46 C 204/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce: [název vedlejší účastnice], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovité věci

I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem stavby [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] vedeném [anonymizováno] úřadem pro hl. m. [část Prahy].

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 21 683,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně a vedlejšího účastníka.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by bylo určeno vlastnictví ke stavbě. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], na kterém stojí stavba [adresa], která je v katastru nemovitostí evidována v duplicitním vlastnictví žalovaných (právních předchůdců žalovaných). Žalobce se touto žalobou domáhal vlastnického práva k uvedené stavbě [adresa] na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce] (dále jen jako„ [anonymizována dvě slova]“), neboť žalobce je jejím výlučným vlastníkem. V katastru nemovitostí je [anonymizována dvě slova] evidována v duplicitním vlastnictví žalovaných [číslo] tj. manželů [příjmení], a dále [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [datum narození], bytem [adresa]. Žalobce byl účastníkem soudních sporů s žalovanými, ze kterých vyplynulo právní nástupnictví žalovaných [číslo]. [jméno] [příjmení] zemřel dne 1. 6. 2008, jeho dědičkou byla [jméno] [příjmení], která zemřela dne 16. 2. 2019. Jejími dědici jsou [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného]. Změna dosud není zanesena v katastru nemovitostí. Okruh dědiců po zemřelých [anonymizováno] byl stanoven usnesením [název soudu] ze dne 1. 8. 2019, č.j. [číslo jednací]. Žalobce proto označil namísto v [anonymizována dvě slova] evidovaných [anonymizováno], kteří již zemřeli a nemají procesní způsobilost, jejich dědice – žalovaného [číslo] žalovanou [číslo]. Ohledně vlastnictví žalobce uvedl, že žalobce na základě [anonymizováno] o právu stavebním (dále jen jako„ [anonymizováno]“) zřídil od dne 1. 1. 1927 podle [ustanovení pr. předpisu], k tíži pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], [územní celek], právo stavby pro manžele [jméno] a [jméno] [příjmení] s tím, že právo stavby bylo zřízeno na dobu 80 let. Právo stavby končilo dnem 31. 12. 2006 (článek [anonymizována dvě slova]). V článku [anonymizována dvě slova] bylo výslovně sjednáno, že po zániku práva stavby připadnou veškeré stavby do vlastnictví majitele pozemku (žalobce), a to bez náhrady. Právními nástupci [jméno] a [jméno] [příjmení] se stali [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tato skutečnost vyplývá z rozsudku [název soudu], č.j. [číslo jednací]. Žalovaní [číslo] [číslo] se v řízení vedeném u [název soudu] vedeném pod sp.zn. [spisová značka] domáhali určení, že sporná stavba je v jejich vlastnictví (náleží do jejich [anonymizováno]). Žaloba směřovala proti žalobci – [anonymizována dvě slova] [obec] a právním předchůdcům žalovaných [číslo] [číslo]. Žaloba byla zamítnuta, když soudy nepřisvědčily argumentaci žalovaných [číslo] [číslo] o tom, že sporná stavba je v jejich vlastnictví. Naopak z rozsudků se jednoznačně podává, že vlastníkem sporné stavby je pouze žalobce. V dané věci rozhodoval i [název soudu], sp.zn. [spisová značka], který rovněž potvrdil de facto vlastnické právo žalobce. Vzhledem k tomu, že není ve výrokových částech rozsudků výslovně uvedeno, že žalobce je vlastníkem sporné stavby, není možné provést na podkladě rozsudků změnu v katastru nemovitostí. Zejména z toho důvodu podal žalobce tuto žalobu. Z výše uvedených důvodů se proto žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem stavby [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město adresa, Katastrální pracoviště adresa. K námitce žalovaných [číslo] [číslo] ohledně vydržení žalobce uvedl, že zcela odmítá, že by tito žalovaní mohli vydržet vlastnické právo [anonymizována dvě slova], neboť dne 23. 6. 2004, zřejmě poté, co zjistili existenci práva stavby, uzavřeli dne 23. 6. 2004 s [anonymizováno] smlouvu o převodu práva stavby k [anonymizováno] parc. [číslo]. Nejméně tedy od roku 2004 musí vědět, že jim vlastnické právo ke [anonymizováno] nemovitosti nenáleží. Jejich tvrzení, že ode dne uzavření kupní smlouvy v roce 1999 drží nemovitost v domnění, že jsou jejími vlastníky, je proto nepravdivé. Žalovaní [číslo] [číslo] nemají žádný právní důvod, na základě které by se mohli domnívat, že jsou vlastníky stavby a zcela ignorují právní důsledky s uzavřením smlouvy o převodu práva stavby. Žalobce je toho názoru, že uzavření této smlouvy a nabytí práva stavby v zásadě vylučuje jakékoliv vydržení. Navíc, jak shora uvedeno, o tom, že nejsou vlastníky, rozhodl soud, kdy nejpozději od 25. 1. 2011 nemohou tvrdit, že se domnívají, že jsou vlastníky stavby a že ji užívají oprávněně. Pokud i přes to chtějí tvrdit, že stavbu dosud užívají poctivě, resp. že jí alespoň neužívají nepoctivě ve smyslu mimořádného vydržení, jedná se o popření reality a žalobce dovozuje jejich nepoctivý úmysl právě z toho, že neakceptují pravomocné rozhodnutí soudu. Žalovaní [číslo] [číslo] se nemohou ani domnívat, že svým jednáním nezpůsobí nikomu bezdůvodně újmu, když věděli, že žalobce, resp. za něj správu vykonávající městská část, uplatňuje své vlastnické právo a žalobci mu jeho výkonu znemožňují.

