35 C 36/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Vlčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 42 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 900 Kč ve výši 8,5 % od 1. 9. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 42 550 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 23. 3. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve splátkách po 4 400 Kč se splatností poslední splátky ke dni 23. 4. 2019, a to včetně příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku a poplatku za správu úvěru a inkasa splátek ve výši 24 150 Kč. Žalovaná se tak zavázala zaplatit celkem 59 150 Kč, uhradila však pouze částku ve výši 34 100 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně alokovala částkou 9 950 Kč na jistinu úvěru a částkou 24 150 Kč na příslušenství pohledávky. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 25 050 Kč. Prodlením jí vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, tedy od 24. 4. 2019 do 22. 3. 2021. Pohledávka ve výši 42 550 Kč (25 050 Kč jistina, 17 500 Kč smluvní pokuta) byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 5. 8. 2021. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 212,63 Kč za období od 24. 4. 2019 do 11. 6. 2021 a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a tito s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. <b>4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:</b> 5. Mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) v postavení podnikatele a žalovanou v postavení spotřebitele byla dne 23. 3. 2018 uzavřena smlouva [číslo] na základě které byly žalované téhož dne hotovostním způsobem poskytnuty peněžité prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 25,85 % p. a., s poplatkem za správu úvěru ve výši 7 700 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 650 Kč do 23. 4. 2019 ve 13 měsíčních splátkách po 4 550 Kč. Celková dlužná částka činila 59 150 Kč (35 000 Kč jistina, 24 150 Kč náklady spotřebitelského úvěru). Povinnost splatit poskytnutý úvěr strany utvrdily smluvní pokutou ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Mezi stranami bylo dále sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiných poplatků či příslušenství úvěru, je žalobkyně oprávněna požadovat předčasné splacení úvěru (viz smlouva o úvěru [číslo] ze dne 23. 3. 2018, předpis splátek ke smlouvě o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně).

6. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, a to na základě žádosti žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru. v této žádosti žalovaná uvedla, že je zaměstnaná, vdaná, bydlí u rodičů, její průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 18 834 Kč, průměrné měsíční výdaje za poslední tři měsíce činí 5 000 Kč, přičemž její příjem je jediným příjmem celé domácnosti (viz žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru).

7. Pohledávka za žalovanou z titulu uvedené smlouvy ve výši 50 717,53 Kč byla [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 19. 7. 2021. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dne 5. 8. 2021 (viz smlouva o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 s dokladem o doručení, včetně přílohy ke smlouvě o postoupení dluhu [anonymizováno] [číslo]).

8. Žalobkyně vyzvala žalovanou k předčasnému uhrazení všech jejích dluhů z výše uvedeného titulu celkem ve výši 50 904,89 Kč, a to nejpozději do 31. 8. 2021. Výzva byla žalované odeslána dne 17. 8. 2021 (viz výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 17. 8. 2021).

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky opětovně před podáním žaloby, a to dne 18. 10. 2021 (viz předžalobní výzva ze dne 18. 10. 2021 s dokladem o doručení).

10. Z dalších ve věci předložených listinných důkazů (potvrzení [právnická osoba] ze dne 30. 7. 2021, stejnopisu notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018, dopisu ze dne 6. 9. 202, výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 22. 11. 2021) soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.

11. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, když si vzájemně neodporují, naopak z nich zjištěné skutečnosti vzájemně korespondují z hlediska časového i obsahového.

12. Na jejich základě pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost [anonymizována dvě slova] v postavení podnikatele uzavřela dne 23. 3. 2018 s žalovanou v postavení spotřebitele smlouvu [číslo]. Na základě uvedené smlouvy poskytla [právnická osoba] [anonymizováno] žalované téhož dne částku 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala [právnická osoba] [anonymizováno] tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 25,85 % p. a., s poplatkem za správu úvěru ve výši 7 700 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 650 Kč, a to do 23. 4. 2019 ve 13 měsíčních splátkách po 4 550 Kč. Před poskytnutím tohoto úvěru byla úvěruschopnost žalované posuzována pouze na základě žádosti žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ve které žalovaná uvedla, že je zaměstnaná, vdaná, bydlí u rodičů, její průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 18 834 Kč, průměrné měsíční výdaje za poslední tři měsíce činí 5 000 Kč, přičemž její příjem je jediným příjmem celé domácnosti Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 19. 7. 2021, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Dne 17. 8. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do 31. 8. 2021. Žalovaná dluh uhradila částečně a to částkou ve výši 34 100 Kč.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr bez toho, aby řádně zkoumala její schopnost spotřebitelský úvěr splácet a porušení této zákonné povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek. Ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvuje princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Rovněž podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK) mají soudy z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

16. Z gramatického a logického výkladu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny toliko tvrzení spotřebitele. To, jaké informace jsou k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nutné, zákon výslovně nestanoví, tento požadavek je však vyjádřen judikatorně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru při zkoumání úvěruschopnosti je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, či doložením výpisu z účtu žadatele apod. Na informace podané jen spotřebitelem se může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Věřitel tedy nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Obdobně i Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) uvedl, že čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované pouze podle vyplněné žádosti žalované o poskytnutí úvěru a informace uvedené žalovanou před poskytnutím úvěru nebyly žádným způsobem ověřeny. Úvěr s nezanedbatelným zpoplatněním byl přitom poskytnut ve výši přesahující žalovanou deklarovaný měsíční příjem. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. zkoumat s odbornou péči schopnost žalované úvěr splácet, když v rozporu s uvedenými judikatorními závěry měla k dispozici pouze údaje sdělené jí žalovanou.

18. Jelikož soud uvedenou smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou (§ 588 o. z.), neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, když žalobkyně nesplnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované úvěr splácet, posoudil soud práva a povinnosti mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 a násl. o. z., neboť se jí dostalo plnění, na základě neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Na postupníka může totiž přejít postoupená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy (viz např. rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Žalovaná tak byla povinna peněžní prostředky poskytnuté jí právní předchůdkyni žalobkyně vrátit žalobkyni. Jelikož žalované byla vyplacena částka ve výši 35 000 Kč a žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaná na dluh z úvěrové smlouvy uhradila částku v celkové výši 34 100 Kč, dospěl soud k závěru, že v tomto rozsahu nárok žalobkyně zanikl splněním podle § 1908 o. z., a žalovaná tak žalobkyni dluží pouze částku 900 Kč. Splatnost nastala ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy k plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Podle výzvy žalobkyně, měla žalovaná poskytnuté prostředky vrátit do 31. 8. 2021, do prodlení se tak dostala dnem 1. 9. 2021. Povinnost žalované zaplatit úroky z prodlení pak vyplývá z ust. § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, co do částky 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 9. 2021 a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Pro úplnost soud uvádí, že v projednávané věci se nejedná o vzájemné podmíněné plnění ve smyslu ust. § 1911 a § 1912 o. z., proto soud zohlednil dle tvrzení žalobkyně žalovanou uhrazenou částku bez toho, že by byla vznesena námitku vzájemného plnění ve smyslu ust. § 2993 o. z.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť ve věci poměrně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.