5 C 158/2003

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa původní účastnice a žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení 1 163 314,20 Kč s přísl. - poměrná část rekonstr. domu

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 1 011 000 Kč spolu s 3% úrokem z prodlení částky 581 657,10 Kč od 30.12.2011 do zaplacení a s úrokem z prodlení 7,75% ročně z částky 429 342,90 Kč od 4.5.2012 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobkyni částku 152 314,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně, z částky 52 314,20 Kč od 4.5.2012 do zaplacení a s 3% úrokem z prodlení z částky 581 657,10 Kč od 12.2.2003 do 29.12.2011, se zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaní jsou povinni nahradit státu zálohované znalečné ve výši 58 741,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 10, č. účtu [bankovní účet] a [variabilní symbol].

1. Právní předchůdce žalobce [příjmení] dětí a mládeže v likvidaci (dále jen Fond) se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky 605 606 Kč s přísl. s tím, že žalobce je společně se žalovanými zapsán jako vlastník nemovitosti – domu [adresa] na parc. [číslo] k.ú. [obec] zapsaných na [list vlastnictví], když vlastnictví účastníků je zapsáno jako duplicitní zápis vlastnictví. Jelikož byl objekt před rekonstrukcí provedenou v období říjen – listopad 2002 ve velmi zanedbaném stavebnětechnickém stavu a hrozilo nebezpečí vzniku škod na zdraví a majetku byl žalobce nucen vynaložit na odstranění tohoto stavu náklady na zajištění nápravy, což bylo žalobci jako duplicitnímu vlastníku uloženo státním stavebním dohledem sdělením ze dne 27.11.2001. Za stavební práce žalobce zaplatil celkovou částku 1 163 314,20, když po žalovaných požadoval nárok na zaplacení poloviny nákladů, tj. 581 657,10 Kč. Dále žalobce požadoval zaplatit částku 3 324 Kč za úhradu faktury zámečnické firmy a částku 4 725 Kč za úhradu faktury bezpečnostní firmy, neboť před započetím rekonstrukce bylo nezbytné prověřit stavebntěchnický stav nemovitosti a jelikož žalovaní dlouhodobě žalobci bránili ve výkonu jeho práv, odmítali jakoukoliv součinnost proběhlo dne 31.10.2002 místní jednání, při kterém byla nezbytná asistence zámečnické firmy, bezpečnostní firmy a právníka, za jehož úkony žalobce požadoval částku 2 150 Kč. Dále žalobce uplatnil požadavek na náhradu škody ve výši 13.750 Kč, která žalobci vznikla v přímé souvislosti s jednáním žalovaných, jež soustavně omezovali práva druhého vlastníka nemovitostí a tak žalobce musel činit právní kroky nezbytné k ochraně jeho vlastnického práva, když žalobce vynaložil za právní zastoupení částku 13 000 Kč jako odměnu advokáta za 10 úkonů a 10krát 75 Kč režijní paušál.

2. Podáním došlým soudu dne 3.5.2012 rozšířil žalobce žalobu o částku 581.657,20 Kč s tím, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] bylo určeno, že žalovaní jsou výlučnými vlastníky předmětných nemovitostí. Z uvedeného důvodu proto žalobce požaduje další částku jako doplatek celkových vynaložených nákladů na opravu nemovitostí ve vlastnictví žalovaných.

3. Rozsudkem zdejšího soudu č.j. [spisová značka] ze dne 13.6.2018 ve spojení s rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 10.12.2018 a s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka], [číslo jednací] ze dne 28.2.2019 byla zamítnuta žaloba ohledně částky 23 949 Kč s příslušenstvím, které žalobkyně požadovala jako náhradu škody v souvislosti s právním zastoupením v jiných probíhajících řízeních právního předchůdce žalobkyně, dále v souvislosti s náklady na zámečnickou firmu mu zpřístupňování předmětné nemovitosti. Předmětem řízení tak nadále zůstala částka 1 163 314,20 Kč představující zhodnocení, z důvodu žalobkyní vynaložených nákladů na předmětnou nemovitost, jíž se stali žalovaní, na základě soudního rozhodnutí, výlučnými vlastníky.

