5 C 360/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 80 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 EUR, spolu s úrokem z prodlení 209,10 EUR od 12. 2. 2020 do 9. 3. 2020 ve výši 10 % ročně, úrokem z prodlení z částky 80 EUR od 12. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala na žalované zaplacení 80 EUR s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o podnikatelském nájmu, jejímž předmětem byl pronájem zařízení – anonymizována tři slova číslo RT. Žalovaná předmět nájmu převzala a následně odevzdala, což stvrdila svým podpisem. Na základě tohoto vystavila žalobkyně žalované fakturu číslo na částku 209,10 EUR, splatnou dne 11. 2. 2020, na kterou žalobkyně uhradila 129,10 EUR, tedy jí zbývá uhradit 80 EUR. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak neuhradila ničeho.

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, vykonávající podnikatelskou činnost na území země prostřednictvím právnická osoba, organizačná složka v anonymizována dvě slova, IČO, žalovaná je právnickou osobou se sídlem v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána sídlem právnické osoby v souladu s čl. 4 ve spojení s čl. 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení souhlasila a žalovaná na výzvu soudu nereagovala.

5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná si objednala nájem anonymizována tři slova GS číslo RT (dále jen„ zařízení“), které převzala a následně vrátila (Předávacím protokolem – plošiny ze dne datum; Předávacím protokolem – plošiny ze dne datum). Za tento nájem zařízení byla žalované vystavena faktura na částku 209,10 EUR, kterou dle tvrzení žalobkyně uhradila co do výše 129,10 EUR dne 9. 3. 2020 a zbývající část (ve výši 80 EUR) již neuhradila (Fakturou číslo ze dne datum na částku 209,10 EUR, splatná dne datum; Ceníkem pronájmu). Žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak neuhradila ničeho (Předžalobní výzvou ze dne datum vč. Dokladu o odeslání).

7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných.

8. Soud z hlediska právní kvalifikace dospěl k závěru, že mezi žalobkyní (prostřednictvím právnická osoba, organizačná složka v anonymizována dvě slova, IČO) s žalovanou byla ústně uzavřena smlouva o nájmu movité věci dle § 2316 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalobkyni zařízení a žalovaná se zavázala za tento nájem hradit nájemné v souladu s ceníkem žalobkyně. Žalobkyně přenechala žalované zařízení k užívání, což bylo stvrzeno předávacími protokoly. Po vrácení zařízení žalovanou vystavila žalobkyně žalované fakturu, na kterou žalovaná hradila jen částečně, a to po datu splatnosti (tj. datum). Žalovaná neuhradila zbylou částku ve výši 80 EUR do data splatnosti předmětné faktury. Žalovaná svůj dluh řádně a včas neuhradila, přičemž jej neuhradila ani, tudíž se dostala dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o.z. tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky, též úroků z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě co do žalované částky.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 114 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty 2 152,40 Kč (vyplývající z žalované jistiny ve výši 80 EUR s kurzem ČNB k 1. 10. 2020 - 1 EUR = 26, 905 Kč) sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze svou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení; písemné podání nebo návrh ve věci samé) a jednoho úkonu dle § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

11. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.) Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.