2. Žalobce podáním ze dne 13. 4. 2023 navrhl přistoupení vedlejšího účastníka na straně žalobce, a to [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] z důvodu, že této městské části byl svěřen pozemek do správy. K výzvě soudu ze dne 25. 9. 2023 sdělila [ulice] část [obec a číslo] ze dne 29. 9. 2023, že přistupuje do řízení jako vedlejší účastník. K žalobě uvedla, že trvá na tom, aby v předmětné věci bylo pravomocně rozhodnuto nadepsaným soudem, že předmětná stavba je ve vlastnictví žalobce, a to v důsledku zániku práva stavby uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, jak bylo již podrobně popsáno ve vyjádřeních žalobce, že nemá zájem o mimosoudní vyřešení věci způsobem, že by se vlastníky předmětné stavby [adresa], byť za náhradu, stali žalovaní [číslo] [číslo] to zejména z důvodu dlouhodobých plánů a záměrů v dané oblasti, kdy není v zájmu vedlejšího účastníka a žalobce, aby pozemky a stavby v předmětné oblasti nebyly ve vlastnictví žalobce (se svěřenou správou vedlejšího účastníka). Dále uvedla, že existence práva stavby a rovněž skutečnosti, že v důsledku zániku práva stavby uplynutím sjednané doby, se vlastníkem stavby stane žalobce, si žalovaní [číslo] [číslo] byli vědomi ještě před tím, než k předmětnému přechodu vlastnického práva došlo. Dne 23. 6. 2004 totiž byla mezi žalovanými [číslo] [číslo] [anonymizováno] uzavřena smlouva o převodu práva stavby, jejímž předmětem bylo právo stavby zřízené k pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], ve prospěch stavby [adresa]. Souhlas k převodu práva stavby ve smyslu uzavřené smlouvy pak byl žalovaným 1 a 2 dán [anonymizováno] městské části [obec a číslo], a to usnesením ze dne 5. 5. 2005, přičemž tento souhlas byl dán na základě žádosti žalovaných 1 a právnická osoba ohledem na uvedené je zcela zřejmé, že žalovaní 1 a 2 si byli plně vědomi existence práva stavby, jakožto důsledku jeho zániku, stejně tak si byli, respektive při zachování i minimální míry obezřetnosti museli být, vědomi toho, kdy má právo stavby zaniknout a jaké jsou důsledku zániku práva stavby. Nakonec to, že vlastníky stavby nejsou, bylo již pravomocně rozhodnuto soudem. I přes uvedené žalovaní 1 a 2 stavbu nadále neoprávněně obývají, a to již téměř 17 let (od okamžiku zániku práva stavby). Ohledně vlastnictví žalobce odkázal na skutková tvrzení žalobce 3. Žalovaní [číslo] [číslo] k žalobě uvedli, že v roce 1999 zakoupili řadový [anonymizována dvě slova] od paní [příjmení] a jejího syna, že jimi byli upozorněni na fakt, že na pozemku (ne na nemovitosti samotné) je v katastru„ jakési právo [anonymizováno]“, ale všichni z jimi dotázaných právníků jim sdělili, že to už nebude platné. Přesto se domluvili s [anonymizováno], že společně požádají na základě kupní smlouvy, kterou uzavřou, o přepis [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] a že po přepisu uhradí kupní cenu. [anonymizována dvě slova] je jako vlastníky přepsal. Po rekonstrukci domu v roce 2004 obdrželi dopis z katastru nemovitostí, v němž bylo uvedeno, že dle požadavku [obec a číslo] došlo k prověření zápisu a bylo zjištěno, že došlo k chybě; z tohoto důvodu bylo vlastnictví zapsáno zpět na původní majitele a žalovaní [číslo] [číslo] obdrželi s dopis i nový výpis z [anonymizováno] nemovitostí. Od té doby trvá jejich 18 let trvající pře. Dále doplnili, že prvními vlastníky [anonymizována dvě slova] byli manželé [jméno] a [jméno] [příjmení]. Po smrti [jméno] [příjmení] nabyla dle usnesení [anonymizována dvě slova] č.j. [číslo jednací] došlo k přechodu vlastnického práva, kdy nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ budovy a spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ práva stavby [jméno] [příjmení]. Po smrti [jméno] [příjmení] nabyl dle [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] pro [část Prahy] [spisová značka] došlo k přechodu vlastnického práva, kdy nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ budovy a spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ práva stavby [jméno] [příjmení]. Vlastníky stavby tak byli od roku 1981 [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se spoluvlastnickými podíly o velikosti id. ½. Dne 23. 6. 1999 uzavřeli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] kupní smlouvu se žalovanými [číslo] [číslo] jejímž předmětem byl převod vlastnického práva ke stavbě. Vklad vlastnického práva na základě uvedené kupní smlouvy byl povolen rozhodnutím [anonymizováno] úřadu pod [číslo jednací] dne 9. 8. 1999 s právními [anonymizováno] vkladu [datum]. Od té doby jsou žalovaní [číslo] [číslo] vlastníky stavby. [příjmení] pozemku [parcelní číslo], jeho součástí je stavba, je [územní celek]. Právo stavby bylo přislíbeno radou [územní celek], č.j. Anonymizováno ze dne 29. 1. 1927, [jméno] [příjmení]. Právo stavby bylo v souladu s příslibem zřízeno [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne 20. 2. 1946, uzavřenou mezi [územní celek] a [jméno] a [jméno] [příjmení] dle zákona [číslo] [anonymizováno], a to na dobu 80 let, počínaje dnem 1. 1. 1927. Tuto právo končí dne 31. 12. 2006 [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne 20. 2. 1946 byla uložena ve sbírce listin [anonymizována dvě slova] pod č.d. [číslo] ve prospěch [jméno] a [jméno] [příjmení]. V době převodu [anonymizováno] práva dle [anonymizováno] smlouvy ze dne 23. 6. 1999 nebyla existence práva stavby zaznamenána v [anonymizována dvě slova]. Dne 31. 3. 2004 [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) oznámil žalovaným [číslo] [číslo] že provedl opravu údajů katastru nemovitostí, a to z důvodu zřejmého omylu na straně [anonymizována dvě slova], kdy vyznačil v oddílu [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] vyznačil právo stavby ve prospěch budovy [adresa] postavenou na pozemku parc. [číslo] k tíži pozemku p. [číslo]. Dne 23. 6. 2004 pak byla mezi [jméno] a [jméno] [příjmení] jako převádějícími a žalovanými [číslo] [číslo] jako přejímajícími uzavřena [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dne 31. 5. 2005 [ulice] část [obec a číslo] sdělila, že s převodem práva stavby souhlasí, a to na základě usnesení [anonymizována dvě slova] části [obec a číslo] [číslo] [rok] ze dne 5. 5. 2005. Žalovaní [číslo] [číslo] dále uvedli, že spornou nemovitost vydrželi, a to jak řádně, tak i mimořádně, když jako vlastníci se žalovaní [číslo] [číslo] po celou dobu chovali a taktéž tak byli nahlíženi i ostatními subjekty včetně orgánů státu.

