5 C 244/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o 3 718,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 718,26 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 718,26 Kč od 28. 2. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 3 718,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že [anonymizováno] žalované, nezletilé [jméno] [celé jméno žalované], narozené [datum], ve dnech [datum] – [datum] poskytla [anonymizováno] péči. Za poskytnutou péči vystavila žalobkyně žalované dne [datum] fakturu [číslo] na částku 2 738,50 Kč, se splatností dne [datum], neboť [anonymizováno] žalované nebyla pojištěna v rozsahu poskytnuté péče.. Dále dne [datum] poskytla žalobkyně žalované zdravotní péči. Protože žalovaná nebyla pojištěna v rozsahu poskytnuté péče, byla jí vystavena faktura [číslo] se splatností [datum] na částku 979,76 Kč. Žalovaná do data splatnosti neuhradila ničeho ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla nezletilé [anonymizováno] žalované ve dnech 11. – [datum] zdravotní péči. Za tuto zdravotní péči žalobkyně žalované vystavila na základě ambulantních účtů faktury, v souhrnné částce [částka] (Fakturou [číslo] ze dne [datum], splatná dne [datum] na částku 2 738,50 Kč; Účty za ošetření [anonymizováno]). Dále žalobkyně ošetřila žalovanou dne [datum], kdy za tuto zdravotní péči žalobkyně žalované vystavila fakturu na částku 979,76 Kč (Fakturou [číslo] ze dne [datum], splatná dne [datum]; Účtem za ošetření pacienta). Žalovaná neuhradila ničeho i přes upomínky žalobkyně (Upomínkou [číslo] ze dne [datum], Upomínkou [číslo] ze dne [datum] vč. Dokladu o odeslání). Po právní stránce soud posoudil věc dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná neprokázala, že by v době ošetření byla účastna pojištění dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ani nebyla nijak pojištěna, byla proto povinna dle § 2636 odst. 2 o.z. žalobkyni uhradit náklady spojené se zdravotní péčí, přičemž byla žalované vystavena faktura k úhradě za poskytnutou zdravotní péči. Žalovaná porušila svou povinnost a za poskytnutou péči neuhradila ničeho, ani neprokázala, že by v daném období byla pojištěna, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v planém rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“) dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží náhrada ve výši 200 Kč za dva úkony dle § 2 odst. 2 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (výzva k plnění; návrh ve věci samé). Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř