5 C 114/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro 134 926 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 120 196 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 120 196 Kč ve výši 8,25% ročně od 19.2.2021 do zaplacení a částku 14 730 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně, z částky 14 730 Kč od 19.2.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 120 196 Kč ve výši 10% ročně od 12.2.2020 do 19.2.2021 a ve výši 1,75% ročně od 19.2.2021 do zaplacení a z částky 14 730 Kč úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně od 2.11.2020 do 18.2.2021, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 91 649 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 28.2.2019 domáhal zaplacení částky 120 196 Kč s tím, že dne 19. 5. 2019 došlo k uzavření smlouvy o nájmu automobilu, na jejímž základě žalobce pronajal žalovanému [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], a to od 19. 5. 2019 do 31. 12. 2019. Automobil byl žalovanému předán dne 19. 2. 2019. Žalovanému vznikl nedoplatek v celkové výši 120 196 Kč vč. DPH, z čehož činí nedoplatek na pohonných hmotách ve výši 14 730 Kč, nedoplatek na nájemném ve výši 105 466 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho.

2. Žalobce dne 2. 11. 2020 rozšířil žalobu o částku 14 730 Kč s tím, že v žalobě ze dne 28. 2. 2020 byl uplatňovaný nárok špatně specifikován, neboť nedoplatek na nájemném činil 99 768 Kč + 21 % DPH, tj. celkem 120 196 Kč a dále žalovaný dluží částku 14 730 Kč představující nedoplatek za odebrané pohonné hmoty. Celková předmětná částka tak činí 134 926 Kč. Soud rozšíření žaloby připustil při jednání konaném dne 5. 5. 2021.

3. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s tím, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému dluh na nájemném vznikl. V průběhu řízení bylo prokázáno, že nájemní smlouva byla ukončena, a to předáním vozidla. Před podáním žaloby nebylo žalovanému doručeno žádné vyúčtování, stejně tak nebyl žalovaný ani upomínán a žalovaný se o požadované částce a údajném dluhu dověděl až doručením žaloby. Výslechem svědka pak bylo prokázáno, že ke dni, kd svědek končil svoji činnost ve firmě, žalovaný žádné nájemné nedlužil.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: žalobce uzavřel se žalovaným dne 19.5.2019 smlouvu o nájmu vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka] (ve shodě s osvědčením o registraci vozidla, přestože ve smlouvě bylo uvedeno [anonymizováno] [číslo], [VIN kód]), nájem vozidla byl sjednán na dobu určitou od 19.5.2019 do 31.12.2019, a současně ve smlouvě bylo dále sjednáno, že nájem zaniká mj. uplynutím doby nebo písemnou dohodou smluvních stran, dále bylo sjednáno nájemné ve výši 4 500 Kč týden s tím, že po ukončení nájmu žalobce provede vyúčtování týdenních plateb a dalších nákladů vzniklých v průběhu smluvního vztahu. Tyto skutečnosti byly prokázány nájemní smlouvou. Žalovaný dluží žalobci na nájemném za období 20.5.2019 – 31.12.2019 částku 99 768 Kč + 21% DPH, tj. 120 719 Kč a dále za odběr [anonymizováno] částku 14 730 Kč (prokázáno vyúčtováním datovaným dne 3.1.2020 a dne 4.11.2019, daňovým dokladem [číslo] ze dne 3.1.2020 na částku 120 719 Kč se splatnosti 13.1.2020). Žalovaný odebral v souvislosti s provozem vozidla [registrační značka] 29 v období květen – září 2019 [anonymizováno] v celkové výši 17 604,61 Kč (prokázáno daňovým dokladem [anonymizováno] plynárenské [číslo] ze dne 10.6.2019, č. [číslo] ze dne 8.7.2019, [číslo] ze dne 8.8.2019, [číslo] ze dne 6.9.2019, [číslo] ze dne 4.10.2019). Částky za odběr CNG byly fakturovány dodavatelem [právnická osoba] jednak žalobci (daňový doklad [číslo]) a dále společnosti [právnická osoba] (zbývající daňové doklady), která následně částku za odběr CNG vozidla [registrační značka] 29 přeúčtovala žalobci (prokázáno daňovým dokladem č. 2019 ze dne 30.10.2019). Smlouvou o nájmu osobního automobilu ze dne 19.2.2019 a předávacím protokolem ze dne 19.2.2019 bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl smluvní vztah již dne 19.2.2019, na základě kterého se žalovaný stal nájemcem vozidla [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [VIN kód], [registrační značka] 29 (ačkoliv ve smlouvě nesprávně uvedena a následně zjevně opravována reg. zn. z původního označení 5AE 69 20, s ohledem na stejné označení [příjmení] vozidla je jednoznačné, jaké vozidlo bylo předmětem nájmu a jednalo se o vozidlo s [registrační značka] 29), které bylo také žalovanému předáno k užívání. Nájem vozidla byl podle této smlouvy ukončen 19.5.2019, a to uplynutím doby, na kterou byl nájem sjednán. Žalovanému byla dne 12.2.2020 odeslána předžalobní výzva ze dne 12.2.2020; dne 15.2.2021 bylo odesláno vyúčtování plateb v souvislosti s nájmem vozidla (prokázáno předžalobní výzvou s podací stvrzenkou ze dne 12.2.2020 a vyúčtováním datovaným 3.1.2020 s podacím lístkem ze dne 15.2.2021)