4. Žalovaní [číslo] [číslo] k žalobě uvedli, že neměli nikdy nic společného s prodejem [anonymizováno] a [anonymizováno] (parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a stavba [adresa]), který se uskutečnil někdy v minulosti výhradně mezi [anonymizováno] a [anonymizováno]. Z těchto důvodů souhlasili s návrhem rozsudku o vlastnictví stavby, ale nesouhlasili z výše uvedených důvodů s hrazením nákladů.

5. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr.

6. Žalobce je [anonymizována tři slova] parc. [číslo] o výměře 33 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba [adresa], bydlení, [list vlastnictví], v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsaném na [anonymizováno] [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí k datu 1. 1. 2007 a [anonymizováno] o pozemku z katastru [anonymizováno] ze dne 13. 4. 2023). Žalovaní jsou zapsáni jako duplicitní vlastníci [anonymizováno] [adresa], [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizováno]“), v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsaném na [anonymizováno] [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (prokázáno obsahem spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka]).

7. Žalovaní [číslo] [číslo] se v řízení vedeném u [název soudu] vedeném pod sp.zn. [spisová značka], zahájeném dnem 19. 7. 2007, domáhali určení, že [anonymizována dvě slova] je v jejich vlastnictví (náleží do jejich [anonymizováno]). Žaloba [anonymizováno] proti žalobci – [anonymizována dvě slova] [obec] a právním předchůdcům žalovaných [číslo] [číslo] O vlastnictví žalovaných [číslo] [číslo] ke [anonymizováno] bylo rozhodnuto [název soudu] tak, že jejich žaloba na určení, že jsou vlastníci [anonymizováno], byla zamítnuta, a to rozsudkem [název soudu] ze dne 3. 2. 2010, č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 25. 1. 2011, č.j. [číslo jednací], které nabyly právní moci dne 28. 3. 2011. Soudy nepřisvědčily argumentaci žalovaných [číslo] [číslo] o tom, že sporná stavba je v jejich vlastnictví. Z rozsudků plyne, že vlastníkem sporné stavby je pouze žalobce. V dané věci rozhodoval i [název soudu], sp.zn. [spisová značka], který rovněž potvrdil de facto vlastnické právo žalobce. Vzhledem k tomu, že není ve výrokových částech rozsudků výslovně uvedeno, že žalobce je vlastníkem sporné stavby, nebylo možno provést na podkladě rozsudků změnu v [anonymizována dvě slova] (prokázáno obsahem spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka]).

