35 C 24/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Petrou Vlčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D., LL.M. sídlem adresa o 754 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 159 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 159 000 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 400 000 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky 190 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 190 000 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 108 858,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované návrhem podaným u soudu dne 16. 12. 2020 domáhala zaplacení částky 754 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z titulu dohody o narovnání [číslo] ze dne 30. 6. 2020, kterou byla mezi účastníky narovnána sporná práva a povinnosti ze smlouvy o dílo ze dne 18. 9. 2019, [číslo] Částku 164 000 Kč představoval nárok na vrácení přeplatku záloze na cenu díla, částku 590 000 Kč představovala smluvní pokuta, resp. 10% sjednané smluvní pokuty za prodlení s vrácením tohoto přeplatku záloze. Během řízení pak žalobkyně své tvrzení pozměnila tak, že smluvní pokuta neutvrzovala vrácení přeplatku na záloze, ale jednalo se o povinnost ze smlouvy o dílo, ve které utvrzovala povinnost zhotovení díla v ceně 1 458 000 Kč. Dílo, které měla žalovaná zhotovovat, přestavovalo subdodávku žalobkyně, která byla zavázána ke zhotovení díla v hodnotě 60 000 000 Kč a jejíž povinnost byla rovněž utvrzena smluvními pokutami a to ve výši 100 000 Kč, resp. 250 000 Kč za každý den prodlení. Vztah smluvní pokuty k nároku z dohody o narovnání byl takový, že prodlení s úhradou přeplatku na záloze představovalo rozvazovací podmínku prominutí této smluvní pokuty. Žalobkyně netvrdila, že by jí porušením povinnosti žalované vznikla škoda.

2. Co do částky 5 000 Kč (z původně uplatněných 164 000 Kč) vzala žalobkyně podanou žalobu zpět, neboť tuto částku žalovaná po podání žaloby uhradila. V tomto rozsahu bylo řízení usnesením ze dne 9. 3. 2021, č. j. 35 C 24/2021-26, zastaveno.

3. Žalovaná nárok na vrácení přeplatku na záloze ve výši 159 000 Kč včetně příslušenství v průběhu jednání dne 6. 5. 2021 výslovně uznala. Ve zbytku navrhovala žalobu zamítnout, neboť měla za to, že smluvní pokuta je pro svou zjevnou nepřiměřenost k utvrzené povinnosti uhradit 200 000 Kč nemravná, a tedy neplatně sjednaná. Pro případ platnosti ujednání o smluvní pokutě pak navrhovala její moderaci.

4. V rozsahu uznání rozhodl soud částečným rozsudkem pro uznání podle § 153a o. s. ř, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), a žalobkyně soudu rozhodnutí takovou formou navrhovala.

5. Ohledně částky 590 000 Kč, představující nárok na smluvní pokutu, soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

6. Žalovaná se smlouvou o dílo ze dne 18. 9. 2019 zavázala pro žalobkyni provést kompletní dodávku a montáž„ [příjmení] [anonymizováno]“,„ [příjmení] vstupních dveří“ a zámečnických konstrukcí podle projektové dokumentace ve sjednaném termínu, za což se jí žalobkyně zavázala uhradit cenu 1 458 101,60 Kč bez DPH. Jednalo se o subdodávku v rámci projektu„ Revitalizace [příjmení] [jméno] [příjmení] – nový foodcourt“. Povinnost předat dílo v termínu byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 25 000 Kč za každý započatý den prodlení a po uplynutí 10 dnů po tomto termínu 50 000 Kč za každý započatý den prodlení (viz smlouva o dílo [číslo] ze dne 18. 9. 2019, včetně přílohy č. [anonymizováno]).

7. Žalobkyně se zavázala zhotovit dílo„ Revitalizace [příjmení] [jméno] [příjmení] – nový foodcourt“ za cenu 60 000 000 Kč pro společnost [právnická osoba] Rovněž její povinnost předat dílo v termínu byla utvrzena smluvní pokutou, a to ve výši 100 000 Kč za každý započatý den prodlení, po uplynutí 10 dnů po tomto termínu 250 000 Kč za každý započatý den prodlení (viz smlouva o dílo č. [anonymizována tři slova] [číslo] ze dne 31. 10. 2019).

8. Jelikož došlo k problémům s dokončením díla, stany dohodou o narovnání ze dne 30. 6. 2020 upravily práva a povinnosti dle uvedené smlouvy o dílo v rozsahu, ve kterém byla mezi nimi sporná (viz shodné tvrzení účastníků, které vzal soud ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. za své skutkové zjištění a dohoda o narovnání [číslo] ze dne 30. 6. 2020). Obsahem dohody o narovnání bylo zúžení rozsahu díla podle toho, jak již bylo provedeno, a tomu odpovídající snížení jeho ceny na částku 979 401,96 Kč bez DPH. Strany konstatovaly, že z důvodu prodlení s dokončením uhradí žalovaná penalizaci za období od 15. 10. 2019 do 25. 10. 2019 ve výši 250 000 Kč (25 000 Kč za každý den prodlení) a za období od 26. 10. 2019 do 6. 2. 2020 ve výši 5 650 000 Kč (50 000 Kč za každý den prodlení), celková smluvní penalizace tak činí 5 900 000 Kč s tím, že se strany dohodly, že celková konečná cena díla po zahrnutí této penalizace bude 530 000 Kč bez DPH. Jelikož žalobkyně na zálohách zaplatila 730 000 Kč, žalovaná měla částku 200 000 Kč žalobkyni vrátit ve třech splátkách splatných 15. 5. 2020, 31. 5. 2020 a 30. 6. 2020. V případě prodlení s jakoukoliv splátkou pak měla žalobkyně právo na plnou výši smluvní penalizace a žalovaná ji byla povinna uhradit do 10 dnů (viz dohoda o narovnání [číslo] ze dne 30. 6. 2020).

9. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě (viz předžalobní výzva ze dne 30. 10. 2020, včetně podacího lístku).

10. Uvedené důkazy soud považoval pro skutkové závěry a za dostatečné a hodnotil je jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, když si vzájemně neodporují, naopak z nich zjištěné skutečnosti korespondují z hlediska časového i obsahového. Rovněž sami účastníci neměli námitek k obsahu ani pravosti provedených listinných důkazů. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř.

11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dohodou o narovnání ze dne 30. 6. 2019 účastníci upravili sporná práva a povinnosti z dříve mezi nimi uzavřené smlouvy o dílo a nahradili je novými. Strany se dohodly, že celková konečná cena díla po zúžení jeho rozsahu a zahrnutí penalizace činí namísto 979 401,96 Kč bez DPH částku 530 000 Kč bez DPH. Jelikož žalobkyně žalované na zálohách zaplatila 730 000 Kč, žalovaná se zavázala, že částku 200 000 Kč žalobkyni vrátí ve třech splátkách splatných 15. 5. 2020, 31. 5. 2020 a 30. 6. 2020. V případě prodlení s jakoukoliv splátkou pak měla žalobkyně právo na plnou výši smluvní penalizace v částce 5 900 000 Kč s tím, že ji uhradí do 10 dnů. Žalovaná uznala, že z titulu přeplatku na záloze žalobkyni dosud dluží částku 159 000 Kč.

12. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně.

13. Dohodou účastníků ze dne 30. 6. 2020 soud posoudil jako narovnání ve smyslu ust. § 1903 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jelikož jí účastníci upravili sporná práva a povinnosti z dříve mezi nimi uzavřené smlouvy a nahradili je novými.

14. Narovnání má povahu oboustranně zavazujícího právního jednání, jež s sebou vždy nese vznik závazku nového a zánik dosavadního sporného nebo pochybného závazku, příp. jeho části. Představuje tedy samostatný zavazovací důvod. Komentářová literatura uvádí, že dokonce i v případech, kdy je sporný nebo pochybný dluh dlužníkem uznán v plné výši (a věřitel se za to dlužníkovi zaváže k určitému plnění), představuje narovnání – přes obsahovou totožnost s původním závazkem – právní důvod zániku dosavadního závazku a vzniku závazku nového. To má současně za následek, že se strany narovnání nemohou původního závazku dovolávat. S tím není v rozporu, že narovnáním nedotčená část právního poměru stran nadále spočívá na právním důvodu dosavadním (viz komentář k ust. § 1903 Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014).

15. V posuzovaném případě soud hodnotil, zda podle dohody o narovnání vznikl žalobkyni nárok na úhradu částky 590 000 Kč, představující část sjednané smluvní pokuty. Na rozdíl od žalobkyně má soud za to, že z obsahu dohody o narovnání zcela jednoznačně vyplývá, že smluvní pokuta zajišťovala povinnost k vrácení přeplatku na zálohách ve výši 200 000 Kč a že ze smluvních ujednání není možné dovodit, že by prodlení žalované představovalo rozvazovací podmínku prominutí dluhu ve výši 5 900 000 Kč. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že nově dohodnutá cena díla penalizaci, na které vznikl žalobkyni nárok, zohledňuje a že plná penalizace ve výši 5 900 000 Kč žalobkyni náleží v případě prodlení žalované s úhradou přeplatku na záloze ve výši 200 000 Kč. Podle názoru soudu je tedy zřejmé, že částka 5 900 000 Kč utvrzovala povinnost k úhradě přeplatku na záloze. Žalobkyně byla v této souvislosti poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., že pokud tvrdí, že společným úmyslem stran při uzavření této dohody o narovnání bylo podmíněné prominutí smluvní pokuty, musí toto své tvrzení prokázat. Žalobkyně však i přes poučení soudem o následcích neoznačení důkazů k takovému tvrzení důkazy neoznačila. Jelikož tedy v řízení nebylo prokázáno, že by byl společný úmysl stran dohody o narovnání jiný, vycházel soud z toho, jaký význam by ujednání ohledně povinnosti k úhradě smluvní pokuty přikládala osoba v postavení žalované ve smyslu ust. § 556 odst. 1, věta druhá o. z., a to tak jak bylo shora uvedeno, když jiný subjektivní úmyslu stran v řízení nebyl prokázán a žádná okolnost možnému jinému výkladu nenasvědčovala. Jelikož si účastníci pro případ prodlení žalované s vrácením přeplatku na záloze sjednali smluvní pokutu ve smyslu ust. § 2048 o. z. a žalovaná žalobkyni na přeplatku na záloze vrátila pouze částku 41 000 Kč a s úhradou částky 159 000 Kč je dosud v prodlení, dospěl soud k závěru, že žalobkyni nárok na smluvní pokutu vnikl a dále se k námitce žalované zabýval tím, zda je sjednaná výše smluvní pokuty přiměřená či zda jsou dány důvody pro její moderaci.

16. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

17. Zákon nestanoví, jaké konkrétní okolnosti má soud v rámci posuzování přiměřenosti smluvní pokuty zvažovat, a tato otázka je tedy věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne) přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Není rovněž vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, zákon mu to však neukládá. Bude-li výsledkem rozhodování soudu jeho závěr, že svého moderačního práva využije, neboť byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, nastupuje etapa jeho rozhodování, kdy posuzuje, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této fázi rozhodování je soud ze zákona povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená – věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněný pod číslem 81/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dluhy pro některé smluvní strany nevýznamné mohou být jinými smluvními partnery považovány za natolik důležité, že se dohodnou na jejich zajištění smluvní pokutou. Stejným způsobem může být různými subjekty posuzována i různá výše smluvní pokuty (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2006 sp. zn. 29 Odo 1105/2003).

18. V projednávané věci bylo ohledně důvodů, které ke sjednání smluvní pokuty vedly, zjištěno, že výše smluvní pokuty byla vyčíslena podle smlouvy o dílo, z níž sporná práva povinnosti účastníci nahradili novým ujednáním v dohodě o narovnání. Její vyčíslení tedy nebylo účastníky při sjednávání podmínek narovnaní primárně poměřováno povinností, kterou měla smluvní pokuta utvrzovat. Výše smluvní pokuty dle smlouvy o dílo v částce 5 900 000 Kč se současně promítla do nově stanovené ceny díla v dohodě o narovnání, a to pouze částkou 449 401,96 Kč (cena byla snížena z částky 979 401,96 Kč představující cenu provedeného díla na částku 530 000 Kč), je tedy zřejmé, že ani samy smluvní strany při sjednávání narovnání nepřikládaly původně sjednané výši smluvní pokuty takový význam, když v rámci konsenzu ohledně jejího započtení cenu díla došlo k jejímu faktickému snížení na zlomek původní částky. Za situace, kdy se výše smluvní pokuty za prodlení blíží třicetinásobku výše plnění, které utvrzuje, je podle názoru soudu její nepřiměřenost zcela zjevná, proto soud přistoupil k její moderaci. Přitom vzal v úvahu, že výše smluvní pokuty byla stanovena pevnou částkou, což znamená, že s dobou prodlení se nenavyšovala. Dále soud přihlédl k tomu, že se jedná o vztah mezi podnikateli v souvislosti s jejich podnikatelskou činností a že smluvní pokuta utvrzovala vrácení přeplatku na záloze uhrazené žalobkyní, tedy vrácení volných finančních prostředků žalobkyně, za něž žalovaná neposkytovala žádné protiplnění. Za této situace soud jako přiměřenou stanovil výši smluvní pokuty v rozsahu 200% utvrzované povinnosti, tedy částku 400 000 Kč.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti (uplynutím deseti dnů ode dne 30. 6. 2020) do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalované dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně úrok z prodlení pak požadovala až od 11. 9. 2020. S ohledem na to je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalované dostatečnou lhůtu k dobrovolnému plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.) a nejpozději dne 11. 9. 2020 byla tedy žalovaná v prodlení.

20. Na základě shora uvedeného tedy soud učinil závěr, že nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty je po právu, avšak jen co do částky 400 000 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, ve zbytku podanou žalobu zamítnul (výroky II. a III. rozsudku).

21. Pro úplnost soud uvádí, že samotná nepřiměřená výše smluvní pokuty nemůže zakládat neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro porušení dobrých mravů tak, jak se domnívala žalovaná, nýbrž představuje pouze důvod pro použití moderačního práva soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019 ve věci sp. zn. 33 Cdo 5377/2017). Jak bylo výše uvedeno (bod 14. odůvodnění rozsudku), pro posouzení věci nejsou rozhodné ani okolnosti vztahující se ke smlouvě o dílo, když tato smlouva titul pro úhradu smluvní pokuty nepředstavuje, neboť uzavřením narovnání zanikla.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná a rozhodnutí o výši smluvní pokuty záviselo na úvaze soudu. Při stanovení tarifní hodnoty pro určení výše odměny advokáta pak soud vycházel z přisouzené částky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016 ve věci sp. zn. 25 C 3974/2015, publikované pod č. 121/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Náklady řízení v částce 108 858,40 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 30 160 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 559 000 Kč, tj. 10 540 Kč za jeden úkon právní služby ta celkem šest úkonů, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., za písemné podání nebo návrh ve věci samé (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., za písemné podání nebo návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ve věci k výzvě soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 040 Kč ve výši 13 658,40 Kč.