5. Na zjištění soudu, že nájem vozidla vzniklý na základě nájemní smlouvy ze dne 19.5.2019 skončil dne 31.12.2019 nemění nic ani skutečnost, že svědek [jméno] [příjmení] ve výpovědi uvedl, že v polovině září 2019 byl požádán žalovaným, aby jej svědek odvezl domů poté, co předal vozidlo p. [celé jméno žalobce], což se stalo někde u [obec], zřejmě v ulici [ulice]. Svědek však nebyl přítomen hovoru žalovaného s p. [celé jméno žalobce], neboť zůstal ve svém autě na ulici. Z výpovědi svědka je pouze dovodit předání vozidla žalovaným žalobci, nikoliv však skutečnosti svědčící o skončení nájmu, a to s ohledem na znění článku IV. smlouvy ze dne 19.5.2019, jež s předáním vozidla skončení nájemního vztahu nespojuje. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, má soud za prokázané skončení nájmu až ke dni 31.12.2019, když ani výslech svědka [jméno] [příjmení] na této skutečnosti nic nezměnil; svědek sice obsáhle vypovídal o způsobu finančních záležitostí nájemců vozidel v souvislosti s provozem vozidla a jízdami uskutečňovanými přes platformu [anonymizováno] a [anonymizováno], avšak s ohledem na skutečnost, že byl jednatelem společnosti [právnická osoba], se kterou však žalovaný smluvní vztah o nájmu vozidla jednoznačně uzavřený neměl, ačkoliv se svědek domníval, že žalovaný měl uzavřený nájem vozidla s touto společností, nemohl svědek jeho výpovědí ani věrohodným způsobem dobu skončení nájmu prokázat.

6. Dále byl proveden výslech svědka [jméno] [celé jméno žalobce], syna žalobce, jímž bylo prokázáno, že v r. 2019 pracoval u otce, řídil chod pneuservisu a vykonával i činnosti ve vztahu k osobám, které měly od otce pronajata vozidla, jako např. vybírání nájmu a správu vozidel. V případě žalovaného svědek osobně dělal vyúčtování i v průběhu nájmu vozidla, když žalovaný neplatil nájem pravidelně každý týden, neboť mezi svědkem a žalovaným byl kamarádský vztah. Žalovaný neoznámil odstoupení od smlouvy, dohoda o skončení nájmu nebyla podepsána a stejně tak nebyla žalovaným zaslána ani výpověď smlouvy.

7. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy jako zprávou [anonymizována dvě slova] CZ, jež však nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu.

8. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutkový stav.

