5 C 35/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 675 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 126 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobkyně žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne datum požadovala po žalované zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím za dlužné televizní poplatky, které byla žalovaná povinna zaplatit v období číslo. Součet nezaplacených poplatků tak činí 675 Kč (tj. 135 Kč x 5 měsíců).

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem země s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.).

5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

6. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla vyzvána k objasnění důvodu, ze kterého nehradila na dané adrese zákonem stanovené poplatky s tím, že buď podá čestné prohlášení, že není vlastníkem ani uživatelem televizního přijímače, nebo že televizní poplatky hradí na jiné adrese. Na tuto výzvu žalovaná nereagovala, v důsledku čehož byla žalovaná zařazena do evidence plátců televizního poplatku. Žalovaná se tímto stala poplatníkem televizního poplatku od číslo, z čehož jí vznikla povinnost hradit televizní poplatek (Výzvou k přihlášení poplatníka anonymizováno ze dne datum vč. Dodejky; Výpisem z evidence anonymizováno číslo; Dopisem ze dne datum). Žalovaná tuto svou povinnost neplnila řádně a včas, kdy za období číslo – číslo neuhradila televizní poplatek. Žalovaná ani po výzvě k zaplacení dlužných televizních poplatků neuhradila ničeho (Výzvou k uhrazení dluhu ze dne datum vč. doručenky; Výzvou k uhrazení dluhu ze dne datum vč. doručenky).

7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Žalovaná je poplatníkem dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), přičemž dle § 2 odst. 2 zákona se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Zákon konstruuje povinnost platit televizní poplatek jako povinnost založenou pouhým držením televizního přijímače, bez ohledu na způsob jeho užívání. Dle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem. Žalovaná tedy byla povinna v daném období hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, přičemž neprokázala, že by za uvedené období poplatek v této výši měsíčně hradila. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 10 zákona a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přičemž úrok z prodlení byl žalobkyní požadován za období vždy od prvého dne prodlení s platbou každého jednotlivého poplatku do dne podání žaloby.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč za dva úkony po 200 Kč převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé dle § 14b odst. 1 a.t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč, tj. ve výši 126 Kč.

10. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.