46 C 298/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o 166 687 Kč s příslušenstvím - zadostiučinění za nemajetkovou újmu

I. Žaloba, kterou se žalovaný domáhal zaplacení částky 166 687 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 28. 9. 2022 do zaplacení po žalované, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 9. 2022 domáhal toho, aby soud uložil žalované povinnost uhradit mu částku ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce byl účastníkem řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a že bylo zatíženo zmatečným rozhodováním. V důsledku nepřiměřené délky řízení byla žalobci způsobena újma. Žalobce uplatnil u žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, a to dne 27. 7. 2021. Žalovaný dne 21. 9. 2022 doručil své stanovisko, kterým přiznal žalobci [anonymizováno] ve výši 33 313 Kč, která bylo žalobci dne 22. 9. 2022 vyplaceno. Žalobce považuje prodlení žalované již od 28. 9. 2022, a to z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu šesti měsíců neodpovídá úrovni společnosti/techniky atd. Žalobce má za to, že přiměřená doba pro předběžné projednání nároku byla stanovena podstatně nižší a žalobce vychází při určení prodlení ze lhůty 2 měsíců, jako lhůty přiměřené s ohledem na vývoj komunikačních technologií a organizaci justice.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 8. 11. 2022, ve kterém uvedla, že se žalobou nesouhlasí, neboť žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku žalobce dospěla k závěru, že v řízení u [název soudu] došlo k nepřiměřené délce soudního řízení, a žalovaná již přiznala žalobci náhradu nemajetkové újmy a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 33 313 Kč, přičemž je přesvědčena, že poskytnuté [anonymizováno] odpovídá všem okolnostem. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní dne 27. 7. 2022 uplatnil nárok Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 27. 7. 2022 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 21. 9. 2022. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 33 313 Kč. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání žádosti žalobce zjistila, že žalobce mimosoudně uplatnil u žalované svůj nárok dne 27. 1. 2018, soudní řízení pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 27. 7. 2018, žalobce vystupoval v řízení v procesním postavení žalobce, který se domáhal zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy způsobené zahájením a vedením [anonymizováno] stíhání. Dne 30. 4. 2020 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Po podaném odvolání byl dne 16. 2. 2021 napadený rozsudek rozsudkem odvolacího soudu ve věci samé potvrzen. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 17. 3. 2021. Po podaném dovolání byl napadený rozsudek rozsudkem [název soudu] ze dne 22. 6. 2022 změněn tak, že bylo konstatováno porušení práva žalobce, jinak byl potvrzen. Řízení pravomocně skončilo dne 1. 7. 2022. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému [anonymizováno] postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení se vyznačovalo občasnou nekoncentrovaností. Celková délka 4 roky a 5 měsíců je u kompenzačního řízení hodnocena jako nepřiměřená. Žalobci proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 33 313 Kč. Na svém stanovisku žalovaná setrvala, je přesvědčena, že poskytnuté [anonymizováno] odpovídá všem okolnostem případu. V případech nesprávného [anonymizováno] postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek [anonymizováno] ve věci [anonymizováno] proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je zároveň třeba zohlednit i relevantní judikaturu [anonymizováno], a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě [anonymizováno] poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. výše uvedený rozsudek [anonymizováno] ve věci [anonymizováno], § 95). Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. [stanovisko NS]. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvalo celkem 4 roky a 5 měsíců. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 35 %, a to o 20 % z důvodu složitosti řízení a o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo provedeno dokazování včetně výslechu řady svědků v rámci několika hlavních líčení a provádění množství listinných důkazů. V průběhu řízení bylo opakovaně rozhodováno o opravných prostředcích do rozhodnutí procesní povahy či o soudních poplatcích. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně jednou a Nejvyšší soud také jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Žadatel se na délce řízení nepodílel. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako běžný. Podle ustálené judikatury [anonymizováno] je věnována zvýšená pozornost zejména věcem [anonymizována tři slova], věcem osobního stavu či věcem týkajících se [anonymizováno] nebo [anonymizováno]. Žalovaná se domnívá, že poskytnutá výše zadostiučinění plně koresponduje s požadavky [název soudu] (zejména se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, č.j. [stanovisko NS]) a není důvod pro jeho navýšení. Pokud jde o žalobcem tvrzené prodlení žalované, k tomu žalovaná uvádí, že žalobce u ní uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 3. 8. 2021. K projednání žádosti žalobce ze strany žalované došlo dne 26.10.2021. V § 35 zákona č. 82/1998 Sb. je uvedeno, že promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Z toho vyplývá, že žalovaná v souladu s platnou právní úpravou tuto 6měsíční lhůtu pro předběžné projednání nároku dodržela a nemůže tedy být v prodlení. Tvrzení žalobce, který považuje žalovanou v prodlení od 28. 9. 2022, a to s odkazem na úroveň společnosti/techniky atd. či internetový článek ze serveru [webová adresa], nemá tedy žádnou oporu v zákoně.

