35 C 40/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno , Ph.D. sídlem adresa o zaplacení 80 005,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80 005,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 957,50 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 73 047,70 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 37 675,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 4. 2022 domáhal na žalované zaplacení částky 80 005,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 2. 1. 2005 (dále jen„ Smlouva“). Na základě této smlouvy měl žalobce, jako právní zástupce žalované, právo na náhradu výdajů a nákladů účelně vynaložených v souvislosti s právním zastupováním žalované. Smlouva byla ze strany žalované vypovězena dne 30. 4. 2021. Žalobce zastupoval žalovanou ve dvou případech v soudním řízení, přičemž v obou případech byly přiznány žalované náklady řízení, splatné k rukám žalobce. Přiznané náklady řízení vyúčtoval žalobce žalované fakturou č. 2021 ze dne 7. 7. 2021 se splatností 22. 7. 2021 za zastupování v řízení u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 129/2019 ve výši 6 473,50 Kč s DPH, včetně nákladů exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 162 EX 216/19 ve výši 484 Kč s DPH a dále fakturou [číslo] ze dne 7. 7. 2021 se splatností 22. 7. 2021 za zastupování v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 20/19 ve výši 51 969,50 Kč s DPH, včetně nákladů exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 162 EX 211/19 ve výši 21 078,20 Kč s DPH. Žalovaná ani v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 6. 4. 2022 ničeho neuhradila.

2. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Nárok žalobce odmítla s tím, že mezi účastníky bylo v souvislosti s ukončováním vzájemné spolupráce ústně dohodnuto, že žalobce nebude již vůči žalované žádné další nároky uplatňovat (a to včetně nároku na úhradu přiznaných nákladů řízení). Tvrdila, že k této dohodě došlo na schůzce, která se konala na konci měsíce dubna 2021 v sídle žalované. Nárok žalobce dle žalované zanikl uzavřením dohody se žalovanou o vzdání se a neuplatňování nároků žalobcem. Žalovaná dále odmítla, že by bylo kdy mezi účastníky dohodnuto, že žalobce může vůči žalované nárokovat úhradu tzv. soudního přísudku v řízeních, kdy byla žalované jako účastníkovi náhrada nákladů přiznána. Uvedla, že bylo dohodnuto, že žalobce má vůči žalované právo na náhradu nákladů účelně vynaložených a na přiznané náklady řízení. Žalovaná má za to, že žalobce náklady v rozsahu žalobou požadované částky ve prospěch žalované při řešení jejích záležitostí z převážné části nevynaložil, resp. že vynaložení takových nákladů nijak neprokázal. Odměna žalobce byla sjednána ve smlouvě, předmětné ustanovení ale nebylo formulováno tak, že by měl žalobce vedle smluvní odměny nárok i na úhradu přiznaných nákladů řízení. Jelikož žalobce neposkytl žalované vyúčtování jím vynaložených nákladů, nemohla se jeho údajná pohledávka stát splatnou a žaloba je podána předčasně. Žalovaná dále tvrdí, že nárok žalobce byl uplatněn v rozporu se zavedenou praxí mezi účastníky. Žalobce nikdy za celou dobu dlouholeté spolupráce neuplatnil u žalované nárok na úhradu přiznaných nákladů řízení, pokud předtím nedošlo k jejich uhrazení ze strany povinných.

3. Žalobce následně odmítl tvrzení žalované, že by se svých nároků z titulu přiznaných nákladů řízení vzdal. Potvrdil konání schůzky dne 14. 4. 2021, nikoli však její průběh, jak jej tvrdila žalovaná. Uvedl, že jeho pohledávky vůči žalované z tohoto právního důvodu dosahovaly souhrnné výše cca 500 tis. Kč, žalovaný pociťoval jednostranné ukončení spolupráce ze strany žalované po mnoha letech jako křivdu a neměl tak ani žádný důvod, proč by se měl svých nároků vzdávat. Své nároky uplatňoval žalobce nejprve přímo u generálního ředitele žalované [příjmení] [příjmení], který přislíbil se vyjádřit. Až v důsledku pasivního přístupu žalované, kdy hrozilo promlčení, uplatnil žalobce své nároky postupně u soudu. Žalobce tvrdil, že právník žalované [příjmení] [příjmení] měl zájem na tom, aby byl žalobci jeho oprávněný nárok upřen. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaná své tvrzení o údajném vzdání se nároků žalobcem uplatnila prvně až ve vyjádření ze dne 10. 6. 2022, a neargumentovala touto rozhodnou skutečností v reakci na fakturaci žalobce, výzvy žalobce k plnění, ani v řízení vedeném paralelně před zdejším soudem (sp. zn. 18 C 83/2021) a soudem odvolacím, přestože žalovanou tvrzená dohoda, měla být v tu dobu již uzavřena. Dle žalobce je pro danou situaci nemyslitelné, aby dohoda o vzdání se nároků žalobcem, nebyla při dostupnosti právních služeb uzavřena písemně. Z uvedených důvodů žalobce popíral tvrzení žalované o údajném vzdání se nároků.

