5 C 87/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 776 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 576 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 576 Kč od 11. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 200 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 721,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 776 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] s pojistným za pojistné období splatným měsíčně. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 20. 4. 2020, a to ani po opakované urgenci. Předmětná smlouva zanikla dne 10. 5. 2020 z důvodu neplacení pojistného. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho.

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Kazachstánu s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu nereagoval.

5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

6. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 1. 2020 pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla, s počátkem pojištění od 20. 1. 2020. Pojistné bylo stanoveno na částku 10 138 Kč ročně (Pojistnou smlouvou [číslo] ze dne 20. 1. 2020). Žalovaný neuhradil pojistné do data splatnosti, na což byl žalobkyní upozorněn současně s informací, že pokud neuhradí dlužné pojistné ani v dodatečné lhůtě, pojistné zanikne ke dni 9. 5. 2020. V důsledku neuhrazení pojistného žalovaným, pojistná smlouva ke dni 9. 5. 2020 zanikla (Upozornění na zánik pojištění; Oznámením o zániku pojištění). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho (Předžalobními upomínkami vč. Podacího archu).

7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných.

8. Soud z hlediska právní kvalifikace postupoval podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Dle § 13 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo.

9. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, a neuhradil jej ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně od 11. 5. 2020, tj. ode dne následujícího po splatnosti pojistného (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

10. Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 200 Kč soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal takovéto ujednání za neplatné v souladu s § 1813 a § 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu § 2048 až § 2052 o.z. nepřiznal.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 721,42 Kč, přičemž tato částka představuje 48,45 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,77 % - je třeba počítat s tím, že žalobkyní označené náklady spojené s uplatněním nejsou náklady v tomto smyslu, ale jedná se o další nárok, a to upomínací náklady, čili žalobkyně požadovala celkem 776 Kč). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 776 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud náhradu nákladu řízení přiznal k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

12. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a III. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.