35 C 26/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Petrou Vlčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 53 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 680,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 24. 3. 2020 smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal vrátit do 1. 6. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru (celkem ve výši 21 000 Kč) Povinnost včasné úhrady úvěru strany utvrdily smluvní pokutou ve výši 500 Kč v případě prodlení s jakoukoli jednotlivou splátkou (žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše sankce činí 2 500 Kč). Žalovanou částku tak představuje jistina nesplaceného úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy a po zřízení uživatelského účtu požádal o poskytnutí úvěru. Akceptaci návrhu žalovaný provedl připojením uživatelského hesla kódu zaslaného žalobkyní prostřednictvím SMS. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 24. 3. 2020 na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný tento dluh žalobkyni do dnešního dne neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 15. 12. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <b>3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:</b> 4. Mezi účastníky jako podnikateli byla dne 24. 3. 2020 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému téhož dne vyplacen úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 300 Kč za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Dále se zavázal k uhrazení jednorázové sankce ve výši 500 Kč pro případ prodlení s jakoukoliv splátkou. Celková doba úvěru činila 70 dní ode dne čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté peněžní prostředky v 5 splátkách po 10 200 Kč (6 000 Kč na jistinu, 4 200 Kč na poplatek za čerpání úvěru) splatných dne 6. 4. 2020, 20. 4. 2020, 4. 5. 2020, 18. 5. 2020 a 1. 6. 2020. Pod smlouvou je připojen kód SMS verifikace: [číslo] (viz smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 24. 3. 2020 a výpis z živnostenského rejstříku žalovaného).

5. Dne 4. 3. 2020 přijala žalobkyně na svůj účet platbu z účtu č. [bankovní účet] ve výši 1 Kč (viz potvrzení o přijaté platbě ze dne 4. 3. 2020).

6. Dne 24. 3. 2020 zaslala žalobkyně na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 30 000 Kč (viz potvrzení o přijaté platbě ze dne 24. 3. 2020).

7. Účet č. [bankovní účet] je veden na jméno žalovaného, dne 24. 3. 2020 na něj byla připsána částka 30 000 Kč (viz zpráva banky ze dne 30. 3. 2022).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to dne 15. 12. 2020 (viz předžalobní výzva ze dne 15. 12. 2020 s podacím lístkem).

9. Obvyklá výše úroků úvěru s fixací sazby do jednoho roku k březnu 2020 činila 9,85 % ročně (viz výpis z databáze [příjmení]).

10. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, když si vzájemně neodporují, naopak z nich zjištěné skutečnosti vzájemně korespondují z hlediska časového i obsahového.

11. Na jejich základě pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně, uzavřela dne 24. 3. 2020 žalovaným, v postavení podnikatele, smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo]. Právní jednání proběhlo elektronicky. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 300 Kč za každý den čerpání úvěru v 5 splátkách po 10 200 Kč a to do 1. 6. 2020 (celkem 70 dní) a dále se zavázal k uhrazení jednorázové sankce ve výši 500 Kč pro případ prodlení s jakoukoliv splátkou. Dne 15. 12. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný dluh neuhradil. Obvyklá výše úroků o úvěru s fixací sazby do jednoho roku k březnu 2020 činila 9,85 % ročně. <b>12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:</b> 13. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jak žalobkyně tak žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v postavení podnikatele. Soud se v řízení zabýval otázkou platnosti této smlouvy z hlediska její mravnosti ve smyslu § 547 o. z., a dospěl k závěru, že předmětná smlouva je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná podle § 588 o. z., a to z následujících důvodů.

14. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 300 Kč soud posoudil jako úrok, jelikož představuje cenu poskytnutých peněz ve smyslu ust. § 2395 o. z. Při jistině 30 000 Kč tak sjednaný úrok z úvěru tak ční 1% denně. Právní předpisy sice výslovně nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky v případě úvěru. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Jako nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle výpisu z databáze [příjmení] činila obvyklá výše úroků úvěru s fixací sazby do jednoho roku v době poskytnutí úvěru 9,85 % ročně. V projednávané věci pak sjednaný úrok přesahuje úrok obvyklý více než 37 krát. Nemravnost sjednaného úroku je tak v tomto případě zcela zjevná.

15. Zásah do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy je zásahem výjimečným, který by měl být vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. V tomto případě má soud za to, že takové mimořádné okolnosti nastaly, a to nejen vzhledem k výši sjednaného úroku, ale k celkovému podnikatelskému záměru žalobkyně. Žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů drobným podnikatelům staví své podnikání na extrémně vysoké sazbě úroku z úvěru, kterou vyvažuje podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů. Zmíněnou podstatu svého podnikání žalobkyně ani nijak nezastírá, když u jednání uvedla, že úrok musí pokrýt ztrátu způsobenou chronickým neplatičstvím dlužníků a protektivním přístupem soudů, které žalobkyni nepřiznávají příslušenství úvěrů. Klienti žalobkyně, kteří plní její podmínky a generují žalobkyni zisk, tak žalobkyni vyvažují ztráty z nesplacených rizikových úvěrů. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že ze strany žalobkyně dochází na trhu s úvěry k systematickému zneužívání postavení odborníka a silnější strany ve vztahu k drobným podnikatelům.

16. Úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky sporu je z uvedených důvodů neplatná podle ustanovení § 588 o. z. Jako neplatnou soud posoudil celou smlouvu, neboť s ohledem na princip podnikání žalobkyně, je zřejmé, že bez úroku v ujednané výši by k právnímu jednání nedošlo (§ 576 o. z.). Ze stejného důvodu pak soud neshledal ani prostor pro aplikaci moderace dle § 577 o. z.

17. Žalovanému tak soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni pouze částku 30 000 Kč odpovídající jistině poskytnutého úvěru, která se stala bezdůvodným obohacením na straně žalovaného dle § 2991 o. z., neboť se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Na základě výše uvedeného soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky uvedené ve výroku I. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči němu rovněž nárok na úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného pak nastalo nejpozději dnem 19. 12. 2020, neboť soud má za to, že nejpozději k tomuto dni se do sféry jeho dispozice dostala zaslaná výzva k úhradě dluhu ze dne 15. 12. 2020, která byla odeslána tentýž den (§ 573 o. z.). Další žalobou uplatněné nároky žalobkyně pak soud výrokem II. jako nedůvodné zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 680,26 Kč, přičemž tato částka představuje 12,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,07 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,93 %). Pro účely posouzení úspěchu ve věci soud hodnotil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 ve věci sp. zn. I. ÚS 2717/08). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 140 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 500 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 210 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 670 Kč ve výši 2 030,70 Kč.