5 C 272/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

III. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu číslo a to vč. variabilního symbolu číslo.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalovaném zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl dne 8. 11. 2020 ošetřen a pobýval v protialkoholní záchytné stanici ulice, která je provozována žalobkyní. Za ošetření a pobyt byl žalovanému vystaven daňový doklad na částku 3 000 Kč se splatností dne 8. 12. 2020. Žalovaný dluh uznal co důvodu a výše, avšak do data splatnosti dluh neuhradil. Žalovaný neuhradil ničeho ani přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby.

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v České republice v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu nereagoval.

5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

6. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný byl dne 8. 11. 2020 ošetřen v anonymizováno záchytné stanici ulice, na základě čehož mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad číslo ze dne 8. 11. 2020 na částku 3 000 Kč s datem splatnosti 8. 12. 2020 (Fakturou číslo ze dne 8. 10. 2020; Uznáním dluhu ze dne 8. 11. 2020). Žalovaný tento svůj dluh písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 8. 11. 2020, ve kterém se zavázal dluh uhradit žalobkyni do 30 dnů od jeho podpisu. Předžalobní upomínkou žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do 10 dnů od jejího doručení, avšak žalovaný dluh neuhradil (Předžalobní upomínkou ze dne 10. 6. 2021, Podacím lístkem z téhož dne).

7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných.

8. Soud z hlediska právní kvalifikace postupoval dle § 89e odst. 1, věty prvé, zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákona č. 220/2021 Sb. a 371/2021 Sb., do 31. 12. 2021, kdy prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly ve spojením s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh písemně uznal co důvodu i výše, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě co do žalované částky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, přiznal soud žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 o.z. také nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O počátku prodlení soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně, která požadovala zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury, tj. od 9. 12. 2020.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; písemné podání nebo návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.

10. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, uhradila soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zSOP“) ve výši 400 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud pokračoval v řízení. Soud tedy ve výroku III. vyzval žalobkyni, aby doplatila soudní poplatek ve výši 600 Kč dle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků zSOP ve lhůtě určené dle § 7 odst. 1 zSOP.

11. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti výroku I. a II. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Proti výroku III. lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se stát domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.