35 C 55/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 32 740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 921 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 20 819 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 32 740 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno % ročně od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, původně ve výši částka, následně navýšený a vyčerpaný celkem do výše částka, splatný dne datum, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit též smluvní úrok částka. Pohledávku měla žalobkyně nabýt smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. [právnická osoba výzvě soudu žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy lustrován v databázích Anonymizováno a že původní věřitel vycházel též z prohlášení a dokladů poskytnutých žalovaným, další listinné podklady však žalobkyně nepředložila. Současně sdělila, že žalovaný před podáním žaloby uhradil dne datum částku částka a dne datum částku částka, tedy celkem částka, z čehož žalobkyně započetla částka na jistinu a částka na příslušenství.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, zejména smlouvou o úvěru, potvrzeními o provedených platbách, smlouvou o postoupení pohledávek, upomínkami a listinami, jimiž žalobkyně prokazovala doplněná skutková tvrzení o posouzení úvěruschopnosti a o částečných úhradách žalovaného.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel poskytující spotřebitelské úvěry uzavřel se žalovaným jako fyzickou osobou nepodnikající smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíranou distančním způsobem. Na jejím základě byly žalovanému skutečně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši částka. Soud dále zjistil, že žalovaný na tento závazek uhradil celkem částka. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána listinami o postoupení pohledávky.

5. Mezi účastníky bylo právně významné především to, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy a před navýšením úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného a zda žalobkyni náleží vedle jistiny i smluvní úrok a požadované příslušenství.

6. Na věc dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo před změnou závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele; spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona se při tomto posouzení vychází zejména z porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru musí být takto poskytnuté informace ověřeny způsobem přiměřeným dané situaci.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce obsahu povinnosti poskytovatele ustálená. V usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 byl přijat závěr, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem, vyjde-li jen z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech, nic na tom nemění ani to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 Nejvyšší soud zdůraznil, že odborná péče předpokládá, aby věřitel údaje o příjmech, nákladech a výdajích spotřebitele ověřil, resp. objektivně podložil, neboť bez ověřených údajů nelze učinit komplexní úsudek o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

9. Současně z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 plyne, že pro závěr o neplatnosti smlouvy nepostačuje pouhé formální pochybení poskytovatele, musí být postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Tento závěr však nelze vykládat tak, že by neunesení důkazního břemene poskytovatele mohlo být nahrazeno pouhým obecným tvrzením o interním vyhodnocení žádosti. Jestliže poskytovatel nepředloží žádné konkrétní a ověřené údaje o příjmech, výdajích, závazcích a jejich plnění, nelze uzavřít, že důvodné pochybnosti neexistovaly, naopak právě jejich neodstranění znamená, že úvěr neměl být poskytnut.

10. V projednávané věci žalobkyně ani po výzvě soudu netvrdila a neprokázala, z jakých konkrétních údajů o příjmech žalovaného, jeho pravidelných výdajích, dalších dluzích, vyživovacích povinnostech či způsobu plnění dosavadních závazků právní předchůdce žalobkyně vycházel. Žalobkyně pouze obecně uvedla, že žalovaný učinil určitá prohlášení, že byl lustrován ve veřejných a úvěrových registrech a že původní věřitel vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným. Žádné takové doklady však v řízení předloženy nebyly, nebyl popsán jejich obsah ani nebylo doloženo, jakým způsobem byly ověřeny a jaký závěr z nich poskytovatel učinil.

11. Za tohoto stavu soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nešlo přitom o nevýznamné procesní pochybení. Věřitel poskytl žalovanému jako spotřebiteli nejprve úvěr částka a následně jej významně navýšil až na částka, aniž v řízení doložil jakékoli konkrétní, spolehlivé a ověřené podklady svědčící o tom, že žalovaný bude schopen takový závazek ve sjednaném termínu splnit. Jestliže chybějí ověřené údaje o ekonomické situaci spotřebitele, nelze mít za prokázané, že v době poskytnutí úvěru neexistovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet.

12. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a je neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti.

13. Důsledkem tohoto závěru je, že žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikl nárok na smluvní úrok částka ani na jiné ve smlouvě sjednané příslušenství. V tomto směru lze odkázat i na ustálené závěry rozhodovací praxe, podle níž z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru věřiteli právo na smluvní úroky a sankční plnění nevzniká, spotřebitel vrací pouze skutečně poskytnutou jistinu v režimu zvláštní úpravy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Žalovaný na základě neplatné smlouvy obdržel částku částka. Z této částky uhradil celkem částka. Jestliže žalobkyně započetla převážnou část těchto plateb na příslušenství, nelze takový postup při neplatnosti smlouvy aprobovat. Poskytnuté plnění je třeba vypořádat podle jeho skutečného obsahu, tedy tak, že již uhrazené částky se odečtou od poskytnuté jistiny. Po odečtení částky částka zbývá k úhradě částka.

15. V rozsahu částky částka proto soud žalobě vyhověl, a to jako nároku na vypořádání plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobkyně primárně stavěla svůj nárok na platné smlouvě, skutkový základ sporu, totiž že žalovanému byly peněžní prostředky skutečně poskytnuty a v uvedeném rozsahu nevráceny, byl v řízení prokázán.

16. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Zamítl zejména nárok na částku odpovídající smluvnímu úroku a nárok na zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení. Původně sjednané datum splatnosti datum totiž vycházelo z neplatné smlouvy a samo o sobě nemohlo založit prodlení žalovaného s vrácením plnění. Nadto § 1970 občanského zákoníku výslovně předpokládá, že úrok z prodlení může požadovat věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, tato podmínka zde splněna nebyla.

17. Pokud jde o dobu plnění, soud přihlédl k tomu, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že spotřebitel vrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem. K tomu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3315/2023 dovodilo, že jde o zvláštní úpravu sledující ochranu spotřebitele a že soud při určení doby vrácení jistiny vychází z příjmu a celkových sociálních a majetkových poměrů spotřebitele. V projednávané věci však žalovaný žádné konkrétní skutečnosti o svých současných poměrech netvrdil ani nedoložil a z obsahu spisu nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly určení delší lhůty nebo plnění ve splátkách. Za této procesní situace soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku v obecné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Žalobkyně měla úspěch jen částečný, a to toliko co do částky částka, zatímco ve zbývající části úspěch neměla. Žalovanému podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.