35 C 48/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr Petrou Vlčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka], kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] do [datum]. Žalovaný z titulu uvedené smlouvy žalobkyni uhradil pouze částku [částka], kterou však žalobkyně započetla na smluvní pokutu a náklady spojené s prodlením žalovaného. Žalovanou částku tvoří jistina poskytnuté zápůjčky ve výši [částka], poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] a paušální náhrada nákladů na upomínání (za celkem 5 upomínek) ve výši [částka]. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dotazem, nahlédnutím do katastru nemovitostí a nahlédnutím do Centrální evidence exekucí a Insolvenčního rejstříku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

5. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena dohoda označená jako Smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal částku vrátit zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši [částka], a to ve třech měsíčních platbách po [částka] s datem poslední splátky dne [datum]. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se též zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 15 % z příslušné splátky, pokud poruší sjednanou informační povinnost. Žalovaný se též zavázal uhradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s jeho prodlením podle rozpisu plateb uvedených v čl. 2 5. Smlouvy (Sazebník). Dle Sazebníku byla sjednána částka [částka] za písemnou výzvu k úhradě. Účastníci si dále sjednali zesplatnění celého dluhu v případě prodlení žalovaného s tím, že bude-li žalovaný v prodlení s úhradou první splátky tři dny poté, kdy měla být uhrazena druhá splátka (Rozhodný den), potom nastane splatnost zbylého zůstatku dluhu. Zbylý dluh se stane splatným čtvrtý kalendářní den následujícím po Rozhodném dni (viz smlouva o zápůjčce ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek).

6. Žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] dne [datum] (viz potvrzení o bezhotovostní platbě).

7. Před uzavřením dohody žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, tak, že si ověřila jeho totožnost (viz kopie občanského průkazu). Žalobkyně měla k dispozici rovněž výplatní pásku žalovaného. Výši příjmů žalovaného však nebylo možno zjistit, neboť výplatní páska nebyla čitelná (viz kopie výplatní pásky). Žalobkyně dále zjistila, že na žalovaného není vedeno exekuční či insolvenční řízení (viz kontrola exekucí a insolvencí týkajících se žalovaného).

8. Předžalobní výzva k úhradě byla žalovanému odeslána dne [datum] (viz předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího lístku).

9. Podle databáze [příjmení] činila průměrná výše úrokové sazby úvěrů na spotřebu pro domácnosti s fixací do 1 roku včetně v září 2019 výši 9,41 % (viz internetová databáze [příjmení]).

10. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala. Žádné rozhodné skutečnosti soud nezjistil z výzev k úhradě dluhu ze dne [datum], 5. 20. 2020, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], neboť žalobkyně nedoložila, že by je žalovanému zaslala.

11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena dohoda označená jako Smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši [částka], což učinila téhož dne. Žalovaný se zavázal částku vrátit zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši [částka], a to ve třech měsíčních platbách po [částka] s datem poslední splátky dne [datum]. Průměrná výše úrokové sazby úvěrů na spotřebu pro domácnosti s fixací do 1 roku byla v době uzavření smlouvy o úvěru výši 9,41 %. V rámci posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně ověřila totožnost žalovaného, dále vycházela z informace, že je zaměstnán a že proti němu není vedeno exekuční či insolvenční řízení. Žalovaný uhradil žalobkyni z titulu uvedené smlouvy pouze částku [částka]. Dále nehradil, a to i přes výzvu žalobkyně ze dne [datum].

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), a to s odkazem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce je podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a porušení této zákonné povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek. Ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008 [číslo] zakotvuje princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Soudy mají poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Obdobně Nejvyšší soud dospěl k závěru, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen dlužníka, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a rozsudek ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“) znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

15. Žalobkyně uvedla, že majetkové poměry zkoumala zejména dotazem na žalovaného s tím, že osobní dotazník či jiné prohlášení žalovaného nedoložila. Žalobkyně doložila pouze výplatní pásku v nečitelné podobě a kopii občanského průkazu. Žalobkyně dále doložila, že provedla lustraci insolvenčního rejstříku a rejstříku exekucí s negativním výsledkem. K tomu je třeba připomenout, že žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku [částka], a to po třech splátkách ve výši [částka] měsíčně. S ohledem na uvedené je očividné, že žalobkyně individuálně a řádně majetkový stav žalovaného nezkoumala a spolehla se na údaje uvedené žalovaným. Podle názoru soudu s ohledem na výši splátek nedostačovalo, aby se takové údaje žalobkyně spoléhala a kromě příjmové stránky byla povinna prověřit i jeho výdaje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a rozsudek ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Výdajovou stránku žalovaného žalobkyně nezkoumala vůbec. Přitom si minimálně např. doložením výpisu z účtu žalovaného mohla celkový obrázek o majetkových poměrech žalovaného utvořit.

16. Další důvod neplatnosti soud shledal ve skutečnosti, že se smlouva zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. 588 o. z.

17. Jako cenu poskytnutých peněz za zápůjčku ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit částku [částka]. Tato částka představuje kapitalizovaný úrok ve smyslu ust. § 2392 o. z. Jistina včetně kapitalizovaného úroku pak měla být uhrazena ve třech měsíčních splátkách po [částka]. Kapitalizovaný úrok tak byl sjednán ve výši 333,07 % p. a. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě smluvních stran a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další rozhodnutí na něj navazující). V této věci úroková sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy více než třicetinásobně. Podle názoru soudu musí být hlediskem dobrých mravů jako ultima ratio posuzována veškerá první jednání a takovému postupu není nikterak na překážku zákonná úprava zakázaných ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 1813 o. z. či neúměrného zkrácení podle § 1783 o. z. Z hlediska ust. § 1813 o. z. ani ust. § 1783 o. z. soud sjednanou úrokovou sazbu nehodnotil.

18. Neplatné ujednání o úroku nelze změnit (moderovat) ve smyslu ust. § 577 o. z., neboť by tak tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace ust. § 577 o. z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze [datum], [anonymizována tři slova] [právnická osoba] proti [příjmení] [příjmení] [příjmení], C [číslo] nebo rozsudek SDEU ze [datum], [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno], C [číslo] – C [číslo]).

19. Tato neplatnost se pak týká celé smlouvy podle § 576 o. z., neboť lze předpokládat, že by k uzavření uvedené smlouvy nedošlo, rozpoznala-li by žalobkyně neplatnost včas. Městský soud v Praze jako soud odvolací v obdobných věcech (např. rozsudek ze dne 24. 10. 2019 ve věci sp. zn. 22 Co 197/2019, nebo ze dne 12. 11. 2020 ve věci sp. zn. 17 Co 271/2020) opakovaně dovolil, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala.

20. Jelikož soud uvedenou smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou (§ 588 o. z.), neboť se s ohledem na výši úrokové sazby zjevně příčí dobrým mravům a současně odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť žalobkyně nesplnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet, práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 a násl. o. z., neboť se mu dostalo plnění, na základě neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] byl žalovaný žalobkyni povinen vrátit. Jelikož žalobkyně uvedla, že na dluh neplatné smlouvy žalovaný uhradil částku v celkové výši [částka], dospěl soud k závěru, že v tomto rozsahu nárok žalobkyně zanikl splněním podle § 1908 o. z. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak činí [částka]. Splatná se tato částka stala ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy k plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Výzva k plnění daná k poštovní přepravě [datum] se doslala ve smyslu ust. § 573 o. z. do dispozice žalovaného třetí pracovní den tedy [datum]. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení pak vyplývá z ust. § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

21. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť ve věci poměrně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.