35 C 82/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 34 963,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 997 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kdy se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 966,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 802 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroků ve výši 11,75 % ročně z částky 12 799,12 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 822,36 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 1. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 34 963,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 16. 9. 2019 žalovaná uzavřela smlouvu [číslo] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Smlouva byla označena produktovým názvem [anonymizována dvě slova] [příjmení] v hotovosti měsíční 02/ 2019 (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 15 000 Kč v hotovosti. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to dle informací získaných přímo od žalované. Dle sdělení žalované činil její pravidelný příjem 7 600 Kč (rodičovský příspěvek), výdaje částku 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně odečetla od výdajů žalované částku životního minima a následně ji zvýšila dle ekonomického modelu a došla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr řádně splácet. V této souvislosti žalobkyně rovněž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. 33 ICdo 27/2021-82 a rozhodnutí Vrchního soudu ze dne 2. 11. 2020, č. j. 104 VSPH 506/2020-63. Za poskytnutí peněžních prostředků si právní předchůdkyně žalobkyně naúčtovala předem vyčíslený a neměnný poplatek ve výši 17 103 Kč. Poplatek byl součtem úroku ve výši 29 % p.a., částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Dlužnou částku ve výši 32 103 Kč se žalovaná zavázala splatit v 18měsíčních splátkách ve výši 1 784 Kč Poslední měsíční splátka činila 1 775 Kč. Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 6 003 Kč. Tato částka byla započtena na jistinu ve výši 2 200,88 Kč, na poplatky ve výši 3 802,12 Kč. Jistina tak po započtení činila 12 799,12 Kč a poplatek částku 11 564,38 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně tak rovněž nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kapitalizovanou ke dni 1. 2. 2022 částkou 7 500 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 822,36 Kč, sankční poplatky ve výši 3 100 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022, jež nabyla účinnosti ke dni 1. 2. 2022. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dne 1. 2. 2022. Téhož dne byla žalovaná vyzvána k zaplacení celé dlužné částky. Dne 28. 4. 2023 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud projednal věc dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání omluvila v podání zdejšímu soudu doručeném dne 21. 11. 2023, kdy zároveň soud nepožádala o odročení, jakož i v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila bez omluvy, ač k němu byl řádně a včas předvolána.

4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 16. 9. 2019 smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžité prostředky vrátit spolu poplatkem ve výši 14 781 Kč, který se skládal z částky 3 676 Kč jako úroku ve výši 29 % p.a., částky 6 980 Kč jako částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částky 4 125 Kč jako částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení., a to po 18měsíčních splátkách ve výši 1 784 Kč, kdy poslední splátka měla činit částku 1 775 Kč RPSN činilo 16 573 %. Celková částka, kterou měla žalovaná splatit, tak činila 32 103 Kč. Součástí této částky byla rovněž platba ve výši 2 322 Kč za doplňkové pojištění (viz smlouva o zápůjčce uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 16. 9. 2019, standardní informace o spotřebitelském úvěru, smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, výpis z živnostenského rejstříku obchodního zprostředkovatele úvěru).

6. Žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v pronajatém bytě, vyživuje další dvě osoby. Má jediný příjem, který činí měsíčně částku 7 600 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 1 000 Kč. Příjem žalované plyne z dávek státní sociální podpory. V kolonce ověřené dokumenty, byl v oddílu jiné uveden Přehled dávek SSP (viz zákaznická karta ke smlouvě [číslo]).

7. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Celkem splatila částku 6 003 Kč (viz přehled splátek učiněných žalovanou).

8. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 (viz smlouva o postoupení pohledávek). Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dne 1. 2. 2022 (viz oznámení o postoupení pohledávky z 1. 2. 2022, potvrzení o podání zásilky na poštu ze 4. 3. 2022).

9. Dne 10. 2. 2022 zaslala žalobkyně žalované výzvu k okamžitému splacení dluhu, a to ve lhůtě do 17. 3. 2022 (viz výzva ke splacení dluhu z 10. 2. 2022, potvrzení o podání zásilky k poštovní přepravě z 11. 2. 2022).

10. Žalobkyně zaslala žalované dne 28. 4. 2023 předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka z 28. 4. 2023, potvrzení o podání zásilky na poštu z 2. 5. 2023).

11. Výše uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co bylo uvedeno účastníky řízení. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující skutkový stav z nich vyplývající. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz výslechem [jméno] [příjmení]. Jmenovaná byla dle tvrzení žalobkyně vázanou zástupkyní právní předchůdkyně žalobkyně, vyplňovala se žalovanou zákaznickou kartu a ověřovala pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované. Vzhledem k tomu, že vše, co žalobkyní navržená svědkyně zjistila od žalované je uvedeno v listině Zákaznická karta, kterou soud k důkazu provedl, považoval soud výslech navržené svědkyně za nadbytečný.

12. Na jejich základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované dle informací získaných přímo od žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v pronajatém bytě, vyživuje další dvě osoby, pravidelný měsíční příjem činí částku 7 600 Kč (jež plyne z dávek státní sociální podpory) a odhadované výdaje činí částku 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 16. 9. 2019 smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžité prostředky vrátit spolu poplatkem ve výši 14 781 Kč, který se skládal z částky 3 676 Kč jako úroku ve výši 29 % p.a., částky 6 980 Kč jako částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částky 4 125 Kč jako částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení., a to po 18měsíčních splátkách ve výši 1 784 Kč, kdy poslední splátka měla činit částku 1 775 Kč RPSN činilo 165,73 %. Celková částka, kterou měla žalovaná splatit, tak činila 32 103 Kč. Součástí této částky byla rovněž platba ve výši 2 322 Kč za doplňkové pojištění. Žalovaná nesplácela řádně a včas, celkem splatila částku 6 003 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022, změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dne 1. 2. 2022. Dne 10. 2. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k okamžitému uhrazení dlužné částky, nejpozději do 17. 3. 2022. Dne 28. 4. 2023 byla žalované zaslána předžalobní upomínka.