4. Mezi stranami nebylo po skutkové stránce sporu o tom, že dne 2. 1. 2005 byla mezi účastníky uzavřena písemná smlouva, na základě které žalobce jako advokát poskytoval žalované jako klientovi za úplatu právní služby. Dne 30. 4. 2021 došlo k ukončení smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovanou, a to na základě výpovědi ze strany žalované. Dále účastníci učinili nesporným to, že žalobce vystavil žalované fakturu č. 2021 na částku 6 957,50 Kč splatnou 22. 7. 2021, jíž vyzval žalovanou k úhradě nákladů, které byly přiznány žalované v řízení vůči dlužníku [jméno] [příjmení], a fakturu [číslo] na částku 73 047,70 Kč splatnou 22. 7. 2021, jíž žalobce vyúčtoval náhradu nákladů řízení, které byly žalované přiznány vůči dlužníkovi [anonymizováno] v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4.

5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Žalovaná je zapsána v obchodním rejstříku, oddíl C, vložka [číslo] od 10. 4. 1991. Jejím jednatelem je od 1. 4. 2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] (viz výpis z obchodního rejstříku žalované ze dne 13. 10. 2022).

7. Dne 2. 1. 2005 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování právních služeb. Žalovaná byla dle této smlouvy povinna platit žalobci měsíční odměnu a DPH (článek II. odst. 2. 1. smlouvy). Žalobci dále náležela roční odměna za daný účetní rok v případě splnění rozpočtového zisku AU a to ve výši 10 % z fixní odměny za celý kalendářní rok (článek II. odst. 2. 2. smlouvy). Žalobce měl dále vůči žalované právo na náhradu výdajů a nákladů účelně vynaložených v souvislosti s právním zastupováním, zejména soudní a jiné poplatky, přiznané náklady řízení, cestovní výdaje a další. Žalobci byl rovněž přenechán mobilní telefon, karta CCS a notebook (článek II. odst. 2. 3. smlouvy). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností vypovězení kteroukoli ze stran s tříměsíční výpovědní dobou (článek III. odst. 3. 1. smlouvy), (viz smlouva o poskytování právních služeb ze dne 2. 1. 2005).

8. Dne 8. 2. 2021 byla mezi žalobcem a žalovanou podepsána dohoda o ukončení smlouvy o poskytování právních služeb s tím, že dne 29. 1. 2021 došlo k vypovězení smlouvy. Tříměsíční výpovědní doba počala běžet dnem 1. 2. 2021. Bylo ujednáno, že žalobci náleží odměna i za měsíc duben 2021 a k ukončení právního zastoupení dojde ke dni 31. 3. 2021. V květnu 2021 bude žalobci rovněž vyplacena v souladu s článkem V. smlouvy mimořádná odměna ve výši 1 000 000 Kč s DPH (viz Dohoda o ukončení Smlouvy o poskytování právních služeb mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalobce]).

9. Dne 14. 4. 2021 sdělil žalobce [jméno] [příjmení] (vedoucí právního oddělení žalované), že dorazí na 13. hodinu (viz e-mail ze dne 14. 4. 2022).

10. Dne 12. 7. 2021 zaslal finanční [anonymizováno] [role v řízení] [jméno] [příjmení] žalobci e-mail, ve kterém potvrdil přijetí žalobcova dopisu ze dne 7. 7. 2021 s přílohami, a informoval, že se žalovaná bude nároky žalobce zabývat. Uvedl, že nemůže reflektovat 14 denní splatnost jednotlivých faktur z důvodu nutnosti přezkumu žalobcova nároku a období dovolených (viz e-mail ze dne 12. 10. 2021).

