5 C 324/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 445 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 445 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 5 445 Kč od 24. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 5 445 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě objednávky přepravy, žalobkyně provedla přepravu z [anonymizováno], [země] do [obec] a za tuto přepravu vystavila žalovanému daňový doklad na částku 5 445 Kč s datem splatnosti 23. 6. 2021. Žalovaný do data splatnosti neuhradil ničeho. Žalobkyně po žalovaném požadovala kromě dlužného přepravného též náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný si na základě objednávky objednal u žalobkyně přepravu z [anonymizováno] do [obec] (Objednávkou č. [anonymizováno] ze dne 15. 4. 2021). Žalobkyně provedla přepravu zboží žalovanému, jehož převzetí bylo potvrzeno, za níž vystavila žalovanému fakturu na částku 5 445 Kč se splatností 23. 6. 2021 (Nákladním listem [číslo]; Daňovým dokladem [číslo] ze dne 27. 4. 2021, splatným dne 23. 6. 2021). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho (Předžalobní upomínkou ze dne 26. 7. 2021 vč. Dokladu o odeslání z téhož dne).

6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 2555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

8. Dle § 2564 o.z. přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svou část smlouvy o přepravě zboží, tj. provedla přepravu. V souladu s ustanovením § 2564 o.z. tak žalobkyni vzniklo právo na přepravné. Žalovaný naopak netvrdil a ani neprokázal, že by dohodnuté přepravné žalobkyni uhradil. Soud proto žalovanému uložil povinnost toto přepravné žalobkyni uhradit, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost k zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč se opírá o § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 445 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.

12. Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.