8. Právo stavby bylo přislíbeno [jméno] [územní celek], [číslo jednací] ze dne 29. 1. 1927, [jméno] [příjmení]. Právo stavby bylo v souladu s příslibem zřízeno Smlouvou o právu stavebním ze dne 20. 2. 1946, uzavřenou mezi [územní celek] a [jméno] a [jméno] [příjmení] dle zákona [číslo] [anonymizováno], a to na dobu 80 let, počínaje dnem 1. 1. 1927. Toto právo skončilo dne 31. 12. 2006 [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne 20. 2. 1946 byla uložena ve sbírce listin pozemkové knihy pod č.d. [číslo] ve prospěch [jméno] a [jméno] [příjmení] (prokázáno sdělením [anonymizováno] [územní celek] o [anonymizováno] ze dne 29. 1. 1927, smlouvou o [anonymizována dvě slova] ze dne 20. 2. 1946, uzavřenou mezi [územní celek] a [jméno] a [jméno] [příjmení], obsahem spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka]). Ke dni vzniku práva stavby, zřízeného smlouvou o právu stavebním ze dne 20. 2. 1946, byla vlastníkem pozemku [anonymizováno] hlav. [územní celek], kdy její vlastnické právo bylo vloženo podle [anonymizována dvě slova] ze dne 24. 3. 1911. Dne 27. 6. 1946 byl proveden zápis práva ke stavbě pro [jméno] a [jméno] [příjmení] (prokázáno výpisy z [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [číslo] a [anonymizována dvě slova] [číslo]).

9. Po smrti [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] nabyla id. 1/2 nouzové stavby stojící na cizím pozemku, dosud patřící obci hl.m. [obec], a id. 1/2 práva stavby, ke kterému přináleží předmětná stavba, včetně práva předkupního, a po smrti [jméno] [příjmení] nabyl [jméno] [příjmení] id. 1/2 předmětné stavby s právem stavby k pozemku, ke kterému přináleží předmětná stavba (prokázáno usnesením [anonymizována dvě slova] pro [část Anonymizováno] dne 27.2.1965, č.j. [číslo jednací], rozhodnutím [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] [spisová značka], obsahem spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka]).

10. Dne 23.6.1999 byla mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a žalovanými [číslo] [číslo] jako kupujícími uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla předmětná stavba v k.ú. [část obce], když vklad práva na základě této smlouvy byl povolen rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [okres] dne 9.8.1959 s právními účinky vkladu dne 23.6.1999 (prokázáno kupní smlouvou ze dne 23. 6. 1999).

11. Dne 23.6.2004 byla poté mezi [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] jako převádějícími a žalovanými [číslo] [číslo] jako přejímajícími uzavřena smlouva o převodu práva smlouvy, jejímž předmětem bylo právo [anonymizováno] zřízené ve prospěch budovy (objektu bydlení) [adresa] na [anonymizováno] parcele [číslo] k.ú. [část obce], obec [číslo] [obec], zapsaného na [list vlastnictví], pro k.ú. [část obce] a [územní celek] o výměře 33 m2 (prokázáno smlouvou o převodu práva stavby ze dne 23. 6. 2004). Usnesením [anonymizována dvě slova] části [obec a číslo] [číslo] [rok] ze dne 5. 5. 2005 zastupitelstvo k návrhu na udělení souhlasu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] s převodem práva stavby [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] schválilo udělení tohoto souhlasu žalovaným [číslo] [číslo] za podmínek uvedených ve smlouvě o právu stavebním ze dne 20. 2. 1946 a uložilo starostovi tituly před jménem [příjmení] udělit souhlas [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] s převodem uvedeného práva stavby žalovaným [číslo] [číslo] za podmínek uvedených ve smlouvě o právu stavebním ze dne 20. 2. 1946 (prokázáno usnesením [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] [číslo] [rok] ze dne 5. 5. 2005).