11. Žalovaná souhlasila s výplatou nákladů řízení, které byly přiznány soudními rozhodnutími a které byly dlužníky skutečně zaplaceny, s tím, že náklady řízení byly dle výroků soudních rozhodnutí placeny přímo na účet žalobce a žalovaná neeviduje žádné částky nákladů řízení, které by byly zaslány na účet žalované. Žalovaná nabídla žalobci postoupení pohledávek za svými dlužníky. Žalovaná odmítla tvrzení žalobce, že by byla povinna zaplatit žalobci přiznané náklady řízení, které nebyly dlužníky dosud uhrazeny. Žalovaná dále uvedla, že článek II. odst. 2. 3. smlouvy se vztahuje na náklady, které byly pravomocně soudy přiznány za trvání smlouvy (viz Odpověď na přípis datovaný dnem 7. 7. 2021 ve věci„ nákladů řízení“ ze dne 27. 7. 2021).

12. Dne 19. 4. 2022 zaslal právní zástupce žalované dopis žalobci, ve kterém sděluje, že žalovaná považuje nároky žalobce za nedůvodné, jelikož pouhé přiznání nákladů žalované nezakládá nárok žalobce na jejich vyplacení, neboť je žalovaná ještě nevynaložila. Zároveň žalobce je povinen náklady a výdaje žalované prokázat a vyúčtovat, což žalobce ještě neučinil. Nárok na úhradu přísudku dle žalované ze smlouvy nevyplývá a neodpovídá zavedené praxi stran. Žalovaná rovněž vznesla vůči žalobci nárok na náhradu škody způsobené vadným poskytnutím právních služeb (viz dopis ze dne 19. 4. 2022).

13. Rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 10 ze dne 8. 2. 2022, č. j. 18 C 83/2021-34, bylo vyhověno žalobě, jíž se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky 18 186,30 Kč s příslušenstvím. Soud v uvedeném řízení dospěl k závěru, že obdobný nárok žalobce z titulu náhrady nákladů řízení přiznaných žalované (zastoupené žalobcem) v soudních řízeních je po právu a žalované uložil částky vyúčtované fakturami žalobce [číslo] zaplatit (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 2. 2022).

14. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, č. j. 36 Co 148/2022-64, byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 2. 2022, č. j. 18 C 83/2021-34 potvrzen (viz Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022).

15. Dne 10. 10. 2022 se žalovaná obrátila na advokátní kancelář [právnická osoba] (dále jen„ advokátní kancelář“) s dotazem, zda připravovali smlouvu o poskytování právních služeb mezi [právnická osoba] (právním předchůdcem žalované) a žalobcem (viz e-mail ze dne 10. 10. 2022). [příjmení] [příjmení] z advokátní kanceláře odpověděl, že o přípravě uváděné smlouvy není jemu ani jeho kolegům nic známo (viz e-mailová komunikace ze dne 11. 10. 2022).

16. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], vedoucí právního oddělení žalované, soud zjistil, že pro žalovanou pracuje od 1. 4. 2022, tedy po ukončení spolupráce mezi žalovanou a žalobcem. Svědek se účastnil jednání se žalobcem dne 14. 4. 2021, kterému byl přítomen i jednatel žalované [příjmení] [příjmení]. Na této schůzce se dle svědka řešily nároky žalobce vůči žalované. Svědek uvedl, že pro žalovanou byly nároky žalobce překvapující, neboť měla za to, že již byly dříve kompletně vypořádány. Žalobce požadoval cca 500 000 Kč, jako přiznané náklady právních služeb v řízeních, která ještě nebyla skončena. Žalovaná přislíbila, že se nároky žalobce bude zabývat. Svědek uvedl, že žalobce při schůzce řekl, že se všech nároků vzdává a že po žalované nebude nic chtít. Následně žalobce v červnu 2021 uplatnil vůči žalované nárok na zaplacení částky 500 000 Kč. Svědek má za to, že smlouvu o poskytování právních služeb uzavřenou mezi stranami připravoval sám žalobce, jelikož v rámci jednání o prodloužení spolupráce v roce 2021 zaslal žalobce žalované téměř identickou smlouvu. Dále uvedl, že bylo praxí mezi stranami, že si žalobce nárokoval ty náklady řízení, které již byly dlužníkem žalované zaplaceny. Ty, které dosud uhrazeny nebyly, si žalobce nenárokoval. Svědek rovněž uvedl, že v době, kdy ještě u žalované nepůsobil, se vymožené částky zasílaly na účet žalobce a ten následně přeposlal jistinu příslušenství v podobě úroku z prodlení a soudní poplatek žalované. Od ledna 2021 se praxe změnila a částky byly zasílány nejdříve na účet žalované, částky si pak žalobce nárokoval vůči ní. Dopis z 27. 7. 2021 psal svědek ve spolupráci s externí advokátní kanceláří [anonymizováno] [jméno]. V tomto dopise žalovaná skutečně neargumentovala vzdáním se nároku žalobcem, neboť teprve v červnu 2021 se teprve začala detailně zkoumat smlouva se žalobcem. Argument, že nárok ze smlouvy vůbec nevyplývá, byl shledán vhodnějším. Svědek považoval žalobce za důvěryhodného partnera, a proto nepožadoval vzdání se nároku písemně.

17. Z účastnické výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednatele žalované, soud zjistil, že se zúčastnil jednání se žalobcem dne 14. 4. 2021, kde se řešily jeho peněžité nároky vůči žalované. Jednatel [anonymizováno] [příjmení] uvedl, že nové nároky žalobce byly překvapivé, neboť měl za to, že všechny žalobcovy pohledávky byly uspokojeny v lednu a v únoru 2021. Dále uvedl, že na dubnové schůzce žalobce řekl, že se svých nároků vzdává a že to již dále nechce řešit. Seznam částek, které si původně hodlal nárokovat, žalované nepředal a odnesl si jej. Dopis z 12. 7. 2021 psal [anonymizováno] [příjmení] s kolegou z právního oddělení. Jednalo se o formální vyrozumění žalobce, že žalovaná jeho požadavek eviduje a ve lhůtě se k němu vyjádří. Dopis z 27. 7. jednatel podepsal. Argumentovalo se v něm interpretací smlouvy, nikoliv vzdáním se nároku žalobcem, protože interpretaci smlouvy žalovaná považovala za správnou.

18. Všechny výše uvedené v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle ust. § 132 o.s.ř., tj. každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemných souvislostech, zároveň bylo přihlédnuto ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující skutečnosti z nich vyplývající, když samy strany pravost a věrohodnost listinných důkazů nezpochybnily. Dále soud hodnotil výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] a jednatele žalované [příjmení] [příjmení]. Soud neuvěřil jejich výpovědím v té části, kdy oba shodně uváděli, že se žalobce svých nároků na dubnové schůzce výslovně vzdal. Oba vyslýchaní sice spontánně popisovali průběh dubnové schůzky se žalobcem až neobvykle detailně a shodně (vyřčení sdělení o vzdání se nároků po přiblížení se na krátkou vzdálenost k jednateli žalované), přesto soud jejich výpovědím v této podstatné části neuvěřil. Vzal přitom v úvahu, že jak svědek [příjmení] [příjmení] (interní právník působící u žalované od dubna 2021, který řešil předání právní agendy původně řešené žalobcem nové advokátní kanceláři zastupující nyní žalovanou), tak jednatel žalované [příjmení] [příjmení] (dříve finanční ředitel žalované) mají jednoznačně zájem na výsledku řízení, přičemž se jedná o osoby vysoké rozumové úrovně, které nepochybně dokáží bez problémů vystupovat při jednání a výslechu s jistotou, byť by popisovaly skutkový děj v rozporu se skutečností. Soud proto při hodnocení postupoval nanejvýš obezřetně a výpovědi vyslýchaných hodnotil v souvislosti se skutečnostmi plynoucími z ostatních provedených důkazů. Právě nesoulad mezi tvrzením vyslýchaných, že žalobce se svých nároků z tohoto titulu výslovně a jednoznačně vzdal, a jednáním žalované po tomto údajném jednání žalobce vyhodnotil soud jako zásadní. Žalovaná při jednáních se žalobcem, která jsou objektivně zachycena v listinných důkazech, ani jednou tento jistě zásadní argument na svou obranu nepoužila, byť nároky žalobce soustavně odmítala. Nebylo sporu o tom, že žalovaná v písemné komunikaci se žalobcem (dopis z 27. 7. 2021, reakce žalované na předžalobní výzvu ze dne 19. 4. 2022, argumentace žalované v paralelním řízení sp. zn. 18 C 83/2021 a v odvolacím řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. 36 Co 148/2022) popírala a sporovala tento a obdobný nárok žalobce z titulu zaplacení přiznaných nákladů řízení z mnoha jiných důvodů, aniž by argumentovala vzdáním se veškerých nároků žalobcem již v dubnu 2021. Právní argumentace žalované (zpochybňující nároky žalobce co do základu), byla definitivně vypořádána až pravomocným skončením řízení sp. zn. 18 C 83/2021, přičemž žalovaná tvrzení o vzdání se nároku uplatnila prvně až 10. 6. 2022 (písemné vyjádření k předmětné žalobě učiněné v návaznosti na podaný odpor). Z uvedených důvodů soud neuvěřil výpovědím svědka [příjmení] [příjmení] a jednatele [příjmení] [příjmení] v té části, kdy shodně popisovali údajné vzdání se veškerých dalších nároků žalobcem ústním prohlášením na schůzce v dubnu 2021. Toto tvrzení žalované a navazující právní argumentace se soudu jeví jako účelové, činěné s cílem zvrátit dosud nepříznivý vývoj vzájemných sporů. Tvrzení žalované o vzdání se nároku žalobcem proto soud za prokázané nevzal.

19. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce uzavřel se žalovanou dne 2. 1. 2005 smlouvu o poskytování právních služeb, jíž se žalobce jako advokát zavázal poskytovat žalované právní služby a žalovaná se zavázala za to žalobci platit měsíční odměnu. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobce má právo na náhradu výdajů a nákladů účelně vynaložených v souvislosti s právním zastupováním, zejména soudní a jiné poplatky, přiznané náklady řízení, cestovní výdaje a další. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností vypovězení kteroukoli ze stran s tříměsíční výpovědní dobou. Dne 8. 2. 2021 se obě strany dohodly na ukončení spolupráce k 31. 3. 2021. Bylo dohodnuto, že žalobci náleží odměna za duben 2021 a dále i mimořádná odměna dle smlouvy ve výši 1 000 000 Kč s DPH. Tyto nároky žalovaná žalobci uhradila, další peněžité nároky odmítla zaplatit jako neoprávněné, včetně nákladů řízení, které byly v soudních řízeních přiznány žalované, avšak protistranou nebyly uhrazené. Žalobce zastupoval jako advokát žalovanou v soudním řízení (nalézacím a exekučním) vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové vůči dlužníku [jméno] [příjmení], přičemž náklady právního zastoupení 6 473,50 Kč a náklady exekuce 484 Kč přiznané žalované vyúčtoval žalobce žalované fakturou č. 2021 na částku 6 957,50 Kč splatnou dne 22. 7. 2021. Obdobně žalobce zastupoval žalovanou v soudním řízení (nalézacím a exekučním) vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 vůči dlužníku [právnická osoba], přičemž náklady právního zastoupení 51 969,50 Kč a náklady exekuce 21 078,20 Kč vyúčtoval žalobce žalované fakturou [číslo] na částku 73 047,70 Kč splatnou dne 22. 7. 2021.

20. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

21. Dle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

22. Dle § 261 odst. 1 zákona č. 519/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák“), tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

23. Dle § 2 odst. 2 obch. zák. je podnikatelem podle tohoto zákona mj. osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů.

24. Dle § 566 odst. 1 obch. zák. mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

25. Dle § 568 odst. 3 obch. zák. vyžaduje-li zařízení záležitosti uskutečnění právních úkonů jménem mandanta, je mandant povinen vystavit včas mandatáři písemně potřebnou plnou moc.

26. Dle § 572 obch. zák. je mandant povinen uhradit mandatáři náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, ledaže z jejich povahy vyplývá, že jsou již zahrnuty v úplatě.

