5 C 394/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 46 917 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 46 917 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 46 917 Kč od 1.10.2020 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 15 875,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen doplatit soudní poplatek ve výši 469 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 č. účtu [číslo], [variabilní symbol].

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 13.10.2020 domáhal zaplacení předmětné částky s tím, že žalobce a žalovaná se jako partneři od r. 2008 se starali o psa; v polovině r. 2015 se rozešli, nadále však se o psa pravidelně střídali, žalobce byl od 2.12.2008 byl přihlášen v evidenci chovatelů jako majitel. Po celou dobu žalobce hradil veškeré náklady spojené s veterinární péčí, náklady na stravu, výcvik, apod. a jako vlastník psa se choval i cítil. Dne 26.7.2020 však žalovaná odmítla žalobci psa odevzdat, přesto se žalobce snažil o pokračování„ střídavé péče“, dne 21.7.2020 zaslal žalované výzvu k vydání psa, což však odmítla. Žalobce se tak domáhá předmětné částky jako náhrady nákladů, které vynaložil na psa, tj. jako bezdůvodného obohacení žalované, když předmětná částka představuje náklady na veterinární péči, náklady na stravu, výcvik, hračky, pelíšky, správní poplatky, roční vstupenku do Zoologické zahrady hl. m. Prahy apod. Dále žalobce požadoval zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky.

2. Zdejší soud vydal ve věci dne 16.12.2020 č.j. [spisová značka] platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná řádně a včas odpor.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout, a to jednak z důvodu, že namítla promlčení všech pohledávek, dále pak z důvodu, že na straně žalované k bezdůvodnému obohacení nedošlo, neboť výdaje žalobce žalovanou neobohatily, majetek žalované se nijak nezvýšil a žalovaná žádný majetkový prospěch nezískala. Pokud se žalobce i nadále cítí být vlastníkem či spoluvlastníkem psa, není zřejmý důvod pro požadavky žalobce. I v případě, že by se žalobce vlastníkem psa necítil, pak na straně žalované nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, neboť žalovaná na platbách žalobce nijak nebenefitovala.

4. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 o. s. ř.), že žalobce a žalovaná byli v partnerském vztahu, od r. 2008 měli psa. Od r. 2015, kdy byl vztah účastníků ukončen, měli psa ve„ střídavé péči“, od 26.7.2020 je pes ve faktickém držení žalované.

5. S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou, byl žalobce usnesením zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] vyzván k přesné specifikaci každé jednotlivé platby, co do určení výše, označení konkrétní položky a uvedení přesného data platby, což žalobce nesplnil, neboť uvedl pouze souhrnné požadavky např. za poplatek za psa, výdaje v e-shopu [webová adresa], výdaje na veterinární klinice a roční vstupenka do Zoo.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: žalobce je vlastníkem psa (prohlášení při jednání dne 21.2.2022), a je přihlášen v evidenci majitelů psů pro účely placení správního poplatků jako majitel psa kříženec – [jméno], od 2. 12. 2008 (prokázáno potvrzením o přihlášení do evidence chovatelů psů ze dne 15.7.2020). Žalovaná byla vyzvána k vydání psa žalobci, neboť žalovaná zasáhla do vlastnického práva žalobce, který je zapsán v evidenci jako chovatel a vlastník psa (prokázáno výzvou ze dne 21.7.2020); žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 46 917 Kč s tím, že žalobce byl a je stále přesvědčen, že vlastnické právo k psovi svědčí jemu, avšak jelikož žalovaná tvrdí, že vlastnické právo žalobci nesvědčí, pak žalobce požaduje vydání předmětné částky jako bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná získala majetkový prospěch a na úkor žalobce se zcela vědomě a úmyslně bezdůvodně obohatila (prokázáno výzvou z 22.9.2020). Objednávkou ze dne 8.12.2019 bylo prokázáno, že žalobce objednal pro psa [jméno] roční vstupenku do Zoo Praha za částku 350 Kč.

7. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má proto soud za jednoznačně prokázané, že žalobce a žalovaná byli v partnerském vztahu, od r. 2008 měli psa, jehož vlastníkem byl a je i v současné době žalobce. Žalobce je od r. 2008 veden jako vlastník psa. Poté, co v r. 2015 účastníci přestali být partneři, o psa se starali střídavě, a to až do července 2020. Žalobce jako vlastník vyzval žalovanou dopisem ze dne 21.7.2020 k vydání psa, výzvou ze dne 22.9.2020 pak žalobce jako vlastník psa vyzval žalovanou k vydání předmětné částky jako bezdůvodného obohacení a to za platby související se zdravotní péčí, výživou a výchovou psa.

8. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, např. výpisy z účtu žalobce, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu, a to s ohledem na níže uvedený právní názor. Dále soud neprovedl navrhované důkazy – elektronickou komunikaci, faktury, výpisy z lékařské dokumentace apod., neboť je považoval za nadbytečné.

9. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalobce tvrdil, prokazoval a také prokázal, že je vlastníkem psa. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutkový stav.

10. Soud na základě provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ust. § § 621 okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

12. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

13. Podle ust. 638 odst.1 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle odst. 2 bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

14. Podle ust. § 646 o.z. mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem.

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že žalobu v plném rozsahu zamítnul, neboť dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, jež by byla povinna vydat žalobci. K tomuto závěru dospěl soud z důvodu, že žalobce již v žalobě samé tvrdil, že je vlastníkem psa [jméno], tuto skutečnost pak potvrdil i při jednání dne 21.2.2022 a tuto skutečnost prokazoval jednak potvrzením o přihlášení v evidenci vlastníků psů, dále pak i výzvami adresovanými žalované ze dne 21.7.2020, kterou se domáhal jako vlastník vydání psa a dále pak i výzvou ze dne 22.9.202, kterou se domáhal vydání bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy žalobce tvrdí, prokazuje a prokázal, že je vlastníkem psa, pak jakékoliv platby, které učinil v souvislosti se zdravotní péčí, výživou a výchovou psa, byly výdaje spojené se zvířetem ve vlastnictví žalobce a tak žalované nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení v souvislosti s těmito výdaji vynaloženými žalobcem, když bezdůvodné obohacení žalované by mohlo vzniknout jen v případě, že by žalobce učinil ve prospěch žalované platby a to bez spravedlivého důvodu. I za situace, že by bylo možno uvažovat (což však žalobce ani netvrdil, natož aby prokazoval), že pes byl ve spoluvlastnictví účastníků, pak ani v tomto případě by nebylo možno dovodit vznik bezdůvodného obohacení žalované, jakožto platby žalobce bez spravedlivého důvodu, a to jak za období, kdy mezi účastníky trval partnerský vztah, tak ani poté, co v r. 2015 partnerský vztah skončil a účastníci měli psa ve„ střídavé péči“.

16. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobu zamítl, ačkoliv žalobce nevyhověl výzvě soudu ohledně přesné specifikace jednotlivých dílčích nároků, z nichž se sestává předmětná částka, neboť pokud soud je názoru, že žalované na úkor žalobce bezdůvodné obohacení nevzniklo, nebylo potřebné se zabývat námitkou promlčení vznesenou žalovanou.

17. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že i v případě, že by hypoteticky bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce vzniklo, pak by značná část jednotlivých nároků byla promlčena. Pokud žalobce v souvislosti s námitkou promlčení tvrdil, že v daném případě se jedná o úmyslné bezdůvodné obohacení, a tak je promlčecí doba 10 let, pak soud uvádí, že v případě úmyslného bezdůvodného obohacení je promlčecí doba v souladu s ust. § 638 odst. 2 o.z. dokonce 15 let, avšak jedná se o promlčecí dobu objektivní, když současně platí promlčecí doba subjektivní, která je však v souladu s ust. § 629 odst. 1 o.z. pouze 3 roky. I pokud by bylo možné uvažovat o bezdůvodném obohacení žalované, pak by za situace, kdy mezi účastníky byl do dosud nezjišťovaného přesného data v r. 2015 partnerský vztah a dosud netvrzené a neprokazované společné domácnosti účastníků, jež by měla za následek v souladu s ust. § 646 o.z., že promlčecí doba začala běžet nejpozději dne 1.1.2016 (při hypotetické úvaze, že partnerský vztah účastníků skončil nejpozději dne 31.12.2015), jež by skončila dne 1.1.2019, a tak všechny platby uskutečněné za doby trvání partnerského vztahu účastníků by byly promlčeny nejpozději dne 2.1.2019. Platby žalobce uskutečněné po skončení partnerského vztahu účastníků pak zcela jednoznačně podléhají režimu ust. § 629 odst. 1 o.z.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 875,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 917 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, odpor včetně odůvodnění, účast u jednání dne 21.2.2022 a 4.4.2022) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 120 Kč ve výši 2 755,20 Kč. Pokud žalovaná požadovala náhradu nákladů řízení i za další úkony, a to odpor, repliku ze dne 1.4.2022 a vyčíslení nákladů řízení, tak soud tyto úkony žalované nepřiznal, neboť podání odporu a vyjádření k žalobě zahrnul do jednoho úkonu, když žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu žádné skutečnosti ve věci samé neuvedla, stejně tak ani v replice ze dne 1.4.2022, která ani nebyla soudem od žalované požadována. Rovněž ani vyčíslení nákladů řízení nebylo žalované jako úkon právní pomoci přiznáno, neboť vyčíslení nákladů řízení mohlo být provedeno již při jednání v rámci závěrečného návrhu.

19. Výrok III. je odůvodněn Položkou 2 odst. 2 sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., kdy v případě, že soud elektronický platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož podle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku činí soudní poplatek 5% z předmětné částky, tj. 2 346 Kč, avšak žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1 877 Kč, byla mu stanovena povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 469 Kč.