5 C 182/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená role v řízení příjmení jméno příjmení sídlem adresa o 8 909 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 909 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 8 909 Kč od 6. 6. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu [číslo] a to vč. variabilního symbolu [číslo]. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení 8 909 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná byla od [datum] do [datum] [anonymizováno] u žalobkyně, byly jí poskytnuty [anonymizováno] služby odpovídající [anonymizováno] stavu. Žalovaná je státním občanem [země] a v době [anonymizováno] nesplňovala podmínky pro vznik zdravotního pojištění ve smyslu č. 48/1997 Sb. Žalovaná nebyla [anonymizováno] pojištěná v jiném státě EU, tedy úhrada nákladů nebyla ze strany žalované zajištěna. Žalobkyně vyúčtovala náklady za zdravotní péči, kterou žalobkyně žalované poskytla a vystavila jí fakturu [číslo] na částku 8 909 Kč se splatností dne [datum]. Předmětná faktura byla žalované předána osobně. Žalovaná do data splatnosti neuhradila ničeho, a to ani následně po upomínkách žalobkyně. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem Slovenské republiky s posledním známým bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána posledním známým bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Jelikož se žalované nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, byla jí v souladu s § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) ustanovena opatrovnice. Opatrovnice ve vyjádření k žalobě sdělila, že žalovaná žalobu a vznesený nárok na zaplacení částky 8 909 Kč s příslušenstvím neuznává a nechává na důkazním řízení a na zvážení soudu, zda je tento nárok oprávněný. Opatrovnice žalované tak navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalované od [datum] do [datum] zdravotní péči. Za tuto zdravotní péči žalobkyně žalované vystavila na základě ambulantních účtů fakturu, v souhrnné výši 8 909 Kč (Fakturou ze dne [datum], splatná dne [datum] na částku 8 909 Kč; Prohlášením [anonymizováno] cizince – samoplátce; Informovaným souhlasem; Propouštěcí zprávou; Účty za ošetření pacienta ze dne [datum]). Žalovaná neuhradila ničeho i přes upomínky žalobkyně (Upomínkou [číslo] ze dne [datum] vč. Dokladu o odeslání). Po právní stránce soud posoudil věc dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná neprokázala, že by v době ošetření byla účastna pojištění dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ani nebyla nijak pojištěna, byla proto povinna dle § 2636 odst. 2 o.z. žalobkyni uhradit náklady spojené se zdravotní péčí, přičemž byla žalované vystavena faktura k úhradě za poskytnutou zdravotní péči. Žalovaná porušila svou povinnost a za poskytnutou péči neuhradila ničeho, ani neprokázala, že by v daném období byla pojištěna, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v planém rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“) dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží náhrada ve výši 600 Kč za dva úkony dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (výzva k plnění; návrh ve věci samé). S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, uhradila soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zSOP“) ve výši 400 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud pokračoval v řízení. Soud tedy ve výroku III. vyzval žalobkyni, aby doplatila soudní poplatek ve výši 600 Kč dle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků zSOP. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř