5 C 167/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení vlastnického práva k movité věci

I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes Benz [anonymizována čtyři slova], rok výroby 2011, [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka], barva černá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 54 695,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna nahradit státu zálohované tlumočné ve výši, které bude stanoveno samostatným rozhodnutím.

1. Žalobce se žalobu podanou zdejšímu soudu dne 4. 5. 2020 domáhal určení, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětného osobního motorového vozidla s tím, že žalobce uzavřel jako kupující s obchodních [právnická osoba] s.r.o., jako prodávajícím dne 10. 3. 2019 kupní smlouvu, žalobce vozidlo převzal, včetně něj klíčů a dokladů k vozidlům. V průběhu registrace vozidla na jméno žalobce dne 19. 11. 2019, po absolvování evidenční a technické kontroly na stanici technické kontroly v [obec], bylo vozidlo žalobci odcizeno dosud neztotožněnými pachateli, kteří se vydávali za příslušníky Policie ČR. Žalobce tak podal dne 16. 1. 2020 na policii [anonymizováno] oznámení. V rámci [anonymizováno] řízení žalobce uplatnil nárok na náhradu majetkové škody ve výši 33 000 EUR (uhrazená kupní cena vozidla). Usnesením Policie ČR, městského ředitelství policie [obec], [anonymizováno] oddělení obecné kriminality ze dne 31. 3. 2020, [číslo jednací] rozhodl policejní orgán podle ustanovení § 80 odst. 1 tr. řádu o uložení předmětného vozidla do soudní úschovy u Městského soudu v Brně. Na základě stížnosti podané, jak žalobcem, a tak i žalovanou, bylo rozhodnuto usnesením Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne 16. 4. 2020, č. j. [číslo jednací] tak, že stížnosti byly zamítnuty a nepřímo bylo doporučeno žalobci uplatnit nárok na určení vlastnického práva k vozidlu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že se považuje za vlastníka předmětného vozidla, které řádně a v dobré víře zakoupila od [právnická osoba], s.r.o. a to na základě kupní smlouvu č. VA92544 uzavřené dne 3. 12. 2019, když současně zaplatila kupní cenu, a to poté, co byla pro vedena kontrola [právnická osoba] s.r.o., systémem Autotracer dne 3. 12. 2019 ohledně původu a historie vozidla; součástí prověření byla i kontrola obchodního rejstříku, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, stav najetých kilometrů, historie pojistných událostí, kontrola v evidenci leasingových společností. Žalovaná dále provedla dotaz v registru v rejstříku zástav vedený notářskou kontrolou, a to dne 10. 12. 2019. Současně žalovaná s vozidlem dne 5. 12. 2020 absolvovala fyzickou prohlídku a kontrolu vozidla v autorizovaném servisu [jméno] [příjmení], poté i povinnou evidenční kontrolu na STK a teprve následně žalovaná podala návrh na změnu vlastníka v evidenci motorových vozidel, čemuž bylo vyhověno a žalovaná se stala vlastníkem. Žalovaná považuje tvrzení žalobce v žalobě za účelová, má za to, že skutkově se celá věc uskutečnila zcela jinak, neboť žalobce v žalobě tvrdí, že vozidlo mu bylo odcizeno dne 19. 11. 2019 v [obec], avšak trestní oznámení podává až dne 16. 1. 2020 a nikoliv neprodleně řádu hodin či dnů po odcizení vozidla. Provedením výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zaměstnanci žalované, kteří se účastnili výkupu vozidla žalovanou, bylo prokázáno, že žalovaná při vlastní realizaci výkupu vozidla postupovala vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění prodávající, vlastnické právo převést na žalovanou. Žalovaná se tak považuje za řádného vlastníka vozidla ve smyslu ustanovení § 1109 OZ, podle kterého se vlastníkem věci stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. [jméno] víru a oprávnění prodávajícího k prodeji vozidla žalovaná prokázala tím, že provedla uvedené úkony při realizaci výkupu vozidla. Prodávající společnost je podnikatelem, jehož předmětem činnosti není pravidelný obchod s použitými vozidly a vozidlo bylo zobchodováno v rámci standardního obchodního styku, kdy prodávající vozidlo žalované nabídl k výkupu. Rovněž byla splněna podmínka daná ustanovením § 1112 OZ, že vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže k svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného. Žalovaná nabyla vozidlo v dobré víře na základě kupní smlouvy uzavřené se prodávajícím, za vozidlo řádně zaplatila v kupní smlouvě stanovenou kupní cenu, čímž se stala nabyvatelem a vlastníkem vozidla po právu. Žalované nemůže být jednání osoby, která podvedla žalobce kladeno k tíži.