5 C 42/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 442 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 442 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 2 442 Kč od 8. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu [číslo] a to vč. variabilního symbolu [číslo].

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 2 442 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému poskytla dne 4. 4. 2021 zdravotní péči na základě smlouvy o poskytnutí zdravotní péče. Za poskytnutou zdravotní péči vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] dne 7. 4. 2021 na částku 2 442 Kč, splatnou dne 7. 5. 2021, neboť žalovaný se neprokázala pojištěním v rozsahu poskytnuté zdravotní péče, byla povinna zdravotní péči uhradit sama. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neuhradil ničeho. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Bulharska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného dle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla dne 7. 4. 2021 žalovanému ambulantní vyšetření, přičemž žalovaný neprokázal, že by v době poskytování zdravotní péče byl zdravotně pojištěn, proto mu byla za provedené vyšetření vystavena faktura na částku 2 442 Kč se splatností dne 7. 5. 2021 (Fakturou [číslo] ze dne 7. 4. 2021, splatná dne 7. 5. 2021 vč. Přílohy k faktuře). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky žalobkyní vyzván, avšak neuhradil ničeho (Upomínkou ze dne 19. 5. 2021 vč. Podacího archu ze dne 20. 5. 2021). Po právní stránce soud posoudil věc dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný neprokázal, že by v době ošetření byl účasten pojištění dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ani nebyl nijak pojištěn, byl proto povinen dle § 2636 odst. 2 o.z. žalobkyni uhradit náklady spojené se zdravotní péčí. Žalovaný porušil svou povinnost a za poskytnutou péči neuhradil ničeho, ani neprokázal, že by v daném období byl pojištěn, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a dále v částce 200 Kč představující náklady řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., (dále jen„ vyhláška“) dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč, představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, žaloba). S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, uhradila soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zSOP“) ve výši 400 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud pokračoval v řízení. Soud tedy ve výroku IV. vyzval žalobkyni, aby doplatila soudní poplatek ve výši 600 Kč dle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků zSOP ve lhůtě určené dle § 7 odst. 1 zSOP. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a III. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.