46 C 145/2021
č. j. 46 C 145/2021-29
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 10 vyhověl žalobkyni v nároku na zaplacení částky 5 927 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. září, protože žalovaný nevykonal závazek z účastnické smlouvy o poskytování služeb. Soud se opřel o § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, a § 1970 občanského zákoníku. Žaloba o náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč byla zamítnuta, protože žalovaný není podnikatelem. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč podle § 142 odst. 1 o.s.ř.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 927 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 927 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 927 Kč od 8. 9. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 200 Kč na nákladech spojených s uplatnění pohledávky se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 10. 2020 domáhala zaplacení částky 5 927 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 9. 2017 do zaplacení. Nárok odůvodňovala tím, že na základě se žalovaným uzavřené Smlouvy o poskytnutí služeb anonymizováno poskytovala žalovanému vedle služeb anonymizováno komunikací i služby platebních transakcí prováděných žalovaným prostřednictvím jeho telefonního čísla tel. číslo (např. platby za služby a zboží, voláním po určitou dobu na telefonní číslo se speciálním předčíslím 900, 906 či 909 nebo zasíláním tzv. premium SMS). Žalobkyně žalovanému za provedené platební transakce vyúčtovala k úhradě fakturou číslo za období od 20. 7. 2017 do 19. 8. 2017 částku 5 927 Kč, ale žalovaný žalobkyni tuto částku neuhradil. Faktura se stala splatnou dne 7. 9. 2017, a proto žalobkyně ode dne následujícího po její splatnosti požadovala zákonný úrok z prodlení z celé dlužné částky 5 927 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise 4. Účastníci uzavřeli dne 9. 7. 2017 účastnickou smlouvu o poskytování služeb anonymizováno komunikací, kdy v rámci těchto smluv bylo sjednáno i poskytování dalších služeb žalobkyní žalovanému (služby třetích stran – platební transakce). Žalobkyně žalovanému za provedené platební transakce vyúčtovala k úhradě fakturou číslo za období od 20. 7. 2017 do 19. 8. 2017 částku 5 927 Kč, která se stala splatnou dne 7. 9. 2017. Žalovaný v rozporu s účastnickou smlouvou výše uvedené žalobkyni neuhradil, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 3. 11. 2017.
5. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 9. 7. 2017 soud posoudil dle zákona č. 127/2005 Sb., o anonymizováno komunikacích. Žalovaný žalobkyni neuhradil částku ve výši 5 927Kč za jím provedené platební transakce podle ust. § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Protože žalovaný dlužnou částku ve výši 5 927 Kč ve lhůtě splatnosti jednotlivých vyúčtování žalobkyni nezaplatil, má žalobkyně dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok i na zaplacení jí vymezeného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Důvodné žalobě proto soud v celém rozsahu vyhověl.
6. Soud žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč, neboť nejde o vzájemný závazek podnikatelů v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je nepodnikající fyzickou osobou, tudíž žalobkyně nemá v této věci na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky nárok (výrok ad II).
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.