35 C 19/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr Petrou Vlčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení sídlem adresa o částka s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s [anonymizováno] v podobě zákonného úroku z prodlení s odůvodněním, že žalobce si prostřednictvím žalované, jako zprostředkovatele zájezdu, objednal v její provozovně zájezd do [země] v období od [anonymizováno] do [datum] a současně žalované dne [datum] uhradil zálohu na cenu zájezdu ve výši [částka] [obec] měla pořádat [anonymizováno] cestovní kancelář. V důsledku pandemie byl zájezd ze strany [anonymizováno] cestovní kanceláře zrušen, žalobce proto žádal o vrácení složené zálohy. Storno poplatky nebyly sjednány. [příjmení] cestovní kancelář žalobci sdělila, že ze strany žalované obdržela pouze částku [částka] a tuto částku dne [datum] vrátila na účet žalované, žalovaná žalobci vrátila pouze tuto část složené zálohy ve přepočtu ve výši [částka], a to dne [datum]. Žalobce má za to, že žalovaná na žádnou část zálohy nemá nárok, jelikož se zájezd nerealizoval a tím, že si žalovaná ponechala část složené zálohy, došlo na její straně k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce.

2. Žalovaná potvrdila, že vystupovala jako zprostředkovatel pro [anonymizováno] cestovní kancelář a že v souvislosti se zprostředkováním zájezdu od žalobce přijala zálohu na zájezd do [země], který se měl konat v období od [anonymizováno] do [datum]. Namítala však nedostatek své pasivní věcné legitimace, a to z toho důvodu, že není účastníkem smlouvy o zájezdu, ze které plyne žalovaný nárok. Podle jejího názoru má jako zprostředkovatel podle zprostředkovatelské smlouvy vztah pouze s cestovní kanceláří. Finanční vypořádání plynoucí z této smlouvy a případné zápočty tržeb (vyinkasovaných záloh) na zprostředkovatelskou provizi jsou obsahem vztahu mezi žalovanou a [anonymizováno] cestovní kanceláří a tedy zcela mimo sféru žalobce a jakékoliv jeho nároky ze smlouvy o zájezdu. Pokud došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce, tak odpovědnost nese pouze cestovní kancelář. Žalovaná proto navrhovala žalobu zamítnout.

3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

4. Žalobce uzavřel dne [datum] s cestovní kanceláří [anonymizováno 5 slov] se sídlem v [země] smlouvu, na základě které se cestovní kancelář zavázala zajistit pro žalobce zájezd do [anonymizováno] v období od [datum] do [datum], organizovaný [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] za cenu [částka] ([částka]) po čtyři osoby. Uzavření této smlouvy žalovaná zprostředkovala. Žalobce věděl, že žalovaná je pouze zprostředkovatel (viz potvrzení o zájezdu [číslo] včetně překladu, výslech svědkyně [jméno] [příjmení]). Na cenu tohoto zájezdu žalobce k rukám žalované dne [datum] zaplatil zálohu ve výši [částka] (viz příjmový pokladní doklad o přijetí částky [částka]).

5. Žalovaná žalobci oznámila, že její činnost jako cestovní agentury končí k datu [datum] a vyzvala jej, aby ve věci zájezdu nadále kontaktoval výlučně pořadatele zájezdu, kterému byla předána veškerá administraci smluv (viz emailová zpráva žalované ze dne [datum]).

6. Předmětný zájezd byl zrušen pro pandemii koronaviru Covid 19 bez stornopoplatků (emailová zpráva z [datum]). Cestovní kancelář [anonymizováno 5 slov] oznámila žalobci, že jí byla ze strany žalované z titulu smlouvy o zájezdu zaslána částka [částka] a že dne [datum] tuto částku zaslala žalované zpět (viz emailové zprávy [datum], [anonymizována dvě slova] [rok] a [datum], [datum] a [datum]). Žalovaná vrátila žalobci pouze část složené zálohy ve výši [částka], což je částka odpovídající částce [částka] (viz výslech svědkyně [jméno] [příjmení]).

7. Žalobce žalovanou opakovaně vyzval k úhradě žalované částky (viz emailová zpráva z [datum], předžalobní výzva ze dne [datum], včetně kopie obálky).

8. Z dalších provedených důkazů (faktura tlumočníka) soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení této věci.

9. Uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu ve smyslu ust. § 132 o. s. ř., přičemž nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, když si vzájemně neodporují, naopak z nich zjištěné skutečnosti vzájemně korespondují z hlediska časového i obsahového. Rovněž sami účastníci neměli námitek k obsahu ani pravosti provedených listinných důkazů.

10. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

11. Žalovaná zprostředkovala uzavření smlouvy mezi cestovní kanceláří [anonymizováno 5 slov] se sídlem v [země] a žalobcem. Na základě této smlouvy se cestovní kancelář [anonymizováno 5 slov] zavázala zajistit pro žalobce zájezd do [anonymizováno] v období od [datum] do [datum] za cenu [částka] po čtyři osoby. Žalobce dne [datum] složil k rukám žalované na cenu zájezdu zálohu ve výši [částka]. Z důvodu pandemie koronaviru Covid 19 byl tento zájezd zrušen. Cestovní kancelář [anonymizováno 5 slov] zaslala dne [datum] z důvodu zrušení zájezdu na účet žalované částku [částka]. Žalovaná následně zaslala žalobci částku [částka] odpovídajíc částce [částka]. Dále žalobci ničeho neuhradila, a to i přes jeho výzvy.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zabýval se otázkou, zda mezi účastníky existuje závazek ve smyslu ust. § [číslo] tohoto předpisu. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky žádný závazkový právní vztah není, neboť nenastala žádná právní skutečnost, jež by mu ve smyslu citovaného ustanovení dávala vzniknout.

14. Dokazováním bylo postaveno najisto, že žalovaná vystupovala pouze jako zprostředkovatel [anonymizováno] cestovní kanceláře [anonymizována tři slova] Smlouvu, jejímž předmětem bylo zajištění zájezdu pro žalobce, tedy žalovaná uzavírala za [anonymizováno] cestovní kancelář. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobci byla tato skutečnost v době uzavření smlouvy známá, nelze aplikovat ani ust. § 2523 odst. 2 o. z., podle kterého kdo zprostředkuje nebo zařídí jednotlivé služby cestovního ruchu, se považuje za pořadatele, vyvolá-li na základě zvláštních okolností u třetích osob představu, že služby cestovního ruchu poskytuje jako zájezd na vlastní odpovědnost. Lze proto uzavřít, že mezi žalobcem a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy ve smyslu ust. § 1724 a násl. o. z. (viz obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002 ve věci sp. zn. 25 Cdo 576/2000).

15. Právním důvodem vzniku závazkového vztahu mezi účastníky není v nyní posuzovaném případě ani bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl o. z., jak se domníval žalobce.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Cílem právní úpravy bezdůvodného obohacení je, aby se žádná osoba neobohatila na úkor druhé v rozporu se zásadou neminem laedere, tedy aby osoba, která získala neoprávněně majetkový prospěch na úkor jiného, byla povinna k nápravě. Subjektem závazku z bezdůvodného obohacení je na jedné straně ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, a na druhé straně ten, kdo majetkový prospěch neoprávněně získal.

19. V projednávané věci mezi účastníky k naplnění předpokladů pro vznik bezdůvodného obohacení bez spravedlivého důvodu nedošlo. Žalobce namítal, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila tím, že si jako zprostředkovatel zájezdu neoprávněně ponechala část zálohy na cenu zájezdu jako svoji provizi za zprostředkování, a to i přesto, že došlo ke zrušení zájezdu. Z toho pak dovozoval, že odpadl právní důvod plnění ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z. Žalobce však nesprávně pomíjí, že, že právním důvodem složení zálohy nebyla smlouva mezi ním a žalovanou, nýbrž smlouva mezi ním a cestovní kanceláří, za kterou žalovaná jednala pouze jako zástupce. Skutečnost, že platebním místem tohoto peněžitého plnění byla žalovaná, není pro určení subjektů vztahu z bezdůvodného obohacení vzniklého odpadnutím právního důvodu podstatná. V případech, kdy spočívá bezdůvodné obohacení v plnění na základě zrušené smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze účastníci smlouvy. To platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z takové smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného. Věcná legitimace (tj. oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva) je dána pouze na straně účastníků smlouvy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 351/2004).

20. Jelikož žalobce nehradil podle smlouvy zálohu na cenu zájezdu žalované, nýbrž německé cestovní kanceláři, nelze než konstatovat, že žalobci nemohly žádné nároky ze zrušené smlouvy vzniknout vůči žalované, která nebyla smluvní stranou. Skutečnost, zda má žalobce pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení za [anonymizováno] cestovní kanceláří, je pak pro rozhodnutí o žalobě proti žalované irelevantní. Ze stejného důvodu není podstatné, zda a případně jakou částku si žalovaná započetla vůči plnění této cestovní kanceláře.

21. Pro úplnost soud uvádí, že v této věci nebyly splněny předpoklady pro aplikaci výjimky z výše popsaného pravidla podle § 2995 o. z., podle kterého vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. Žádnou skutečnost, kterou by bylo možno subsumovat pod právní normu plynoucí z tohoto ustanovení žalobce ani netvrdil, tím méně pak prokázal.

22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaná není v řízení pasivně legitimovaná, neboť není subjektem právního vztahu, z něhož žalobce dovozoval svůj nárok. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítnul.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], [datum] a [datum] a účast na ústním jednání dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 222 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,66 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].