5 C 285/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 141,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 141,64 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 141,64 Kč od 20. 10. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 1 141,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že [anonymizováno] žalovaného ([celé jméno žalovaného] [anonymizováno], [datum narození]) byla dne [datum] poskytla zdravotní péče na [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] žalobkyně. Protože žalovaný, ani jeho [anonymizováno] nebyl pojištěn v rozsahu poskytnuté péče, byla mu dne [datum] vystavena faktura se splatností [datum] na částku 1 141.64 Kč za toto vyšetření. Žalovaný do data splatnosti neuhradil ničeho ani na jednu fakturu. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu plyne z čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z 12. 12. 2012. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla synovi žalovaného dne [datum] zdravotní péči. Za tuto zdravotní péči žalobkyně žalovanému vystavila na základě ambulantních účtů faktury, v souhrnné částce 1 141,64 Kč (Prohlášením zákonného zástupce nezletilého [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] [číslo]; Fakturou [číslo] ze dne [datum], splatná dne [datum] na částku 1 141,64 Kč; Účet za ošetření pacienta ze dne [datum] a [datum]). Žalovaný neuhradil ničeho (Upomínka [číslo] ze dne [datum] vč. Dokladu o odeslání). Po právní stránce soud posoudil věc dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný neprokázal, že by v době ošetření jeho [anonymizováno] byl účasten pojištění dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ani nebyl nijak pojištěn, byl proto povinen dle § 2636 odst. 2 o.z. žalobkyni uhradit náklady spojené se zdravotní péčí za [anonymizováno], přičemž byla žalovanému vystavena faktura k úhradě za ošetření [anonymizováno] (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2015, sp.zn. II ÚS 728/15). Žalovaný porušil svou povinnost a za poskytnutou péči synovi neuhradil ničeho, ani neprokázal, že by v daném období byl pojištěn, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v planém rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“) dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží náhrada ve výši 600 Kč za dva úkony dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášeky (výzva k plnění; návrh ve věci samé) .. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř