5 C 231/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno pro 143 039 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 308 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 52 308 Kč od , právnická osoba, . 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 90 731 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 23 582,79 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24 347,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 81 249,92 Kč od 29. 1. 2022 do 2. 3. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 28 941,92 Kč od , právnická osoba, . 2022 do zaplacení, s úrokem 29 % ročně z částky 81 249,92 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 1 430 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na bankovní účet Obvodního soudu pro , adresa, č. , č. účtu, , variabilní symbol , tel. číslo, .

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 1. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 143 039 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 81 249,92 Kč kapitalizovaný za období od 25. 11. 2018 do 28. 1. 2022 částkou 23 582,79 Kč, smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 81 249,92 Kč kapitalizovaný za období od 22. 1. 2021 do 28. 1. 2022 částkou 24 347,89 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 81 249,92 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 81 249,92 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení s tím, že se jedná o neuhrazenou pohledávku za žalovaným, vzniklou na základě smlouvy o zápůjčce číslo , tel. číslo, uzavřené mezi žalovaným a společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), která tuto pohledávku s příslušenstvím na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila žalobkyni.

2. V doplnění žaloby ze dne 22. 11. 2023 žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v Zákaznické kartě, a že uvedením nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 trestního zákoníku, přičemž není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalovaný přitom svým podpisem na Zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů a prohlásil, že nezamlčel žádný údaj podstatný v souvislosti se žádostí o zápůjčku. Dále uvedla, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Poukazovala také na ustanovení § 6 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož „Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.“ a na ustanovení § 7 občanského zákoníku, podle něhož „Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.“, ze kterých dovozovala, že není povinností jedné strany , právnická osoba, nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak se vychází ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Také uváděla, že úvěrová smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy po 1. 12. 2016, a tudíž neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. A rovněž uváděla, že dle názoru Krajského soudu v , právnická osoba, je i ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku, respektive zápůjčku, bez pořizování jejich kopií, postupem zcela dostačujícím a vyhovujícím požadavkům zákona, kdy podle odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne 31. 7. 2020 č. j. , spisová značka, (bod 17 odůvodnění): „ …i dle odvolacího soudu právní předchůdce žalobce u druhé zápůjčky řádně s odbornou péčí, náležitě a úplně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného a dospěl-li k závěru o schopnosti žalovaného i tuto zápůjčku splácet, odpovídá takový žalovaný řádně doložený závěr tehdejším poměrům žalovaného. Stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice a žalovaný je státním občanem Bulharska dříve s bydlištěm v České republice, aktuálně s bydlištěm v Bulharsku. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána místem plnění závazku v souladu s článkem 5 a článkem 7 odstavec 1 písmeno a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012.

5. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s tímto souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odstavec 4 zákona číslo 99/1963 Sbírky zákonů, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

6. V řízení byl prokázán tento skutkový stav:- Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 16. 1. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , tel. číslo, (dále jen „Smlouva“) [Smlouva].- Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, je ženatý a vyživuje 1 osobu, má pouze 1 zdroj příjmů, kdy pracuje jako řidič u společnosti , právnická osoba, , s pravidelným čistým měsíčním příjmem s průměrem za poslední 3 měsíce ve výši 7 162 Kč, ostatními jeho příjmy 15 000 Kč, bez dalších příjmů jeho domácnosti, celkem tedy s průměrným měsíčním příjmem 22 162 Kč, odhadované měsíční výdaje žalovaného měly činit 6 000 Kč a žalovaný nemá u jiných společností zápůjčky (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Tvrzení o svých příjmech měl žalovaný podle formuláře žádosti o úvěr dokládat pracovní smlouvou a 3 výplatními páskami, ale s pracovní smlouvou ve skutečnosti předložil pouze 2 výplatní pásky, a to za období 11/2017, podle které měl čistý příjem 5 745 Kč, a 12/, Anonymizováno, , podle které měl čistý příjem 15 741 Kč (pracovní smlouva ze dne , datum, a výplatní pásky 11/, Anonymizováno, a 12/, Anonymizováno, ). Podle smlouvy o podnájmu ze dne 1. 5. 2015 měl za podnájem pokoje v bytě na adrese , jméno FO, 76/7, , adresa, , včetně veškerých služeb, hradit 5 000 měsíčně (Smlouva o podnájmu).- Na základě údajů uvedených v přechozím odstavci shledal právní předchůdce žalobkyně žalovaného úvěruschopným a uzavřel s ním Smlouvu, podle které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v částce 100 000 Kč. Tuto jistinu a poplatek za úvěr ve výši 90 731 Kč (složený z úroku 50 861 Kč, odměny za zpracování 11 910 Kč a poplatku za administrativní činnost 27 960 Kč) se žalovaný zavázal splatit v 36 měsíčních splátkách, kdy výše splátek činila 5 299 Kč měsíčně (poslední splátka 5 266 Kč), a tedy se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách celkem částku 190 731 Kč (Smlouva). Žalovaný uhradil v 9 splátkách od února do října 2018 celkem 47 692 Kč (Tabulka umoření).- Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní dne 28. 1. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, podle které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o postoupení pohledávky informován (Smlouva o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 vč. dokladu o odeslání ze dne 24. 2. 2022). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu na jeho adresu ze Smlouvy, ve které jej vyzvala k úhradě dluhu z úvěru číslo , tel. číslo, v částce 202 031,21 Kč (Předžalobní výzva ze dne 6. 6. 2022 včetně dokladu o odeslání ze dne 7. 6. 2022).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sbírky zákonů, o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“.

8. Podle § 86 odst. 2 Zákona ve znění účinném do 31. 12. 2023 „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“.

9. Podle § 87 odst. 1 Zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

10. Podle § 87 odst. 1 Zákona ve znění účinném od 29. 5. 2022 „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

11. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, v řízení o předběžné otázce ohledně povinnosti českých soudů z úřední povinnosti zkoumat, zda byla věřitelem splněna podmínka řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, když ustanovení § 87 odstavce 1 věty druhé Zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022) konstruuje následek nesplnění této povinnosti věřitelem pouze jako neplatnost relativní, závislé na námitce dlužníka, rozhodl „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

12. Podle § 588 zákona číslo 89/2012 Sbírky zákonů, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“.

13. Podle § 573 o. z. „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“.

14. Podle § 1879 o. z. „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“.

15. Podle § 1958 odstavec 2 o. z. „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“.

16. Podle § 1968 o. z. „Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“.

17. Podle § 1970 o. z. „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“.

18. Podle § 2991 odstavec 1 o. z. „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

19. Podle § 2991 odstavec 2 o. z. „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“.

20. S ohledem na prokázaný skutkový stav soud podle shora citovaných zákonných ustanovení a rozsudku Soudního dvora EU shledal, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 a 2 Zákona, když z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

21. Tento závěr soud vyvodil z toho, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost uloženou mu § 86 odstavec 2 Zákona, které vyžaduje, aby poskytovatel úvěru v prvé řadě posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že provede porovnání příjmů a výdajů spotřebitele coby žadatele o úvěr. To ovšem právní předchůdce žalobkyně řádně neučinil, když vyšel z tvrzení žalovaného, která byla vnitřně rozporná a nebyla řádně doložena. Žalovaný totiž uváděl a dokládal, že má pouze jeden zdroj příjmů, a to ze zaměstnání jako řidič u společnosti , právnická osoba, , s průměrným měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 7 162 Kč (čistá mzda za 11/, Anonymizováno, ve výši 5 745 Kč a za 12/, Anonymizováno, ve výši 15 741 Kč činily celkem 21 486 Kč, což vyděleno 3 pak činilo uvedených 7 162 Kč). Tato výše žalovaným uvedených a doložených průměrných měsíčních příjmů by však zcela zjevně nemohla stačit k úhradě žalovaným uváděných odhadovaných běžných měsíčních výdajů ve výši 6 000 Kč (tento odhad je navíc je zřejmě dosti podsazený, když jen náklady na žalovaným dokládaný podnájem, včetně služeb, měly činit 5 000 Kč, takže by mu podle tohoto odhadu mělo zbývat již jen pouhých 1 000 Kč měsíčně na jídlo a zbývající životní výdaje, což je ohledně životních výdajů v České republice, a zejména pak v jejím hlavní městě Praze, u osoby zaměstnané jen stěží reálné) a zároveň stanovených splátek úvěru ve výši 5 299 Kč měsíčně, když tyto výdaje dohromady by tak měly činit 11 299 Kč. I kdyby přitom soud příjmy žalovaného ze zaměstnání zprůměroval jen za 2 měsíce, za které je žalovaný vymezoval a dokládal, tak by tento průměr činil 10 743 Kč, což by bylo stále méně, než měla činit částka 11 299 Kč, jako součet splátek úvěru a odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného, navíc zřejmě podhodnocených, jak bylo uvedeno shora. A pokud žalovaný uváděl, že má další příjmy 15 000 Kč měsíčně, tak tyto příjmy nebyly nijak vymezeny ani doloženy, a navíc je toto tvrzení v rozporu s jeho tvrzením, že má pouze 1 zdroj příjmů, což právní předchůdce žalobkyně dle uvedených tvrzení a předložených listin neřešil. Tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného ohledně posouzení jeho úvěruschopnosti, které uvedl v Zákaznické kartě, je tak zjevně nesprávné.

22. Skutečnost, zda se žadatel o úvěr uvedením nesprávných či neúplných údajů případně nedopustí trestného činu úvěrového podvodu, nezbavuje poskytovatele úvěru jeho povinností dle ustanovení § 86 odstavce 1 a 2 Zákona řádně posoudit úvěruschopnost žadatele, a na tom vůbec nic nemění ani to, že žadatel svým podpisem potvrdí úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů, a že prohlásí, že nezamlčel žádný údaj podstatný v souvislosti se žádostí o zápůjčku. Rovněž obecné zásady stanovené ustanoveními § 6 odstavec 1 o. z. a § 7 o. z. nezbavují poskytovatele úvěru jeho povinností stanovených § 86 odstavec 1 a 2 Zákona.

23. Námitka žalobkyně, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů, je bezpředmětná, když v tomto případě úvěr činil 100 000 Kč, což již samo o sobě rozhodně nelze mít za nějakou nízkou částku (mikroúvěr), a navíc náklady s úvěrem spojené činily dalších 90 731 Kč.

24. Mylná je i námitka žalobkyně, že když úvěrová smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona číslo 257/2016 Sbírky zákon, o spotřebitelském úvěru, tedy po 1. 12. 2016, že neprokázání splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka věřitelem nezpůsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Na základě shora citovaného rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, je totiž třeba ustanovení § 87 odstavec 1 Zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 ve spojení s ustanovením § 588 o. z. vykládat tak, že nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr poskytovatelem spotřebitelského úvěru je sankcionováno neplatností absolutní, když porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně a s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 588 o. z. odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. To pak vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021 spisová značka , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kterým Ústavní soud odmítl návrh Krajského soudu v Brně na zrušení věty druhé ustanovení § 87 odstavce 1 Zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022) z důvodu, že s ohledem na jeho neaplikovatelnost právě ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, se nejedná o ustanovení zákona, kterého by mělo být v příslušné věci vedené Krajským soudem v Brně použito.

25. K námitce žalobkyně, že dle jí předkládaného rozsudku Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne 31. 7. 2020 číslo jednací , spisová značka, si nemusí věřitel pořizovat kopie listin předkládaných žadatelem o úvěr, ale je dostačující, že před poskytnutím úvěru řádně provede ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o úvěr, pak soud konstatuje, že dané rozhodnutí Krajského soudu v , právnická osoba, se zjevně týká odlišné skutkové situace, a tedy na tento případ nedopadá. Nedostatkem shledávaným soudem v postupu právního předchůdce žalobkyně ve věci úvěru žalovaného totiž není to, že by si právní předchůdce žalobkyně pouze nepořídil kopie listin, které by v rámci svého přezkoumávání úvěruschopnosti žalovaného řádně přezkoumal, a jejich přezkoumání zaznamenal tak, aby mohly být soudem v rámci přezkumu řádného provedení posouzení úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobkyně takové listiny, jejichž kopie by si právní předchůdce žalobkyně nepořídil, vyžádány od jiných osob, a na základě toho přezkoumáno, zda byla úvěruschopnost žalovaného řádně posouzena či nikoliv, ale primárně to, že v rámci zaznamenaného přezkoumávání úvěruschopnosti žalovaného v Zákaznické kartě nebylo vůbec označeno, z čeho by měly být ostatní příjmy žalovaného ve výši 15 000 Kč měsíčně, které měly činit rozhodující část jeho měsíčních příjmů, obzvláště když dané tvrzení žadatele o těchto jeho ostatních příjmech bylo v rozporu s jeho tvrzením, že má pouze 1 zdroj příjmů (ze mzdy od zaměstnavatele , právnická osoba, ), a zdroj těchto příjmů s ohledem na absenci jeho vymezení v Zákaznické kartě nebyl ani jinak doložen listinami, které žalobkyně k přezkumu řádnosti provedení posouzení úvěruschopnosti žalovaného soudu předložila.

26. Jelikož tedy právní předchůdce žalobkyně zjevně neznal a neměl doložen zdroj žalovaným uváděných ostatních příjmů v částce 15 000 Kč měsíčně, tak řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 odstavec 1 a 2 Zákona, a tedy je Smlouva dle § 87 odstavec 1 Zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná.

27. Dle § 2991 o. z. tak právní předchůdce žalobkyně plnil žalovanému ve skutečnosti bez právního důvodu a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč a že žalovaný uhradil na úvěr částku 47 692 Kč (způsob, jakým právní předchůdce žalobkyně úhrady započítával na úvěr a náklady s ním spojené, je vzhledem k neplatnosti smlouvy irelevantní), tak přiznal soud žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 52 308 Kč.

28. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván oznámením o postoupení pohledávky odeslaným dne 24. 2. 2022. S odkazem na § 573 o. z. tak soud za den doručení považuje 1. 3. 2022, coby třetí následující pracovní den. Splatnost dluhu nastala prvním dnem poté, tedy dne 2. 3. 2022, dle § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Od dalšího dne, tedy od 3. 3. 2022, je pak žalovaný v prodlení dle § 1968 o. z., a proto žalobkyni dle § 1970 o. z. náleží nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sbírky zákonů, a tedy soud žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení v jí žalované výši 9 % ročně z přiznaného nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

29. Pro absolutní neplatnost Smlouvy dle § 588 o. z. pak soud žalobu zamítl co do částky 90 731 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 23 582,79 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24 347,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 81 249,92 Kč od 29. 1. 2022 do 2. 3. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 28 941,92 Kč od 3. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 81 249,92 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

30. Za podání žaloby, respektive návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, zaplatila žalobkyně na soudním poplatku 5 722 Kč dle položky 2 bod 1 písmeno c) Sazebníku soudních poplatků. Elektronický platební rozkaz soudem nebyl vydán, když adresa, kterou byl žalovaný označen v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, byla adresou, kde již žalovaný nebyl hlášen k pobytu, a jiná adresa na území České republiky, na kterou by mohl být žalovanému doručen elektronický platební rozkaz, nebyla zjištěna. Dle položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků, zákona číslo 549/1991 Sbírky zákonů, o soudních poplatcích, pokud soud (elektronický) platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1 Sazebníku. Podle položky 1 Sazebníku při výši žalované částky 143 039 Kč soudní poplatek činí 7 152 Kč, a proto soud doměřil žalobkyni k úhradě dle položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků doplatek na soudním poplatku za podání žaloby 1 430 Kč.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odstavec 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně v řízení dosáhl jen 36,57 % a žalovanému žádné náklady v průběhu řízení nevznikly.