46 C 215/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15 652 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 4. 8. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 652 Kč, co do úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 15 652 Kč od 25. 7. 2016 do 3. 8. 2019 a co do úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 2 652 Kč od 4. 8. 2019 o zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyní na náhradě nákladů řízení částku 1 489,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 15 652 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky ve výši 8,05 % ročně od 25. 7. 2016 do zaplacení s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. uzavřela s žalovanou dne 24. 6. 2016 smlouvu o [anonymizováno], dle níž žalované poskytla úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 24. 7. 2016 a zaplatit poplatek za poskytnutí [anonymizováno] ve výši 2 652 Kč, neuhradila však ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně soudu předložila smlouvy bez podpisu stran s datem 24. 6. 2016 s označením [právnická osoba] jako věřitele a žalované jako klienta, kterými se věřitel zavazuje poskytnout klientovi [anonymizováno] ve výši 13 000 Kč a klient se zavazuje tento [anonymizováno] splatit do 24. 7. 2016 a zaplatit poplatek ve výši 2 652 Kč, přičemž sjednané RPSN činilo 857 % (prokázáno rámcovou [anonymizováno] o [anonymizováno] ze dne 24. 6 2016, jednotlivou smlouvou o [anonymizováno] [číslo] ze dne 24. 6. 2016 a profilem uživatele). Že při uzavírání smlouvy předchůdkyně žalobkyně jednala s žalovanou, má soud za prokázané tím, že mu bylo [právnická osoba] potvrzeno, že se jedná o [anonymizováno] žalované (prokázáno sdělením [právnická osoba] ze dne 30. 12. 2021). Dne 24. 6. 2016 [právnická osoba] s.r.o. zaslala na [anonymizováno] č. [bankovní účet] částku 13 000 Kč, uvedená částka byla na [anonymizováno] připsána, přičemž jediným disponentem daného účtu byla v uvedené době žalovaná (prokázáno výpisem z účtu věřitele ke dni 24. 6. 2016 a sdělením [právnická osoba] ze dne 30. 12. 2021). Žalovaná [právnická osoba] s.r.o. nezaplatila ničehož (prokázáno přehledem plateb). [anonymizováno] o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 [právnická osoba] s.r.o. převedla na žalobkyni soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovanou (prokázáno [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova], seznamem postoupených pohledávek). Předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 26. 7. 2019, který byl předán k poštovní přepravě dne 26. 7. 2019 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Téhož dne žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (prokázáno výzvou, podacím lístkem).

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení žalované částky netvrdila.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud takto:

7. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely distančním způsobem za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 1820 o. z. Dle § [číslo] se smlouvou o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o [anonymizována dvě slova].

8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizována dvě slova], kdy dospěl k závěru, že uzavřená [anonymizováno] je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o [anonymizována dvě slova], neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované [anonymizováno], aniž by před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy v daném případě žalobkyně pouze tvrdila, že provedla lustraci žalované v dostupných databázích [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno], k čemuž ale ničeho nedoložila. Příjmy žalované nezjišťovala vůbec.

9. Uvedený závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o [anonymizováno] je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že z daného ustanovení plyne pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace].

10. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva o [anonymizováno] je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

11. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o [anonymizováno] plnila žalované 13 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2993 o. z., tj. aniž by tu byl platný závazek a má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 13 000 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaná jakoukoliv částku žalobkyni uhradila. Splatnost [anonymizována dvě slova] nastala až na výzvu k plnění (NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010), přičemž žalobkyně doložila odeslání výzvy ze dne 26. 7. 2019, která byla podána k [anonymizována dvě slova] téhož dne. Předmětná písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 o. z. 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 31. 7. 2019, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala po uplynutí lhůty 3 dnů od doručení. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobkyni vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., co do rozsahu a výše úroku zároveň vázán návrhem žalobkyně.

12. S ohledem na výše popsané úvahy ohledně splatnosti žalované pohledávky soud žalobu v části, co do částky 2 652 Kč, co do úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 15 652 Kč od 25. 7. 2016 do 3. 8. 2019 a co do úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 2 652 Kč od 4. 8. 2019 o zaplacení, výrokem II. zamítl.

13. Pro úplnost soud dodává, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z., o změně v osobě věřitele byla žalovaná řádně vyrozuměna.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489,02 Kč, přičemž tato částka představuje 66,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,06 % a úspěchu žalované v rozsahu 16,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 400 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.