13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>14. Podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 16. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr bez toho, aby řádně zkoumala její schopnost spotřebitelský úvěr splácet. Ústavní soud dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Soudy mají poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí).

18. Z gramatického a logického výkladu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že to, jaké informace jsou k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nutné, zákon výslovně nestanoví, tento požadavek je však vyjádřen judikatorně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru při zkoumání úvěruschopnosti je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, či doložením výpisu z účtu žadatele apod. Na informace podané jen spotřebitelem se může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Věřitel tedy nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.

19. Výše zmíněný závěr je rovněž v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního dvora Evropské Unie (viz rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (Ca Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další)).

20. Žalobkyně ve svém žalobním návrhu argumentovala tím, že zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, a to dle informací získaných přímo od žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v pronajatém bytě, vyživuje další dvě osoby, pravidelný měsíční příjem činí částku 7 600 Kč (jež plyne z dávek státní sociální podpory) a odhadované výdaje činí částku 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak spokojila s tvrzením žalované, že její výdaje činí částku 1 000 Kč. Měsíční výdaje žalované tak nebyly žádným způsobem podloženy, právní předchůdkyně žalobkyně se jimi ani dále nezabývala, ani je blíže nezjišťovala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak bez dalšího došla k závěru, že žalovaná je schopna zaplatit nájemné a uživit dvě další osoby z částky ve výši 1 000 Kč a že je tak schopna předmětný úvěr splácet. Přičemž měla dojít k závěru naprosto opačnému, když od počátku zde byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované předmětný úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nicméně neučinila a úvěr žalované poskytla, ač neměla.

21. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně odečetla od výdajů žalované částku životního minima a následně ji zvýšila dle ekonomického modelu a došla k závěru, že žalovaná je schopna řádně splácet. K tomu soud uvádí, že pokud tak právní předchůdkyně učinila, musela dojít k závěru zcela opačnému. Životní minimum pro jednu dospělou osobu a 2 nezaopatřené děti v době uzavření smlouvy o úvěru činilo nejméně částku 6 620 Kč. Žalované tak ke splácení úvěru zbyla částka 980 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně určila však splátky na částku 1 784 Kč.

22. Co se týče dvou výše zmíněných rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. 33 ICdo 27/2021-82 a rozhodnutí Vrchního soudu ze dne 2. 11. 2020, č. j. 104 VSPH 506/2020-63, soud k tomu uvádí, že se týkají jiných účastníků, a to konkrétně [právnická osoba] a insolvenčního správce. Předmětná rozhodnutí jsou rovněž skutkově i právně odlišná od projednávané věci. Zdejší soud se tak jimi dále nezabýval, když shledal, že nejsou v této věci aplikovatelná.

23. Soud se rovněž zabýval neplatností úvěrové smlouvy s ohledem na sjednaný poplatek ve výši 14 781 Kč, jež se skládal z částky 3 676 Kč jako úroku ve výši 29 % p.a., částky 6 980 Kč jako částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částky 4 125 Kč jako částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Rovněž RPSN činilo 165,73 %. Předmětný poplatek soud posoudil kapitalizovaný úrok z úvěru, jelikož se jedná o cenu poskytnutých peněz za období 18měsíců.

24. Právní předpisy sice nestanoví, do jaké výše lze sjednat úrok za poskytnutí úvěru, ale to neznamená, že by výše úroku závisela jen na domluvě stran a že by tak nepodléhala žádnému omezení. I zde totiž platí ust. § 1 odst. 2 o. z., tedy že jsou zakázána ta ujednání porušující dobré mravy. V posuzovaném případě byl sjednán úrok ve výši 63,8 % ročně. Nemravnost tohoto ujednání je tak zjevná, když obvyklá úroková sazba v září roku 2019 činila 8,44 % ročně (viz výpis z evidence [příjmení]). Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 7,5násobek 25. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (viz č.j. 30 Co 61/2019-90 ze dne 16. 4. 2019, rozsudek č. j. 22 Co 197/2019- 99 ze dne 24. 10. 2019, rozsudek ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020- 112), kdy„ ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů“. <i>26. Podle § 576 o.z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.</i> <i>27. Podle § 577 o.z. platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.</i> <i>28. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>29. Podle § 588 o.z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>30. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 31. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované dle ust. § 2991 o. z., neboť se ji dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud tak žalobkyni výrokem I. přiznal částku 8 997 Kč (jistina ve výši 15 000 Kč – splacených 6 003 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení (žalovaná byla dne 10. 2. 2022 vyzvána žalobkyní ke splacení dlužné částky do 17. 3. 2022), žalobkyně má tedy vůči ní rovněž nárok na úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II zamítl, neboť pokud je smlouva o úvěru neplatná, jsou rovněž neplatná její ustanovení ohledně úroků, smluvní pokuty a jiných sankčních poplatků a žalobkyni nelze právo na zaplacení těchto částek přiznat.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně měla ve věci převážný neúspěch, žalované v řízení žádné náklady nevznikly (výrok III).