5 C 231/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 pro 55 525,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 000 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 26 625,04 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 238,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 758,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 780,62 Kč od 15. 12. 2022 do 28. 1. 2023, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 780,62 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 22,38 % ročně z částky 29 780,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 555 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro , adresa, č. ú. , Anonymizováno, , variabilní symbol , tel. číslo, .

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 212,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta se sídlem , adresa, , , právnická osoba, /8.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 29.6.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 525,04 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 780,62 Kč kapitalizovaný za období od 3.4.2021 do 14.12.2022 částkou 4 238,15 Kč, smluvní úrok ve výši 22,38 % ročně z částky 29 780,62 Kč kapitalizovaný za období od 19.7.2022 do 14.12.2022 částkou 2 758,53 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 780,62 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 22,38 % ročně z částky 29 780,62 Kč od 15.12.2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení s tím, že se jedná o neuhrazenou pohledávku za žalovaným, vzniklou na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo, tel. číslo, , uzavřené mezi žalovaným a společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) dne 18.1.2021, která tuto pohledávku s příslušenstvím na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 postoupila žalobkyni.

2. V doplnění žaloby ze dne 1. 12. 2023 žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v Zákaznické kartě, a že uvedením nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 trestního zákoníku, přičemž není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalovaný přitom svým podpisem na Zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů a prohlásil, že nezamlčel žádný údaj podstatný v souvislosti se žádostí o zápůjčku. Poukazovala také na ustanovení § 6 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož „Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.“ a na ustanovení § 7 občanského zákoníku, podle něhož „Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.“, ze kterých dovozovala, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak se vychází ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Také uváděla, že úvěrová smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy po 1. 12. 2016, a tudíž neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. A rovněž uváděla, že dle názoru Krajského soudu v Českých Budějovicích je i ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku, respektive zápůjčku, bez pořizování jejich kopií, postupem zcela dostačujícím a vyhovujícím požadavkům zákona, kdy podle odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. , spisová značka, (bod 17 odůvodnění): „ …i dle odvolacího soudu právní předchůdce žalobce u druhé zápůjčky řádně s odbornou péčí, náležitě a úplně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného a dospěl-li k závěru o schopnosti žalovaného i tuto zápůjčku splácet, odpovídá takový žalovaný řádně doložený závěr tehdejším poměrům žalovaného. Stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“.

3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Indie, který ke dni podání žaloby neměl zjištěné bydliště v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že ji navrhl v celém rozsahu zamítnout, a to jednak z důvodu, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný smlouvu podepsal a dále pak z důvodu, že ž zřejmě peníze byly vyplaceny v hotovosti, avšak nelze prokázat, že žalovaný peníze na základě uzavřené smlouvy čerpal.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 18. 1. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo, tel. číslo, (dále jen „Smlouva“) ( prokázáno Smlouvou).

6. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodný a nemá vyživovací povinnost, má pouze 1 zdroj příjmů, kdy pracuje jako kuchař u společnosti Millenium Intermational s.r.o., s pravidelným čistým měsíčním příjmem s průměrem za poslední 3 měsíce ve výši 22 740 Kč, bez dalších příjmů jeho domácnosti, měsíční výdaje žalovaného měly činit 5 000 Kč a žalovaný nemá u jiných společností zápůjčky (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Tvrzení o svých příjmech neměl žalovaný podle formuláře žádosti o úvěr dokládat pracovní smlouvou a ani výplatními páskami. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že nemá žádný bankovní účet a na telefonním čísle je nedosažitelný.

7. Na základě údajů uvedených v přechozím odstavci shledal právní předchůdce žalobkyně žalovaného úvěruschopným a uzavřel s ním Smlouvu, podle které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v částce 30 000 Kč. Tuto jistinu a poplatek za úvěr ve výši 27 017 Kč (složený z úroku 18 704 Kč, odměny za zpracování 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 813 Kč) se žalovaný zavázal splatit v 78 měsíčních splátkách, kdy výše splátek činila 761 Kč týdne, a tedy se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách celkem částku 59 357 Kč včetně 2 340 Kč za pojistné. Smlouva byla uzavřena s povinností žalovaného zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 70,40%, RPSN pak činilo 150,81% (Smlouva). Žalovaný uhradil částku 1 000 Kč (Tabulka umoření).

8. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní dne 14.12.2022 smlouvu o postoupení pohledávek, podle které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o postoupení pohledávky informován (Smlouva o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2022 vč. dokladu o odeslání ze dne 13.1.2023). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu na jeho adresu ze Smlouvy, ve které jej vyzvala k úhradě dluhu z úvěru v částce 66 803,89 Kč (Předžalobní výzva ze dne 1. 6. 2023 včetně dokladu o odeslání ze dne 2. 6. 2023).

9. Přehledem úrokových sazeb systému , jméno FO, národní banky bylo prokázáno, že úrokové sazby v měsíci lednu 2021 činily u nových obchodů, domácností 3,88 %.

10. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutkový stav.

11. Soud po provedení důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: Podle § 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sbírky zákonů, o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“.

12. Podle § 86 odst. 2 Zákona ve znění účinném do 31. 12. 2023 „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“.

13. Podle § 87 odst. 1 Zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

14. Podle § 87 odst. 1 Zákona ve znění účinném od 29. 5. 2022 „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

15. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, v řízení o předběžné otázce ohledně povinnosti českých soudů z úřední povinnosti zkoumat, zda byla věřitelem splněna podmínka řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, když ustanovení § 87 odstavce 1 věty druhé Zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022) konstruuje následek nesplnění této povinnosti věřitelem pouze jako neplatnost relativní, závislé na námitce dlužníka, rozhodl „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

16. Podle § 588 zákona číslo 89/2012 Sbírky zákonů, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“.

17. Podle § 573 o. z. „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“.

18. Podle § 1879 o. z. „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“.

19. Podle § 1958 odstavec 2 o. z. „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“.

20. Podle § 1968 o. z. „Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“.

21. Podle § 1970 o. z. „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“.

22. Podle § 2991 odstavec 1 o. z. „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

23. Podle § 2991 odstavec 2 o. z. „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“.

24. S ohledem na prokázaný skutkový stav soud podle shora citovaných zákonných ustanovení a rozsudku Soudního dvora EU shledal, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 a 2 Zákona, když z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

25. Tento závěr soud vyvodil z toho, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost uloženou mu § 86 odstavec 2 Zákona, které vyžaduje, aby poskytovatel úvěru v prvé řadě posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že provede porovnání příjmů a výdajů spotřebitele coby žadatele o úvěr. To ovšem právní předchůdce žalobkyně řádně neučinil, když vyšel z tvrzení žalovaného, která nebyla řádně doložena a například ohledně výše výdajů pak zcela zjevně podhodnocena. Žalovaný totiž uváděl, avšak nikterak nedokládal, že má pouze jeden zdroj příjmů, a to ze zaměstnání jako kuchař s průměrným měsíčním příjmem ve výši 22 740 Kč, bydlí v nájmu a jeho měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Tato výše žalovaným uvedených příjmů a výdajů, avšak zjevně nikterak nedoložených, nebyla právním předchůdcem žalobkyně ani nikterak zkoumána, když ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr je zřejmé, že žadatel nepředložil pracovní smlouvu, ale ani potvrzení o příjmu či výplatní pásky. Rovněž posuzování žalovaným uváděných odhadovaných běžných měsíčních výdajů ve výši 5 000 Kč (tento odhad je navíc je zřejmě dosti podsazený, když jen náklady na žalovaným sice nedokládaný nájem, musely činit více jak 5 000 Kč, a dále pak žalovaný musel mít i zbývající životní výdaje, což je ohledně životních výdajů v České republice, a zejména pak v jejím hlavní městě Praze, u osoby zaměstnané jen stěží reálné, aby celkové měsíční výdaje žalovaného činily 5 000 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně zkoumal a hodnotil úvěruschopnost žalovaného, který dále v žádosti uvedl, že nemá bankovní účet a na v žádosti uvedeném telefonním čísle ani není dostupný. Tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného ohledně posouzení jeho úvěruschopnosti, které uvedl v Zákaznické kartě, je tak zjevně nesprávné.