4. Žalovaní v závěrečném návrhu výši náhrady stanovou znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] nerozporovali, avšak navrhovali zamítnutí žaloby ohledně příslušenství pohledávky s tím, že délka řízení, které bylo zahájeno již v r. 2013, byla mj. ovlivněna dalším probíhajícím soudním řízením ohledně určení vlastnictví k předmětné nemovitosti, žalobkyně opakovaně odmítala návrhy žalovaných na mimosoudní jednání ohledně výše náhrady.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] k.ú. [obec] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaní byli zapsáni jako vlastníci nemovitostí s duplicitou zápisu vlastnického práva. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 15.11.2011, který nabyl právní moci dne 29.12.2011 bylo prokázáno, že žalovaní byli určeni podílovými vlastníky nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] k.ú. [obec]. Výzvou stavebního úřadu Městské části [obec a číslo] ze dne 20.6.2002 a 27.11.2002 bylo prokázáno, že Fond a žalovaní byli vyzýváni k zjednání nápravy zajištění údržby stavby tak, aby byla stavba v dobrém stavebním stavu a nevznikalo nebezpečí požárních a hygienických závad, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení nebo ohrožení jejího vzhledu, když místním šetřením orgánu státního stavebního dohledu bylo zjištěno, že stavba [adresa], k.ú. [obec] má značně poškozenou fasádu, střecha a klempířské prvky jsou značně porušené, neprováděnou údržbou se stavební stav domu stále zhoršuje a vzhled stavby neodpovídá povinnosti vlastníka udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu.

6. Výpisy z účtu Fondu č. [bankovní účet], fakturami [číslo] 2002, [číslo] 2002, [číslo] 2002, [číslo] 2002 a dopisem ředitele [právnická osoba] ze dne 4.11.2002, 20.11.2002, 10.12.2002 bylo prokázáno, že dne 11.11.2002 byla uhrazena částka 200 000 Kč, dne 22.11.2002 částka 200 000 Kč, dne 11.12.2002 částka 200 000 Kč a dne 20.12.2002 částka 542 839,20 Kč, tj. celkem 1 142 839,20 Kč [právnická osoba] poskytovala pro právního předchůdce žalobce služby při správě nemovitého majetku, mj. zajišťování odborné péče při haváriích, opravách a stavebních investicích v nemovitostech, provádění inženýrské činnosti, což bylo prokázáno smlouvu o poskytnutí služeb při správě majetku ze dne 19.7.2000. Výzvou ze dne 3.2.2003 a z 11.2.2003 bylo prokázáno, že Fond požadoval po žalovaných úhradu 50% celkových nákladů vynaložených na opravy nemovitosti ve výši 581 657,10 Kč, když celkové náklady činily 20 475 Kč za inženýrskou činnost ing. arch [příjmení] a 1 142 839,20 Kč za opravu střechy a pláště budovy.

7. Znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 21.7.2020, doplněného při jednání dne 6.10.2021 bylo prokázáno, že reálná cena předmětných nemovitostí ve stavu před provedením rekonstrukčních prací, by ke dni 29.12.2011 činila částku 9 095 000 Kč. Reálná tržní cena předmětných nemovitostí ve stavu po provedení rekonstrukčních prací na základě investic právního předchůdce žalobkyně činí částku 10 106 000 Kč. Znalecký ústav učinil ocenění předmětné nemovitosti na základě porovnávací metody s použitím srovnávacích objektů v [obec a číslo] ([část obce]) - [ulice] ul., [obec a číslo] – [ulice], [obec a číslo] ([část obce]) – [ulice] ul., [obec a číslo] – [ulice] ul., [obec a číslo] – [ulice] ul. a [obec a číslo] ([část obce]) – [ulice].

8. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Z provedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutkový stav. Přestože žalobkyně navrhovala vypracování revizního znaleckého posudku, soud tento návrh zamítnul, neboť dospěl k závěru, že vypracovaný znalecký posudek je dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu, neboť při jednání dne 6.10.2021 byly znaleckým ústavem námitky žalobkyně proti posudku dostatečně vysvětleny a odstraněny.

9. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: právní předchůdce žalobkyně [příjmení] vynaložil náklady na odstranění havarijního stavu (rekonstrukci) předmětné nemovitosti na základě výzev stavebního úřadu [anonymizováno] části [obec a číslo] ze dne 20. 6. 2002 a ze dne 27. 11. 2002, jenž ve vztahu k [anonymizováno] vycházel z duplicitního zápisu vlastnictví právního předchůdce žalobkyně a žalovaných. Uvedené výzvy stavebního úřadu učiněné ve smyslu § 86 odst. 2 zákona [číslo] již odvolací soud posoudil jako právní důvod vynaložení investic do nemovitostí, který okamžikem zániku duplicitního zápisu vlastnictví, učiněného na základě rozsudku soudu dnem právní moci rozhodnutí, tj.dne 29. 12. 2011 odpadl, přičemž tímto okamžikem na straně žalovaných došlo k bezdůvodného obohacení spočívajícím ve [anonymizováno] vynaložených investic na rekonstrukci nemovitosti žalovaných. Znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] byla vyčíslena cena předmětných nemovitostí ve stavu před provedením rekonstrukčních prací, tak, že by ke dni 29.12.2011 činila částku 9 095 000 Kč; reálná tržní cena předmětných nemovitostí ve stavu po provedení rekonstrukčních prací na základě investic právního předchůdce žalobkyně činí částku 10 106 000 Kč; bezdůvodné obohacení žalovaných je tak představováno rozdílem ceny nemovitosti po provedení investic žalobkyní a ceny nemovitosti, jež by měla bez provedených investic, částkou 1 011 000 Kč.

10. Soud na základě provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: Podle ust. § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle ust. § 451 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ust. § 456 věta prvá obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

12. S ohledem na provedené dokazování má soud za to, ostatně jak již bylo odvolacím soudem konstatováno, že na straně žalovaných v souladu s § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, a to tím že žalobkyně vynaložila náklady na údržbu předmětné nemovitosti v době duplicitního zápisu vlastnictví žalobkyně a žalovaných, když následně došlo k soudnímu rozhodnutí, které za výlučné vlastníky nemovitosti určil žalované. Žalobkyně tak vynaložila náklady na věc ve výlučném vlastnictví žalovaných. Žalobkyni proto vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

13. Výše bezdůvodného obohacení byla vyčíslena na základě závěrů znaleckého ústavu, a to částkou 1 011 000 Kč, přičemž v této výši byl žalobkyni přiznán nárok na vydání bezdůvodné obohacení žalovanými, když výše bezdůvodného obohacení byla stanovena rozdílem ceny nemovitosti po provedení investic žalobkyní a ceny nemovitosti jež by byla bez provedených investic, a to v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1803/2014). Ačkoliv žalobkyně namítala vůči znaleckému posudku neprávnost zpracování a tím i nesprávnost stanovené ceny nemovitostí, soud tomuto názoru nepřisvědčil, neboť má za to, že jednak znalec použil správnou metodu pro stanovení reálné tržní ceny, když současně ani nesdílí názor žalobkyně, že byly použity nesprávné srovnávací vzorky. Je jednoznačné, že znalec musel použít srovnávací vzorky, které byly informačně dostupné, tj. nabídkové ceny nemovitostí, přičemž znalec použil i vzorky, které svým umístěním v rámci celé obce Praha, jsou umístěny ve vnitřních částech a nejednalo se o nemovitosti, které by se nacházely v okrajových částech obce. Pokud třeba žalobkyně namítala, že nemovitost na [obec a číslo], musí mít jinou cenu, než nemovitost umístěná ve [obec], tak konkrétně k této námitce je nutno uvést, že srovnávací nemovitost nacházející se na [obec a číslo], je v ulici [ulice], což je část obce Nusle a podle názoru soudu srovnatelné s částí obce Vršovice. Stejně tak i další nemovitosti nacházející se v obci části [část obce], [část obce] a [část obce], byly vhodnými srovnávacími objekty. Při stanovení ceny vycházel ústav jednak z nabídkových cen v inzerátech, přičemž následně byly ceny ověřovány i podle smluv, které byly zveřejněny v katastru nemovitostí. Znalec dále vyslovil názor, že pro stanovení ceny předmětného objektu a srovnávacích objektů je důležitější lokace nemovitostí a architektura objektu, než skutečnost, jak velký pozemek se u objektu nachází, přičemž srovnávací objekty rovněž stály na vlastních pozemcích. Ačkoliv předmětná nemovitost nebyla znalcem měřena pro stanovení podlahové plochy, vycházel znalec z technických výkresů a výměry byly ověřeny podle katastrálních map. Technický stav srovnávacích objektů byl stanoven podle fotografií a dostupných informací z internetu a z inzerátů. Popis prací, které měly být provedeny na základě investic žalobkyně, byl získán při místním šetření předmětné nemovitosti.

