46 C 374/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 9 639,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 3 639,20 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 639,20 Kč od 6. 7. 2017 do 8. 2. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 639,20 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 364,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 9 639,20 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky ve výši 8,05 % ročně od 6. 7. 2017 do zaplacení s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou dne 9. 11. 2016 smlouvu o anonymizováno, dle níž žalované poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 5. 7. 2017 a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 352,40 Kč a poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 2 286,80 Kč, neuhradila však ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně soudu předložila smlouvy bez podpisu s označením právnická osoba jako věřitele a žalované jako klienta, kterými se věřitel zavazuje poskytnout klientovi anonymizováno ve výši 6 000 Kč a klient se zavazuje tento anonymizováno splatit do 19. 12. 2016 a zaplatit poplatek ve výši 1 352,40 Kč, přičemž sjednané RPSN činilo 539,50 %. Posléze došlo k prodloužení splatnosti na den 5. 7. 2017 a navýšení poplatku o částku 2 286,80 Kč. Že při uzavírání smlouvy předchůdkyně žalobkyně jednala s žalovanou, má soud za prokázané tím, že mu bylo právnická osoba potvrzeno, že se jedná o účet žalované. Dne 9. 11. 2016 společnost právnická osoba zaslala na účet č. bankovní účet částku 6 000 Kč, uvedená částka byla na účet připsána, přičemž jediným disponentem daného účtu byla v uvedené době žalovaná. Žalovaná společnosti právnická osoba nezaplatila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 společnost právnická osoba převedla na žalobkyni soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovanou. Předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 2. 2. 2021, který byl předán k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021.

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení žalované částky netvrdila.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud takto:

7. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely distančním způsobem za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o anonymizováno dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 1820 o. z. Dle § číslo se smlouvou o anonymizováno úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o anonymizováno smlouvu.

8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském anonymizováno, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované anonymizováno, aniž by před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy v daném případě žalobkyně pouze tvrdila, že provedla lustraci žalované v dostupných databázích ISIR, příjmení, CRKI a EUCB, k čemuž ale ničeho nedoložila. Příjmy žalované nezjišťovala vůbec.

9. Uvedený závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o anonymizováno je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova mezinárodní organizace a název soudu. Jak uvedl anonymizována dvě slova mezinárodní organizace v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o anonymizována dvě slova a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že z daného ustanovení plyne pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C číslo ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.

10. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva o anonymizováno je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

11. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o anonymizováno plnila žalované 6 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2993 o. z., tj. aniž by tu byl platný závazek a má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 6 000 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaná jakoukoliv částku žalobkyni uhradila. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu k plnění (NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010), přičemž žalobkyně doložila odeslání výzvy ze dne 26. 7. 2019, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Předmětná písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 o. z. 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 2. 2. 2021, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala po uplynutí lhůty 3 dnů od doručení. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobkyni vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., co do rozsahu a výše úroku zároveň vázán návrhem žalobkyně.

12. S ohledem na výše popsané úvahy ohledně splatnosti žalované pohledávky soud žalobu v části, co do částky 3 639,20 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 639,20 Kč od 6. 7. 2017 do 8. 2. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 639,20 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, výrokem II. zamítl.

13. Pro úplnost soud dodává, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z., o změně v osobě věřitele byla žalovaná řádně vyrozuměna.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 364,80 Kč, přičemž tato částka představuje 24,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,25 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 639,20 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.