9. Soud na základě provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: Podle ust. § 2321 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Na základě shora uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla platně uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku, na základě které byl žalovaný povinen platit nájemné ve výši 4 500 Kč týdně, nájem byl sjednán na dobu určitou od 19.5.2019 do 31.12.2019 s tím, že nájem končí uplynutím sjednané doby nebo písemnou dohodou smluvních stran či zánikem předmětu nájmu, výpovědí některé smluvní strany či odstoupením od smlouvy. V souvislosti s provozem vozidla [registrační značka] 29 byla žalobci dodavatelem [anonymizováno] účtována částka 3 946,54 Kč, a dále byla za odběr [anonymizováno] vyúčtována částka 14 730 Kč společnosti [právnická osoba], jež následně tuto částku požadovala k úhradě po žalobci a to na základě daňového dokladu č. 2019 ze dne 30.10.2019. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný neprokázal, že by za období trvání nájemní smlouvy žalobci uhradil nájemné podle nájemní smlouvy, soud žalobě vyhověl ohledně částky 120 719 Kč představující dlužné nájemné za období od 19.5.2019 do 31.12.2019. Pokud žalovaný namítal, že automobil žalobci vrátil a dále již jej nepoužíval, pak soud v této souvislosti odkazuje na znění článku IV. smlouvy o nájmu ze dne 19.5.2019, ve kterém byl způsob skončení nájmu jednoznačně vymezen uplynutím sjednané doby, tj. dnem 31.12.2019, písemnou dohodou smluvních stran, zánikem předmětu nájmu, výpovědí některé smluvní strany či odstoupením od smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, v řízení nebylo prokázáno, že by ke skončení nájmu vozidla došlo jiným způsobem než uplynutím sjednané doby, je soud názoru, že žalobci vznikl nárok na nájemné až do 31.12.2019, přičemž žalobce vyúčtováním, jež bylo přílohou dopisu datovaného dne 3.1.2020 prokázal dluh na nájemném ve výši 99 768 Kč bez DPH, což včetně 21% DPH činí 120 719 Kč.

11. Soud dále vyhověl žalobě i ohledně částky 14 730 Kč, která byla prokazatelně vyúčtována dodavatelem [anonymizováno] v souvislosti s provozem vozidla [registrační značka] 29 jak žalobci, tak [právnická osoba], jež následně částku požadovala po žalobci daňovým dokladem č. 2019. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu této částky za odběr [anonymizováno], a to v souladu se zněním článku III. odst. 2 nájemní smlouvy, kdy po skončení smlouvy vystaví pronajímatel fakturu na vyúčtování týdenních plateb a případně dalších nákladů vzniklých v průběhu smluvního vztahu, mj. i platby přímo související s provozem vozidla.

12. Soud dále stanovil žalovanému povinnosti zaplatit žalobci i úrok z prodlení a to v souladu s ust. § 1968 a 1970 o.z., když výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., avšak až od 19.2.2021, když soud dospěl k závěru, že žalobce prokazatelně provedl a doručil žalovanému vyúčtování nájemného a dalších nákladů v souvislosti s provozem vozidla sice vyúčtování datovaným dnem 3.1.2020, avšak prokazatelně doručovaným až podáním učiněným dne 15.2.2021 (viz podací lístek čl. 59). Ačkoliv přesné datum doručení zjištěno nebylo, žalovaný uvedl, že zásilka mu byla doručena v únoru 2021, proto lze hypoteticky předpokládat, že třetí den, tj. dne 18.2.2021, od podání zásilky již tato byla v dispozici žalovaného a tak se žalovaný dověděl nejen jakou částku žalobce požaduje, ale především z jakých jednotlivých nároků se částka sestává, a proto je žalovaný dnem 19.2.2021 v prodlení s plněním peněžitého dluhu a od tohoto data tak byl žalobci přiznán i úrok z prodlení. V části příslušenství ohledně úroku z prodlení, které žalobce požadoval před datem 19.2.2021 pak byla žaloba ve výroku II. zamítnuta a to včetně výše úroku, kterou žalobce požadoval nad rámec výše úroku z prodlení stanovené v souladu s ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., jež byla žalobci přiznána.

13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný ohledně předmětné pohledávky a nebyl úspěšný pouze v části příslušenství pohledávky, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 91 649 Kč Tyto náklady sestávají z již zaplaceného soudního poplatku v částce 10 818 Kč, dále z částky 1 939 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit jako doplatek soudního poplatku na základě usnesení č.j. 5C 114/2020-112 a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 120 196 Kč sestávající z částky 5 940 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby, 2 krát účast na jednání před rozšířením žaloby) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 134 926 Kč sestávající z částky 6 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (rozšíření žaloby, 3krát účast na jednání, podání odvolání) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů na právní zastoupení. Další žalobcem požadovaný úkon v souvislosti s podáním žalobce ze dne 21.7.2020 přiznán nebyl, neboť úkon nebyl soudem požadován.