35 C 94/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 40 200 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se, co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 7 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 17. 3. 2022 do zaplacení a co do požadavku na zaplacení částky 2 700 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 17. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku 6 228,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 40 200 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne 31. 1. 2022 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), a to distančním způsobem přes web [webová adresa]. Dle Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle Smlouvy a sjednaných podmínek. Žalovaný vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru poskytl údaje, na základě nichž žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 48 988 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalovaný správnost svých identifikačních údajů žalobkyni potvrdil ve Smlouvě. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na volbu„ [anonymizováno]“. Úvěr byl Žalovanému vyplacen na účet [bankovní účet] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 31. 1. 2022 v částce 30 000 Kč. Žalovaný požádal dvakrát o odklad splatnosti úvěru celkově o 14 dní a splatnost úvěru nastala tedy dne 16. 3. 2022. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou. Žalobkyně obecně uvedla, že částky zaplacené žalovaným jsou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby, a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně dále v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru nárokovala úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty. Tvrdila, že žalovanému ke dni podání návrhu vznikl dluh ve výši 37 500 Kč, z toho ve výši 30 000 Kč na jistině, 7 500 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru. uplatnila nárok smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, a to dle své úvahy toliko za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se dle žalobkyně do prodlení dostal následující den po dni splatnosti, který nastal 16. 3. 2022. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od 17. 3. 2022 do 15. 6. 2022.

2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil.

3. Soud nařídil k projednání věci ústní jednání, k nařízenému jednání se nedostavila ani jedna ze stran, soud proto věc projednal ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. a o žalobě rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli distančním způsobem prostřednictvím webu žalobkyně [webová adresa] dne 31. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. [anonymizováno] a čl. [anonymizováno] Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. [anonymizováno] Smlouvy, tj. do 2. 3. 2022. Nedílnou součástí Smlouvy byly dle čl. [anonymizováno], odst. 2 a čl. [anonymizováno] Smlouvy i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byl Žalovaný dle čl. [anonymizováno] před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas. Žalovaný se Smlouvou zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč. Žádné volitelné služby ve smyslu čl. [anonymizováno], odst. 5 nebyly Smlouvou sjednány, žalobkyně ve smlouvě deklarovala RPSN 1410,33 % a úrokovou sazbu 0 %. Celková částka, kterou měl žalovaný splatit do 2. 3. 2022, činila 37 500 Kč (prokázáno Smlouvou, Všeobecnými obchodními podmínkami, Informacemi ke spotřebitelskému úvěru). 6. [příjmení] ve výši 30 000 Kč odpovídající sjednané jistině úvěru byla žalovanému převedena na jeho účet č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy tj. 31. 1. 2022 (prokázáno sdělením [právnická osoba]).

7. Žalovaný byl k úhradě dluhu z titulu poskytnutého úvěru vyzván upomínkou z 30. 11. 2022, zaslanou doporučenou poštou téhož dne (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem).

8. Z dokumentu nazvaného Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] se podává, že žalobkyně provedla„ výpočet úvěruschopnosti“ dne 31. 1. 2022 a vycházela z níže uvedených údajů:„ Celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 2, Počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2, Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 3 250 Kč, Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 6 500 Kč, Další nezbytné výdaje: 0 Kč, Ostatní zbytné výdaje: 2 500 Kč, Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 48 988 Kč, Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 26 000 Kč … Posouzení úvěruschopnosti: Úspěšné“.