27. Smlouvu uzavřenou mezi stranami dne 2. 1. 2005 vyhodnotil soud jako smlouvu mandátní ve smyslu § 566 a násl. obch. zák., když žalobce jako advokát se v pozici mandatáře zavázal vyřizovat pro žalovanou jako mandanta určité obchodní záležitosti (mj. i právní zastupování v soudních sporech). Obě strany přitom vystupovaly jako podnikatelé a na jejich poměry je tak ve smyslu přechodných ustanovení o. z. třeba aplikovat původní právní předpisy, tj. v daném případě obch. zák.

28. Dle článku II. odst. 2.

3. Smlouvy má žalobce právo na náhradu výdajů a nákladů účelně vynaložených v souvislosti s právním zastupováním, zejména soudní a jiné poplatky, přiznané náklady řízení, cestovní výdaje a další.

29. Argumentace žalované proti základu (obdobného) nároku žalobce byla již vypořádána v pravomocně skončeném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 83/2021 Městský soud v Praze jako soud odvolací v rozsudku č.j. 36 Co 148/2022-64 ze dne 25. 8. 2022 shledal napadený žalobě vyhovující rozsudek věcně správným a přiléhavě právně odůvodněným. Odvolací soud v rámci vypořádání argumentace a námitek žalované uzavřel, že předmětné ujednání čl. II (a zejména čl. 2) smlouvy je ve svém znění (posuzováno jak izolovaně, tak v kontextu a systematice celé smlouvy) naprosto jednoznačné a nezavdává žádný důvod k odlišné interpretaci, kterou předestírá žalovaná, jež se jeví značně účelově (vyhnout se plnění nároku žalobce). Jestliže ustanovení smlouvy hovoří o tom, že advokát (žalobce) má právo vedle náhrady výdajů a nákladů účelně vynaložených také na přiznané náklady řízení, pak je takové ujednání jasné, jednoznačné, a přijaly-li je strany o vážné a svobodné vůli (což nikdo nezpochybňoval), není důvod, proč by se takto nemohly dohodnout. Je zřejmé, že bylo úmyslem stran založit právo advokáta na úhradu nákladů skutečně vynaložených (první část věty), jež musely být účelné, a dále vedle toho těch, které budou přiznány v řízení, v němž advokát zastupuje mandanta (hovoří se o nákladech řízení, tj. terminus technicus, tedy o tzv. přísudek, přisouzenou náhradu nákladů řízení mandatáře). Byť právo na náhradu nákladů řízení má původ v procesním právu a je notorietou, že se přiznává účastníkovi konstitutivním rozhodnutím soudu – tedy dle zákona (viz např. § 142, § 146, o. s. ř.) i rozhodnutí soudu náleží mandatářovi a nikoliv mandantu, který je jen platebním místem), nic nebrání dohodě stran, že si mandatář přisouzenou náhradu nákladů řízení ponechá – třebas jako svou další odměnu, zkrátka příjem – ostatně mimosmluvní odměna je jednou ze složek přiznané náhrady nákladů řízení). Takové ujednání mezi advokátem a klientem není nijak neobvyklé. Proto odvolací soud nepovažoval za rozhodné, jestli přiznaná náhrada nákladů řízení nějak koresponduje s vynaloženými náklady žalobce při zastupování žalované, ani účelnost nehraje roli – byť tu posuzuje sám soud v rámci rozhodnutí, jímž náhradu nákladů řízení přiznává. Ve vztahu mezi advokátem a klientem takové ujednání představuje jen další příjem advokáta od klienta a svou povahou se nejvíce blíží další odměně – vedle té smluvní, sjednané např. čl.