3. K vyjádření žalované uvedl žalobce, že žalovaná v podstatě opakuje svou argumentaci, kterou projevila ve svém stanovisku, a to že věc nebyla složitá a snížení základní částky o - 35 % je projevem [anonymizováno] nároku žalobce. Žalobce má za to, že v řízení nebylo provedeno nějaké nadstandartní dokazování, pro které by se prodloužila celková délka řízení. Pokud se týká instančnosti řízení, kdy tato je zjevně podstatnou příčinou nepřiměřené délky řízení, pak v tomto ohledu žalobce uvedl, že on se o instančnost řízení nepřičinil, kdy všechny jeho opravné prostředky využité v rámci obecné soustavy soudů byly úspěšné. Specificky se jednalo o odvolání do vyslovení místní nepříslušnosti, o odvolání a o dovolání. To, že žalobce uspěl se svými opravnými prostředky nelze jakkoliv hodnotit v jeho neprospěch, neboť výsledek využitých opravných prostředků vede k jedinému logickému závěru, že v daném případě selhaly rozhodující soudy. Je tedy naprosto nepatřičné, že žalobce je trestán za selhání rozhodujících soudů. Co se týká významu věci pro žalobce, pak tento tvrdí, že pro něj mělo řízení zvýšený význam. Řízení o zásahu do osobnostních práv žalobce z důvodu nezákonného [anonymizována dvě slova] (nezákonného rozhodnutí) je řízením, které je nutno dát na rovinu řízení o ochraně osobnosti. Stát vytvořil podmínky tak, že poškozený v [anonymizováno] řízení nemůže nemajetkovou újmu způsobenou mu především v [anonymizováno] sféře uplatňovat postupem podle o.z. jako ochranu [anonymizováno] práv, ale musí jí pořadem zákona č. 82/1998 Sb.. Avšak i přesto, že se jedná o kompenzační řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. a toto řízení se formálně nenazývá uplatňováním nároku na ochranu osobnosti, pak z materiálního hlediska se jedná o řízení totožné s řízením o ochranu osobnosti (prokazují se zásahy v osobnostní sféře poškozeného) s jediným rozdílem, že v [anonymizováno] řízení je škůdcem narušující osobnostní práva poškozené stát. Žalobce rovněž kritizoval žádost žalované o delší [anonymizováno] lhůtu, a to 15 dnů namísto 3 dnů.

