35 C 61/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce a žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce a žalovaného 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 4. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o určení dědického práva

I. Určuje se, že žalobce je jediným dědicem zůstavitele [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], posledně bytem [adresa], zemřelého [datum], a to ze zákona.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 6. 2023 domáhal určení dědického práva, resp. určení, že je jediným dědicem zůstavitele – [jméno] [celé jméno žalovaného], [anonymizována dvě slova] [rok] (dále jen„ zůstavitel“). Žalobu odůvodnil tím, že pozůstalost po zůstaviteli je projednávána v řízení vedeném pod sp. zn. 27 D 1698/2020, a to soudní komisařkou JUDr. Věrou Dundovou, notářkou (dále jen„ notářka“). Zůstavitel zanechal vlastnoručně sepsanou závěť ze dne [datum] a listinu o vydědění žalobce z téhož dne. Obě listiny notářce předal bratr zůstavitele žalovaný č.

3. Žalobce podal žalobu na určení, že je dědicem ze zákona. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 7. 4. 2022, č. j. 46 C 189/2021-110, bylo určeno, že důvody pro vydědění žalobce nejsou dány a žalobce je dědicem zůstavitele ze zákona. V předmětném řízení žalobce rozporoval závět zůstavitele a tvrdil její neplatnost z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti, jakož i nedostatek způsobilosti zůstavitele závěť sepsat. K tomuto tvrzení uvedl, že zůstavitel ve své závěti povolal žalovaného č. 3 k dědění konta v bance, zařízení bytu, zlatých předmětů a částky ve výši 500 000 Kč, kdy tato částka měla být získána z prodeje bytu (byt [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], [územní celek], na adrese [adresa], dále jen„ byt“). Dále povolal žalovanou č. 4 k dědění částky 100 000 Kč, rovněž získané z prodeje bytu, a ve zbytku povolal žalované č. 1 a č. 2 k dědění zbytku peněz z prodeje bytu, a to rovným dílem. Žalobce byl jak závětí, tak listinou o vydědění zaskočen, informace uvedené v těchto listinách považuje za nepravdivé. Žalobce se zůstavitelem vycházel standardně a nikdy nezavdal zůstaviteli příčinu jej vydědit. K námitce neurčitosti a nesrozumitelnosti žalobce uvedl, že zůstavitel v závěti rozdělil finanční částky z prodeje bytu, který ale nebyl prodán. Zůstavil si byt ocenil na 1 800 000 Kč až 2 000 000 Kč. Získané peněžité prostředky měly být dále rozděleny v částce 500 000 Kč žalovanému č. 3, v částce 100 000 Kč žalované č. 4 a ve zbytku rovným dílem žalovanému č. 1 a 2. V závěti bylo rovněž výslovně uvedeno, že žádná část pozůstalosti nesmí připadnout žalobci. Žalobce namítal, že ze závěti není patrné, jakým způsobem měl být byt prodán, či jaký konkrétní úmysl zůstavitel s bytem měl. Dále poukázal na to, že v závěti byl žalobce zcela opomenut, ač nebyl platně vyděděn. Závěť je tak neurčitá a nesrozumitelná, když její obsah či předmět nelze zjistit ani výkladem a jedná se tak o zdánlivé právní jednání. V rámci pozůstalostního řízení byla navržena možnost výkladu právního jednání zůstavitele takovým způsobem, že by každý z dědiců nabyl podíl na nemovitosti v rozsahu zůstavitelem určené částky v závěti. Žalobce s tímto výkladem nesouhlasí, když se jedná o svévolný výklad vůle zůstavitele, když z textu závěti nevyplývá, že by byly možné dvě varianty řešení, a to pro případ, kdy byt prodán byl, a pro případ, kdy prodán nebyl. Rovněž z textu závěti nevyplývá, že zůstavitel chtěl, aby se jeho dědicové stali spoluvlastníky předmětného bytu. Žalobce tak má za to, že zůstavitel nakládal s majetkem (finančními prostředky), které v době sepisu závěti nevlastnil. Žalobce dále namítal, že má pochybnosti o způsobilosti zůstavitele předmětnou závěť sepsat, a to proto, že zůstavitel nadužíval alkoholické nápoje. K tomuto závěru došel po přečtení deníků zůstavitele, ze kterých mimo jiné vyplývá, že zůstavitel chtěl povolat žalovaného č. 3 k dědění konkrétní částky, a to 500 000 Kč. V denících se zůstavitel rovněž zmiňoval o své přítelkyni (svědkyně [anonymizováno]), jež dle poznámek rovněž požívala alkohol. Po smrti manželky zůstavitele ([jméno] [celé jméno žalovaného], zemř. [datum], dále jen„ manželka zůstavitele) byl pronajat jeden pokoj v bytě, a to panu [příjmení], který rovněž požíval alkohol. V roce 2014 se se zůstavitelem ani svědkyně [příjmení] ani pan [příjmení] neznali. Závěti sepisoval zůstavitel opakovaně. Žalobce se tak domáhal určení, že je jediným dědicem zůstavitele, a to ze zákona.

2. Žalovaný č. 1 s žalobním návrhem souhlasil a nárok uplatněný žalobcem uznal. Rovněž uvedl, že je závěť nesrozumitelná a že není patrné, co jí zůstavitel mínil. O prodeji bytu nebo závěti se zůstavitel nikdy nezmínil. Rovněž vyjádřil pochybnosti o způsobilosti zůstavitele, vzhledem k jeho užívání alkoholu s léky.

3. Žalovaný č. 2 rovněž souhlasil se žalobním návrhem a nárok žalobce uznal. Souhlasil s tvrzením žalobce, že je závěť nesrozumitelná a neurčitá a namítl, že má pochybnosti o způsobilosti zůstavitele, vzhledem k jeho užívání alkoholu s léky. O prodeji bytu nebo závěti se zůstavitel nezmínil.

4. Žalovaný č. 3 s tvrzeními žalobce nesouhlasil. Uvedl, že veškeré údaje uvedené v listině o vydědění jsou pravdivé. Žalobce neměl zájem navštěvovat zůstavitele. Zůstavitel měl naopak zájem vídat své vnuky, žalované č. 1 a č. 2, ale nebylo mu to umožněno. Žalovaný č. 3 má za to, že závěť zcela reflektuje vůli zůstavitele, tedy byt prodat a rozdělit peněžní částky mezi dědice. Žalovaný č. 3 byl se zůstavitelem v pravidelném kontaktu, byla mu tak jeho vůle známa. Předmětnou závěť měl žalovaný [číslo] u sebe od doby, kdy byla zůstavitelem v jeho bytě sepsána, předal mu ji sám zůstavitel.

5. Žalovaná č. 4 ve svém vyjádření ze dne 9. 11. 2023) uvedla, že se k jednání nedostavila a ani v budoucnu nedostaví, jelikož žije dlouhodobě v zahraniční. Pro účely pozůstalostního (potažmo soudu) řízení udělila plnou moc svému strýci Marcelovi. O část pozůstalosti, jež by jí měla eventuálně připadnout, nemá zájem.

6. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

7. Žalovaný č. 3 při předběžném šetření prováděném notářkou uvedl, že jediným potomkem zůstavitele je žalobce. Pro případ smrti zůstavitel pořídil listinu o vydědění a závěť. [příjmení] spolužijící se zůstavitelem byla svědkyně [příjmení], se kterou žil 3-4 roky před svou smrtí. Co se týče majetku zůstavitele, žalovaný č. 3 uvedl, že zůstavitel byl vlastníkem nemovitostí na [list vlastnictví], v k. ú. [obec], a na LV [číslo] v k. ú. [část obce]. Zůstavitel byl majitelem účtu u ČSOB, [značka automobilu], vlastnil akcie [anonymizována dvě slova], vzduchovku. Co se týče vybavení domácnosti, jednalo se o starší vybavení bez hodnoty (viz protokol o předběžném šetření ze dne 9. 11. 2020).

8. Zůstavitel zanechal pro případ smrti vlastnoručně psanou závěť datovanou 21. 10. 2014. V závěti uvedl, že jeho majetek, jež„ se skládá z bytu v OV [obec a číslo] [ulice a číslo] byl prodán (odhad 2 000 000 Kč - 1 800 000 Kč) a získané peníze se rozdělí takto: Bratr [celé jméno žalovaného] 500 000 Kč + konto v bance, zařízení bytu a zlaté předměty (prsteny, [anonymizováno]. [jméno], řetízky) Dále praneteř [celé jméno žalovaného] 100 000 Kč, která byla týrané dítě. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] zbytek peněž rovným dílem v 18 letech.“ V závěti zůstavitel ve vztahu k dědění vnuků (žalovaných [číslo]) uvedl„ Přeju si, aby státní notářství určilo správce jejich majetku, aby se k pozůstalosti nedostal jejich otec (žalobce)“ (viz závěť sepsaná zůstavitelem ze dne 21. 10. 2014).

9. Dne 21. 10. 2014 sepsal zůstavitel rovněž listinu s názvem Vydědění syna [celé jméno žalobce] (viz listina o vydědění ze dne 21. 10. 2014).