12. V katastru nemovitostí jsou jako duplicitní vlastníci předmětné stavby jsou v katastru nemovitostí zapsáni [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každý s podílem id. 1/2 na straně jedné a žalovaní [číslo] [číslo] (jako součást jejich SJM) na straně druhé. Dále je v katastru nemovitostí zaznamenáno právo stavby k předmětné parcele [číslo] v k.ú. [část obce], a to na základě smlouvy o zřízení práva stavby ze dne 20. 2. 1946. Jako vlastník této parcely [adresa] o výměře 33 m2, na níž se nachází předmětná stavba, je v katastru nemovitostí zapsán žalobce s tím, že správa této nemovitosti je svěřena vedlejšímu účastníkovi na straně žalobce. K datu 1. 3. 2002 byla jako vlastník pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec adresa, zapsána jako vlastník [země] s právem hospodaření s [anonymizována čtyři slova] hl.m. [obec] a k datu 1. 1. 2007 bylo již jako vlastník zapsáno [územní celek] se svěřenou správou [anonymizováno] části [obec a číslo] (prokázáno obsahem spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka] a výpisy z katastru nemovitostí).

13. Oznámením o opravě chyby v katastru nemovitostí ze dne 31. 3. 2004 sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [stát. instituce], Katastrální pracoviště adresa oznámil, že v katastrálním [anonymizováno] k.ú. [část obce] v souboru popisných informací provedl tuto opravu údajů katastr nemovitostí: v oddílu [anonymizováno] listu vlastnictví [anonymizováno] vyznačil právo stavby ve prospěch budovy [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] k tíži pozemku parc. [číslo] které bylo zřízeno smlouvou o právu stavebním č.d. [číslo] ze dne 20. 2. 1946 na dobu do 31. 12. 2006, v oddílu [anonymizováno] listu vlastnictví [anonymizováno] opravil stávající zápis závazků, jak to vyplývá ze smlouvy o zřízení práva stavby ze dne 20. 2. 1946, uložené ve sbírce listin pozemkové knihy č.d. [číslo] s tím, že se jedná o zákaz zcizení podle článku V smlouvy a dále o závazky podle článku [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] o zřízení [anonymizována dvě slova], v části [anonymizováno] a [anonymizováno] listu vlastnictví [anonymizováno] vyznačil duplicitní zápis týkající se práva stavby a budovy [adresa] pro [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno] a manželé [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného], v oddílu C listu vlastnictví 3 vyznačil právo stavby ve prospěch budovy [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] k tíži pozemku parc. [číslo] které bylo zřízeno smlouvou o právu stavebním č.d. [číslo] ze dne 20.2.1946 na dobu do 31. 12. 2006 (prokázáno oznámením o opravě chyby v katastru nemovitostí ze dne 31. 3. 2004 sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [stát. instituce], [stát. instituce] a obsahem spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka]).

14. Žalovaní [číslo] [číslo] hradili daň z nemovitosti od roku 2004 a měli dům [anonymizováno] (prokázáno příkazem k úhradě k dani z nemovitosti ze 4. 4. 2000, poštovními poukázkami z 22. 5. 2001, složenkami k dani z nemovitosti za rok 2004, za rok 2005, za rok 2006, za rok 2007, za rok 2008, za rok 2011, za rok 2014, za rok 2016, za rok 2018, za rok 2019, platebním výměrem na daň z nemovitosti za rok 2000, pojistkou domu [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného] 7. 4. 2002, pojistkou k pojistné smlouvě [číslo]).

15. Z ostatních provedených důkazů (souhlasné prohlášení [anonymizováno] [obec] a [anonymizováno] části [obec a číslo] ze dne 15.3.2002, [anonymizováno] o [anonymizováno] části pozemku č. [rok] [spisová značka] uzavřená mezi [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] a manželi [příjmení] ze dne 9. 9. 2020, [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] práva k [anonymizováno] domku uzavřená mezi Českým státem Národním výborem hl. m. [obec] a manželi [příjmení] dne 5. 4. 1960, výzva k podpisu smlouvy o nájmu části pozemku zaslaná Městskou částí [obec a číslo] [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] ze dne 7. 8. 2020, [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] ze dne 28. 11. 1927 uzavřená mezi [jméno] hl. m. [obec] a [jméno] [příjmení] čj. [číslo], dopis [anonymizováno] odboru [anonymizováno] výboru hl. m. [obec] paní [jméno] [příjmení] ze dne 30. 11. 1967, [anonymizována dvě slova] odboru [anonymizováno] výboru hl. m. [obec] ze dne 21. 12. 1966 adresované [anonymizováno] notářství pro [část Prahy] [anonymizováno] odboru [anonymizováno] výboru hl. m. [obec] ze dne 6. 11. 1965 adresované [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ze dne 6. 11. 1965) nezjistil soud žádné pro věc rozhodné skutečnosti.

16. Shora uvedený skutkový závěr posoudil soud po právní stránce následovně.

17. Na vznik vlastnictví ke stavbě je třeba posoudit podle předpisů platných a účinných v době, kdy stavba měla vzniknou. Na posouzení stavebního práva soud proto aplikoval [anonymizováno] zákoník občanský, vyhlášený [anonymizováno] patentem z 1. 6. [číslo], [číslo] Sb. z. s., který byl v době vybudování stavby [adresa] platný a účinný, a pojednával o právu vlastnickém v hlavě druhé - [ustanovení pr. předpisu] občanském (stavba nebyla samostatnou věcí, stavba byla součástí pozemku a vlastníkem stavby byl tedy vlastník pozemku), neplatila však bezvýjimečně. Pokud stavebník stavěl na cizím pozemku, musel mít k tomuto pozemku věcné právo, a to tzv. právo stavby. Tímto zákonem byl zvláštní předpis, a to zákon [číslo] ř. z., který byl nahrazen zákonem č. 88/1947 Sb., o právu stavby, který nabyl účinnosti dne 10. 7. 1947 (zákon č. 88/1947 Sb. je stále součástí českého právního řádu; nebyl zrušen). Podle zákona ze dne 26. 4. 1912, [číslo] ř. z., o právu stavby, mohl být pozemek zatížen věcným zcizitelným a děditelným právem mít stavbu na povrchu nebo pod povrchem půdy, a toto právo mohlo být založeno pouze na určitých pozemcích (§ 2) a vzniklo, jakmile bylo knihovně zapsáno jako břemeno pozemku (§ 5). Právo stavby nemohlo být zřízeno na méně než 30 let, a ne více než na 80 let (§ 3). Právo stavby bylo věcí nemovitou, stavba na základě stavebního práva nabytá nebo zřízená byla příslušenstvím stavebního práva, stavebnímu oprávněnci příslušela ke stavbě práva vlastníka a co do pozemku, pokud nebylo ve smlouvě o právu stavebním ustanoveno něco jiného, práva poživatelova (§ 6). Zaniklo-li právo stavby, připadla stavba vlastníku pozemku (§ 9). Výmaz stavebního práva mohl být povolen před uplynutím času, na které bylo zřízeno s tím omezením, že právní účinek vzhledem k zástavním a jiným věcným právům nastával teprve po jejich výmazu (§ 8). I podle zákona č. 88/1947 Sb. bylo právo stavby právem věcným, mohlo být zřízeno jako právo dočasné a považovalo se za věc movitou; po zániku práva stavby stavba připadla vlastníku pozemku. Podle § 564 zákona č. 141/1950 Sb., zůstaly právní poměry týkající se práva stavby založené před 1. 1. 1951 nedotčeny a bylo možné na ně použít zákon č. 88/1947 Sb. Tento občanský zákoník opustil zásadu„ superficies solo cedit“ a institut práva stavby, ač nebyl zrušen, bylo vyloučeno použít na práva a povinnosti vzniklé po nabytí jeho účinnosti. Podle § 854 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) se řídí ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. 4. 1964; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky vzniklé před 1. 4. 1964 se posuzují podle dosavadních předpisů. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů.

18. S ohledem na výše uvedené právní vztah účastníků, vzniklý ze Smlouva o stavebním právu, zanikl uplynutím sjednané doby 80 trvání stavebního práva, tj. dnem 31. 12. 2006 (článek 2 Smlouvy). V řízení totiž nebylo prokázáno, že by [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] zanikla jinak než na základě uplynutí doby na základě pozdějšího ujednání stran. Důsledkem tohoto zániku bylo to, že vlastníkem [anonymizováno] se stal vlastník pozemku a oprávněnému ke stavbě (stavebníkovi) by náležela náhrada stanovená buď ve smlouvě nebo v zákoně (§ 9 zákona [číslo] ř. z. a § 16 zákona č. 88/1947 Sb.) Ten, kdo stavbu postavil, byl pouze oprávněným ke stavbě a příslušela mu„ práva vlastníka“ na dobu vymezenou ve smlouvě a po uplynutí doby práva stavby se stavba stávala vlastnictvím vlastníka pozemku (připadla vlastníku pozemku). V souvislosti s tím, byl i předmětný pozemek fakticky užíván žalovanými a jejich právními předchůdci na základě platné Smlouvy o stavebním právu. Přičemž po tuto dobu hospodaření ve smyslu užívání věci žalobce vykonávat nemohl. Uvedenou smlouvou bylo zajištěno výhradní užívání těchto pozemků ke dni účinnosti cit. zákona žalovanými, aniž by žalobce, či jeho právní předchůdce, měl možnost do tohoto užívání jakkoliv zasáhnout.

19. Ke dni uzavření [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] byl pozemek ve vlastnictví obce [územní celek]. Zápis vlastnického práva předmětných pozemků na [anonymizováno] republiku (stát) zcela korespondoval politické situaci, kdy ke dni 1. 1. 1950 došlo ke znárodnění obecního majetku dle zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů. Po roce 1989 došlo k navrácení pozemku zpět obci dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku obce, a to ex lege.

20. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalobce je v řízení aktivně legitimován, neboť se stal v souladu se zákonem č. 88/1947 Sb. a čl. 10 Smlouvy o stavebním právu jako vlastník pozemku, na němž se [anonymizováno] nachází, uplynutím doby, na niž bylo právo stavby sjednáno, vlastníkem [anonymizováno].

21. Pokud jde o žalované, jsou tito pasivně legitimování z důvodu, že jsou oni či jejich právní předchůdce zapsáni jako duplicitní vlastníci stavby.

22. O vlastnictví žalovaných [číslo] [číslo] již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], kdy bylo rozhodnuto, že nejsou vlastníci [anonymizováno], a soud je tímto rozhodnutím vázán dle § 159a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

23. Žalovaní [číslo] [číslo] uznali vlastnictví žalobce a nezpochybnili ani své právní nástupnictví po zemřelých [jméno] [příjmení], zemř. 16. 2. 2019, a [jméno] [příjmení], zemř. 1. 6. 2008, kdy nabyli dědictví dle usnesení [název soudu] ze dne 1. 8. 2019, č.j. [číslo jednací].

24. Soud se dále zabýval námitkou vydržení učiněnou ze strany žalovaných [číslo] [číslo] neboť tato nebyla v řízení sp.zn. [spisová značka] řešena.

25. Institut vydržení byl upraven v ust. § 134 odst. 1, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák“) s účinností od 1. 1. 1992. Podle tohoto ustanovení se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Podle § 129 odst. 1, 2 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle § 868 obč. zák. pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona (tedy občanského zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb.) i právní vztahy vzniklé před lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Předpoklady pro vydržení tak lze hodnotit i za dobu před 1. 1. 1992 s tím, že k vydržení mohlo dojít nejdříve k tomuto datu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 10. 2007 ve věci sp. zn. spisová značka).

26. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) upravuje vydržení v ust. § 1089 a násl. o.z. s tím, že v ust. § 1095 o.z. je zakotven institut mimořádného vydržení. Dle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 o.z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

27. Vydržení vlastnického práva je jeho nabytí v důsledku oprávněné držby věci vykonávané po zákonem stanovenou dobu. Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi - prvek subjektivní) a faktické ovládání věci - panství nad věcí (corpus possessionis - prvek objektivní). Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí (resp. vykonává obsah práva vlastnického, které bývá pojímáno jako právní panství nad věcí). Proto je držitelem pozemku i ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora). Je však nezbytné, aby detentor věc fyzicky ovládal pro držitele a jeho jménem (nejčastěji např. jako jeho nájemce). Jinak řečeno, držitelem je jen ten, kdo fakticky ovládá věc a chová se k ní jako vlastník. To předpokládá zpravidla akt uchopení držby. Jestliže držitel pozemek neužívá, ale užívá jej někdo jiný, je třeba, aby uživatel - detentor - tak činil na základě svolení držitele (zpravidla založeného právním jednáním, např. smlouvou nájemní) a pro něj (tzv. držba vykonávaná zástupcem). Je třeba, aby se detentor choval k držiteli jako k vlastníkovi, např. platil mu sjednané nájemné apod. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. spisová značka, a ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. spisová značka, a usnesení téhož soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. spisová značka).

28. Soud se zabýval otázkou vydržení vlastnictví stavby žalovanými [číslo] [číslo] kteří v rámci obrany tvrdili že z jejich strany došlo k mimořádnému vydržení, a i ke splnění části podmínek řádného vydržení, když kupní smlouva z roku 1999 představuje splnění podmínky řádného vydržení.

29. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

30. Podle § 1090 odst. 2 věta prvá o. z. nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě.

31. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se žalovaní [číslo] [číslo] chopili držby po uzavření [anonymizováno] smlouvy s [jméno] a [jméno] [příjmení] ze dne 23. 6. 1999 dne 23. 6. 1999, kdy nabyl právní účinky vklad vlastnického práva v katastru nemovitostí. a dále že se jejich držba zakládala na omluvitelném omylu, kdy byl příslušným katastrálním úřadem povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a žalovaní [číslo] [číslo] byli v dobré víře, že vlastnictví stavby nabyli. Doba pro vydržení tedy začala běžet dne 23. 6. 1999. Její běh byl přerušen dne 31. 3. 2004 oznámením příslušného katastrálního úřadu o omylu na straně katastrálního úřadu a vyznačením práva stavby. Již tímto okamžikem dle názoru soudu nemohli žalovaní [číslo] [číslo] mít dobrou víru oprávněného držitele, neboť jejich reakcí na toto sdělení katastrálního úřadu bylo uzavření smlouvy o převodu práva stavby dne 23. 6. 2004 a [jméno] a [jméno] [příjmení], a to předchozím udělení souhlasu vlastníka pozemku, resp. [anonymizováno] části [obec a číslo], jíž byl svěřen do správy, a to usnesením [anonymizováno] městské části [obec a číslo] [číslo] 2005 ze dne 5. 5. 2005, který si vyžádali. Z tohoto důvodu nemohli [anonymizováno] vydržet řádně dle § 134 obč. zák., ve znění účinném ke dni 1. 1. 1992, když právní důvod pro převod vlastnictví, tj. smlouvu kupní, nahradili smlouvou o [anonymizována tři slova] ještě, než uplynula stanovená lhůta 10 let dle § 134 odst. 1 obč. zák.