4. Mezi účastníky není sporné, že žalobce u žalované uplatnil dne 8. 11. 2022 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení ve smyslu zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ [anonymizováno]“) a ani průběh soudního řízení vedeného u [název soudu], sp. zn. [spisová značka] není mezi stranami sporný a současně mezi stranami není sporu o tom, že žalovaná vyplatila žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 33 313 Kč, představující zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného soudního řízení. Naopak je sporné, zda žalobci náleží vyšší (další) částka za přiměřené [anonymizováno], než která mu již byla přiznána a vyplacena žalovanou či nikoliv.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z obsahu spisu vedeného u [název soudu], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že žalobce podal u [název soudu] žalobu dne 27. 7. 2018, kterou se domáhal zadostiučinění za [anonymizována dvě slova] ve výši 1 000 000 Kč s přísl., s odůvodněním, že u žalobce došlo v rámci [anonymizována dvě slova] vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] k [anonymizováno] újmě a stresu, kdy musel žalobce vyhledat odbornou pomoc, neboť řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, díky psychickým problémům došlo k ovlivnění všech jeho činností v obyčejném životě a projevilo se to v jeho pracovním i rodinném životě. První úkon soudu byl učiněn dne 16. 8. 2018, kdy soud rozhodl o místní nepříslušnosti a postoupil věc [název soudu]. Proti usnesení podal žalobce dne 21. 8. 2018 odvolání. Dne 31. 10. 2018 soud vyzval žalovanou k vyjádření a žalovaná se vyjádřila dne 14. 11. 2018 [název soudu] rozhodl o odvolání usnesením ze dne 30. 1. 2019. Spis byl [název soudu] vrácen dne 5. 2. 2019 a dne 22. 2. 2019 byla dán soudkyní pokyn k rozeslání účastníkům, což kancelář provedla dne 26. 2. 2019. Dne 22. 2. 2019 vyzval soud žalobce k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu, kolková výzva byla doručena žalobci dne 26. 2. 2019 a soudní poplatek byl uhrazen 28. 2. 2019. Dne 11. 4. 2019 byl dán pokyn k předvolání účastníků na jednání na den 28. 5. 2019. Při jednání 28. 5. 2019 byly provedeny listinné důkazy a proveden částečně výslech žalobce, přičemž z časových důvodů bylo jednání za účelem pokračování ve výslechu žalobce odročeno na 23. 7. 2019. Při jednání 23. 7. 2019 byl dokončen výslech žalobce a účastníkům poskytnuta lhůta k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů 14 dnů a jednání za tím účelem odročeno na 3. 10. 2019. Žalovaná podala návrh na doplnění dokazování dne 1. 8. 2019, kdy navrhla listinné důkazy, a žalobce podal návrh na doplnění dokazování dne 2. 8. 2019, kdy navrhl listinné důkazy a výslechy svědků. Při jednání 3. 10. 2019 byly provedeny výslechy části svědků žalobce, když byli předvoláni 3, a jednání byla za účelem pokračování ve výslechů již navržených svědků odročeno na 28. 11. 2019 a na tento den předvoláni 3 svědci. Při jednání 28. 11. 2019 byl proveden výslech 1 svědka a další 2 předvolání svědci se omluvili a za účelem opětovného předvolání 2 svědků bylo jednání odročeno na 18. 2. 2020. Při jednání dne 18. 2. 2020 byly provedeny výslechy 2 svědků a provedeny listinné důkazy a jednání za účelem seznámení se žalované s listinnými důkazy předloženými žalobcem při jednání, přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku odročeno na 2. 4. 2020. K žádosti žalované bylo dne 25. 3. 2020 jednání odročeno na 23. 4. 2020 a z důvodu kolize právního zástupce žaloby bylo odročeno na 30. 4. 2020. Při jednání dne 30. 4. 2020 byly předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta a žalobci uloženo nahradit náklady řízení žalované a státu- [název soudu]. [anonymizováno] č.j. [číslo jednací] byl rozeslán účastníkům ve lhůtě, a to dne 28. 5. 2020 dle pokynu soudkyně z 27. 5. 2020. Dne 30. 4. 2020 podal žalobce blanketní odvolání, které doplnil dne 28. 5. 2020. Odvolání žalobce bylo dne 24. 6. 2020 zasláno k vyjádření žalované. [anonymizováno] ze dne 23. 6. 2020, č.j. [číslo jednací], byl žalobci vyměřen soudní poplatek za odvolání a k návrhu žalobce ze dne 24. 6. 2020 bylo zrušeno usnesením ze dne 23. 7. 2020, č.j. [číslo jednací]. K návrhu žalované ze dne 9. 7. 2020 bylo vydáno dne 23. 7. 2020 opravné usnesení početní chyby č.j. [číslo jednací], které bylo rozesláno účastníkům 24. 7. 2020. Dne 27. 7. 2020 podal žalobce odvolání do opravného usnesení ze dne 23. 7. 2020, č.j. [číslo jednací]. Odvolání proti rozsudku a opravnému usnesení bylo předloženo [název soudu] dne 26. 10. 2020 a doručeno dne 3. 11. 2020. [anonymizováno] ze dne 6. 11. 2020, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], byli oba účastníci vyzváni, zda souhlasí, aby o odvolání bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž oba účastníci s tímto postupem vyslovili nesouhlas. Dne 16. 11. 2020 byl dán pokyn předsedkyně senátu k předvolání účastníků na jednání na den 12. 1. 2021, které bylo dne 7. 1. 2021 z důvodu kontaktu právního zástupce žalobce s osobou pozitivně testovanou na COVID-19 na den 16. 2. 2021. Na jednání dne 16. 2. 2021 byl vyhlášen rozsudek [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], kterým byl rozsudek I. stupně ve výroku I o věci samé potvrzen a ve výroku II o náhradě nákladů řízení změněn. Písemné vyhotovení vyhlášeného rozsudku ze dne 16. 2. 2021, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], bylo dne 16. 3. 2021 doručeno [název soudu] k rozeslání účastníkům. Pokyn soudkyně k rozeslání byl dán dne 17. 3. 2021 a téhož dne byl rozsudek účastníkům rozeslán. Právní moci nabyly citované rozsudky dne 17. 3. 2021 a vykonatelnosti dne 2. 4. 2021. Dne 27. 4. 2021 podal žalobce dovolání do rozsudku [název soudu] ze dne 16. 2. 2021, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo]. Dne 25. 5. 2021 bylo dovolání zasláno žalované k vyjádření a bylo vydána výzva k zaplacení soudního poplatku za podání dovolání, která byla doručena žalobci dne 25. 6. 2021. Dne 25. 5. 2021 požádal žalobce o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek a žalobcem byl soudní poplatek uhrazen dne 4. 6. 2021. K výzvě soudu ze dne 2. 7. 2021 upřesnil žalobce, že skutečně žádá o osvobození, když není schopen určit, zda byl soudní poplatek za dovolání uhrazen včas. Dne 2. 7. 2021 opětovně vyzval soud žalobce k potvrzení, že skutečně žádá o osvobození, přičemž žalobce žádost o osvobození potvrdil dne 7. 7. 2021. Dne 15. 7. 2021 obdržel soud vyjádření žalované k dovolání, k němuž se vyjádřil žalobce dne 23. 8. 2021, 24. 8. 2021 a 27. 8. 2021. Dne 17. 9. 2021 žalobce dovolání doplnil. Usnesením ze dne 10. 11. 2021, č.j. 43 C 220/2018-350, rozhodl soud o nepřiznání osvobození žalobci od placení soudního poplatku za dovolání, které bylo zasláno žalobce dne 12. 11. 2021. Dne 9. 12. 2021 bylo dovolání předloženo [název soudu] a spis byl tamnímu soudu doručen dne 15. 12. 2021. Dne 18. 1. 2020 a 19. 1. 2020 žalobce dovolání doplnil. O dovolání rozhodl [název soudu] [anonymizováno] ze dne 22. 6. 2022, č.j. [číslo jednací], kterým byl [anonymizováno] [název soudu] ze dne 16. 2. 2021, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], v části výroku I, jímž byl potvrzen výrok I rozsudku [název soudu] ze dne 30. 4. 2020, č.j. [číslo jednací], změněn tak, že rozsudek [název soudu] ze dne 30. 4. 2020, č.j. [číslo jednací], ve znění [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 7. 2020, č.j. [číslo jednací], se ve výroku I mění tak, že soud konstatuje, že nezákonným rozhodnutím o zahájení [anonymizováno] stíhání žalobce na základě [anonymizováno] [stát. instituce], [stát. instituce], Služby [anonymizována dvě slova] a vyšetřování, Odboru [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], ze dne 3. 4. 2013, [číslo jednací], došlo k porušení práva žalobce nebýt [anonymizováno] stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; jinak se rozsudek [název soudu] ze dne 30. 4. 2020, č.j. [číslo jednací], ve znění [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 7. 2020, č.j. [číslo jednací], ve výroku I, bylo-li jím rozhodnuto o zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč s příslušenstvím, potvrzuje. [název soudu] zaslal dne 20. 7. 2022 rozhodnutí [název soudu] k rozeslání účastníků. Spis obdržel [název soudu] dne 22. 7. 2022 a dne 1. 8. 2022 byl dán pokyn soudkyně k rozeslání rozhodnutí účastníkům a téhož dne bylo rozhodnutí taktéž rozesláno. Citované usnesení [název soudu] nabylo právní moci dne 5. 8. 2022. Dne 17. 8. 2022 zaslal [název soudu] [název soudu] své rozhodnutí, a to usnesení ze dne 9. 8. 2022, sp.zn. [ústavní nález], kterým byla ústavní stížnost žalobce odmítnuta.

7. Z podání datováno dne 27. 7. 2020 (správně 27. 7. 2022) soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované nárok na [anonymizováno] škody podle zák. č. 82/1998 Sb., s tím, že žalobce požadoval po žalované částku 200 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení vedeného [název soudu], sp. zn. [spisová značka]. Z detailu odeslané zprávy vyplývá, že toto podání bylo doručeno [stát. instituce] dne 27. 7. 2022.

8. Z potvrzení příjmu podání ze dne 27. 7. 2022, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že žalovaná žalobci potvrdila doručení jeho podání dne 27. 7. 2022 a informovala žalobce, že ve lhůtě 6 měsíců obdrží její stanovisko.

9. Ze stanoviska ze dne 21. 9. 2022, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu], sp. zn. [spisová značka], došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a v souladu se stanoviskem [název soudu] sp. zn. [stanovisko NS] ze dne 13. 4. 2011 (dále jen„ [anonymizováno]“) a stanovila částku 33 313 Kč, jako přiměřené zadostiučinění přiznané žalobci.

10. Z provedených důkazů, které soud hodnotil dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ [anonymizováno]“), jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, soud učinil tento skutkový závěr: U [název soudu] pod spisovou značkou [spisová značka] byl projednáván spor žalobce a žalované, [anonymizováno] [stát. instituce]. Řízení bylo zahájeno žalobcem dne 27. 7. 2018. Předmětem řízení byl nárok dle zák. č. 82/1998 Sb., o částku 1 000 000 Kč za [anonymizována dvě slova], spočívající v zásahu do osobnostní sféry žalobce v průběhu trestního řízení, v níž byl žalobce stíhán pro [anonymizováno] čin [anonymizována dvě slova] dle § 212 odst. 1, odst. 6, písm. a) trestního zákona, spáchaného ve spolupachatelství, když řízení bylo zahájeno usnesením ze dne 3. 4. 2013 a skončeno rozsudkem odvolacího soudu ze dne 2. 9. 2015, který nabyl právní moci dne 25. 9. 2017 a kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. [anonymizováno] [název soudu] ze dne 30. 4. 2020, č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 23. 7. 2020, č.j. [číslo jednací], ve spojení s [anonymizováno] [název soudu] ze dne 16. 2. 2021, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], byla žaloba o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Právní moci nabyla tyto rozsudky dne 17. 3. 2021. [anonymizováno] [název soudu] ze dne 22. 6. 2022, č.j. [číslo jednací], byl [anonymizováno] [název soudu] ze dne 16. 2. 2021, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], v části výroku I, jímž byl potvrzen výrok I rozsudku [název soudu] ze dne 30. 4. 2020, č.j. [číslo jednací], byl změně tak, že rozsudek [název soudu] ze dne 30. 4. 2020, č.j. [číslo jednací], ve znění [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 7. 2020, č.j. [číslo jednací], se ve výroku I mění tak, že soud konstatuje, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce na základě [anonymizováno] [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], ze dne 3. 4. 2013, [číslo jednací], došlo k porušení práva žalobce nebýt [anonymizována dvě slova] jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; jinak se rozsudek [název soudu] ze dne 30. 4. 2020, č.j. [číslo jednací], ve znění [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 7. 2020, č.j. [číslo jednací], ve výroku I, bylo-li jím rozhodnuto o zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč s příslušenstvím, potvrzuje. Toto usnesení nabylo právní moci dne 5. 8. 2022 [ulice] [anonymizováno] žalobce byl usnesením [název soudu] ze dne 9. 8. 2022, sp.zn. [ústavní nález] odmítnuta. Řízení u [název soudu] trvalo od 27. 7. 2018 do 5. 8. 2022, celkem 4 roky a 8 dnů. [název soudu] nařídil několik jednání, při kterých jednak vyslechnul žalobce a 3 navržené svědky a jednak provedl řádu listinných důkazy. Některá ústní jednání musela být odročena, a to z důvodu karanténních opatření či z důvodu kolize jednání na straně právního zástupce žalobce jak na straně žalobce, tak i žalované, z důvodu omluvy svědků a dále z důvodu časových či z důvodu poskytnutí časového prostoru žalované vyjádřit se k důkazům, předloženým při jednání žalobcem. Celkem se konalo 6 jednání ve věci. Žalobce se domáhal dne 27. 7. 2020 náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] ve výši 200 000 Kč přímo u žalované, které potvrdila přijetí žádosti podáním ze dne 27. 7. 2022 s podrobným poučením ohledně běhu lhůt s tím souvisejících. Žalovaná žádosti žalobce na finanční odškodnění stanoviskem ze dne 21. 9. 2022 zčásti vyhověla a přiznala a následně vyplatila žalobci částku 33 313 Kč vypočítanou dle Stanoviska [název soudu] sp. zn. [stanovisko NS]. Žalobce se poté dne 22. 9. 2022 se svým nárokem obrátil ke zdejšímu soudu.

