35 C 49/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 279 025,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 401 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 58 406,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 175,35 Kč úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 98 407,42 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 636,19 Kč za dobu od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá, co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 118 434,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 476,68 Kč úroků ve výši 11,5 % ročně z částky 115 538,16 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3090,31 Kč za dobu od , datum, do , datum, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 118 434,16 Kč od , datum, do zaplacení.

IV. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 59 784,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 741,54 Kč úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 57 804,72 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 556,58 Kč za dobu od , datum, do , datum, a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 59 784,32 Kč od , datum, do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí tři samostatně uplatněné peněžité nároky z úvěrových vztahů. První nárok žalobkyně odvozovala ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Z tohoto právního vztahu požadovala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , dále úroku ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Druhý nárok žalobkyně odvozovala z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě měl být žalovanému následně poskytnut revolvingový úvěr č. , hodnota, . Z tohoto právního vztahu požadovala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Třetí nárok žalobkyně odvozovala z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě měl být žalovanému následně poskytnut revolvingový úvěr č. , hodnota, . Z tohoto právního vztahu požadovala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení se splácením, a proto byly všechny tři úvěrové vztahy zesplatněny ke dni , datum, . Tvrdila dále, že žalovanému předtím zasílala výzvy k plnění i předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla soudem v průběhu řízení vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením jednotlivých smluv. Na tuto výzvu reagovala doplněním žaloby, v němž popsala svůj interní systém posouzení bonity, zejména mechanismus tzv. , Anonymizováno, (maximální limit splátky), lustrace v registrech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a ve vztahu ke smlouvě z roku , Anonymizováno, rovněž předložila výpis z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, .

3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, v řízení byl pasivní, netvrdil skutečnosti, které by tvrzení žalobkyně vyvracely. Soud proto vycházel především z tvrzení žalobkyně a z provedených listinných důkazů.

4. Soud provedl dokazování smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně úvěrových podmínek, úvěrovou smlouvou č. , hodnota, ze dne , datum, a navazující dokumentací k revolvingovému úvěru č. , hodnota, , úvěrovou smlouvou č. , hodnota, ze dne , datum, a navazující dokumentací k revolvingovému úvěru č. , hodnota, , kartami klienta, úvěrovými zprávami z , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, informací, interními listinami žalobkyně označenými jako ověření bonity a výpočet , jméno FO, , výpisem z bankovního účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , přehledy čerpání a úhrad ke všem třem úvěrovým vztahům, výzvami k plnění a předžalobními výzvami, tedy listinami předloženými žalobkyní.

5. Soud jiné důkazy neprováděl, neboť rozhodné skutečnosti bylo možno posoudit na základě předložených listin a další dokazování účastníci nenavrhli. K jednotlivým nárokům soud učinil následující skutková zjištění.

6. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, jejíž součást tvořily úvěrové podmínky žalobkyně. Z této smlouvy soud zjistil, že žalovanému byl sjednán revolvingový úvěrový rámec ve výši , částka, a že žalovaný se zavázal hradit pravidelné měsíční splátky ve výši , Anonymizováno, % z úvěrového rámce, vždy ke , Anonymizováno, . dni v měsíci.

7. Z karty klienta a z přehledu čerpání a úhrad soud zjistil, že žalovaný v rámci tohoto úvěrového vztahu celkem vyčerpal , částka, a na úhrady celkem zaplatil , částka, .

8. Z výzev k plnění, listin o zesplatnění a předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně považovala tento úvěrový vztah za zesplatněný ke dni , datum, a že žalovanému byly zasílány upomínky i předžalobní výzva.

9. Ze žaloby a jejího doplnění vyplývá, že žalobkyně z tohoto úvěrového vztahu uplatnila částku , částka, , z níž podle jejího tvrzení činí jistina , částka, , náklady na vymáhání , částka, a smluvní pokuta , částka, , dále uplatnila kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, a další běžící úroky.

