5 C 40/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro 18 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 18 000 Kč od 19.7.2019 do 20.7.2019, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhrady nákladů řízení ve výši 11 960,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví s tím, že žalobkyně jako nájemce uzavřela se žalovanou jako pronajímatelem nájemní smlouvu (dále jen Smlouva) na byt v obec a číslo, ulice a číslo, když součástí nájemní smlouvy byla povinnost žalobkyně složit jistotu ve výši 18 000 Kč pro případnou úhradu dlužného nájemného, služeb nebo škody. Článek VII/5 pak stanovil, že jistota není vratná v případě, že nájemní smlouva zanikne předčasným ukončením nájmu, tj. dříve než datum datum došlo k ukončení nájmu, žalovaná však jistotu nevrátila s tím, že ji oužila, neboť nájem byl ukončen dříve, než byla sjednána doba nájmu. Žalobkyně je však názoru, že čl. VII/5 Smlouvy je neplatný, žalovaná spotřebovala jisotu na úhradu ušlého nájemného za dobu, kdy hledala dalšího nájemce, avšak k uvedenému ponechání jistoty nebyla žalovaná oprávněna, neboť nakládání se složenou jistotou není podloženo dohodou a ani žalobkyně k tomuto neudělila souhlas. Zdejší soud vydal ve věci dne 19.2.2020 č.j. číslo jednací platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná řádně a včas odpor. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalovaná si ponechala žalobkyní složenou jistotu ve shodě čl. VII odst. 5 Smlouvy, neboť nájemní smlouva žalobkyně zanikla předčasným ukončením nájmu žalobkyní a to přede dnem datum, který byl sjednán jako den skončení nájmu. Ve Smlouvě došlo k písařské chybě, kdy v čl. VII odst. 5 bylo nesprávně uvedeno datum datum, namísto datum, když datum datum bylo datum vzniku smlouvy Žalovaná převzala byt od žalobkyně dne datum, vhodného nového nájemce však našla až datum. K dohodě o skončení nájmu mezi účastnicemi nedošlo, když protokol o předání bytu nelze považovat za dohodu o skončení nájmu. Žalobkyně ani žádnou výpověď z nájmu bytu žalované nezaslala. Žalovaná po žalobkyni nepožadovala nájemné až do doby trvání nájemní smlouvy, pouze si ponechala žalobkyní složenou jistotu na pokrytí doby, než našla nového nájemce. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně jako nájemce uzavřela dne datum se žalovanou jako vlastníkem a pronajímatelem nájemní smlouvu k bytu v obec a číslo, ulice a číslo, nájem byl sjednán na dobu určitou od datum do datum, žalobkyně se zavázala platit nájemné ve výši 18 000 Kč měsíčně (včetně částky 3 383 Kč jako úhradu do fondu oprav, správu domu a zálohy na služby). Dále se žalobkyně zavázala složit jisotu ve výši 18 000 Kč, které podle čl. VII odst. 2 Smlouvy byla žalovaná oprávněna použít k úhradě dlužného nájemného a dlužných záloh na služby, eventuálně k náhradě škod způsobených na předmětu nájmu. Dále Smlouva obsahovala ujednání v čl. VII odst. 5, že jisota není vratná v případě, když smlouva zanikne (předčasným ukončením nájmu) dříve než datum (prokázáno výpisem listu vlastnictví a nájemní smlouvou). Dne datum žalobkyně předala žalované byt (prokázáno předávacím protokolem ze dne datum). Předžalobní upomínkou ze dne datum, která byla žalované doručena dne datum, byla žalovaná vyzvána k vrácení jistoty ve výši 18 000 Kč, a to do datum (prokázáno předžalobní výzvou). Žalobkyně uzavřela dne datum k bytu novou nájemní smlouvu (prokázáno nájemní smlouvou ze dne datum). Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutkový stav. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: dne datum byla mezi účastnicemi uzavřena nájemní smlouva, kterou uzavřela žalobkyně jako nájemce se žalovanou jako pronajímatelem; žalobkyně na základě smlouvy složila žalované jistotu ve výši 18 000 Kč; nájem byl sjednán na období od datum do datum. Dne datum došlo k ukončení nájmu, a to na základě konkludentního jednání žalobkyně a žalované, když dne datum žalovaná převzala od žalované byt, jež byl předmětem nájmu, a následně se žalovaná snažila byt dále pronajmout, k čemuž došlo dne datum uzavřením nové nájemní smlouvy. Soud posoudil věc po právní stránce následovně: podle ust. § 2239 zák. č. 89/2012 Sb. ve zněním účinném do 30.6.2020 (dále jen o.z.) nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Podle ust. § 2292 o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl (s výjimkou částečného příslušenství), neboť dospěl k závěru, že ujednání nájemní smlouvy ohledně oprávnění žalované jako pronajímatele ponechat si žalobkyní složenou jistotu je ujednáním neplatným, nikoliv však z důvodu, jež uváděla žalobkyně, že ujednání je neplatné z důvodu nesprávně uvedeného data datum (jež se shoduje s datem uzavření smlouvy a počátku trvání nájmu, přičemž se jedná zjevně o písařskou chybu), ale že ujednání čl. VII odst. 5 Smlouvy je neplatné, neboť odporuje ust. § 2239 o.z., kdy k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, se nepřihlíží. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nevrátila žalobkyni složenou jistotu nikoliv z důvodu, že by žalobkyně dlužila nájemné či úhradu za služby spojené s užíváním bytu, což ani nebylo mezi účastnicemi sporné, ale z důvodu nedodržení sjednané délky nájmu, je ust. čl. VII odst. 5 Smlouvy ujednáním o smluvní pokutě, k němuž se v důsledku ust. § 2239 o.z. nepřihlíží, a tak je žalovaná povinna zaplacenou jistotu ve výši 18 000 Kč žalobkyni vrátit. Pokud žalovaná namítala, že nájem ukončen nebyl, pak ani tomuto názoru soud nepřisvědčil, neboť je jednoznačné, že žalovaná dne datum, tj. před datem uvedeným ve Smlouvě jako datum skončení nájemní smlouvy žalobkyně, uzavřela s novým nájemcem nájemní smlouvu, tj. žalovaná si byla vědoma, že žalobkyni nájem skončil, přičemž o skončení nájmu žalobkyně svědčí jak předávací protokol ze dne datum, tak i elektronická komunikace mezi účastnicemi, kdy datum žalovaná sdělila žalobkyni, že kauci spotřebovala za období, kdy hledala nového nájemníka. V souladu s ust. § 2292 o. z., kdy nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí, je pak jednoznačné, že žalovaná si byla vědoma, že nájem bytu žalobkyně skončil dne datum, kdy došlo k odevzdání bytu žalobkyní a převzetí bytu žalovanou, přičemž bylo dále jednoznačné, že žalobkyně opustila byt takovým způsobem, že bylo možno bez jakýchkoli pochybností považovat nájem žalobkyně za skončený, když žalobkyně již dne datum sdělila žalované, že se přestěhuje dne datum, neboť se vrací k role v řízení. Vzhledem k uvedeným skutečnostem proto soud stanovil žalované zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč jako vrácení složené jistoty a to včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1968 a 1970 o.z., když výše úroku byla stanovena v souladu s ust. 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. a to počínaje dnem datum, neboť předžalobní výzvou ze dne datum byla žalované stanovena lhůta pro vrácení jistoty do datum a teprve marným uplynutím této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, tj. od datum je žalovaná v prodlení. Co do zbývající části požadovaného období prodlení proto byla žaloba ve výroku II. zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalované dále nárok na úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.). Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku

I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 960,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 000 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze čtyř úkonů (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 21% DPH, a dále 700 Kč zaplacených žalobkyní za překlad elektronické komunikace mezi účastnicemi. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.