11. Shora uvedený skutkový závěr posoudil soud zj. dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci a učinil následující právní závěr.

12. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk. (1) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Dle § 5 OdpŠk. Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk. (1) Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk. (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k <i>a) celkové délce řízení,</i> <i>b) složitosti řízení,</i> <i>c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,</i> <i>d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a</i> e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko, které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny.

17. Z čl. 38 odst. 1 Listiny vyplývá, že se tento vztahuje výhradně k soudním řízením. Druhý odstavec již výslovně nestanovuje, zda se práva zde upravená vztahují pouze na řízení soudní (anebo i na řízení jiná), ale jelikož navazuje na úpravu prvního odstavce, je nutné dovodit, že se i tento odstavec vztahuje především na řízení soudní. Uvedený závěr je možné dovodit i z obsahu tohoto článku, neboť ten říká, že„ každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně“. Veřejnost jednání je přitom znakem odlišujícím řízení před orgánem moci soudní od řízení před ostatními orgány veřejné moci, především orgány moci výkonné.

18. Také čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ 19. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

20. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud se tedy zabýval celkovou délkou řízení a jednak tím, zda v průběhu výše uvedeného řízení došlo k průtahům ve vyřizování věci. Celková délka řízení trvala 4 roky a 8 dnů, kdy řízení bylo zahájeno podanou žalobou dne 27. 7. 2018, [anonymizováno] soudu prvního stupně byl vydán dne 30. 4. 2020, [název soudu] rozhodl o odvolání dne 16. 2. 2021 a rozsudky nabyly právní moci dne 17. 3. 2021 [název soudu] rozhodl o [anonymizována dvě slova] ze dne 22. 6. 2022, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 5. 8. 2022. S ohledem na celkovou délku řízení v předmětné věci s ohledem na složitost případu, jak skutkovou, tak právní a počínající pandemické období ve státě, soud zhodnotil, že řízení trvalo déle, než je přiměřená doba trvání civilního, v daném případě kompenzačního, řízení. V této otázce se tedy ztotožnil s názory žalobce i žalované a dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

21. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Stanoviska vyplývá, že se v řízeních spadajících pod čl. 6 [anonymizováno] úmluvy vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje, jelikož újma vzniká samotným porušením práva. Článek 6 [anonymizováno] úmluvy se na soudní řízení vztahuje.

22. Soud se dále zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce a došel k závěru, že v případě, že se vychází z vyvratitelné domněnky, že vznikla žalobci újma, jak vyplývá z čl. 6 [anonymizováno] úmluvy, pak současně je dána i příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem - délkou řízení a újmou žalobce v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení.