14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě ohledně částky 1 011 000 Kč vyhověl. Jelikož předmětem řízení poté, co bylo již dříve pravomocným rozsudkem rozhodnuto o částce 23 949 Kč, zůstala předmětem řízení částka 1 163 314,20 Kč, nad rámec přiznaného nároku byl žaloba ohledně částky 152 314,20 Kč jako nedůvodná, zamítnuta.

15. Dále se soud zabýval námitkou promlčení. Jelikož vynaložení investic [anonymizováno] do nemovitostí, za situace zápisu duplicitního vlastnictví, se stalo bezdůvodným obohacením okamžikem zániku duplicitního zápisu vlastnictví, učiněného na základě rozsudku soudu dnem právní moci rozhodnutí, tj. dne 29. 12. 2011, došlo tímto okamžikem na straně žalovaných k bezdůvodného obohacení spočívajícím ve [anonymizováno] vynaložených investic na rekonstrukci nemovitosti žalovaných. a současně až tímto okamžikem začal běh promlčecí doby k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 107 obč. zák. Jak již bylo odvolacím soudem konstatováno ve shora citovaném rozsudku, byla změna žaloby učiněná žalobkyní podáním došlým soudu prvního stupně dne 3. 5. 2012 důvodná, a takto uplatněný nárok žalobkyně nebyl promlčen.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaní svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnili, dostali se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobce má tedy vůči žalovaným dále nárok na úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.). Soud však přiznal úroky z prodlení z částky 581 657,10 Kč, jež byla uplatněna původní žalobou, až od 30.12.2011, neboť dnem 29.12.2011 se žalovaní stali pravomocně výlučnými vlastníky nemovitosti, a vzhledem k tomu, že již před tímto dnem žalovaní věděli o nároku žalobkyně i ohledně požadované výše bezdůvodného obohacení, dostali se dnem následujícím do prodlení. Ohledně další části žalobkyni přiznaného bezdůvodného obohacení ve výši 429 342,90 Kč (jež žalobkyně uplatnila podáním ze dne 3.5.2012), do celkové přiznané částky 1 011 000 Kč, byla žalovaným stanovena povinnost zaplatit i úroky z prodlení od 4.5.2012, když výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s ust. § 1 nař. vl. č. 142/1994 Sb.

17. Nad rámec přiznaného příslušenství a žalobkyní požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta, a to jednak příslušenství za přiznanou jistinu 581 657.10 Kč, kdy žalobkyně požadovala úrok z prodlení již od 12.2.2003, avšak úrok z prodlení byl přiznán až od 30.12.2011, muselo být požadované příslušenství za období od 12.2.2003 do 29.12.2011 zamítnuto; stejně tak i požadované příslušenství z částky 152 314,20 Kč, jež byla zamítnuta, kdy žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 4.5.2012 do zaplacení.

18. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

19. Ohledně náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž sice byla v řízení zcela úspěšná, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 6 900 Kč představující 300 Kč za každý ze 23 úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky – žaloba, rozšíření žaloby z 30.4.2012, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 7.10.2016, závěrečný návrh ze dne 15.1.2018, odvolání, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 18.2.2021, účast na místním šetření, závěrečný návrh ze dne 14.10.2021, 15 krát účast na jednání dne 28.11.2007, 20.6.2012, 22.8.2012, 7.11.2012, 28.11.2012, 6.2.2013, 19.10.2016, 4.12.2017, 22.1.2018, 13.6.2018, 11.4.2019, 17.3.2021, 24.8.2021, 6.10.2021 a 20.10.2021. Další požadované úkony jako např. návrh na doplnění dokazování, replika k vyjádření žalovaných přiznány nebyly, neboť tyto úkony nebyly soudem požadovány a stejně tak nebyly přiznány ani 15 úkonů jako příprava na jednání.

20. Výrok IV. je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na skutečnost, že žalovaní nebyli úspěšní z 87% předmětu řízení, byla žalovaným stanovena povinnost nahradit státu zálohované znalečné za poslední znalecký posudek, jímž byla stanovena výše bezdůvodného obohacení k rozhodnému datu a celková částka znalečného za uvedený posudek činila 66741,17Kč, tak 87% je pak představováno částkou 58 064,81 Kč, zaokrouhleně 58 065 Kč.