35 C 91/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 54 809,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 981 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kdy se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 828,84 Kč a dále úroku z prodlení z částky 27 395,43 Kč ve výši 12,75 % ročně od 17. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 54 809,84 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku částka s možností postupného čerpání. Žalovaný se dlužnou částku zavázal splatit ve splátkách. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byla dne datum vyplacena částka částka a dne datum částka částka (celkem částka). Žalovaný si zvolil službu „Anonymizováno“ za poplatek ve výši částka, službu „Anonymizováno“ za poplatek ve výši částka. Žalovaný celkem na jistině uhradil částka. Úvěr však nehradil řádně a včas, a proto byla smlouva ze strany žalobkyně vypovězena. Žalobkyně se tak domáhala částky částka skládající se z jistiny ve výši částka, poplatku ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka, poplatku za službu ve výši částka a částka. Předžalobní výzva byla zaslána dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud projednal věc dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání omluvila v podání zdejšímu soudu doručeném dne datum, kdy zároveň soud nepožádala o odročení, jakož i v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil bez omluvy, ač k němu byl řádně a včas předvolán.

4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému částku až do výše částka. Tuto částku mohl žalovaný čerpat postupně, ale i opakovaně. RPSN byla sjednána na výši Anonymizováno %, úroková sazba činila Anonymizováno % denně. Žalovaný si zvolil službu „Anonymizováno“ a službu „Anonymizováno“ (viz smlouva č. hodnota, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Autorizace ověření totožnosti, Informace pro spotřebitele, Smluvní podmínky, Souhlas se zpracováním údajů, Občanský průkaz žalovaného, Předpis denních splátek, Všeobecné obchodní podmínky).

6. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, že v jeho domácnosti žijí celkem hodnota osoby, které mají příjem. Na půjčky měsíčně vynaloží částku částka. K výdajům na bydlení ničeho neuvedl. Ostatní zbytné výdaje ohodnotil částkou částka. Jeho příjem činil částka, jeho disponibilní příjem tak činil částka (viz Výpis o posouzení úvěruschopnosti, Prohlášení žalobkyně o příjmech žalovaného).

7. Žalovaný načerpal dne datum částku částka a dne datum částku částka (celkem částka) (viz Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky dne datum (viz výzva ze dne datum).

9. Žalobkyně zaslala žalovanému dne datum předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka ze dne datum spolu s podacím lístkem).

10. Na jejich základě pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu č. hodnota. Na základě této smlouvy žalovaný načerpal částku částka. Dlužnou částku se zavázal uhradit ve splátkách spolu s úrokem ve výši činila Anonymizováno % denně. RPSN činilo Anonymizováno %. Žalovaný si zvolil službu „Anonymizováno“ a službu „Anonymizováno“. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného skrze jím poskytnuté informace. Výdajová stránka nebyla uvedena, příjmy nebyly nijak doloženy. Dne datum zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.

11. Na základě skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování soud věc po právní stránce posoudil takto:

12. Soud uvedenou smlouvu kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle ust. 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný, na straně úvěrovaného, smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele (ust. § 419 o. z.) a žalobkyně, na straně úvěrujícího, v postavení podnikatele (ust. § 420 a ust. § 1810 a násl. o. z.). Smlouva tak rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud se primárně zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy.

13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel (v tomto případě žalobkyně) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (v tomto případě žalovaného). A to na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně pak poskytne úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti daný úvěr splácet. Žalobkyně měla posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci (ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Pokud je úvěr poskytnut v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. Soud k této neplatnosti je povinen přihlédnout i bez návrhu. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

15. Po provedeném dokazování je soud toho názoru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť byla uzavřena v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice ve své žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žadatele (myšl. žalovaného), nicméně toto zkoumání nebylo řádné. Žalobkyně získala informace přímo od žalovaného a zjistila, že je zaměstnaný a jaké jsou jeho příjmy. Uvedené však nebylo nikterak doloženo. Žalobkyně doložila pouze čestné prohlášení o tom, že byl ověřen jeho čistý měsíční příjem. Výdajová stránka byla ohodnocena částkou částka, k výdajům na bydlení nebylo nic uvedeno. Ohledně výdajové stránky tak žalobkyně vycházela z pouhých tvrzení žalovaného, která nadto nejsou důvěryhodná, neboť jsou extrémně nízká. K řádnému zkoumání úvěruschopnosti tak žalobkyni chybí rovněž doklady o jeho výdajové stránce, např. doklady o výši plateb za bydlení, výpisy z účtu a jiné (v případě nájmu např. nájemní smlouva). Žalobkyně však v projednávaném případě neměla žádné informace ohledně výdajové stránky žalovaného a nemohla tak učinit informovaný závěr o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet.

16. V tomto směru lze žalobkyni odkázat na již bohatou judikaturu soudů vyššího stupně, jako např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde se mimo jiné uvádí, že „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit“. Stejně tak v této projednávané věci žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z ničím nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Fakt, že žalovaný prošel externími databázemi dlužníků bez záznamu na věci ničeho nemění. Rovněž lze žalobkyni odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39), kde se uvádí, že „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“. Rovněž lze odkázat na Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022. Zde se uvádí, že hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr vyžaduje porovnání příjmové a výdajové stránky dlužníka. Jak příjmy, tak výdaje musí být pro účely posouzení úvěruschopnosti zjištěny. Pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti nestačí. Soud si je vědom, že citovaná judikatura míří na dnes již neplatnou právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně uvedené požadavky na poskytovatele úvěrů se nezměnily ani v kontextu nové právní úpravy. Uvedená rozhodnutí tak jsou aplikovatelná i na projednávanou věc.

17. V otázce splatnosti dlužné částky soud vycházel jak z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale i z dostupné judikatury vyšších soudů. V citovaném ustanovení se uvádí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu tohoto ustanovení soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kde se uvádí, že „Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud“. Lze tak uzavřít, že pokud je úvěrová smlouva neplatná z důvodu, že poskytovatel nezkoumal řádně úvěruschopnost spotřebitele, není spotřebitel v prodlení se splácením svého závazku, ale splatnost je mu určena až soudem, a to dle jeho možností.

18. Soud tak dospěl k závěru, že uvedená smlouva je neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy z důvodu, že žalobkyně nezkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z nepodložených informací poskytnutých žalovaným. Smlouva byla shledána neplatnou jako celek. Žalobkyně tak nemá nárok na zaplacení částky částka a dále úroku z prodlení z částky částka ve výši Anonymizováno % ročně od datum do zaplacení. Smluvní úroky z prodlení byly zamítnuty na základě neplatnosti úvěrové smlouvy. Zákonný úrok z prodlení byl zamítnut s ohledem na to, že žalovaný dosud není v prodlení se splácením svého dluhu. Soud tak žalobkyni přiznal pouze nesplacenou část poskytnutých peněžních prostředků ve výši částka (částka reálně poskytnutá žalovanému na účet - částka splacená žalovaným), a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný byl v řízení pasivní, na svou obranu ničeho neuvedl. Soud proto neshledal důvody pro uložení lhůty delší (výrok I a II tohoto rozsudku).

19. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádná ze stran nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějším byl v tomto případě žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.