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že za uvedené období byly na účet žalovaného připsány příjmy v celkové výši , částka, a odepsány výdaje v celkové výši , částka, . Počáteční zůstatek účtu činil -, částka, a konečný zůstatek -, částka, . Účet byl veden s povoleným debetem ve výši , částka, . Z jednotlivých kreditních transakcí soud zjistil, že na účet žalovaného byly v průběhu měsíce připisovány částky z různých zdrojů. Dne , datum, byla na účet připsána částka , částka, označená jako „Hotovost na účet“, téhož dne částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dále další jednotlivé příchozí platby v nižších částkách. Součástí příjmů byly rovněž vklady hotovosti prostřednictvím bankomatu ve výši , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, . Na účet byly dále dne , datum, připsány částky , částka, a , částka, od společnosti , Jméno žalobkyně, . označené jako úhrady. Pokud jde o výdajovou stránku hospodaření žalovaného, soud zjistil, že žalovaný uskutečňoval běžné nákupy potravin a spotřebního zboží platební kartou, zejména u obchodníků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dále z účtu prováděl výběry hotovosti, a to zejména dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Soud dále zjistil, že žalovaný z účtu hradil pravidelné závazky úvěrové povahy. Dne , datum, provedl platbu ve výši , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, , platbu ve výši , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, a platbu ve výši , částka, ve prospěch společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dne , datum, bylo z účtu inkasováno , částka, s označením „Splátka spotřebitelského úvěru“ a dne , datum, byla provedena další platba ve výši , částka, s označením „Splátka 2x“. Celková výše plateb zjevně souvisejících se splácením úvěrů a jiných finančních závazků tak v průběhu jediného měsíce činila nejméně , částka, . Z výpisu soud rovněž zjistil další významné výdaje žalovaného, zejména platbu ve výši , částka, označenou jako „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, platbu , částka, označenou jako „, Anonymizováno, “ a další převody mezi osobním a firemním účtem žalovaného v souhrnné výši několika tisíc korun. Na základě obsahu tohoto výpisu soud uzavírá, že v rozhodné době byl žalovaný zatížen více souběžně splácenými úvěrovými závazky a současně z jeho účtu odcházely významné platby související s bydlením a chodem domácnosti. Výpis současně neprokazuje existenci stabilního čistého disponibilního zůstatku; naopak příjmová a výdajová stránka účtu byly v zásadě vyrovnané a účet ke konci sledovaného období vykazoval záporný zůstatek.

11. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením této smlouvy žalobkyně předložila interní listiny k výpočtu , Anonymizováno, , registry a výpis z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, . Z těchto listin a z doplnění žaloby soud zjistil, že žalobkyně ve výpočtu , Anonymizováno, vycházela u žalovaného z příjmu , částka, , z údaje o životním minimu , částka, , ze splátek jiných úvěrů zjištěných z , Anonymizováno, a dále započetla příjem ostatních členů domácnosti ve výši , částka, . Současně však z doplnění žaloby vyplynulo, že z předloženého bankovního výpisu žalobkyně ověřila příjem žalovaného pouze ve výši , částka, , tedy nižší, než s jakou dále pracovala ve výpočtu , Anonymizováno, , přičemž tuto nižší částku do vlastního výpočtu již nepromítla. Z téhož doplnění soud zjistil, že žalobkyně dovozovala některé výdaje žalovaného z jednotlivých položek bankovního výpisu a že část výdajů považovala za jednorázové nebo zbytné.

12. Pokud jde o druhý nárok, z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a z navazující dokumentace k revolvingovému úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byl sjednán úvěrový vztah revolvingového typu a že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěrový rámec ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky stanovené jako procento aktuálního rámce, vždy ke 20. dni v měsíci.

13. Z karty klienta a z přehledu čerpání a úhrad soud zjistil, že žalovaný v rámci tohoto úvěrového vztahu celkem vyčerpal , částka, a žalobkyni celkem uhradil , částka, .

14. Z výzev k plnění, listin o zesplatnění a předžalobní výzvy soud zjistil, že i tento úvěrový vztah žalobkyně považovala za zesplatněný ke dni , datum, .

15. Ze žaloby a jejího doplnění vyplývá, že žalobkyně z tohoto úvěrového vztahu uplatnila částku , částka, , kterou členila na jistinu , částka, , poplatky , částka, , náklady na vymáhání , částka, a smluvní pokutu , částka, , dále kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, a další běžící úroky.

16. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že provedla výpočet , jméno FO, , vycházela z příjmu žalovaného , částka, , zohlednila jedno vyživované dítě a provedla lustrace v registrech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Z předložených listin však soud nezjistil, že by žalobkyně k této smlouvě doložila konkrétní přímé ověření skutečné výše příjmů žalovaného nebo jeho pravidelných výdajů, například výpisem z účtu, potvrzením zaměstnavatele, výplatní páskou, nájemní smlouvou či jiným srovnatelným podkladem.

17. K třetímu nároku soud z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a navazující dokumentace k revolvingovému úvěru č. , hodnota, zjistil, že účastníci uzavřeli úvěrový vztah, přičemž žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal hradit splátky stanovené procentem z rámce, vždy ke , Anonymizováno, . dni v měsíci.

18. Z karty klienta a z přehledu čerpání a úhrad soud zjistil, že žalovaný v rámci tohoto úvěrového vztahu celkem vyčerpal , částka, a žalobkyni celkem uhradil , částka, .

19. Z výzev k plnění, listin o zesplatnění a předžalobní výzvy soud zjistil, že i tento úvěrový vztah žalobkyně považovala za zesplatněný ke dni , datum, .

20. Ze žaloby a jejího doplnění vyplývá, že žalobkyně z tohoto úvěrového vztahu uplatnila částku , částka, , kterou členila na jistinu , částka, , poplatky , částka, , náklady na vymáhání , částka, a smluvní pokutu , částka, , dále kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, a další běžící úroky.

21. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že provedla výpočet , jméno FO, , lustrace v registrech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a přihlédla k platební morálce žalovaného. Z předložených listin však soud ani zde nezjistil, že by žalobkyně doložila přímé, konkrétní a dobově odpovídající ověření skutečných příjmů a pravidelných výdajů žalovaného. Soud přitom současně zjistil, že některé údaje, které žalobkyně v doplnění žaloby uváděla k bonitnímu posouzení tohoto vztahu, jsou obsahově velmi blízké údajům uváděným u smlouvy z roku , Anonymizováno, , což přesvědčivost tvrzení o individualizovaném a dobově konkrétním posouzení dále oslabuje.

