5 C 139/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 910 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 310 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 94,39 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 600 Kč a úroku z prodlení ve výši 43,61 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 553,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 1 910 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Počátek pojištění byl sjednán na den [datum] s ročním pojistným ve výši 2 472 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané pojistné splatné ke dni 12. 10. 2019. Žalobkyně jej vyzvala k úhradě dlužné částky s upozorněním, že pokud dlužné pojistné ve stanovené lhůtě neuhradí, může dojít k zániku pojistné smlouvy. V důsledku neuhrazení pojistného ani ve stanovené lhůtě, nastaly účinky ukončení pojistné smlouvy dne [datum]. Žalobkyně tak požadovala za období 12. 10. 2019 do 17. 1. 2020 uhrazení pojistného, poplatku za upomínání ve výši 300 Kč a úroku z prodlení. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně celý dluh neuhradil.

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem [země] s bydlištěm v České republice. Pravomoc zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného dle čl. 14 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu nereagoval.

5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel se žalobkyní pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, s počátkem pojištění od [datum]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala pro případ pojistné události poskytnout žalovanému pojistné plnění, žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 2 472 Kč ročně (Pojistnou smlouvou o komplexním pojištění vozidla [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatku). Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni [datum] (Inkasní bilancí pojistné smlouvy [číslo] dne [datum]; Upomínkou k zaplacení dlužného pojistného ze dne [anonymizováno] [rok] vč. Dodejky). Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil pojistné ani posléze, došlo k ukončení pojistné smlouvy s účinky ke dni [datum] (Dopisem o ukončení pojistné smlouvy ze dne [datum], Upomínkou ze dne [datum]). Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení pojistného za období od 12. 10. 2019 do 17. 1. 2020 ve výši 1 310 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho (Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vč. Podacího archu z téhož dne).

7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných.

8. Soud z hlediska právní kvalifikace postupoval podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro případ pojistné události poskytnout pojistné plnění a žalovaný se zavázal hradit pojistné v dané výši. Žalovaný svou povinnost porušil tím, že ke dni splatnosti pojistného neuhradil ničeho a do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni za dobu pojištění od 12. 10. 2019 do 17. 1. 2020 částku ve výši 1 310 Kč.

9. Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 600 Kč soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal takovéto ujednání za neplatné v souladu s § 1813 a § 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu § 2048 až § 2052 o.z. nepřiznal. Současně s tím soud zamítl žalobu co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 43,61 Kč, představující rozdíl úroku z prodlení z částky 1 910 Kč od 18. 1. 2020 do 6. 10. 2020 a úroku z prodlení z částky 1 310 Kč od 18. 1. 2020 do 6. 10. 2020.

10. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, a neuhradil jej ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z., čímž tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky a i zaplacení úroku z prodlení, jež žalobkyně požadovala přiznat za období od 18. 1. 2020 do 6. 10. 2020, který po částečném zamítnutí činí 94,39 Kč. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

11. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 553,46 Kč, přičemž tato částka představuje 37 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 68,59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,41 % - je třeba počítat s tím, že žalobkyní označené náklady spojené s uplatněním nejsou náklady v tomto smyslu, ale jedná se o další nárok, a to upomínací náklady, čili žalobkyně požadovala celkem 1 910 Kč). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 610 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

13. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a III. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.