tom, že žádost nebyla podána řádný způsobem a okolnostech vadného podání, již k tomuto datu klient získal vědomost o okolnostech, které zakládaly důvod pro nevyhovění [anonymizována čtyři slova]. Nejpozdějším datem, kdy klient věděl o vzniku škody a o osobě povinné k její náhradě byl duben 2016, kdy elektronicky komunikoval s [anonymizována dvě slova], a přestože jej ujišťovala o bezproblémovém podání, musel vědět, že žádosti nebude vyhověno, neboť [anonymizována dvě slova] jej ani po uplynutí téměř dvouleté lhůty nekontaktoval s tím, že žádosti vyhověl, případně nevyhověl a z jakých důvodů, přestože mu to zákon ukládá. Je zřejmé, že vědomost o již vzniklé škodě žalobkyně i klient nabyli nejpozději v dubnu 2016. Za tohoto stavu je odůvodněn závěr, že nejpozději od tohoto okamžiku (duben 2016), kdy žalobkyně i klient měli k dispozici všechny potřebné skutkové okolnosti, z nichž bylo možno dovodit jednak vznik škody, její (přibližný) rozsah, a odpovědný subjekt, je třeba odvíjet počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody. Tudíž nárok žalobkyně vůči žalovanému je k dubnu 2019 promlčen.

17. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu za nedůvodnou a žalobu v celém rozsahu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 463,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 000 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ze dne 13.2.2020 a ze dne 3.7.2020, účast na jednání dne 7.7.2020 a dne 18.8.2020), a z částky 2 050 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 5.2.2020), včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 350 Kč ve výši 5 113, 50 Kč.