5 C 365/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 2 500 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení 2 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná si u žalobkyně objednala překladatelské služby za odměnu 2 500 Kč. Žalobkyně žalované objednané služby poskytla, přičemž žalovaná vystavenou fakturu [číslo] ze dne 27. 1. 2020 na částku 2 500 Kč, splatnou dne 7. 2. 2020 neuhradila a to ani přes výzvy žalobkyně. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem Slovenské republiky s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Žalovaná tvrdila, že k fyzickému předání překladu nikdy nedošlo, přičemž v e-mailové komunikaci žalobkyni sdělila, že o překlad nemá zájem. Protože k překladu potřebovala fakturu, žalobkyně jí chtěla vystavit pouze příjmový pokladní doklad a ten by jí nebyl v Rakousku uznán. Žalovaná tak kontaktovala jinou překladatelskou společnost, která neměla s vystavením faktury problém. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 o.s.ř., postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná objednala u žalobkyně vyhotovení překladu, přičemž žalobkyně vyžadovala vzdání se práva na odstoupení od smlouvy. Žalovaná požadovala za vyhotovený překlad vystavení faktury a následně požádala o storno překladu, přičemž byla žalobkyní upozorněna, že překlad byl vyhotoven a žalovaná se vzdala práva na odstoupení od smlouvy (E-mailovou komunikací ze dne 29. 10. 2019). Žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] na částku 2 500 Kč za překladatelské a tlumočnické služby (Fakturou [číslo] ze dne 27. 1. 2020, splatnou dne 7. 2. 2020). Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 2 500 Kč (Výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 14. 4. 2020). Soud z hlediska právní kvalifikace postupoval podle § 1829 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.z.“, spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů. Dle § 1812 odst. 2 o.z., k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Na základě výše uvedeného tak dospěl soud k právnímu názoru, že právní jednání, kterým se žalovaná vzdala odstoupení od smlouvy je zdánlivé, neboť žalovaná byla v postavení spotřebitele, na nějž se vztahuje ustanovení § 1812 odst. 2 o.z., tedy jestliže se žalovaná vzdala tohoto práva, který jí o.z. poskytoval, nelze k takovému jednání přihlížet. Žalovaná tak platně odstoupila od smlouvy, ještě před samotným vyhotovením překladu. Soud tak uzavřel, že žaloba je nedůvodná a na základě tohoto tak žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ačkoli žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady jí nevznikly, tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.