5 C 191/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa 2. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa pro 68 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 44 041 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 000 Kč od 16.10.2020 do 15.7.2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 500 Kč od 16.11.2020 do 15.7.2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 500 Kč od 16.11.2020 do 2.2.2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 11 041 Kč od 2.2.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 000 Kč od 16.12.2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 27 239,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29.6.2021 domáhala stanovení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni předmětnou částku s tím, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky číslo v obec a číslo, ulice a číslo a jako pronajímatel uzavřela se žalovanými jako nájemci nájemní smlouvu, když výše nájemného byla sjednána podle čl. III a dodatku číslo k nájemní smlouvě ze dne 23.11.2018 částkou 17 000 Kč se splatností do 15. dne v měsíci. Dohodou ze dne 31.1.2021 se účastníci dohodli na ukončení nájmu ke dni 31.1.2021. Předmětná částka představuje dlužné nájemné za období říjen 2020 až leden 2021, tj. 4krát 17 000 Kč.

2. Žalobkyně a 1. žalovaná jsou občany České republiky, 2. žalovaný je občanem Ukrajiny s bydlištěm v České republice, mezinárodní příslušnost českých soudů je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012.

3. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že ji navrhli v celém rozsahu zamítnout s tím, že nájemní vztah mezi účastníky k předmětnému bytu vznikl již ke dni 15.1.2026, neboť dne 7.1.2016 byla uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalovaní zaplatili žalobkyni částku 31 000 Kč jako kauci, která však žalovaným nikdy vrácena nebyla a následně v souvislosti s nově uzavřenou nájemní smlouvou ze dne 1.11.2017 žalovaní téhož dne uhradili žalobkyni další částku 15 500 Kč jako kauci. Žalovaní nepopírali svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 68 000 Kč jako dlužné nájemné, avšak jsou názoru, že pohledávka žalobkyně zanikla jednak započtením částky 46 500 Kč, kterou žalovaní postupně zaplatili žalobkyni jako kauci a dále pak část dluhu ve výši 21 500 Kč byla uhrazena dne 15.7.2021, kdy žalovaní uhradili žalobkyni celkovou částku 35 810 Kč, když z této částky byl současně uhrazen dluh ve výši 14 310 Kč z titulu neuhrazených služeb. Další údajná pohledávka žalobkyně, která měla být započtena na pohledávku žalovaných, neexistuje a proto ji nebylo možné započíst, když žalobkyně požadovala od žalovaných náhradu škody, která nevznikla.

4. Ještě před tím než soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně žalobu ohledně částky 21 500 Kč s příslušenstvím zpět s tím, že po podání žaloby žalovaní tuto částku zaplatili. Soud proto usnesením č.j. číslo jednací ze dne 15.2.2022 v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: žalobkyně jako pronajímatel uzavřela dne 1.11.2017 se žalovanými jako nájemci nájemní smlouvu k bytu v obec a číslo, ulice a číslo, na základě které se v čl. III žalovaní zavázali zaplatit žalobkyni mj. při podpisu nájemní smlouvy kauci ve výši 15 500 Kč. V čl. V. bod 3. smlouvy bylo sjednáno, že nájemce provádí běžnou údržbu předmětu nájmu na své náklady, jako např. vyčištění odpadů, pročištění topidel, udržovací servisní práce movitého vybavení. V čl. V. bod 5 smlouvy bylo ujednáno, že v případě skončení nájmu uvede nájemce, před předáním bytu pronajímateli, byt na vlastní náklady do původního stavu, vymaluje, zrenovuje s výjimkou drobného opotřebení. Nájemné bylo sjednáno od ledna 2019 ve výši 17 000 Kč, splatné vždy do 15. dne běžného měsíce. Žalovaní dne 1.11.2017 zaplatili žalobkyni kauci ve výši 15 500 Kč (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 1.11.2017, dodatkem číslo z 23.1.2018, příjmový doklad ze dne 1.11.2017). Nájem žalovaných byl ukončen ke dne 31.1.2021 a to na základě dohody o skončení nájmu ze dne 31.1.2021 a byt byl předán téhož dne pronajímateli s tím, že v bytě byly zjištěny závady jako chybějící žárovky, přetrhané řetízky žaluzií, chybějící ukončení garnýží, ulomená klika okna v kuchyni, chybějící záclony; žalovanými byla sdělena adresa pro doručení vyúčtování obec a číslo, ulice a číslo (prokázáno smlouvou o skončení nájmu a předávacím protokolem). Žalovaní za trvání nájmu zaplatili dne 25.9.2020 částku 2 459 Kč za opravu a roční servis plynospotřebiče (prokázáno daňovým dokladem číslo ze dne 25.9.2020).

6. Žalobkyně jako pronajímatel uzavřela se žalovanými jako nájemci nájemní smlouvu k bytu v obec a číslo, ulice a číslo již dne 7.1.2016, na základě této smlouvy měli v souladu s čl. III. žalovaní zaplatit žalobkyni kauci ve výši 15 500 Kč při podpisu smlouvy částku 15 500 Kč do 15.3.2016. Žalovaní zaplatili dne 7.1.2016 kauci ve výši 15 500 Kč. Další část kauce podle smlouvy ve výši 15 500 Kč zaplacena nebyla (prokázáno e-mailem ze dne 4.1.2017). Dne 31.10.2017 byla žalovaným vrácena kauce ve výši 15 500 Kč (prokázáno nájemní smlouvu ze dne 7.1.2016, příjmovým pokladním dokladem ze dne 7.1.2016 a výdajovým dokladem číslo ze dne 31.10.2017).

7. Žalovaným byla zasílána předžalobní výzva ze dne 21.5.2021 na adresu adresa žalovaného a žalované. Žalovaní dne 15.7.2021 uhradili žalobkyni částku 35 810 Kč (prokázáno potvrzením anonymizována dvě slova ze dne 24.1.2022). Dopisem právní zástupkyně žalovaných ze dne 22.6.2021 žalovaní potvrdili doručení vyčíslení nároků žalobkyně ze dne 25.2.2021 v souvislosti se skončením nájmu žalovaných; dopisem ze dne 16.7.2021 žalovaní potvrdili svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 68 000 Kč jako dlužné nájemné a částku 14 310 Kč jako dluh na službách a současně vznesli započtení částky 46 500 Kč jako uhrazené kauce, takže dluh vůči žalobkyni činil 35 810 Kč, který byl žalovaný uhrazen dne 16.7.2021 (dopis právní zástupkyně žalovaných právnímu zástupci žalobkyně ze dne 16.7.2021).

8. Žalobkyně dne 25.2.2021 zaplatila za opravu bytu číslo dříve v nájmu žalovaných částku 51 500 Kč (prokázáno fakturou č. 2021 a oznámením o provedení příkazu k úhradě ze dne 25.2.2021).

9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má soud za prokázané, že žalovaní jako nájemci nezaplatili žalobkyni jako pronajímateli nájemné za období říjen 2020 až leden 2021 ve výši 17 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne běžného měsíce tj. 68 000 Kč (4krát 17 000 Kč). Dne 15.7.2021 byla žalovanými zaplacena na dlužné nájemné částka 21 500 Kč. Kauce ve výši 15 500 Kč zaplacená žalovanými na základě předcházející nájemní smlouvy, byla žalovaným dne 31.10.2017 vrácena. Kauce zaplacená žalovanými na základě nájemní smlouvy ze dne 1.11.2017 ve výši 15 500 Kč byla žalobkyní započtena na další pohledávku žalobkyně, která vznikla v souvislosti s opravami předmětu nájmu po skončení nájmu žalovaných, kdy žalobkyně zaplatila za opravy částku 51 500 Kč. Žalovaným bylo celkové vyúčtování ze dne 25.2.2021 jednotlivých nároků žalobkyně v souvislosti s dlužným nájemným, dluhem na službách, opravách bytu doručeno. Žalovaní zaplatili v souvislosti s revizí a opravou plynospotřebiče dne 25.9.2020 částku 2 459 Kč.

10. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, např. e-mailovou komunikací, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu. Dále soud neprovedl navrhovaný výslech žalovaných a to k otázce údajné úhrady další částky 15 500 Kč jako kauce v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy ze dne 7.1.2016, neboť jej považoval za irelevantní, když skutečnost, že žalovaní uhradili uvedenou částku je možno věrohodně prokázat např. výpisem z účtu či příjmovým dokladem, ostatně v dalších případech, kdy žalovaní prokazatelně částku na úhradu kauce uhradili, byl jim žalobkyní vydán doklad o úhradě, stejně tak jako v případě, kdy byla žalovaným prokazatelně zaplacená částka 15 500 Kč vrácena. K návrhu žalovaných na provedení důkazu jejich výpovědí je třeba uvést, že novela občanského soudního řádu provedena s účinností od 1. 1. 2021 zákonem č. 30/2020 Sb. již považuje výslech účastníka řízení za důkaz toliko podpůrný, který lze provést jen s jeho souhlasem za předpokladu, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Výslech účastníka řízení je třeba vždy hodnotit ve smyslu § 132 o. s. ř. se zřetelem k tomu, jaký má účastník řízení k předmětu řízení vztah; v tomto případě lze jen předpokládat, že výpověď žalovaných by nepochybně byla motivována jejich zájmem na úspěchu v řízení. Nadto je vhodné dále uvést, že účastník řízení je sice povinen vypovídat pravdivě (§ 131 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), avšak nepravdivá výpověď není sankciovaná případným trestním postihem jako v případě svědka podle § 126 o. s. ř.

11. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutkový stav.

12. Soud po provedeném dokazování posoudil věc po právní stránce následovně: Podle ust. § 2201 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ust. § 2217 odst. 1 o.z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení soud žalobě ohledně částky 44 041 Kč, jako dlužné nájemné, vyhověl, neboť je jednoznačné, že žalovaní jako nájemci bytu, jehož pronajímatelem byla žalobkyně, dlužili žalobkyni nájemné za období říjen 2020 až leden 2021 v celkové výši 68 000 Kč. Žalovaní až dne 15.7.2021 zaplatili žalobkyni mj. i částku 21 500 Kč na dlužné nájemné, přičemž ohledně této částky vzala žalobkyně žalobu zpět a předmětem řízení nadále zůstala částka 46 500 Kč. Na tuto částku soud započítal žalovanými vznesenou námitku započtení v částce 2 459 Kč, kterou žalovaní uhradili jako náklady na opravu a servis plynospotřebiče (plynového kotle), přičemž soud je názoru, že tento výdaj nespadá pod výdaje na opravy, které žalovaní měli hradit na své náklady podle ust. čl. V. nájemní smlouvy, neboť se jedná o součást bytu, a to v souladu s ust. § 505 o.z., podle něhož součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí, přičemž s ohledem na skutečnost, že plynospotřebičem byl plynový kotel, byly tyto podmínky naplněny.

14. Po odečtení částky k započtení tak zbývá žalovaným dlužné nájemné ve výši 44 041 Kč. Pokud žalovaní současně namítali, že žalobkyně neměla vůči žalovaným pohledávku, na kterou by mohla započítat částku 15 500 Kč zaplacenou žalovanými jako kauci na základě nájemní smlouvy ze dne 1.11.2017, pak k tomuto soud uvádí, že s tímto názorem žalovaných se neztotožňuje, neboť žalobkyně v řízení prokázala, že v souvislosti s nadměrným opotřebením a poškozením bytu žalovanými, byl byt opraven za částku 51 500 Kč, kterou žalobkyně také zaplatila, přičemž je nutno zdůraznit, že žalovaní měli na základě nájemní smlouvy předat žalobkyni byt vymalovaný a zrenovovaný. Žalobkyni tak vznikla za žalovanými z uvedeného důvodu pohledávka, na kterou měla žalobkyně právo složenou kauci započítat. Jelikož žalovaní žádným věrohodným způsobem neprokázali, že by na základě nájemní smlouvy ze dne 7.1.2016 zaplatili i 2. část kauce ve výši 15 500 Kč, která jim neměla být vrácena, a současně žalobkyně jednoznačně prokázala, že kauce zaplacená žalovanými dne 7.1.2016 ve výši 15 500 Kč, byla žalovaným vrácena dne 30.10.2017, nebyla ve prospěch dluhu žalovaných vůči žalobkyni, s výjimkou uvedené částky 2 459 Kč, žalovaným započítána částka žádná, a proto soud žalobě ohledně částky 44 041 Kč vyhověl, když žalobu zamítnul pouze ohledně částky 2 459 Kč vynaloženou žalovanými na náklady, které měla podle nájemní smlouvy platit žalobně, a tuto částku započítal ve prospěch žalovaných vůči žalobkyni.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaní svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnili, dostali se dnem následujícím po splatnosti jednotlivých částek nájemného do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovaným dále nárok na úroky z prodlení, a to v souladu s ust. § 1968 a 1970 o.z., když výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

16. Přestože žalovaní namítali, že nebyla řádně doručena předžalobní výzva, soud tomuto názoru nepřisvědčil, neboť žalobkyně prokázala, že předžalobní výzva byla žalovaným zasílána na adresu adresa žalovaného a žalované, přičemž pokud žalovaní tvrdili, že žalobkyni bylo známo, že na této adrese v době doručování již nebydlí a současně žalobkyni byla známa adresa pro doručení obec a číslo, ulice a číslo, pak k tomuto soud dodává, že tuto adresu žalovaní uvedli v předávacím protokolu jako adresu pro doručení vyúčtování, nikoliv jako adresu pro doručování dalších písemností, přičemž lustrací žalované v centrální evidenci obyvatel bylo prokázáno, že žalovaná se na adresu adresa žalované, tj. dokonce až po podání žaloby. Soud má proto za prokázané, že předžalobní výzva byla doručena řádně.

17. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 239,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 330 Kč (z celkové částky zaplaceného soudního poplatku 3 400 Kč byl žalobkyni, v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby, vrácen soudní poplatek ve výši 70 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 000 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání dne 6.4.2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 46 500 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast u jednání dne 6.4.2022) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 760 Kč ve výši 4 149,60 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.