5 C 103/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro 26 874,20 Kč s příslušenstvím

I. Řízení ohledně zaplacení částky 8 076 Kč s příslušenstvím, se zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 18 798 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit státu náklady řízení v souvislosti s opatrovníkem žalovaného ve výši, která bude stanovena v samostatném rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 27. 11. 2020 domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 18 798,20 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovaným dne 4. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen Smlouva I), když právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky splnila svou zákonnou povinnost za odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, když žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně jednak jistinu a dále částku 13 967 Kč jako součet kapitalizovaných úroků zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 862 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 372 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 6 733 Kč (dále jen poplatek). Žalovaný se zavázal zápůjčku uhradit v hotovosti v 60ti týdenních splátkách po 500 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 28. 9. 2018 Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 10. 5. 2018. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 10 900 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 10 827,93 Kč, dlužný poplatek ve výši 7 970,27 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 178,08 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 567,19 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 827,93 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z dlužné jistiny z 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Předmětnou žalobou se pak žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 8 076 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovaným dne 4. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále Smlouva II), na základě které byli žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázala zaplatit právní předchůdkyní žalobkyně dále částku 18 776 Kč, jež představuje kapitalizované úroky za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 793 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 164 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 9 819 Kč, když žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků v hotovosti v týdenních splátkách po 680 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 28. 2. 2018. Ze strany žalovaného byla zaplacena poslední splátka dne 10. 5. 2018. Ke dni 10. 9. 2018 činila dlužná jistina částku 4 959,79 Kč a dlužný poplatek částku 3 116,21 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 32 700 Kč Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na základě, které byla pohledávka postoupena na žalobkyni, byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 959,79 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 3 116,21 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 665,61 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 717,86 Kč, úroky ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 959,79 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení.

3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu ohledně částky 8 076 Kč s příslušenstvím, představující žalobou uplatněný nárok ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 1. 2017 [číslo] (smlouva II) zpět.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že opatrovník žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby vyslovil souhlas, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil.

5. Opatrovník žalovaného namítl, že žalobkyně nepředložila zákaznickou kartu žalovaného k prokázání úvěruschopnosti žalovaného. Již v písemném vyjádření k žalobě bylo namítnuto promlčení pohledávky. [ulice] smlouva je v rozporu s dobrými mravy, neboť kromě sjednaného úroku je nutné zohlednit i další požadované nároky, když kromě částky, která byla žalovanému poskytnuta jako zápůjčka ve výši 16 000 Kč, pak další poplatky, částky za zpracování a částky za administrativní činnost dosahovaly téměř dvojnásobek půjčené částky. [ulice] smlouva je proto neplatná a žalobkyni tak vznikl nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovaným dne 4. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejím základě byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 862 Kč (jako úroková sazba ve výši 29 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 372 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 6 733 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 500 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena 28. 9. 2018 (prokázáno smlouvou). Žalovaný na úvěr uhradil ke dni 21. 1. 2020 celkovou částku 27 398,20 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 27. 1. 2020). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení, oznámením o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 4. 8. 2017 [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 16 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr ve výši 16 000 Kč zaplatit společně s úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 2 862 Kč, a dále pak spolu s poplatkem za zpracování a doručení ve výši 4372 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 6 733 Kč, vše v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaný na předmětnou smlouvu o zápůjčce zaplatil celkovou částku 27 398,20 Kč.

8. Soud po provedení důkazu posoudil věc po právní stránce následovně: podle zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen o. z.) a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrování úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovení § 1879 a násl. o. z.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivý, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledů na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovení § 86 odst. 1 věta 2., je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. S ohledem na shora uvedená zjištění a citovaná zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že žalobu, která zůstala předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby, v plném rozsahu zamítnul, neboť ohledně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku 4 372 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a dále pak poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 733 Kč, považuje soud za neplatné, a to jak pro nepřiměřenost ujednání, když žalovaný vystupoval jako spotřebitel, a tak i pro neurčitost. Ze smlouvy o úvěru ani ze smluvních podmínek nevyplývá, co konkrétně je poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení účtován stejně tak i poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení není dostatečně určitý. Takové ujednání je ujednáním neplatným, přičemž soud má posuzovat z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. V rámci soukromého práva neplatí zásada autonomie vůle stran, která by umožňovala cokoliv, bez ohledu na postavení stran a obsah ujednání. Jinak řečeno, je-li sjednán v podstatě jakýkoliv poplatek, pak současně v rámci ujednání stran musí být též srozumitelně a zřetelně uvedeno, jaké protislužby se straně platící poplatek má oproti zaplacenému poplatku dostat. K úhradě případných nákladů za„ administrativní činnost“ a též ke generování zisku slouží už samotný úrok jako odměna za poskytnutí peněžních prostředků, ať již půjčkou nebo úvěrem. Úrok ovšem účastníci výslovně sjednali, a to ve výši 2 862 Kč za dobu řádného splácení úvěru. Pokud věřitel poplatkem za administrativní činnost„ skrývá“ odměnu za poskytnutí peněžních prostředků sjednanou ve formulářové smlouvě podnikatele se spotřebitelem, jde o ujednání nemravné, kdy odborně vybavený profesionál v daném oboru nepoctivě těží z neznalosti spotřebitele a nechá si přislíbit plnění, které je ve vztahu k hodnotě poskytnutého protiplnění v hrubém nepoměru, když předstírá úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně, ačkoliv reálně celý úvěr úročí úrokovou sazbou vyšší, a dostává se v mezích i podstatného přesahu obvyklé úrokové sazby do hladiny extrémního nepoměru (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 11. 2 006 sp.zn. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007 sp.zn. [spisová značka] a podobně).

11. Stejně tak ohledně poplatku za hotovostní inkaso splátek lze považovat ujednání za neplatné, neboť poplatek je stanoven předem pevnou částkou, přestože hotovostní režim splátek byl vykonán pouze zčásti. Soud považuje poplatek v rozporu s dobrými mravy i s ohledem na skutečnost, že výše nákladů na hotovostní inkaso splátek je závislá na výši samotného úvěru. Hodnota činností spojených s hotovostním režimem splátek se v žádném případě nemůže zvyšovat spolu s výší samotného úvěru. Sjednání poplatku za hotovostní inkaso splátek soud hodnotí jako neplatné a nepřiměřené, když poplatek za hotovostní inkaso„ zdražuje“ každou splátku. Za takového stavu lze ujednání považovat za nemravné.

12. Opatrovník žalovaného namítl nedostatečné prověření majetkových možností žalovaného splácet úvěr, což s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nedoložila karty zákazníka, považuje soud tuto námitku žalovaného jako důvodnou, a dále vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena s RPSN ve výši 234,10%, je uzavřená smlouva považována za absolutně neplatnou. Naproti tomu námitku promlčení nepovažuje za důvodnou, neboť žaloba byla podána dne 27. 11. 2020, poslední splátka byla smlouvou stanovena na 28. 9. 2018, a tak promlčecí doba stanovená v ust. § 629 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) dosud marně neuplynula.

13. S ohledem na skutečnost, že smlouva byla shledána absolutně neplatnou, v souladu s ust. § 576 a 577 o.z., vznikl žalobkyni nárok na zaplacení pouze částky odpovídající výši ve smlouvě uvedené zápůjčky, tj. 16 000 Kč, jako vydání bezdůvodného obohacení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně souhrnnou informací ze dne 27. 1. 2020 – tabulkou umoření prokázala, že žalovaný na předmětnou smlouvu zaplatil celkovou částku 27 398,20 Kč, je tak jednoznačné, že žalovaný zaplatil nejenom částku představující dlužnou jistinu, dále pak i další částku na rámec 16 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně. S ohledem na tyto skutečnosti proto byla žaloba zamítnuta.

14. Výrok III je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť přestože žalovaný měl ve věci úspěch, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

15. Výrok IV je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyni, která neměla ve věci úspěch, stanovil povinnost nahradit státu náklady řízení, které státu vznikly v souvislosti s ustanovením opatrovníka žalovanému, přičemž přesná výše nákladů řízení bude stanovena v samostatném rozhodnutí poté, co nabyde usnesení o výši odměny opatrovníka žalovaného právní moci.