2. či 2.2. smlouvy. A jelikož smluvní výše odměny mezi advokátem a klientem za poskytování právních služeb není nijak právem omezena, není důvod, proč by se strany takto nemohly svobodně dohodnout. Z čehož vyplývá, že je naprosto lichá a právně nerozhodná argumentace žalované, že smluvní odměna byl již tak dost vysoká a ponechávání přísudku proto nemravné. Nic nemravného na tom není, jde o výsledek dohody stran, pokud se to žalované nelíbí, neměla takovou smlouvu uzavírat. Žalovaná vystupovala ve vztahu jako podnikatel, nevyužívala služeb právníků poprvé, není důvod, aby byla před svým autonomním smluvním ujednáním nějak chráněna, jak se snaží argumentací o překvapivosti smluvního ujednání či rozpornosti s dobrými mravy. Pokud si žalovaná smlouvu před podpisem smlouvy přečetla, nemá být čím překvapena. A o tom, že by náhrada nákladů řízení měla být nejen přiznána, ale i uhrazena či vymožena, není ve smlouvě ani slovo, to je interpretace žalované něčeho, co ve smlouvě není. Dále pokud jde o námitku zavedené praxe – že žalobce vždy účtoval jen přiznané a vymožené náhrady nákladů řízení. V tomto se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, ukončením smlouvy se praxe – byla-li jaká, to že žalobce přiznané náhrady nákladů řízení po žalované nepožadoval, není ani tak věcí obchodní praxe jako spíše jeho dobré vůle – každopádně ukončením smlouvy se poměry (a dosavadní praxe) významně změnily, žalobce ztratil přístup k informacím od žalované, těžko mohl vyčkávat, až mu žalovaná řekne, co si má vyúčtovat (co bylo ze strany jejích dlužníků uhrazeno či vymoženo), dočkal by se jen promlčení svých nároků. Nadto argumentace zavedenou praxí se v obchodních vztazích používá jako interpretačního hlediska smluvních ujednání a výkladu projevů vůle tam, kde nejsou jasné, což není tento případ (viz § 266 odst. 3 obch. zák.). Tato odvolací námitka rovněž není důvodná.

30. Ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posoudil soud předmětnou právní věc obdobně jako v řízení sp. zn. 18 C 83/2021, když všechny žalobcem uplatňované nároky se v podstatných znacích shodují.

31. Z uvedených důvodů soud i v předmětném řízení dovodil, že žalobce má právo na zaplacení částek, které odpovídají nákladům řízení přiznaných žalované v řízeních, v nichž ji žalobce jako advokát zastupoval. Pokud jde o argumentaci žalované v neprospěch takového právního posouzení, odkazuje soud na právní názor odvolacího soudu citovaný výše.

32. K obraně nově uplatňované v předmětném řízení (údajné vzdání se nároků žalobcem v dubnu 2021) soud uvádí, že jelikož v řízení nebylo prostřednictvím žalovanou navržených důkazů tvrzení o ústním vyjádření žalobce na schůzce s [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] ve smyslu vzdání se nároků prokázáno, není třeba se touto argumentací dále zabývat a právně ji hodnotit.

33. Lze shrnout, že soud shledal žalobní požadavky uplatněné v předmětném řízení důvodnými, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, uložil zaplatit žalované částky, které žalobce vyúčtoval fakturami č. 2021 a [číslo] splatnými do 22. 7. 2021. Od 23. 7. 2021 je žalovaná ve smyslu § 1968 o.z. s úhradou dluhu v prodlení a dle § 1970 o.z. jí vznikla povinnost zaplatit žalobci vedle dlužných částek i úrok z prodlení, jehož výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

34. V otázce náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 675,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 005,20 Kč sestávající z částky 4 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 170 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 4 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 4 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 310 Kč ve výši 6 365,10 Kč.

35. Žalovaná v závěru jednání žádala, aby žalobci nebylo pro případ úspěchu ve sporu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Poukazovala na skutečnost, že žalobce podal u zdejšího soudu postupně 5 obdobných žalob, a tvrdila, že se snaží účelově navyšovat její náklady na vedení řízení. Soud v daném případě neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by žalobci ve smyslu § 150 o.s.ř. právo na náhradu nákladů předmětného řízení odepřel. Výše náhrady nákladů řízení se odvíjí od tarifní hodnoty sporu a postup žalobce, který jednotlivé nároky uplatňoval postupně tak, jak hrozilo jejich případné promlčení, nelze hodnotit jako neúčelný, či dokonce nemravný. Naopak žalovaná mohla vzniku alespoň části nákladů zabránit, pokud by důvodné nároky žalobce akceptovala a v soudních sporech nepokračovala. Z uvedených důvodů přiznal soud žalobci právo na náhradu vzniklých nákladů tohoto řízení v plné výši.