5 C 252/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 13 052 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 564 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 564 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení, dále pak částku 1 564 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 564 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, částku 1 564 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 564 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení a částku 1 564 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 564 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 6 496 Kč s příslušenstvím, zamítá.

III. Žaloba se, co do částky 300 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 30. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 752 Kč s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že [právnická osoba] a.s., [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným dne 23. 3. 2019 a dne 5. 4. 2019 smlouvu o členství v programu [anonymizována dvě slova] každý rok a v programu Stále nový počítač (dále též jen jako„ Program“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut k užívání mobilní telefon [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v hodnotě 29 990 Kč a počítač [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v hodnotě 35 990 Kč. Žalovaný se zavázal za užívání mobilního telefonu a počítače hradit měsíční poplatky za členství v Programu. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky Programu. Žalovaný pravidelné měsíční poplatky nehradil a dostal se do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vystavila dne 6. 10. 2019 fakturu [číslo] ve výši 1 624,00 Kč, splatnou dne 16. 10. 2019; dne 22. 10. 2019 fakturu [číslo] ve výši 1 564,00 Kč, splatnou dne 1. 11. 2019; dne 6. 11. 2019 fakturu [číslo] ve výši 1 624,00 Kč, splatnou dne 16. 11. 2019; dne 22. 11. 2019 fakturu [číslo] ve výši 1 564,00 Kč, splatnou dne 2. 12. 2019; dne 6. 12. 2019 fakturu [číslo] ve výši 1 624,00 Kč, splatnou dne 26. 12. 2019; dne 22. 12. 2019 fakturu [číslo] ve výši 1 564,00 Kč, splatnou dne 1. 1. 2020; dne 6. 1. 2020 fakturu [číslo] ve výši 1 624,00 Kč, splatnou dne 16. 1. 2020; dne 22. 1. 2020 fakturu [číslo] ve výši 1 564,00 Kč, splatnou dne 1. 2. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 30. 7. 2020 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Přestože vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil.

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Francie s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když účastnící ve stanovené lhůtě na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), nijak nereagovali, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující skutková zjištění:

6. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 3. 2019 smlouvu o členství v programu Nový iPhone každý rok, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut k užívání mobilní telefon [anonymizována čtyři slova] v hodnotě 29 990 Kč (prokázáno Předávacím protokolem přístroje ze dne 23. 3. 2019). Žalovaný se zavázal hradit za užívání mobilního telefonu měsíční poplatky a poplatky za členství v programu. První členský poplatek byl žalovaný povinen uhradit před převzetí zařízení, každá další měsíční úhrada byla splatná každý měsíc v návaznosti na předem zaslané vyúčtování (prokázáno Podmínkami programu [anonymizována dvě slova] každý rok). Právní předchůdkyně vyúčtovala žalovanému poplatky za užívání mobilního telefonu [anonymizována čtyři slova] v hodnotě 29 990 Kč fakturami za jednotlivá období, po která žalovaný užíval uvedený přístroj (prokázáno Fakturou [číslo] ze dne 22. 10. 2019 ve výši 1 564,00 Kč, splatnou dne 1. 11. 2019; Fakturou [číslo] ze dne 22. 11. 2019 ve výši 1 564,00 Kč, splatnou dne 2. 12. 2019; Fakturou [číslo] ze dne 22. 12. 2019 ve výši 1 564,00 Kč, splatnou dne 1. 1. 2020; Fakturou [číslo] ze dne 22. 1. 2020 ve výši 1 564,00 Kč, splatnou dne 1. 2. 2020). Žalovaný pravidelné měsíční poplatky dle vystavených faktur neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila na žalobkyni s účinností ke dni 30. 7. 2020, o čemž žalovaného vyrozuměla dne 18. 8. 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek; Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2020 vč. doručenky; Přílohou [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek; Potvrzením o zaplacení úplaty mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní). Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu k plnění (prokázáno Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou k plnění ze dne 18. 8. 2020 vč. poštovního podacího archu ze dne 18. 8. 2020).

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Dle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Dle § 2225 odst. 1 věty před středníkem o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila.

11. Dle § 2213 o.z. nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.

12. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 a násl. o.z., když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena.

15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o nájmu dle § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně pronajala žalovanému mobilní telefon [anonymizována čtyři slova] v hodnotě 29 990 Kč a žalovaný se za něj zavázal hradit měsíční členský poplatek. Strany si rovněž v čl. 7 podmínek programu každý rok sjednaly, že pokud žalovaný z jakéhokoliv důvodu mobilní telefon po skončení nájmu nevrátí, je právní předchůdkyně žalobkyně po žalovaném oprávněna požadovat úhradu hodnoty telefonu, která byla uvedena na předávacím protokolu po odečtení opotřebení zařízení. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal mobilní telefon dne 23. 3. 2019, právní předchůdkyně žalobkyně proto vystavovala žalovanému v souladu se smluvním ujednáním faktury, které byl žalovaný povinen hradit do data splatnosti uvedeného na jednotlivých fakturách. Žalovaný své povinnosti nedostál, neboť v plné výši neuhradil výše uvedené faktury, a to co do částky 6 096 Kč, které byly žalovanému vystaveny i s ohledem na nevrácení mobilního telefonu.

16. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, žalobkyně tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých faktur.

17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě jen částečně, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kde žalobě vyhověl zčásti.

18. Tvrzení žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 4. 2019 smlouvu o členství v programu Stále nový počítač (dále též jen jako„ Program“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut k užívání počítač [anonymizována tři slova] v hodnotě 35 990 Kč nebylo prokázáno, když žalobkyně nedoložila důkazy uvedená tvrzení prokazující.

19. Ve sporném řízení je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Žalobce již ve své žalobě je povinen uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje svůj nárok a potřebné důkazy (břemeno tvrzení a břemeno důkazní), tuto povinnost tvrzení má žalobce podle § 79 odst. 1 o. s. ř. Tuto povinnost má žalobce podle § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. i během řízení.; je povinen tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohla být nějaká skutečnost prokázána, musí být nejprve tvrzena. Břemeno tvrzení je procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci a má za následek neúspěch ve sporu (vizte např. rozhodnutí NS ČR [spisová značka], [spisová značka]).

20. Povinnost důkazní úzce navazuje na povinnost tvrzení, protože povinnost tvrzení bez prokázání rozhodných skutečností (unesení důkazního břemene) nevede k procesnímu úspěchu účastníka. Proto vedle průběžně ukládaných povinnosti uvést či doplnit rozhodující skutečnosti, ukládá zákon také splnění povinnosti důkazní k uváděným skutečnostem.

21. V daném případě žalobkyně neposkytla potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 120 o. s. ř. ohledně vzniku a splatnosti jí tvrzené pohledávky ve výši 6 496 Kč s příslušenstvím, neunesla tak důkazní břemeno, a proto soud žalobu ve výroku II. v uvedené výši zamítl.

22. Žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 300 Kč za náklady spojené uplatněním pohledávky, soud zamítl, neboť mezi účastníky řízení neexistuje žádné ujednání, ze kterého by žalobkyni tento nárok plynul. Z povahy stran, kdy žalovaný je ve vztahu spotřebitelem pak plyne, že se též nemůže jednat o náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se tedy nejedná o vzájemný vztah dvou podnikatelů.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně měla cca poloviční úspěch, stejně jako žalovaný.

24. Lhůtu k plnění uvedenou ve výroku I. soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.