47 C 194/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Nikolou Loučkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o 11 421 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 421 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 9240 Kč od , datum, do , datum, a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 9240 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 11 421 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli, nevztahuje se na něj zákon č. 257/216 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, totožnost žalovaného byla ověřena na základě fotokopie dokladu totožnosti a zasláním ověřovacího poplatku z účtu , č. účtu, . Na tento účet žalobkyně žalovanému dne , datum, poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal společně se sjednanými poplatky za jeho poskytnutí splatit jednorázově do , datum, . Žalovaný se však dostal do prodlení, proto žalobkyni vznikl také nárok na sjednané sankční poplatky a úroky. Žalobkyně proto požaduje kromě jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 3 240 Kč také úrok ve výši 181 Kč, paušální poplatky za písemné upomínky v celkové výši 2 000 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 9 240 Kč od , datum, Kč do , datum, a smluvní úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 9 240 Kč od , datum, Kč do zaplacení. K úhradě dluhu vyzvala žalobkyně žalovaného i prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínkou ze dne , datum, .

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáními ze dne , datum, a , datum, tak, že nárok ani z části neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Smlouvou uzavíral jako spotřebitel. Poukázal na judikaturu vyšších soudů k účelovému uzavírání úvěrových smluv s dlužníky-podnikateli nikoliv v rámci jejich podnikatelské činnosti, podle které ustanovení na ochranu spotřebitele by měla být aplikována i na vztahy, v nichž vystupuje fyzická osoba, jež má podnikatelské oprávnění, avšak v těchto vztazích se jako podnikatel nechová. Žalobkyně neprokázala, že smlouva byla uzavřena s žalovaným jako podnikatelem. Žalovaný vystupoval mimo souvislost s jeho podnikáním, získané prostředky nepoužil na své podnikání, ale na úhradu svých jiných peněžitých závazků, které s jeho podnikáním nesouvisely. Proto bylo povinností žalobkyně posoudit před poskytnutím úvěru jeho úvěruschopnost podle § 86 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Pokud by tak žalobkyně učinila, nutně by zjistila, že souhrn měsíčních splátek peněžitých závazků žalovaného činil v době uzavření smlouvy o úvěru 201 479 Kč. Jeho příjem přitom v rozhodné době jednoho roku před sjednáním úvěru nepřesahoval částku 166 022 Kč. Žalovaný byl u celé řady svých dalších peněžitých závazků v prodlení se splácením, některé již byly zesplatněny. Dále, sjednaná výše smluvního úroku 0,5 % denně, resp. 0,1 denně, se příčí dobrým mravům. Ke svým aktuálním sociálním a majetkovým poměrům žalovaný uvedl, že s ohledem na svou nepříznivou ekonomickou situaci je schopen splácet maximálně 1 000 Kč měsíčně.

3. Soud věc projednal dne , datum, v nepřítomnosti obou účastníků. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, aniž žádal odročení, stejně tak omluvil zástupce žalovaného neúčast svou i svého klienta (žalovaného).

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , výše úvěru činila 6 000 Kč, poplatek za sjednání 3 240 Kč, po uplatnění slevy 972 Kč, splatnost , datum, , roční úroková sazba 50 %, celková výše úroku 181 Kč, dlužná částka 9 421 Kč, po slevě 7 153 Kč, poplatek za předčasné splacení 1 153 Kč. Klient ve smlouvě prohlásil, že smlouvu uzavírá jako podnikatel pro účely svého podnikání (Smlouva o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, ).

6. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného na základě symbolické ověřovací platby a kopie dokladu totožnosti (Potvrzení o platbě 1 Kč ze dne , datum, , Kopie občanského průkazu žalovaného).

7. Žalovaný dne , datum, čerpal úvěr ve výši 6 000 Kč (Potvrzení o platbě částky 6 000 Kč na účet , č. účtu, ).

8. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dluhu (Výzvy ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, vč. doručenek z datové schránky).

9. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu (výzva ze dne , datum, vč. doručenky z datové schránky).

10. Čistý příjem žalovaného v březnu , Anonymizováno, činil , částka, , v dubnu , částka, (z toho roční bonus 261 559 Kč), v květnu , částka, , v červnu , částka, (Výplatní pásky 3/, Anonymizováno, , 4/, Anonymizováno, , 5/, Anonymizováno, a 6/, Anonymizováno, ).