10. Dne 12. 11. 2020 převzala pověřená notářka od žalovaného [číslo] originál závěti zůstavitele (viz potvrzení notářky JUDr. Dundové o převzetí závěti).

11. Byt byl pro účely dědického řízení po zůstaviteli ohodnocen částkou ve výši 4 750 000 Kč, a to ke dni 24. 9. 2020 (viz odhad hodnoty bytu v dědickém řízení).

12. Pozemek parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], jehož byl zůstavitel spoluvlastníkem o podílu 1/5, byl pro účely dědického řízení po zůstaviteli ohodnocen částkou 370 000 Kč. Podíl zůstavitele tak činil částku 74 000 Kč. Parcela byla rovněž oceněna ke dni 24. 9. 2020 (viz odhad hodnoty pozemku v dědickém řízení).

13. Zůstavitel byl majitelem osobního účtu u ČSOB. Zůstatek na tomto účtu činil ke dni úmrtí částku 31 927,40 Kč (viz sdělení ČSOB v dědickém řízení).

14. Na jednání před pověřenou notářkou dne 19. 2. 2021 se žalobce k závěti vyjádřil tak, že ji považuje za neurčitou a tedy neplatnou. Dále rozporoval své vydědění a byl notářkou vyzván, aby podal k soudu do 2 měsíců od právní moci usnesení žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele ze zákona (viz protokol o jednání před notářkou ze dne 19. 2. 2021).

15. Zdejší soud usnesením ze dne 17. 3. 2021, které nabylo právní moci dne 14. 4. 2021, č. j. 27 D 1698/2020-115, žalobci uložil, aby podal žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele ze zákona (viz usnesení č. j. 27 D 1698/2020-115 ze dne 17. 3. 2021).

16. Zdejší soud ve sporném řízení na základě žalobcem podané žaloby rozsudkem vydaným dne 7. 4. 2022, č. j. 46 C 189/2021-110, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2022, určil, že žalobce je dědicem zůstavitele ze zákona a že důvody pro jeho vydědění nebyly dány (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 7. 4. 2022, č. j. 46 C 189/2021-110).

17. Na jednání před notářkou dne 31. 8. 2022 byl konstatován výsledek řízení sp. zn. 46 C 189/2021, se závěrem, že nebude v řízení dále přihlíženo k listině o vydědění žalobce. Dále se řešila závěť zůstavitele z hlediska její platnosti a pravosti. Žalovaní č. 1 a 2 namítli neplatnost závěti, když zůstavitel rozhodl o něčem, co neexistuje, tedy o penězích z prodeje bytu, který nebyl prodán. Žalovaná č. 4 neměla proti závěti námitek, stejně tak žalovaný č.

3. Žalobce namítl její neplatnost pro neurčitost. Pozůstalostní majetek činí následující aktiva – byt, podíl o velikosti 1/5 parcely [číslo] v k. ú. [obec], práva a povinnosti ze smlouvy o účtu č. [bankovní účet], [značka automobilu] [registrační značka], vzduchová puška. Pasiva pozůstalosti jsou náklady pohřbu, pohledávka družstva [anonymizováno], pohledávka finančního úřadu, pohledávka SVJ (viz protokol o jednání před notářkou ze dne 31. 8. 2022 a ze dne 4. 4. 2023).

18. Usnesením zdejšího soudu vydaným pověřenou notářkou dne 4. 4. 2023, č. j. 27 D 1698/2020-239, byl žalobce odkázán ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení k podání žaloby na určení, že je jediným dědicem zůstavitele, a to ze zákona. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 4. 2023 (viz usnesení č. j. 27 D 1698/2020-239 ze dne 4. 4. 2023).

19. Ve věci sp. zn. 46 C 189/2021 (spor o platnost vydědění žalobce) byla dne 8. 3. 2022 vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], partnerka žalobce. Vypověděla, že žalobce své rodiče navštěvoval pravidelně. Se zůstavitelem měl žalobce vztah zvláštní, zejména když byl zůstavitel pod vlivem alkoholu. Zůstavitel chodil do hospody pravidelně. Dále byl rovněž vyslechnut žalobce. Během účastnického výslechu uvedl, že se zůstavitelem měl vztah problematický. Poté co mu zemřela maminka se v rámci dědického řízení vzdal části bytu a nechal ho celý zůstaviteli. Měli spolu dohodu, že později předmětný byt přepíše buď na něj nebo na žalobcovy děti (viz protokol no jednání ve věci sp. zn. 46 C 189/2021 ze dne 8. 3. 2022).

20. Zůstavitel si vedl diář, kde si mj. zaznamenával údaje o svém [anonymizováno] stavu, zkonzumovaném alkoholu a užívaných lécích. Ze zápisků je patrné, že měl za to, že bude byt v budoucnu prodán a chtěl rozdělit takto získané finanční prostředky mezi své dědice. S rodinou žalobce byl v roce 2020 v kontaktu. Byt zůstavitele byl vybaven běžným vybavením domácnosti (viz obrázky č. 1 a 15 v žalobě, komunikace mezi svědkyní [příjmení] a zůstavitelem ze srpna 2020, stránka z deníku zůstavitele ze dne 1. 7. 2015, dvě stránky z deníku zůstavitele ze dne 19. 10. a 21. 10. 2014, fotografie zůstavitele, fotografie žalovaného č. 3 a nájemníka pana [příjmení] v bytě zůstavitele, fotografie bytu zůstavitele, fotografie bytu zůstavitele po jeho smrti, viz dvě fotografie, jednak zůstavitele v posteli a dále bytu zůstavitele, resp. ložnice, fotografie z let 2011 až 2015 a 2016 až 2020, 87 stránek z deníku označených zůstavitel 1 až 8).

21. Svědkyně [příjmení] komunikovala v roce 2020 a 2021 s rodinou žalobce, konkrétně s jeho partnerkou svědkyní [příjmení] (viz komunikace mezi svědkyní [příjmení] a svědkyní [příjmení]).

22. Zdejší soud rozhodl usnesením ve věci č. j. 27 D 2160/2009-63 ze dne 26. 4. 2010 o pozůstalosti po manželce zůstavitele [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé 12.11.2009 bez zanechání závěti tak, že schválil dohodu dědiců uzavřenou mezi žalobcem jako jediným pozůstalým synem a [jméno] [celé jméno žalovaného] jako pozůstalým manželem. Podle dědické dohody [jméno] [celé jméno žalovaného] (v předmětném řízení zůstavitel) získal veškerý majetek po zemřelé manželce, včetně předmětného bytu v [část obce], kromě [značka automobilu], rok výroby [rok], který dle dohody připadl žalobci (viz usnesení ve věci č. j. 27 D 2160/2009-63 ze dne 26. 4. 2010, které předložil soudu k důkazu žalovaný č. 3).

23. Z účastnického výslechu žalovaného č. 1 soud zjistil, že se zůstavitelem měl jako dítě skvělý vztah, a to před úmrtím zůstavitelovy manželky – babičky žalovaného. Zůstavitel hlavně komunikoval s matkou žalovaného č. 1 – svědkyní [příjmení] [jméno] existenci žalovaného č. 3 (svého prastrýce) až do pozůstalostního řízení nevěděl.

24. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že po smrti své matky (manželky zůstavitele) měl nárok na ¼ bytu. Zůstavitel měl po její smrti obavy o to, co s ním bude. Žalobce mu tak svůj podíl přenechal s tím, že jednou tento byt připadne žalobcovým dětem (žalovaný č. 1 a 2). Po smrti své matky se se zůstavitelem viděl asi 3krát, a to po dobu několika dnů. Žalobce nikdy nepochyboval, že by byt neměl připadnout jeho dětem. Zůstavitel někdy hovořil o svém bratru, žalovaném č. 3, a nesetkával se s ním pravidelně. O [anonymizováno] zůstavitele se žalobce dozvěděl krátce předtím, než zůstavitel zemřel. Žalobce chtěl zůstaviteli v závěru života pomoci, ale jednalo se o období covidové epidemie, takto nebylo možné. O jeho smrti se dozvěděl až týden poté, co zůstavitel zemřel, a to od žalovaného č.

3. Byt byl po smrti zůstavitele tzv.„ holobyt“. Vše zmizelo, všude byla plíseň a nepořádek. O zůstavitelově přítelkyni (svědkyně [anonymizováno]) žalobce věděl a řešil s ní (prostřednictvím své partnerky svědkyně [příjmení]) péči o zůstavitele. [příjmení] [příjmení] jeden čas se zůstavitelem bydlela, před jeho smrtí ale nikoliv. Co se týče vztahu zůstavitele k alkoholu, uvedl, že zůstavitel byl denně v hospodě. Když byl zůstavitel mladší docházelo k častým rvačkám, a to i s manželkou zůstavitele.

25. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (partnerka žalobce, matka žalovaného č. 1 a 2) soud zjistil, že zůstavitele poznala v roce 2000, kdy přišla do rodiny žalobce. Po celou dobu s ním měla dobrý vztah. Již tehdy chodil zůstavitel denně do hospody, později jen 2x až 3x týdně. Vztahy v rodině byly hodně ovlivněny alkoholem. Manželka zůstavitele jí sdělila, že byt má vždy zůstat celý. Byt byl původně manželky zůstavitele, která jej získala od svého zaměstnavatele. Zůstavitel měl v opilosti narážky na členy své rodiny. Po smrti zůstavitelovy manželky se žalobce se zůstavitelem domluvili, že byt bude celý přepsán na zůstavitele. V roce 2013, 2014 začal zůstavitel jeden pokoj v bytě pronajímat. Zůstavitel si našel přítelkyni [anonymizováno] (svědkyně [anonymizováno]), která byla [anonymizováno] sestrou. Svědkyně [příjmení] uvedla, že manželka zůstavitele nehovořila o žalovaném č. 3 a jeho manželce dobře. Tvrdila, že jim šlo jen o majetek. Zůstavitel se nikdy nezmínil, že chce, aby byl byt prodán. Po zjištění [anonymizováno] zůstavitel nechtěl, aby ho celá rodina navštěvovala, mohla přijet jen svědkyně [příjmení] [jméno] úmrtí zůstavitele se dozvěděli o týden později od žalovaného č.

3. Při jejich návštěvě bytu zde již nebylo žádné vybavení. Urnu s pozůstatky manželky zůstavitele našli ve sklepě. O závěti a vydědění se dozvěděla až v rámci pozůstalostního řízení. Tvrzení zůstavitele ji překvapila. Při telefonických hovorech se zůstavitelem mívala někdy pocit, že mluví z cesty. O žalovaném č. 3 se ve svých denících zmínil asi třikrát.

26. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (partnerka zůstavitele) soud zjistil, že je ve styku se žalovaným č. 3, kterého zná od doby, kdy se začala stýkat se zůstavitelem. Zůstavitele znala celá léta, bydleli ve stejném místě, v roce 2016 se začali více přátelit. Mezi lety 2016 2020 každý žil ve svém bytě a vzájemně se navštěvovali. Zůstavitelovy onkologické problémy začaly v roce 2020. Následně měl zařízenou paliativní léčbu doma, kam za ním chodila lékařka a sestřička. Rovněž zde měl nájemníka, který se o něj staral. Své vnuky měl zůstavitel rád, s rodinou si telefonoval. O majetku se se zůstavitelem nebavila. Svědkyni [příjmení] zůstavitel řekl, že má závěť a že všechny tyto záležitosti řeší se žalovaným č.

3. Ani závěť nebo listinu o vydědění neviděla. Smrt zůstavitele oznámil nájemník žalovanému č.

3. Svědkyně [příjmení] měla za to, že ten to dále oznámí žalobci. O prodeji bytu nic nevěděla. Před svou smrtí vyjádřil zůstavitel vůli se postarat o svá vnoučata. O duševních potížích zůstavitele nic neví, dle jejího názoru byl duševně zcela normální. Jeho povaha byla sarkastická, snažil se vidět věci s humorem. O sklonech zůstavitele k násilnému chování jí není nic známo, takto ho nikdy nepoznala. Deníky si zůstavitel psal, často si v nich popouštěl fantazii, byl to jeho humor. Do restaurace zůstavitel chodil, dal si pivo a panáka maximálně. Restaurace navštěvoval proto, aby mohl komunikovat s lidmi.

27. Z ostatních provedených důkazů (komunikace svědkyně [příjmení] s paní [jméno], předvolání k předběžnému šetření ve věci pozůstalostního řízení po manželce zůstavitele, protokol o předběžném šetření ze dne 28. 1. 2020, zpráva [anonymizováno] [příjmení] ze dne 30. 1. 2018 30. 11. 2018 a 26. 11. 2019 zpráva od [anonymizována dvě slova] ze dne 29. 6. 2018, [anonymizováno] posudek o způsobilosti k řízení vozidla, zpráva z ortopedie [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část obce] ze dne 6. 9. 2018, 6 ofocených stránek z deníku zůstavitele označených [jméno] 1 až 6, 5 stránek z deníku zůstavitele označených [příjmení] 1 až 5, komunikace na č. l. 89 dědického spisu) soud žádná relevantní skutková zjištění nečinil.

28. Soud neprovedl důkaz výslechem svědka [příjmení], když žalovaný č. 3 od návrhu na jeho výslech upustil. Soud neprovedl ani žalovaným č. 3 navržený důkaz výslechem svědkyně [příjmení], neboť ve lhůtě pro koncentraci nebylo ze strany žalovaného č. 3 uvedeno žádné relevantní skutkové sporné tvrzení, k jehož prokázání by měl navržený důkaz sloužit.

