5 C 60/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobce (žalobkyně); Správa služeb hlavního města Prahy, IČO , ulice a číslo , PSČ , obec a číslo - část obce - část obce , zast.: JUDr. jméno příjmení , příjmení ulice a číslo , PSČ , obec a číslo část obce proti; žalovanému (žalované); celé jméno žalovaného , rč: číslo , datum narození , ulice a číslo , obec a číslo 30 450 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 30 450 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 30 450 Kč od 26.9.2020 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 1.10.2020 domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni předmětnou částku s tím, že dne 31.7.2017 provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem byl ke dni provedení odtahu žalovaný, kdy vozidlo bylo umístěno na parkovišti provozované žalobkyní. Odtah byl proveden v souladu s ust. § 17a odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb. Vozidlo bylo z parkoviště vyzvednuto dne 16.7.2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala zaplacení částky 30 450 Kč, představující parkovné za období od 16.11.2018 do 16.7.2020, představující parkovné za 609 dnů (tj. 609 * 50 Kč), neboť za období předcházející již žalobkyně nárok na parkovné uplatnila v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s tím, že v době, kdy bylo vozidlo umístěno na vozovce a následně odtaženo na parkoviště žalované, byl dlouhodobě nemocný, žalovaný již žalobkyni v důsledku předcházejícího řízení zaplatil částku přes 100 000 Kč a tak je žalovaný názoru ve shodě s rozhodnutím Nejvyššího soudu 25Cdo 1193/2011, že částka za umístění vozidla nemá být nepřiměřená.

3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Kazachstánu s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

4. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně vznikla dne [datum] jako příspěvková organizace hlavního města Prahy a podle [anonymizováno] zřizovací listiny vykonává oprávnění hlavního města Prahy uvedená v § 19 odst. 3 a odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich hlídání. Žalobkyně provedla dne 31.7.2017 odtah vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný (Protokol o odtahu vozidla [číslo]). Dle ceníku žalobkyně činí cena odtahu vozidla 1 900 Kč, parkovné za první až třetí den 250 Kč denně, parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den činí 400 Kč denně a parkovné za každý další den od sto osmdesátého dne činí 50 Kč denně (Nařízení hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013, ve znění účinném ke dni odtahu vozidla, ceník žalobkyně). Žalovanému byla zdejším soudem rozsudkem ze dne 30. 4. 2019, č. j. [číslo jednací] uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 88 400 Kč s příslušenstvím, představující poplatek za odtah uvedeného vozidla a dále za parkovné v období od 31.7.2017 do 15.11.2018 (Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 4. 2019, č. j. [číslo jednací]). Žalovaný si vozidlo nepřevzal a dlužnou částku představující parkovné od 16.11.2018 do 16.7.2020, kdy bylo vozidlo vyzvednuto nezaplatil, ani v návaznosti na písemnou upomínku a předžalobní výzvu (Předžalobní výzvou ze dne 30. 8. 2018 vč. dodejky).

5. Potvrzením č.j. [spisová značka] ze dne 16.7.2020 JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora vzal soud za prokázané, že v uvedené exekuční věci prováděné na základě vykonatelného rozhodnutí rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 30.4.2019 se stal vydražitelem vozidla [registrační značka] [jméno] [příjmení], který se stal ke dni příklepu 16.7.2020 vlastníkem vozidla. Lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 12.10.2021 bylo prokázáno, že zdravotní stav žalovaného v období duben až červenec 2017 neumožňoval žalovanému požádat policii o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, a to ani písemnou formou s nutností dojít se zásilkou na poštu či osobní návštěvou na oddělení policie.

6. Podle ust. § 17a) odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb. ve znění platném do 31.12.2017 nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

7. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citované zákonné ustanovení rozhodl soud tak, že žalobu v plném rozsahu zamítnul, neboť vzal za prokázané, že vozidlo [registrační značka], jehož provozovatelem byl žalovaný, bylo dne 31.7.2017 odtaženo na parkoviště žalobkyně na základě ust. § 17a) odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb. Žalovaný však prokázal lékařskou zprávou ze dne 12.10.2021, že v době 3 měsíců, předcházejících dni odtažení vozidla, byl jeho zdravotní stav takový, že neumožňoval žalovanému požádat policii o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, a to ani písemnou formou s nutností dojít se zásilkou na poštu či osobní návštěvou na oddělení policie. Za uvedeného skutkového stavu proto soud dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky ust. § 17a) odst. 6 věta druhá zák. č. 553/1991 Sb. ve znění do 31.12.2017, tj. že byly splněny liberační důvody na straně žalovaného, čímž se žalovaný zprostil povinnosti úhrady nákladů. I v případě, že by žalovaný neprokázal liberační důvody, musela by být žaloba zamítnuta, resp. tento důvod předchází zamítnutí žaloby pro naplnění liberační důvodů, neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovanému zaslala jakékoliv vyúčtování nákladů za parkovné za předmětné období, když sama žalobkyně navrhla a předložila k důkazu výzvy k úhradě ze dne 9.11.2017 a 8.8.2018, jež zjevně předcházejí datu počátku předmětného období. Pokud žalobkyně prokazovala nárok na zaplacení předžalobní výzvou, pak soud dospěl k závěru, že ani v tomto případě žalobkyně neprokázala splatnost uplatněného nároku, neboť žalobkyně neprokazovala, že předžalobní výzva byla žalovanému doručována. Na základě těchto skutečností roto soud žalobu zamítnul.

8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovanému, který byl ve věci úspěšný, byla přiznána náhrada nákladů řízení jako účastníku, který nebyl v řízení zastoupen v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. 3 krát 300 Kč za účast u jednání dne 23.6.2021, 6.9.2021 a 5.1.2022.