26. Skutečnost, zda se žadatel o úvěr uvedením nesprávných či neúplných údajů případně nedopustí trestného činu úvěrového podvodu, nezbavuje poskytovatele úvěru jeho povinností dle ustanovení § 86 odstavce 1 a 2 Zákona řádně posoudit úvěruschopnost žadatele, a na tom vůbec nic nemění ani to, že žadatel svým podpisem potvrdí úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů, a že prohlásí, že nezamlčel žádný údaj podstatný v souvislosti se žádostí o zápůjčku. Rovněž obecné zásady stanovené ustanoveními § 6 odstavec 1 o. z. a § 7 o. z. nezbavují poskytovatele úvěru jeho povinností stanovených § 86 odstavec 1 a 2 Zákona.

27. K námitce žalobkyně, že když úvěrová smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona číslo 257/2016 Sbírky zákon, o spotřebitelském úvěru, tedy po 1. 12. 2016, že neprokázání splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka věřitelem nezpůsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Na základě shora citovaného rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 je totiž třeba ustanovení § 87 odstavec 1 Zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 ve spojení s ustanovením § 588 o. z. vykládat tak, že nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr poskytovatelem spotřebitelského úvěru je sankcionováno neplatností absolutní, když porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně a s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 588 o. z. odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. To pak vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021 spisová značka Pl. ÚS 3/20, kterým Ústavní soud odmítl návrh Krajského soudu v Brně na zrušení věty druhé ustanovení § 87 odstavce 1 Zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022) z důvodu, že s ohledem na jeho neaplikovatelnost právě ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 se nejedná o ustanovení zákona, kterého by mělo být v příslušné věci vedené Krajským soudem v Brně použito.

28. K námitce žalobkyně, že dle jí předkládaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 číslo jednací , spisová značka, si nemusí věřitel pořizovat kopie listin předkládaných žadatelem o úvěr, ale je dostačující, že před poskytnutím úvěru řádně provede ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o úvěr, pak soud konstatuje, že dané rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích se zjevně týká odlišné skutkové situace, a tedy na tento případ nedopadá. Nedostatkem shledávaným soudem v postupu právního předchůdce žalobkyně ve věci úvěru žalovaného totiž není to, že by si právní předchůdce žalobkyně pouze nepořídil kopie listin, které by v rámci svého přezkoumávání úvěruschopnosti žalovaného řádně přezkoumal, a jejich přezkoumání zaznamenal tak, aby mohly být soudem v rámci přezkumu řádného provedení posouzení úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobkyně takové listiny, jejichž kopie by si právní předchůdce žalobkyně nepořídil, vyžádány od jiných osob, a na základě toho přezkoumáno, zda byla úvěruschopnost žalovaného řádně posouzena či nikoliv, ale primárně to, že v rámci zaznamenaného přezkoumávání úvěruschopnosti žalovaného v Zákaznické kartě nebylo vůbec označeno, z čeho měly být příjmy žalovaného ve výši 22 740 Kč, které měly činit rozhodující a jedinou část jeho měsíčních příjmů, přičemž zdroj těchto příjmů s ohledem na absenci jeho vymezení v Zákaznické kartě nebyl ani jinak doložen listinami, které žalobkyně k přezkumu řádnosti provedení posouzení úvěruschopnosti žalovaného soudu předložila. Jelikož právní předchůdce žalobkyně zjevně neznal a neměl doložen zdroj žalovaným uváděných příjmů v částce 22 740 Kč měsíčně, tak řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 odstavec 1 a 2 Zákona, a tedy je Smlouva dle § 87 odstavec 1 Zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022 ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná.

29. Soud dále k platnosti Smlouvy dodává, že tato by musela být shledána za neplatnou i z důvodu sjednané výše úroku, který byl sjednán ve výši 70,40% ročně, ačkoliv v lednu 2021, kdy byla Smlouva uzavřena, činil podle údajů , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, úrok pro nové obchody, domácnosti, úrok 3,88%. Sjednaný úrok tak převyšuje úrok běžný pro obdobné úvěrové smlouvy více jak 18krát. Sjednaný úrok je tak zcela zjevně úrokem lichevním, a proto soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, považuje tak Smlouvu i z tohoto důvodu za neplatnou jako celek.