9. Pokud jde o tvrzení žalobkyně o posuzování schopností a možností žalovaného sjednaný úvěr splatit, tvrdila žalobkyně, že žalovaný vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, když nejprve zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. K prokázání svého postupu nabídla žalobkyně soudu toliko dokument„ [anonymizováno]“, což je výpis údajů, které žalobkyně získala od žalovaného a z nichž při poskytnutí úvěru vycházela. Z tohoto výpisu se podává, že„ výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem“ činila 26 000 Kč a zároveň„ výše ověřeného čistého měsíčního příjmu“ činila 48 988 Kč. Žalobkyně nenabídla soudu žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, z jakých konkrétních podkladů byl tento údaj o pravidelném příjmu žalovaného ověřen, nadto je logicky rozporná výše uvedená samotným spotřebitelem a téměř dvojnásobná výše příjmu údajně ověřená žalobkyní. Žalobkyně dále žádnými důkazy nedoložila své tvrzení, že před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného činila dotazy do jednotlivých registrů. Jelikož se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, vzdala se tím práva být poučena, že neunáší břemeno důkazní ohledně svých tvrzení k řádnému posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Čistě subjektivní tvrzení žalobkyně, že čistý měsíční příjem žalovaného jako spotřebitele byl ověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, zůstalo neprokázané patřičnými důkazy.

10. Výše uvedené důkazy postačily k tomu, aby soud učinil o skutkovém stavu relevantním pro posouzení věci tento závěr: Mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako osobou úvěr požadující byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena písemná smlouva, podle které žalobkyně dne 31. 1. 2022 poukázala žalovanému na jeho účet částku 30 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobkyni vrátit do 2. 3. 2022 spolu s poplatkem 7 500 Kč RPSN úvěru činila dle deklarace žalobkyně 1410 %, úrok 0 %. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru v řízení neprokázala, že si před poskytnutím úvěru obstarala spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr dle dohodnutých podmínek splatit, resp. neprokázala, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splatit.

11. Po právní stránce hodnotí soud smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč je fakticky úrokem, byť žalobkyně deklaruje úvěr jako bezúročný se sazbou 0 % p. a. Žalovaný byl přitom ve smluvním vztahu spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., když smlouvu uzavíral mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání a žalobkyně vystupovala jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z., když smlouvu uzavírala v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost, živnostenským nebo obdobným způsobem za účelem dosazení zisku. Svou povahou se tedy jedná o úvěr spotřebitelský, na který se vztahují ustanovení § 1810 a násl. o. z. a úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 13. Podle § 86 odst. 2 zákona„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 15. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení a prokázaný skutkový stav posoudil soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. a ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, resp. v předmětném řízení splnění této své zákonné povinnosti neprokázala.

16. Věcně lze k postupu žalobkyně uvést, že z údajů uvedených žalovaným (i kdyby žalobkyně svá tvrzení náležitě prokázala), není zřejmé, proč žalobkyně učinila závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 30 000 Kč, přičemž do jednoho měsíce měl žalobkyni vrátit částku 37 500 Kč. Přitom žalovaný deklaroval měsíční příjem 26 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši min. 12 250 Kč. Z uvedeného dle přesvědčení soudu vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit.

17. Jelikož soud s poukazem na výše uvedenou právní úpravu shledal smlouvu uzavřenou mezi stranami jako absolutně neplatnou, jsou neplatná i veškerá smluvní ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, smluvní pokutě a další. Soud proto výrokem I rozsudku zamítl žalobu v části, kdy se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení čehokoli nad rámec nevrácené jistiny úvěru. Výrokem II pak uložil žalovanému, který v řízení netvrdil, že by žalobkyni z titulu poskytnutého úvěru cokoli zaplatil, vrátit žalobkyni částku 30 000 Kč, kterou jako jistinu úvěru převzal dne 31. 1. 2022. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 o. z., které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, má žalobkyně ve smyslu § 1968 o. z. a § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 30 000 Kč (dosud nesplacená jistina úvěru) v zákonné výši 11,75 % ročně od 17. 3. 2022, když za počátek prodlení určil soud jako den následující po původně dohodnuté (a dvakrát posunuté) splatnosti úvěru, neboť žalovaný byl v řízení pasivní a neumožnil soudu učinit jiný závěr o otázce, jaká doba splatnosti stanovená soudem by byla přiměřená jeho možnostem.

18. V otázce náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 228,04 Kč, přičemž tato částka představuje 49,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 608 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 200 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 120 Kč ve výši 1 915,20 Kč.