29. Všechny výše uvedené v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle ust. § 132 o.s.ř. a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Provedené listinné důkazy považuje soud za plně věrohodné, když nikdo z účastníků jejich pravost a pravdivost nezpochybnil. Pokud jde o výpovědi účastníků a svědkyň, uvěřil soud výpovědi žalovaného č. 1, žalobce a i svědkyně [příjmení]. Soud vedl dokazování zejména k otázce okolností vzniku předmětné závěti, ale rovněž i k poměrům a vztahům zůstavitele tak, aby mohl případně dovodit vůli zůstavitele naložit se svým majetkem. Svědkyni [příjmení] soud rovněž uvěřil, když tvrdila, že nic o závěti neví, nikdy ji neviděla a že zůstavitel tyto otázky primárně řešil se žalovaným č. 3, a to v kontextu toho, že v rámci pozůstalostního řízení to byl právě žalovaný č. 3, který disponoval listinou o vydědění a závětí zůstavitele. Nicméně je nutné poznamenat, že zůstavitel žil se svědkyní [příjmení] až od roku 2016 do roku 2020 a závěť byla sepsána v roce 2014.

30. Po zhodnocení dokazování učinil soud o skutkovém stavu tento závěr: [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] zemřel dne 24. 9. 2020. Zůstavitel byl otcem žalobce, dědečkem žalovaných č. 1 a 2, bratrem žalovaného č. 3 a prastrýcem žalované č.

4. Jiné děti, než žalobce, zůstavitel neměl. Zůstavitel byl vdovec, jeho manželka zemřela v roce 2009. Zůstavitel zanechal pro případ smrti vlastnoručně sepsanou závěť datovanou ke dni 21. 10. 2014. V závěti zůstavitel uvedl, že jeho majetek, jež se skládá z bytu v OV [obec a číslo], na adrese [ulice a číslo], byl prodán, získané peníze (částka ve výši 1 800 000 Kč až 2 000 000 Kč) rozdělil tak, že žalovanému č. 3 zanechal částku 500 000 Kč, konto v bance, zařízení bytu a zlaté předměty, žalované č. 4 zanechal částku 100 000 Kč, žalovaným č. 1 a 2 zbytek peněz rovným dílem, až dovrší věku 18 let. Dále zůstavitel vyjádřil vůli, aby státní notářství určilo žalovaným č. 1 a 2 správce jejich majetku, aby majetek nezískal žalobce. Téhož dne sepsal zůstavitel vlastnoručně i listinu o vydědění žalobce. O pozůstalosti zůstavitele je notářkou JUDr. Věrou Dundovou, pověřenou zdejším soudem, vedeno pod sp. zn. 27 D 1698/2020 dědické řízení. Předmětnou závěť z 21. 10. 2014 předal notářce žalovaný č. 3, a to dne 12. 11. 2020. V dědickém řízení byla tržní hodnota bytu ke dni 24. 9. 2020 stanovena částkou 4 750 000 Kč. Kromě předmětného bytu byl zůstavitel ke dni své smrti vlastníkem podílu o velikosti 1/5 pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] (ke dni 24. 9. 2020 podíl oceněn částkou 74 000 Kč), práv ze smlouvy o účtu č. [bankovní účet] (zůstatek na účtu činil 31 927,40 Kč), [značka automobilu] [registrační značka], vzduchové pušky. Pasiva pozůstalosti sestávají z nákladů pohřbu, pohledávky [anonymizována dvě slova], pohledávky finančního úřadu, pohledávky SVJ. V průběhu pozůstalostního řízení napadl platnost závěti jak žalobce, tak i žalovaní č. 1 a 2. Žalovaný č. 3 a žalovaná č. 4 ji považovali za pravou a platnou. Žalobce napadl platnost listiny o vydědění u zdejšího soudu. Dne 7. 4. 2022 zdejší soud rozsudkem č. j. 46 C 189/2021-110 určil, že žalobce je dědicem zůstavitele ze zákona a že důvody pro jeho vydědění nebyly dány. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 4. 2023, č. j. 27 D 1698/2020-239, byl žalobce odkázán ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení k podání žaloby na určení, že je jediným dědicem zůstavitele, a to ze zákona. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 4. 2023. K poměrům zůstavitele bylo zjištěno, že manželka zůstavitele [jméno] [celé jméno žalovaného], matka žalobce a babička žalovaných č. 1 a 2 zemřela v roce 2010, žalobce poté žil v bytě v [obec a číslo] sám. Později zůstavitel jeden pokoj v bytě přenechával třetí osobě do podnájmu. S rodinou žalobce se zůstavitel po smrti své manželky setkával jen sporadicky, se svědkyní [příjmení] navázal zůstavitel vztah přibližně v roce 2016. Se žalovaným č. 3 se žalobce při různých příležitostech setkával, řešil s ním své záležitosti. Zůstavitel zemřel 24. 9. 2020 po vážné nemoci, na sklonku života měla zajištěnu domácí paliativní péči. Pomoc poskytoval zůstaviteli i podnájemce, který o úmrtí zůstavitele vyrozuměl žalovaného č. 3, ten následně informoval žalobce. Závěť vlastnoručně sepsanou zůstavitelem dne 21. 10. 2014 předložil notářce žalovaný [číslo] který ji měl v držení.

31. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně: <i>32. Dle ust. § 1494 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Dle odst. 2 je závěť třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.</i> 33. Závěť je jedním z možných pořízení pro případ smrti. Zůstavitel jí může pořídit o svém majetku. Z hlediska výkladu závěti zůstavitele je stěžejní zásada vyjádřená v ust. § 1494 odst. 2 o.z., tedy aby při jejím výkladu bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. S touto zásadou neodmyslitelně souvisí zásada vyjádřená v ust. § 574 o.z., která stanovuje přednost platného jednání před neplatným. Při výkladu závěti je ale rovněž nutné mít na paměti, že výkladem nesmí být vůle zůstavitele nahrazována nebo doplňována (viz rozhodnutí NS ČR ze dne 21. 7. 1977, sp. zn. 4 Cz 22/1977).

34. Zůstavitel zanechal vlastnoručně psanou závěť ze dne 21. 10. 2014. V závěti uvedl, že jeho majetek, jež se skládá z bytu v OV [obec a číslo], na adrese [ulice a číslo], byl prodán, získané peníze (částka ve výši 1 800 000 Kč až 2 000 000 Kč) rozdělil tak, že žalovanému č. 3 zanechal částku 500 000 Kč, konto v bance, zařízení bytu a zlaté předměty, žalované č. 4 zanechal částku 100 000 Kč, žalovaným č. 1 a 2 zbytek peněz rovným dílem, až dovrší věku 18 let <i>35. Dle ust. § 553 odst. 1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.</i> <i>36. Dle ust. § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.</i> 37. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou zdánlivosti předmětné závěti. Žalobce v řízení namítal, že je závět zdánlivá pro její neurčitost a nesrozumitelnost. Nesrozumitelnost žalobce spatřoval v tom, že ze závěti není možné zjistit, co jí zůstavitel zamýšlel. Rovněž namítal, že zůstavitel v závěti naložil s majetkem, se kterým v době sepisu závěti nedisponoval, resp. rozdělil mezi své dědice finanční prostředky získané z prodeje bytu, který ale nikdy prodán nebyl. V žalobním návrhu žalobce uvedl, že v rámci pozůstalostního řízení mu byl předestřen názor, že ze závěti lze vyčíst vůli zůstavitele zřídit dědicům podíly na předmětném bytu, a to v rozsahu odpovídajícím podílu stanovených částek vůči zůstavitelem odhadované hodnotě bytu. Žalobce s tímto zásadně nesouhlasil a tvrdil, že ze závěti není v žádném směru patrná vůle zůstavitele, aby se jeho dědicové stali podílovými spoluvlastníky předmětného bytu.

38. S výše uvedenou argumentací žalobce se zdejší soud ztotožnil, když došel po provedeném dokazování ke stejnému závěru. Zůstavitel si ve své závěti předmětný byt ocenil na částku 1 800 000 Kč až 2 000 000 Kč a tyto finanční prostředky pro případ své smrti rozdělil. K prodeji bytu však nikdy nedošlo a zůstavitel tak v závěti pořídil o majetku (penězích získaných prodejem bytu), který nevlastnil. Soud sdílí názor žalobce, že ze závěti není patrná vůle zůstavitele, aby se závětní dědici stali podílovými spoluvlastníky nemovitosti. V závěti z roku 2014 je vyjádřen úmysl zůstavitele rozdělit mezi dědice peněžní prostředky v konkrétní výši.

39. Dle komentářové literatury se pojmem srozumitelné právní jednání míní takové jednání, u něhož je zřejmé, co jím jednající sleduje. Pokud následky jeho jednání nejsou zřejmé, pak je jednání nesrozumitelné. Obecně se rozlišuje nesrozumitelnost absolutní a relativní. Absolutní nesrozumitelnost (nesrozumitelnost pro každého) má za následek zdánlivost právního jednání vždy. Určitostí právního jednání rozumíme, pokud je zřejmé„ jaká práva a povinnosti mají vzniknout, změnit se nebo zaniknout“. Pokud je právní jednání neurčité s nesrozumitelné, lze jej zhojit dodatečným vyjasněním, resp. upřesněním obsahu právního jednání mezi jednajícíma a adresátem. Pokud k tomuto vyjasnění nedojde, zůstává původní jednání zdánlivým (viz Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, komentář k ust. § 553 o.z.)

40. V projednávané věci již nelze dodatečného vyjasnění právního jednání dosáhnout, když předmětem výkladu je závěť. Z jejího obsahu rovněž není patrné, a nelze to ani žádným výkladem dovodit, jak chtěl zůstavitel o svém majetku pořídit. Stěžejní argumentací je, že zůstavitel v závěti pořídil o majetku, jímž nedisponoval, když byt nebyl prodán. Dále, že možným řešením dané situace by snad bylo zřízení spoluvlastnických podílů pro závětní dědice, tak jak bylo navrženo v průběhu pozůstalostního řízení. S tímto závěrem zdejší soud nesouhlasí, když ze závěti neplyne vůle zůstavitele ze závětních dědiců učinit spoluvlastníky. Formulace zůstavitele sice svádí k domněnkám, jakým způsobem mínil se svým majetkem naložit, nicméně nelze se s jistotou přiklonit k žádnému výkladu a nezbývá nic jiného než konstatovat, že závět ze dne 21. 10. 2014 je neurčitá a nesrozumitelná, tudíž zdánlivá dle ust. § 553 odst. 1 o.z., a proto k ní nebude přihlíženo dle ust. § 554 o.z. <i>41. Dle ust. § 1477 odst. 1 o.z. se odkazem odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci. popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva. Odst. 2 odkazovník není dědicem.</i> <i>42. Dle ust. § 1498 o.z. může zůstavitel dovětkem nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz. Co je stanoveno o závěti, platí obdobně i o dovětku.</i> <i>43. Dle ust. § 1605 odst. 1 o.z. při odkazu věci určitého druhu, která však v pozůstalosti není, není odkaz platný. Odkáže-li zůstavitel několik věcí určitého druhu a není-li jich v pozůstalosti určené množství, spokojí se odkazovník s těmi, které v pozůstalosti jsou.</i> 44. Soud se v zájmu výše uvedených zásad při výkladu vůle zůstavitele rovněž zabýval otázkou, zda nebyl závětí nařízen odkaz. Došel však k závěru, že v tomto případě se o odkaz nejedná. Z odkazu musí být zřejmé, že zůstavitel chtěl pořídit odkaz a tím dotyčnou osobu nepovolat jako svého dědice, nýbrž jako odkazovníka (viz Šešina, M., Muzikář, L., Dobiáš, P. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Leges, 2019, s. 166-167). V tomto případě tak vůle zůstavitele vyjádřena nebyla a nic nenasvědčovalo tomu, že by zůstavitel o nějaké části svého majetku chtěl pořídit odkaz. Rovněž nebylo zřejmé, kdo by měl být odkazovníkem, ani kdo by z jeho dědiců byl povinen takový odkaz vydat. Nelze tak využít pravidla zakotveného v ust. § 1605 o.z., tedy že by závěť nebyla zdánlivá jako celek, ale jednalo by se o neplatnost pouhého odkazu, v tomto případě jen části pořízení ohledně finančních částek plynoucích z prodeje bytu.

45. Jelikož se soud v řízení ztotožnil s námitkou žalobce, že je závěť neurčitá a nesrozumitelná a tudíž zdánlivá, neprováděl další dokazování k otázce způsobilosti zůstavitele ji pořídit, a to z důvodu hospodárného vedení řízení, když tuto otázku vyhodnotil pro účely rozhodnutí ve věci za nadbytečnou.

46. Z výše uvedených důvodů soud výrokem I. tohoto rozsudku určil, že žalobce je jediným dědicem zůstavitele, a to ze zákona, když shledal, že závěť ze dne 21. 10. 2014 je pro svou neurčitost a nesrozumitelnost zdánlivá, a proto k ní nemůže být přihlíženo.

47. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V dané věci se jednalo o spor o dědické právo, kdy podání žaloby bylo žalobci uloženo notářkou pověřenou projednáním dědictví, a okruh účastníků řízení tak byl obligatorně stanoven zákonem. Všichni účastníci stojící na jedné straně (žalovaní) mají postavení nerozlučných společníků a náhradu nákladů vzniklých žalobci nebylo možné uložit jen žalovaným č. 3 a 4, vůči nimž se žalobce svého práva nevzdal. Důvodem nepřiznání náhrady nákladů procesně úspěšnému žalobci tak byla povaha a okolnosti předmětného sporu.