30. Dle § 2991 o. z. tak právní předchůdce žalobkyně plnil žalovanému ve skutečnosti bez právního důvodu a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný uhradil na úvěr částku 1 000 Kč (způsob, jakým právní předchůdce žalobkyně úhrady započítával na úvěr a náklady s ním spojené, je vzhledem k neplatnosti smlouvy irelevantní), tak přiznal soud žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 29 000 Kč.

31. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2022, odeslaným dne 13. 11. 2023. S odkazem na § 573 o. z. tak soud za den doručení považuje 18. 1. 2023, co by třetí následující pracovní den. Splatnost dluhu nastala desátý den po doručení, a to podle lhůty k plnění uvedené v postoupení pohledávky, tj. dne 28.1.2023, Od dalšího dne, tedy od 29.1.2023, je pak žalovaný v prodlení dle § 1968 o. z., a proto žalobkyni dle § 1970 o. z. náleží nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sbírky zákonů, a tak soud žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení v jí žalované výši 8,25 % ročně z přiznaného nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

32. Pro absolutní neplatnost Smlouvy dle § 588 o. z. pak soud žalobu zamítl co do částky 26 625,04 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 238,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 758,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 780,62 Kč od 15. 12. 2022 do 28. 1. 2023, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 780,62 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 22,38 % ročně z částky 29 780,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

33. K námitce žalovaného, že nebylo prokázáno podepsání úvěrové smlouvy žalovaným a dále, že došlo k čerpání úvěru žalovaným soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že v zákaznické kartě a Smlouvě jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, které se shodují s údaji uvedenými i v centrálním registru obyvatel, soud nemá důvod pochybovat o ztotožnění žalovaného jako žadatele o úvěr a osoby uzavírající Smlouvu. Rovněž tak ani námitka, zda došlo k předání peněz žalovanému je soudem považována za irelevantní, když tabulkou o umoření bylo prokázáno, že žalovaný na Smlouvu plnil dne 26.3.2021 částku 1 000 Kč. V případě, že by žalovanému nebyla částka úvěru poskytnuta, lze důvodně pochybovat, proč by žalovaný učinil alespoň jednu splátku, která alespoň časově rámcově navazovala na datum sjednání Smlouvy.

34. Za podání žaloby, respektive návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, zaplatila žalobkyně na soudním poplatku 2 222 Kč dle položky 2 bod 1 písmeno c) Sazebníku soudních poplatků. Elektronický platební rozkaz soudem nebyl vydán, když adresa, kterou byl žalovaný označen v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, byla adresou, kde již žalovaný nebyl hlášen k pobytu, a jiná adresa na území České republiky, na kterou by mohl být žalovanému doručen elektronický platební rozkaz, nebyla zjištěna. Dle položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků, zákona číslo 549/1991 Sbírky zákonů, o soudních poplatcích, pokud soud (elektronický) platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1 Sazebníku. Podle položky 1 Sazebníku při výši žalované částky 143 039 Kč soudní poplatek činí 2 777 Kč, a proto soud doměřil žalobkyni k úhradě dle položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků doplatek na soudním poplatku za podání žaloby 555 Kč.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 212,35 Kč, přičemž tato částka představuje 4,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,23 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,77 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 222 Kč, který již byl žalobkyní uhrazen a soudního poplatku ve výši 555 Kč, který žalobkyně má uhradit na základě výroku III. rozsudku a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 525,04 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby, podání žalobkyně ve věci samé ze dne 1.12.2023, účast u jednání dne 6.3.2024) a z částky 1 670 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (podání žalobkyně ze dne 21.11.2023) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 170 ve výši 4235,70 Kč; celkové náklady žalobkyně na soudní poplatek a náklady v souvislosti s právním zastoupením tak činí 27 182,70 Kč.