5 C 244/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o 3 718,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 718,26 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 718,26 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 3 718,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že anonymizováno žalované, nezletilé jméno celé jméno žalované, narozené datum, ve dnech datum – datum poskytla anonymizováno péči. Za poskytnutou péči vystavila žalobkyně žalované dne datum fakturu číslo na částku 2 738,50 Kč, se splatností dne datum, neboť anonymizováno žalované nebyla pojištěna v rozsahu poskytnuté péče.. Dále dne datum poskytla žalobkyně žalované zdravotní péči. Protože žalovaná nebyla pojištěna v rozsahu poskytnuté péče, byla jí vystavena faktura číslo se splatností datum na částku 979,76 Kč. Žalovaná do data splatnosti neuhradila ničeho ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem země s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla nezletilé anonymizováno žalované ve dnech 11. – datum zdravotní péči. Za tuto zdravotní péči žalobkyně žalované vystavila na základě ambulantních účtů faktury, v souhrnné částce částka (Fakturou číslo ze dne datum, splatná dne datum na částku 2 738,50 Kč; Účty za ošetření anonymizováno). Dále žalobkyně ošetřila žalovanou dne datum, kdy za tuto zdravotní péči žalobkyně žalované vystavila fakturu na částku 979,76 Kč (Fakturou číslo ze dne datum, splatná dne datum; Účtem za ošetření pacienta). Žalovaná neuhradila ničeho i přes upomínky žalobkyně (Upomínkou číslo ze dne datum, Upomínkou číslo ze dne datum vč. Dokladu o odeslání). Po právní stránce soud posoudil věc dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná neprokázala, že by v době ošetření byla účastna pojištění dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ani nebyla nijak pojištěna, byla proto povinna dle § 2636 odst. 2 o.z. žalobkyni uhradit náklady spojené se zdravotní péčí, přičemž byla žalované vystavena faktura k úhradě za poskytnutou zdravotní péči. Žalovaná porušila svou povinnost a za poskytnutou péči neuhradila ničeho, ani neprokázala, že by v daném období byla pojištěna, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v planém rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“) dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží náhrada ve výši 200 Kč za dva úkony dle § 2 odst. 2 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (výzva k plnění; návrh ve věci samé). Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.