5 C 161/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 5 565 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 565 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 565 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 9. 2. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 565 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný dne 20. 2. 2021 napadl pana [jméno], jež je pojištěn u žalobkyně, čímž mu způsobil podlitinu pod pravým okem a krvácení v oblasti úst s tím, že žalobkyně zaplatila náklady za péči ve výši 5 565 Kč a vznikla jí tak škoda. Žalovaný předmětnou částku neuhradil ani v návaznosti na upomínku.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Běloruska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl. č. 95/1983 Sb.) otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Ruská federace sjednali zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze smluv a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 4 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

6. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: žalovaný způsobil poškozenému dne 20. 2. 2021 zranění, věc byla šetřena Policií ČR. Následně Úřad městské části Praha 10, odbor občanskoprávní rozhodl, že obviněný [celé jméno žalovaného] se uznává vinným a dále, že řízení se zastavuje. Náklady na léčení těchto zranění byly vyúčtovány na částku 5 565 Kč.

7. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

8. Žalovaný částku odpovídající nákladům na léčení pojištěnce žalobkyně, které bylo nutné v důsledku jeho jednání, nezaplatil ve lhůtě splatnosti (plynoucí z výzvy k úhradě ze dne 27. 8. 2021), tudíž se dostal dle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) do prodlení, a v souladu s ust. § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 OSŘ v částce 600 Kč (za dva úkony - předžalobní výzva, návrh ve věci samé). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za jeden úkon, a to převzetí a přípravu věci, neboť tento úkon není uveden v § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., proto se soud neztotožňuje s názorem, že by žalobkyni, která není zastoupena a řeší„ svou vlastní věc“, má k dispozici veškeré podklady a v daném konkrétním případě nemusela studovat složitou dokumentaci (kupř. soudní spis v [anonymizováno] věci apod.) pro to, aby podala žalobu a domáhala se nároku u soudu, tato odměna náležela.

11. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a II. stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.