23. Soud však na tomto místě musí podotknout, že žalobce v tomto řízení, v tzv. [anonymizováno] řízení, žaluje [anonymizováno] újmu způsobenou mu délkou řízení též v tzv. [anonymizováno] řízení vedeném u [název soudu], sp. zn. [spisová značka]. Žalobce tak požaduje [anonymizováno] za délku [anonymizováno] řízení, které vedl u jiného soudu. Soud tak podotýká, že ze strany žalobce může tímto docházet ke zneužití práv v rámci řetězení jednotlivých kompenzačních řízení, k čemuž se již též vyjádřil [název soudu] ve svém usnesení ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. [ústavní nález]:„ Nad rámec uvedeného [název soudu] dodává, že lze stěží akceptovat přístup stěžovatele k uplatňování nároků vyplývajících ze zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (zákon č. 82/1998 Sb.). Ve stávající věci se jedná v podstatě o kompenzační řízení "na druhou" (stěžovatel požaduje zadostiučinění za průtahy způsobené v předchozím kompenzačním řízení vedeném rovněž kvůli průtahům). I když není zcela vyloučeno, že mohou nastat průtahy v samotném kompenzačním řízení, které jsou zaviněné soudy, je třeba se stavět k nárokům uplatňovaným účastníky řízení opakovaně zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení.“ 24. Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Délka řízení v trvání 4 roky a 8 dnů za řízení před [název soudu]. V ní je soudem spatřován sice průtah v řízení, avšak jednak ne v tak závažné míře s ohledem na složitost případu, množství svědků, které bylo v řízení třeba vyslechnout, a provedených listinných důkazů a s ohledem na pandemickou situaci a karanténní opatření, ale především soud podotýká, že žalobce byl již v řízení před žalovanou odškodněn v částce 33 313 Kč. Pro úplnost soud dodává, že sama žalovaná rozhodla za 2 měsíce, když žádost o odškodnění obdržela 27. 7. 2022 a své stanovisko vydala dne 21. 9. 2022. [příjmení] 33 313 Kč byla žalovanou vypočtena v souladu se Stanoviskem. Soud na výpočtu částky stanovenou žalovanou nespatřuje žádné pochybení a domnívá se, že žalobce byl již odškodněn za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení u [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka] žalovanou před zahájením tohoto řízení. Další finanční odškodnění soud v tomto řízení nepovažoval za nutné a správné (spravedlivé), neboť žalobce již byl finančně odškodněn žalovanou a navíc v řízení kromě jeho délky nebyly shledána natolik závažná pochybení soudu tak, jak mělo na mysli shora citované usnesení [název soudu] sp.zn. [ústavní nález]. Soud má za to, že za situace, kdy žalobce podal žalobu za přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč (nepřesahující horní limit pro úhradu soudního poplatku za podanou žalobu za 2 000 Kč) za nemajetkovou újmu, která měla být žalobci způsobena nepřiměřenou délkou soudního řízení, resp. jako kompenzaci délky předchozího kompenzačního řízení vedeného u [název soudu], sp. zn. [spisová značka], jedná se o užití tohoto institutu v rozporu s jeho účelem, a proto soud nemohl žalobě vyhovět. Soud se neztotožnil ani s tvrzení žalobce, že toto řízení mělo pro žalobce zvýšený význam. V dané věci se nejednalo o odškodnění za [anonymizováno] řízení, jako tomu bylo v řízení u [název soudu], kdy bylo toto kritérium významné, ale za řízení o odškodnění, které se, dle názoru soudu, nemohlo významně projevit v psychické či osobní sféře žalobce. Žalobce navíc tvrdil pouze, že do osobnostních práv bylo zasaženo v trestním řízení. Ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] se nejednalo o trestní věc, nýbrž o věc o odškodnění nemajetkové újmy, která nemohla nijak významně do jeho osobnostních práv zasáhnout, resp. takové tvrzení žalobce neuvedl.

25. Závěrem soud podotýká, že šesti měsíční lhůta k podání stanoviska žalované je lhůta zákonná vyplývající ze zákona [anonymizováno], ač s ní žalobce souhlasí či nikoliv, je dána a žalovaná jí v daném případě dodržela. Z tohoto důvodu se tedy nemohla žalovaná dostat do prodlení již po 2 měsících, jak tvrdil žalobce. Navíc částka 13 313 Kč byla žalobci poukázána a tento ji obdržel již 22. 9. 2022, tedy v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců.

26. S ohledem na shora uvedené soud výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.