32. I kdyby však soud nepovažoval shora uvedené za dostatečný důvod pro nepoctivý úmysl žalovaných [číslo] [číslo] pak jím rozhodně je pravomocné rozhodnutí soudu, tedy konkrétně rozsudku [název soudu] ze dne 3. 2. 2010, č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 25. 1. 2011, č.j. [číslo jednací], které nabyly právní moci dne 28. 3. 2011. Soud se proto zabýval dále otázkou mimořádného vydržení dle § 1095 o. z., kdy účinnost o. z. nastala dnem 1. 1. 2014, a proto soud použit ustn. přechodných ustanovení, a to § 3066 o. z. Pro úplnost dodává, že mimořádné vydržení bylo zavedeno až zákonem [číslo] Sb, občanským zákoníkem.

33. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. 34. adresa pro mimořádné vydržení započala běžet 23. 6. 1999 a její běh skončil dne 23. 6. 2019, když skončit mohla dle přechodných ustanovení o. z. nejdříve 1. 1. 2019.

35. Soud má za to, že nebylo možno započítat do jejího běhu běh lhůty u právních předchůdců, neboť z usnesení státních notářství je zřejmé, že dědici nabyli právo stavby. Tomu odpovídá i vyjádření žalovaných [číslo] [číslo] k žalobě, kdy uvedli, že:„ že v roce 1999 zakoupili řadový rodinný domek od paní [příjmení] a jejího syna, že jimi byli upozorněni na fakt, že na pozemku (ne na nemovitosti samotné) je v katastru„ jakési právo stavby“.“.

36. Žalobci se nemohli k datu skončení běhu mimořádné vydržecí lhůty, tedy k datu 1. 1. 2019, oprávněně domnívat, že mají [anonymizováno] právo se [anonymizováno], když shora citovanými rozsudky bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že vlastníky stavby nejsou. Tato rozhodnutí vylučují jejich dobrou víru i poctivý úmysl, když dlouhodobě užívají nemovitost, která patří někomu jinému, a z tohoto důvodu se nemohou domnívat, že by tím nezpůsobili újmu někomu jinému, konkrétně žalobci, resp. vedlejšímu účastníkovi na straně žalobce, který má [anonymizováno] ve správě. 37. [příjmení] stránkou věci pak je otázka vypořádání nároků účastníků dle [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] (zj. dle § 16 z. č. 88/1947 Sb.), která však není předmětem tohoto řízení.

38. Pro úplnost soud dodává, že soud se v řízení sp.zn. spisová značka zabýval i otázkou, zda není namístě odepřít výkon vlastnického práva s poukazem na dobré mravy s odkazem na § 3 odst. 1 obč. zák., avšak pro takový postup neshledal podmínky.

39. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl v plném rozsahu.

40. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanými rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 139,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. v částce 18 600 Kč /6 x 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby ze dne 27. 6. 2022, účast na jednání soudu ve věci dne 28. 2. 2023, písemné vyjádření ze dne 13. 4. 2023, písemné vyjádření ze dne 28. 8. 2023, účast na jednání soudu ve věci dne 7. 9. 2023), z částky 2 480 Kč ve spojení s § 12 odst. 4 a.t. za čtyři úkony uvedené v § 11 odst. 1 a.t. v částce 9 920 Kč /4 x 2 480 Kč (písemné vyjádření ze dne 30. 11. 2023, účast na jednání soudu ve věci dne 5. 12. 2023, písemný závěrečný návrh ze dne 26. 1. 2024, účast na jednání soudu ve věci dne 6. 2. 2024), tedy v částce 28 520 Kč, včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v částce 3 000 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 520 Kč ve výši 6 619,20 Kč.

41. O náhradě nákladů řízení mezi vedlejším účastníkem na straně žalobce a žalovanými rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 683,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. v částce 6 200 Kč /2 x 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ze dne 29. 9. 2023), z částky 2 480 Kč ve spojení s § 12 odst. 4 a.t. za čtyři úkony uvedené v § 11 odst. 1 a.t. v částce 9 920 Kč /4 x 2 480 Kč (písemné vyjádření ze dne 30. 11. 2023, účast na jednání soudu ve věci dne 5. 12. 2023, písemný závěrečný návrh ze dne 26. 1. 2024, účast na jednání soudu ve věci dne 6. 2. 2024), tedy v částce 16 120 Kč, včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v částce 1 800 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 920 Kč ve výši 3 763,20 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.