5 C 56/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku – jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval, žalobkyně jej zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, o čemž byl žalovaný žalobkyní písemně informován. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, když nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 675 Kč za měsíce [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] (vždy po 135 Kč). Ačkoliv žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky písemně vyzvala, žalovaný ani v dodatečné lhůtě ničeho nezaplatil. Žalobkyně dále požadovala zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 60,29 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním příslušníkem [země]. Jde o věc s cizím prvkem. Soud proto nejprve zkoumal svou pravomoc věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že žalovaný se zdržuje t.č. na území České republiky, posuzoval soud pravomoc dle Nařízení Rady (ES) č.1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením §§ 85, 86 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění. Podle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný se ke dni zahájení řízení fakticky zdržoval na území České republiky.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud z hlediska skutkového stavu věci (na základě předložených listinných důkazů) dospěl k závěru, že žalovaný žalobkyni neuhradil televizní poplatky v souhrnné výši 675 Kč za měsíce [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], vždy po 135 Kč, ač se jednalo o zákonnou povinnost vyplývající z toho, že je žalovaný držitelem televizního přijímače. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně.

6. Po hmotněprávní stránce se jedná o nárok žalobkyně na základě ustanovení § 3 odst. 4, § 6, § 7 odst. 1, 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle výše citovaných paragrafů osoba, která vlastní televizní přijímač, se stává poplatníkem televizního poplatku, když tento poplatek je poplatník povinen zaplatit provozovateli vysílání nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. V případě, že poplatník nezaplatí televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu. Pokud žalovaný dlužnou částku nezaplatil, dostal se vždy následující den do prodlení se zaplacením ve smyslu § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podle ustanovení § 1970 o.z. a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení zákonného úroku z prodlení.

7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.

9. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst.1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.