22. Soud hodnotil provedené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Za prokázané vzal především to, že mezi účastníky skutečně vznikly tři výše popsané úvěrové vztahy, že žalovaný z nich postupně čerpal peněžní prostředky v rozsahu tvrzeném žalobkyní, že žalobkyni na tyto vztahy rovněž hradil jednotlivé splátky a další platby v rozsahu tvrzeném žalobkyní a že žalobkyně považovala všechny tři vztahy za zesplatněné ke dni , datum, . Tato skutková tvrzení žalobkyně byla podložena smluvní dokumentací, kartami klienta, přehledy čerpání a úhrad a navazující korespondencí, přičemž ze strany žalovaného nebyly tyto skutečnosti jakkoli zpochybněny. Naopak za neprokázané soud nepovažoval tvrzení žalobkyně, že před uzavřením jednotlivých smluv řádně, důkladně a na základě dostatečných a spolehlivých informací posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto směru stavěla svou argumentaci především na interním modelu , Anonymizováno, , na údajích deklarovaných žalovaným, na lustracích v registrech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a u smlouvy z roku , Anonymizováno, navíc výpisu z účtu žalovaného u banky za jeden kalendářní měsíc. Soud nepochybuje o tom, že registry, interní scoring a matematické modely mohou být součástí bonitního hodnocení. Nemohou však samy o sobě nahradit spolehlivé a konkrétní zjištění a ověření skutečných příjmů a skutečných pravidelných výdajů konkrétního spotřebitele. Ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, soud nepřehlédl, že žalobkyně na rozdíl od ostatních dvou smluvních vztahů předložila alespoň jeden konkrétní podklad k ověření ekonomické situace žalovaného, a to výpis z jeho běžného účtu za období od , datum, do , datum, . Ani tento podklad však podle názoru soudu neprokazuje, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně a důkladně ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Z výpisu se totiž podává, že příjmy a výdaje žalovaného byly v uvedeném období prakticky vyrovnané, účet žalovaného nevykazoval stabilní disponibilní zůstatek a ke konci sledovaného období se nacházel v záporné hodnotě při využití povoleného debetu. Současně z téhož výpisu vyplývá, že žalovaný již v rozhodné době hradil značné měsíční splátky dalších úvěrů a finančních závazků, a to nejméně ve výši , částka, za jediný měsíc, vedle dalších výdajů spojených s bydlením a běžným provozem domácnosti. Jestliže žalobkyně z tohoto výpisu zjistila příjmy pouze ve výši , částka, , avšak ve vlastním výpočtu , Anonymizováno, nadále vycházela z příjmu , částka, , aniž tento nižší ověřený údaj do výpočtu promítla, oslabuje to věrohodnost jejího závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Nadto z obsahu výpisu nevyplývá existence takové rezervy v hospodaření žalovaného, z níž by bylo možno bez důvodných pochybností dovodit jeho schopnost převzít další úvěrový závazek v požadovaném rozsahu. Výpis z účtu tak podle soudu nepůsobí ve prospěch žalobkyně, nýbrž naopak podporuje závěr, že již v době uzavření smlouvy existovaly okolnosti způsobilé vyvolat důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného nový úvěr řádně splácet. U smlouvy z roku , Anonymizováno, a u smlouvy z roku , Anonymizováno, žalobkyně nepředložila žádný přímý podklad, z něhož by bylo možno dovodit, že před uzavřením smlouvy objektivně ověřila skutečný příjem žalovaného a jeho pravidelné výdaje. Z listin neplyne doložení příjmu z výpisů z účtu, potvrzení zaměstnavatele, výplatních pásek, daňových dokladů ani doložení nákladů na bydlení či jiných mandatorních výdajů konkrétními podklady. Žalobkyně v zásadě vycházela z údajů deklarovaných klientem a z normativních či statistických veličin. Ani u smlouvy z roku , Anonymizováno, však soud neshledal posouzení úvěruschopnosti dostatečným. Žalobkyně sice předložila jeden bankovní výpis, avšak šlo pouze o jediné měsíční období, které samo o sobě neposkytuje dostatečný obraz o dlouhodobé stabilitě příjmů a výdajů žalovaného. Nadto žalobkyně sama připustila, že z tohoto výpisu zjistila nižší příjem žalovaného, než s jakým následně pracovala v , Anonymizováno, , aniž by tuto méně příznivou zjištěnou skutečnost do výpočtu promítla. Jestliže žalobkyně disponovala konkrétním ověřeným údajem, avšak při vlastním rozhodování dále vycházela z vyšší, žalovaným pouze tvrzené hodnoty, nelze takový postup považovat za postup založený na spolehlivých vstupních datech. Stejně tak soud nepřisvědčil žalobkyni, když dovozovala, že některé výdaje žalovaného bylo možno pokládat za zbytné či jednorázové a že žalovaný by je po uzavření úvěrové smlouvy mohl omezit. Posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z reálných a ověřených poměrů spotřebitele v době uzavření smlouvy, nikoli z předpokladu budoucího úspornějšího chování, které není ničím konkrétním doloženo. Na základě takto provedeného hodnocení důkazů soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že před uzavřením kterékoliv z posuzovaných smluv vycházela z dostatečných, spolehlivých a konkrétně ověřených údajů o příjmech, výdajích a závazcích žalovaného. U všech tří úvěrových vztahů tudíž zůstaly zachovány důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný byl v době uzavření smluv schopen úvěry splácet. Současně soud konstatuje, že pozdější skutečnost, že žalovaný po určitou dobu úvěry splácel, sama o sobě nemůže zhojit případné nedostatky předsmluvního bonitního posouzení, neboť rozhodný je stav v době uzavření jednotlivých smluv.

23. Pokud jde o právní posouzení, ve vztahu ke smlouvě o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě byl následně poskytnut revolvingový úvěr č. , hodnota, , soud vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru a úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona se tak děje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

25. Naproti tomu u úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, soud vycházel z tehdejší právní úpravy, konkrétně ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. To plyne z § 164 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se práva a povinnosti ze smluv uzavřených přede dnem účinnosti nového zákona řídí dosavadními právními předpisy, není-li stanoveno jinak. Podle § 165 zákona č. 257/2016 Sb. by se § 86 nového zákona použil jen tehdy, došlo-li po jeho účinnosti k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. O takovou situaci se nejedná. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. byl věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Spotřebitelský úvěr směl poskytnout jen tehdy, bylo-li po takovém posouzení zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

26. Přestože se tedy první dva vztahy řídí zákonem č. 257/2016 Sb. a třetí vztah zákonem č. 145/2010 Sb., základní princip je v obou režimech obdobný. Věřitel nesmí poskytnout spotřebitelský úvěr bez předchozího řádného, konkrétního a odborně pečlivého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

27. Soud vycházel z toho, že důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalobkyně před uzavřením smluv řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tíží žalobkyni jako poskytovatelku úvěru.