11. Žalovaný měl dle výpisu z registrů ze dne , datum, celkem , hodnota, spotřebitelských úvěrů otevřených, 40 zavřených, dále 1 otevřený revolvingový úvěr / vymáhanou pohledávku, 2 zavřené. Žalovaný opakovaně žádal o úvěry u finančních institucí, převážně s výsledkem odmítnuto (Výpis z bankovních a nebankovních registrů žalovaného).

12. Na základě těchto skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

13. Žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému úvěr 6 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit do , datum, , což nečinil, žalobkyně proto opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní posuzována. Žalovaný měl v době předcházející čerpání úvěru měsíčně průměrný příjem 127 408,50 Kč (bez zohlednění ročního bonusu, 192 798,25 Kč vč. bonusu).

14. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:

15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) „Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“16. Podle § 1810 o. z. [Spotřebitelské smlouvy] „Ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.“17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“): „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“18. Podle § 86 odst. 1 Zákon: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“19. Podle § 86 odst. 2 Zákon: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“20. Podle § 87 odst. 1 Zákon: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“21. Podle § 75 Zákon: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“22. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2611/2025 „Pro odpověď na otázku, zda je fyzická osoba v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu, potažmo povaha a účel smlouvy. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem (podnikatelem) irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Úvěrující musí vždy odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut.“23. Podle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. 14 Co 115/2021: „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 Zákon). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“25. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalovaný neuzavřel smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). V projednávané věci nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval souvislost poskytnutého úvěru s podnikatelskou činností žalovaného; samotná skutečnost, že je ve smlouvě uvedeno jeho IČO či obecné označení „podnikatel“ „pro účely podnikání“, podle citované judikatury Nejvyššího soudu nepostačuje. Žalobkyně jako úvěrující tak neodstranila pochybnosti o skutečném účelu úvěru, a nemůže se proto dovolávat tvrzení, že žalovaný nejednal jako spotřebitel. Soud proto uzavřel, že žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel a že se jedná o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 o. z. Je tak na místě aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

26. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, stíhala žalobkyni povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 Zákona. Žalobkyně netvrdila natož doložila, že před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho příjmy, výdaje či způsob splácení existujících závazků. (Zřejmě protože) úvěr sama považovala za spotřebitelský, neprovedla ani minimální ověření finanční situace žalovaného, a nesplnila tak povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti.

27. Jelikož se žalobkyně nedostavila k soudnímu jednání, soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že věc je možno po právní stránce posoudit jinak než podle právního názoru žalobkyně (tj. jako spotřebitelský nikoliv podnikatelský úvěr) a nemohl ji vyzvat, aby v potřebném rozsahu doplnila vylíčení rozhodných skutečností, a v návaznosti na to nemohl soud žalobkyni poučit ani podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, že žalobkyně splnila svou povinnost dle § 75 a § 86 Zákona posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

28. Soud proto uzavřel, že žalobkyně řádně netvrdila ani neprokázala, že splnila svou povinnost dle § 75 a § 86 Zákona posoudit před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. V důsledku toho je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit podle § 87 Zákona jako absolutně neplatnou a žalobkyně má nárok pouze na vrácení načerpané a nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč (výrok I.).

29. Ve smyslu § 87 Zákona a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne , datum, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s ohledem na svou nepříznivou ekonomickou situaci je schopen splácet maximálně 1 000 Kč měsíčně. K prokázání své nepříznivé ekonomické situace odkázal na výpisy z bankovních a nebankovních registrů. Rovněž žalovaný se svou neúčastí u ústního jednání připravil o poučení a výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a to ohledně své nepříznivé majetkové situace a odůvodnění uložení splátek. Soud v této otázce dospěl k závěru, že v dané věci spravedlivému uspořádání práv účastníků odpovídá doba splatnosti dlužné částky v délce 30 dnů od právní moci rozsudku. Zohlednil přitom zejména výši dlužné jistiny a skutečnost, že navrhovaný splátkový kalendář by plnění rozložil na dobu celé půli kalendářního roku, což je s ohledem na povahu nároku a okolnosti případu nepřiměřené časové rozložení plnění. Za přiměřené soud shledal jednorázové plnění do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku, kdy tuto lhůtu považuje za dostatečnou k obstarání prostředků k úhradě dluhu, aniž by tím byl žalovaný vystaven nepřiměřené tvrdosti.

30. Co do zbytku soud žalobu zamítl. Tato částka je totiž složena z ujednaných poplatků, smluvních úroků a smluvních pokut spojených s úvěrem, které nelze přiznat v důsledku absolutní neplatnosti Smlouvy (výrok II.).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečně, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (výrok III).