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: žalobce jako kupující uzavřel se [právnická osoba] s.r.o., jako prodávající dne 10. 9. 2019 (v žalobě nesprávně uvedeno 10. 3. 2019) kupní smlouvu, ohledně motorového vozidla [jméno] [příjmení] [anonymizováno], číslo podvozku [anonymizováno] z kupní cenou [částka], prodávající společnost byla v osvědčení o registraci vozidla vedena jako majitel vozidla (prokázáno kupní smlouvou z 10. 9. 2019, fakturou [číslo] 2019, osvědčením o registraci vozidla). Žalobce učinil dne 16. 1. 2020 trestní oznámení ohledně odcizení předmětného vozidla s tím, že dne 19. 11. 2019 přijel s vozidlem do České republiky, k provedení změny registrace vozidla na jeho osobu. Dostal kontakt na pana [jméno] [příjmení], s ním společně absolvoval kontrolu vozidla na STK, následně společně odjeli na magistrát k provedení převodu vozidla. Žalobce předal všechny dokumenty k vozidlu, včetně svého občanského průkazu [jméno] [příjmení], který šel se listinami a doklady k úřední přepážce a následně se vrátil s tím, že všechny dokumenty mu byly odebrány a musí se společně ihned vrátit k vozidlu, neboť tam již čeká policie. Při příjezdu k vozidlu na místě stálo odtahovací vozidlo a vozidlo bylo následně odtaženo. Žalobce čekal, že se policie ozve, tak bezprostředně žádné trestní oznámení neučinil. Dne 14. 1. 2019 zcela náhodou našel inzerát na stránkách autobazar.SK, kde předmětné vozidlo bylo nabízeno k prodeji (prokázáno protokolem o trestním oznámení). Předmětné vozidlo bylo uloženo do úschovy Městského soudu v Brně mimo jiné s tím, že své právo k vozidlu uplatňuje nejen osoba, která vozidlo vydala, respektive jí bylo odňato (žalovaná), ale také další osoba (žalobce), které bylo vozidlo odcizeno předtím, než bylo prodáno žalované a nebylo tedy bez pochybností prokázáno právo osob na vlastnictví předmětné věci (prokázáno usnesením Policie ČR [číslo jednací] ze dne 31. 3. 2020, usnesením Městského státního zastupitelství v [obec] č. j. [číslo jednací] z 16. 4. 2020). Kupní smlouvou ze dne 3. 12. 2019 bylo prokázáno, že tato byla uzavírána mezi žalovanou jako kupující a prodávajícím [právnická osoba], zastoupené [jméno] [příjmení], ohledně prodeje předmětného vozidla za částku 472 500 Kč. Žalované byl předložen duplikát osvědčení o registraci vozidla (prokázáno osvědčením o registraci vozidla č. [anonymizováno]). Žalovaná provedla šetření v registru Cebia ohledně předmětného vozu s tím, že vozidlo nebylo zjištěno předmětem exekuce, nebyla zjištěna insolvence, vozidlo nebylo vedeno jako odcizené v ČR a v SR, vozidlo nebylo zjištěno, jako předmět leasingových smluv (prokázáno protokolem Cebia z [datum]). Žalovaná byla zapsána jako vlastník vozidla a dne [datum] převedla na účet [právnická osoba] částku 470 000 Kč (prokázáno osvědčením o registraci vozidla a výpisem z účtu žalované). Výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o. bylo prokázáno, že společníkem společnosti byl mimo jiné [jméno] [příjmení], a to v období od 6. 2. 2019 do 22. 11. 2019 a od 22. 11. 2019 pak [jméno] [příjmení]. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že [právnická osoba] s.r.o. prodal panu [příjmení] včetně majetku společnosti, to je, včetně předmětného automobilu. Svědek se dostavil společně s panem [příjmení] do provozovny žalované za účelem prodeje předmětného vozidla, svědek předal klíče od vozidla panu [příjmení] v prostorách žalované, před výkupem, ve vnitřních prostorách žalované svědek nebyl, jednal tam pan [příjmení].

4. Obžalobou Městského státního zastupitelství v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 19. 5. 2022 bylo prokázáno, že tímto byla podána obžaloba proti obviněním [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jež se měli dopustit jednání, kdy se 19. 11. 2019 v [obec] neoprávněně obohatili vylákáním vozidla ke škodě žalobce a následně dne 3. 12. 2019 v pobočce žalované [jméno] [příjmení] v pozici jednatele společnosti [právnická osoba] s vědomým podvodného způsobu, jakým se [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zmocnili předmětného vozidla, které nechal přede dnem 21. 11. 2019 přeregistrovat na jím zastoupenou [právnická osoba] s.r.o., prodal toto vozidlo žalované, přičemž před jejími zástupci předstíral, že toto vozidlo patří [právnická osoba] s.r.o., když žalovaná na účet vedený na jméno [jméno] [příjmení] zaplatila částku 470 000 Kč.

5. Protokolem o výslechu obviněného [jméno] [příjmení] z 9. 2. 2022 bylo prokázáno, že na podzim roku 2019 se dostal do finanční tísně, [jméno] [příjmení] o této skutečnosti věděl a v průběhu listopadu 2019 mu nabídnul, že v případě, kdy na [jméno] [příjmení] bude přepsána firma, zaplatí mu částku 15 000 Kč. U notáře v [obec] společně s panem [příjmení] a [příjmení], podepsal listiny, jejichž obsah ani nevěděl. Následně jej kontaktoval pan [příjmení] s tím, že potřebuje prodat vozidlo přes firmu, která byla na [jméno] [příjmení] převedena. Společně s panem [příjmení] a [příjmení] jeli s předmětným vozidlem do provozovny žalované, přičemž v kanceláři žalované byl jednat o prodeji vozidla pan [příjmení] a [příjmení], neboť tito měli papíry k vozidlu. Po prodeji vozidla byl kontaktován panem [příjmení] s tím, že na bankovní účet, který si před prodejem vozidla na základě instrukcí pana [příjmení] založil, došly peníze za prodané vozidlo a byl panem [příjmení] požádán, aby peníze z účtů vybral. V provozovně žalované prodej vozidla dojednával pan [příjmení] a [příjmení], když následně byl pouze vyzván, aby došel smlouvu podepsat.

6. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, jako např. inzercí vozidla, fotografiemi vozidla, výzvou k osobnímu jednání ze dne 20.1.2020, usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu. Stejně tak nebyly zjištěny ani žádné relevantní skutečnosti výslechem svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované, který uvedl pouze obecné skutečnosti o průběhu výkupu vozidel; k předmětnému vozidlu se vyjadřoval pouze k ceně, což s ohledem na rozhodné skutečnosti k vlastnictví vozidla, bylo shledáno jako irelevantní. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované, pak byl prokázán postup žalované při výkupu vozidla, avšak svědek neuvedl konkrétní osoby, které vystupovaly jako prodávající za [právnická osoba] s.r.o. Dále soud neprovedl navrhovaný výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to především s ohledem na skutečnost, že tito byli slyšeni v rámci trestního stíhání a soud dospěl k závěru, že z provedených důkazů a z již podané obžaloby je dostatečně prokázán skutkový stav, na základě kterého bylo možno rozhodnout. Jako nadbytečné proto bylo vyhodnoceno i předložení záznamu z kamerového systému žalované.

7. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutkový stav.

8. Soud na základě provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: Podle ustanovení § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Podle ustanovení § 1111 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § [číslo] nebo [číslo], stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného [anonymizováno] činu.

10. S ohledem na shora uvedená zjištění a citovaná zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl, neboť dospěl k závěru, že jednak žalobce prokázal naléhavý právní zájem na předmětném určení, neboť na základě rozhodnutí Policie ČR Městské ředitelství policie [obec] [číslo jednací] ze dne 31. 3. 2020 ve spojení s usnesením Městského státního zastupitelství v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 4. 2020 bylo uloženo do úschovy Městského soudu v Brně vozidlo [jméno] [příjmení] [jméno] 63, černé barvy, [VIN kód] společně s osvědčením o registraci vozidla mimo jiné s tím, že k vozidlu uplatňuje nárok jednak žalovaná jako osoba, které byla věc odňata a dále žalobce, jako osoba které bylo vozidlo odcizeno před tím, než bylo prodáno žalované a účastníci byli poučeni, že svoje nároky k věcem uloženým do úschovy mohou uplatnit v občanském soudním řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že v osvědčení o registraci vozidla je jako majitel vozidla zapsána žalovaná, je zřejmé, že žalobce má naléhavý právní zájem na předmětném určení, a to jednak z důvodu podání žádosti o vydání věci z úschovy, a dále pak z důvodu zápisu majitele vozidla do registru vozidel.

11. Soud dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem předmětného vozidla, neboť vozidlo bylo žalobci zcizeno na základě jednání [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří dne 19.11.2019 v [obec] vylákali na žalobci jednak jeho osobní doklady, dále doklady k vozidlu a následně i vozidlo, které si odvezli a využili ke svému obohacení, neboť následně prostřednictvím [jméno] [příjmení], jako jednatele společnosti [právnická osoba] vozidlo prodali žalované, která zaplatila na účet vedený na jméno [jméno] [příjmení] částku 470 000 Kč, jež byla předána [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] se stal jednatelem uvedené společnosti na místo [jméno] [příjmení] dne [číslo], když k prodeji vozidla žalované došlo dne 3.12.2019.

12. Ustanovení § 1111 OZ představuje obecnou skutkovou podstatu nabytí movité věci od neoprávněného, když předpokladem takového nabytí vlastnického práva je jednak existence platného právního titulu a dále existence dobré víry v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. [jméno] víru je povinen prokázat nabyvatel. Při posuzování dobré víry je rozhodné, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že převádějící subjekt není oprávněn vlastnické právo převést. Podle toho, jakou míru zavinění je třeba nabyvateli přičíst, by měl i on sám vyvinout jistou přezkumnou aktivitu ke zjištění toho, zda je převodce vlastníkem nebo jinak oprávněným k převodu věci. Měl-li být nabyvatel považován za poctivého nabyvatele, je to přímo jeho povinností. Nabytí od neoprávněného je totiž zřejmě vyloučeno již v případě lehké nedbalosti, a proto je nutné nabyvateli jisté investigativní povinnosti uložit. Tato povinnost by měla platit zejména v případech při prodeji ojetých vozů (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. [číslo jednací] z 1. 2. 2022).

13. Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 1109 OZ dopadá na případy taxativně vyjmenovaného způsobu nabytí vlastnictví, které však na daný případ nedopadají a dále ustanovení § 1110 OZ dopadá na situaci, kdy by žalovaná jako kupující získala za úplatu předmětné vozidlo od [právnická osoba] s.r.o., jako od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje s takovými věcmi, což však [právnická osoba] s.r.o. tuto podmínku nesplňovala, dopadá na předmětnou věc ustanovení § 1111 OZ jako obecná skutková podstata nabytí movité věci od neoprávněného. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je podnikatelem, který v rámci běžného obchodního styku obchoduje s ojetými vozidly, měla se žalovaná náležitě zabývat tím, zda nejsou naplněny důvodné pochybnosti týkající se původu vozidla. Přestože žalovaná provedla kontrolu v dostupných registrech, kdy vozidlo nebylo vedeno jako odcizené na území ČR a SR, vozidlo nebylo vedeno ani jako předmět exekuce, ale žalované byl předložen duplikát osvědčení o registraci vozidla, jež byl vystaven dne 20. 11. 2019, to je pouze několik dnů předtím, než byla uzavřena kupní smlouva žalovanou jako kupující se [právnická osoba] s.r.o. jako prodávajícím, přičemž duplikát osvědčení o registraci vozidla byl vystaven dne 20. 11. 2019, dne 21. 11. 2019, to je bezprostředně mělo dojít k údajnému převodu vozidla z původního vlastníka [právnická osoba] na [právnická osoba] s.r.o., přičemž pro žalovanou bylo z provedené lustrace Cebia zřejmé, že se jednalo o vozidlo, které bylo do České republiky přivezeno ze zahraničí, u vozidla došlo ke snížení počtu najetých kilometrů, a to v dubnu 2019 oproti stavu záznamu tachometru k březnu 2017 o 54 000 km, již jen z těchto skutečností, s ohledem na předmět podnikání žalované, měly u žalované vznikat pochybnosti o původu vozidla. Další skutečností svědčící o důvodech, pro které měly u žalované vznikat pochybnosti je např. cena, za kterou„ prodávající“ vozidlo žalované prodala, když následně žalovaná vozidlo inzerovala k prodeji za částku vyšší téměř o 300 000 Kč, aniž by do vozidla byla částka v řádech statisíců žalovanou investována např. na opravy či vylepšení. Na základě těchto skutečností proto soud dospěl k závěru, že žalovaná nemohla být v dobré víře, aby se tak stala nabyvatelem vlastnického práva od nevlastníka, tj. [právnická osoba], když tato společnost se nestala vlastníkem vozidla, přestože její vlastnické právo bylo zapsáno v osvědčení o registraci vozidla, a to z důvodu, že nebyla uzavřena kupní smlouva s vlastníkem vozidla, jemuž bylo vozidlo zcizeno jednáním [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jež naplňuje znaky trestného činu a z tohoto důvodu byla na uvedené podána obžaloba, a stejně tak byla podána na [jméno] [příjmení], který se měl dopustit jednání naplňujícího znaky [anonymizováno] legalizace výnosů z [anonymizováno] činnosti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], prodejem vozidla žalované.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 695,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z patnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, sepis žaloby, účast u jednání dne 11.1.2021, 21.4.2021, 28.7.2021, 10.1.2022, 20.7.2022 jako 2 úkony, 21.9.2022, 2 krát nahlížení do spisu za účelem studia trestního spisu, sepis vyjádření z 15.2.2021, doplnění skutkových tvrzení z 28.4.2022, porada s klientem z 20.7.2022, písemný závěrečný návrh) a z částky 1 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast při vyhlášení rozhodnutí) včetně šestnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 550 Kč ve výši 9 145,50 Kč. Žalobci nebyla přiznána náhrada za požadovaný úkon první porada s klientem, neboť soud je názoru, že tento úkon je obsažen v úkonu příprava a převzetí právního zastoupení, který byl žalobci přiznán, a dále žalobci nebyla přiznána náhrada za přípravu vyjádření žalobce ze dne 2.9.2021 k výslechům svědků [příjmení] a [příjmení], jako úkonu nadbytečnému, který nebyl ani soudem požadován.

15. Výrok III. je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Jelikož v řízení vzniknou státu náklady v souvislosti s účastí tlumočníka při jednání, avšak tlumočník doposud odměnu nevyúčtoval, bude přesná výše požadovaných nákladů stanovena až v samostatném rozhodnutí.