28. Tento závěr odpovídá i judikatuře. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 dovodil, že věřitel nedostojí své povinnosti, vyjde-li jen z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech, a to ani tehdy, není-li dlužník evidován v registrech dlužníků. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 As 30/2015 zdůraznil, že součástí odborné péče je i obezřetnost vedoucí k nespoléhání se pouze na tvrzení žadatele a k prověření těchto tvrzení například potvrzením o příjmu, výplatními páskami nebo výpisy z účtu. Nejvyšší soud v rozsudcích sp. zn. 33 Cdo 2981/2022 a 33 Cdo 1017/2024 akcentoval, že odborná péče předpokládá objektivní podložení údajů o příjmech, nákladech a výdajích a že nestačí vycházet pouze z údajů uvedených žadatelem nebo ze statistických hodnot.

29. Soud nepřehlédl závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že samotné zjištění nedostatků v procesu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bez dalšího nevede automaticky k závěru o neplatnosti smlouvy. Sankce podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. dopadá na situace, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, přestože zde byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, tedy kdy mu při řádném posouzení úvěr neměl být poskytnut. Od uvedené věci se však věc předmětná skutkově podstatně odlišuje. Ve věci sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 bylo nesporné, že spotřebitel poskytnutý úvěr řádně a v plném rozsahu splatil, přičemž nebyly zjištěny okolnosti nasvědčující tomu, že by v době uzavření smlouvy nebyl objektivně schopen dostát svým závazkům. Proto Nejvyšší soud dovodil, že samotná procesní pochybení při bonitním hodnocení nemohou bez dalších skutkových zjištění založit neplatnost smlouvy. V předmětné věci je situace opačná. Žalobkyně neprokázala, že by u kteréhokoli z posuzovaných úvěrových vztahů disponovala před uzavřením smlouvy dostatečnými, spolehlivými a ověřenými údaji o příjmech, výdajích a celkové finanční situaci žalovaného. Neprokázala tedy skutkový základ, ze kterého by bylo možno odpovědně dovodit, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěry splácet. Současně nelze přehlédnout, že žalovaný své závazky následně řádně neplnil, dostal se do prodlení se splácením a všechny úvěrové vztahy byly žalobkyní zesplatněny právě z důvodu dlouhodobého neplnění splátkových povinností. Soud si je vědom, že pozdější platební selhání samo o sobě automaticky neprokazuje nedostatek úvěruschopnosti v okamžiku uzavření smlouvy. V posuzované věci však nejde o jedinou skutečnost, z níž soud vychází. Selhání žalovaného při splácení je zde hodnoceno ve spojení se skutečností, že žalobkyně neprokázala žádné relevantní a ověřené podklady, na jejichž základě mohla důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen své závazky dlouhodobě plnit. Za této situace nelze uzavřít, že žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně zákonné podmínky absence důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet. Soud proto nedovozuje neplatnost smluv pouze z formální vady bonitního procesu ani z pouhé absence některého interního dokumentu. Neplatnost dovozuje z toho, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyni byly v době uzavření smluv známy takové ověřené skutečnosti o finanční situaci žalovaného, které by objektivně odůvodňovaly závěr o jeho úvěruschopnosti, přičemž následný průběh úvěrových vztahů naopak potvrzuje oprávněnost pochybností o jeho schopnosti dostát převzatým závazkům. Proto soud uzavírá, že úvěry byly poskytnuty v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., respektive s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.

30. Význam předsmluvní a preventivní povahy této povinnosti zdůrazňuje též judikatura SDEU, zejména rozsudek ve věci C-755/22, z něhož plyne, že pozdější skutečnost, že spotřebitel úvěr nějakou dobu splácel, nemůže sama o sobě zhojit nedostatky původního posouzení úvěruschopnosti. Soud proto nepřisvědčil případné úvaze, že by následná platební disciplína žalovaného dodatečně ospravedlňovala původní postup žalobkyně.

31. Po aplikaci na jednotlivé nároky dospěl soud k následujícím právním závěrům:

32. Ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, z roku , Anonymizováno, žalobkyně sice alespoň jeden konkrétní podklad, a to jeden bankovní výpis žalovaného, avšak ani zde neprokázala řádné a důkladné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Jeden měsíční výpis sám o sobě nepostačuje k posouzení stability příjmu a výdajů, a navíc žalobkyně sama pracovala v , Anonymizováno, s vyšším příjmem, než jaký z tohoto výpisu ověřila. Její závěr o absenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet proto nebyl vystavěn na spolehlivých a důsledně vyhodnocených podkladech. Soud proto uzavírá, že smlouva č. , hodnota, je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Důsledkem této neplatnosti je, že žalobkyni nenáleží smluvní úroky, smluvní pokuty, náklady na vymáhání ani jiné smluvní příslušenství odvozené od platnosti smlouvy. Žalovaný je povinen vrátit pouze to, co mu bylo fakticky poskytnuto, po odečtení toho, co již uhradil.

33. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný z tohoto vztahu vyčerpal , částka, a uhradil , částka, . Rozdíl činí , částka, . Jen v tomto rozsahu je žaloba důvodná. Ve zbytku, tedy co do částky , částka, a veškerého uplatněného příslušenství, důvodná není.

34. Ani u smlouvy č. , hodnota, z roku , Anonymizováno, (revolvingový úvěr č. , hodnota, ) žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy vycházela z konkrétně ověřených a dostatečných údajů o příjmech a výdajích žalovaného. Z listin neplyne přímé ověření těchto stěžejních údajů. Soud proto uzavírá, že i tento úvěrový vztah je neplatný podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

35. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný z tohoto vztahu vyčerpal , částka, , avšak žalobkyni uhradil , částka, . Žalovaný tedy již na tento vztah zaplatil více, než kolik mu bylo poskytnuto. Žalobkyni proto z tohoto právního vztahu žádná další pohledávka nesvědčí. Žaloba je proto v rozsahu celého druhého nároku nedůvodná.

36. Konečně pokud jde o smlouvu č. , hodnota, z roku 2011 (revolvingový úvěr č. , hodnota, ), aplikoval soud § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Ani podle této právní úpravy žalobkyně neprokázala, že by schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Neplatnost tohoto vztahu proto soud dovodil podle právní úpravy účinné v době jeho vzniku.

37. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný na základě této smlouvy vyčerpal , částka, , avšak uhradil , částka, . Také zde tedy žalovaný již zaplatil více, než kolik mu bylo poskytnuto. Žalobkyni proto ani z tohoto právního vztahu žádná další pohledávka nenáleží. Žaloba je proto v rozsahu celého třetího nároku nedůvodná.

38. Jelikož soud u všech tří právních vztahů dovodil neplatnost smluvního základu pro uplatněné úroky, smluvní pokuty, poplatky a náklady vymáhání, nebylo možno žalobkyni přiznat ani kapitalizované úroky, ani kapitalizované úroky z prodlení, ani další smluvní či zákonné úroky požadované v žalobě.

39. U prvního nároku soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z dosud nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků, neboť u neplatně poskytnutého spotřebitelského úvěru nelze bez dalšího mechanicky vycházet z původní smluvní splatnosti. Žalovaný je při sankci podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Z téhož důvodu nelze přiznat ani úrokové nároky u dalších dvou vztahů, kde nadto žádná nevrácená částka jistiny vůbec nezůstala.

40. Soud ze všech výše popsaných důvodů uzavírá, že žaloba je důvodná pouze co do částky , částka, , představující rozdíl mezi částkou skutečně vyčerpanou žalovaným z úvěrového vztahu č. , hodnota, a částkou, kterou žalovaný na tento vztah již uhradil. Ve zbývající části, tj. ohledně další části prvního nároku a v celém rozsahu druhého a třetího nároku, včetně veškerého uplatněného příslušenství, je žaloba nedůvodná. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I až IV rozsudku.

41. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

42. V otázce náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný. Z celkového uplatněného peněžitého plnění uspěla jen v menší části, zatímco žalovaný byl ve věci převážně úspěšný. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné účelně vynaložené náklady řízení, které by bylo možno vůči žalobkyni přiznat, nevznikly, resp. je neuplatnil. Za této situace soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.