59 C 102/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Jedličkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 77 858,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 68 238 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do povinnosti žalovaného zaplatit částku 9 620,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 197,83 Kč od datum do datum, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 76 858,01 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 76 858,01 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 372,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 77 858,01 Kč s příslušenstvím tak, jak je vymezeno ve výroku II tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o hotovostním úvěru č. hodnota, na základě které mu poskytla částku 80 000 Kč. Před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to nejen z jeho prohlášení, ale též z nezávisle ověřitelných údajů. Příjem žalovaného ověřila dle jeho výpisu z účtu, jeho výdaje pak dle jeho tvrzení s ověřením dle jejich porovnání s normativní náklady na bydlení a životním minimem a prostřednictvím registrů. Žalovaný přestal od datum splácet sjednané splátky, pročež došlo k datum k zesplatnění celého dluhu. K uvedenému dni činila dlužná jistina 76 858,01 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč a dále úrok z prodlení, který byl za období od datum do datum kapitalizován. Žalovaný nezaplatil z dlužné částky ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním příslušníkem Anonymizováno, přičemž pravomoc českého soudu je dána čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když byl úvěr poskytnut v České republice. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení, ve spojení s čl. 8.

9. úvěrových podmínek žalobkyně, je rozhodným právem právo české, když si strany toto právo jako rozhodné zvolily.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.

5. Před uzavřením smlouvy zjistila žalobkyně, že žalovanému bylo poskytnuto celkem hodnota splátkových úvěrů a 5 kreditních karet, přičemž ze žádné nemá dluh po splatnosti (zjištěno z úvěrové zprávy žalovaného). Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má disponibilní příjem 19 947 Kč měsíčně, neboť uvedl, že je Anonymizováno, bydlí v Anonymizováno, jeho příjem ze zaměstnání činí 48 000 Kč a jeho celkové výdaje činí 36 000 Kč (z čehož částka 22 608 Kč měsíčně sestává ze splácení spotřebitelského úvěru, revolvingu, osobních úvěrů a kreditní karty). Dále uvedl příjem ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč (zjištěno z potvrzení o prověření úvěruschopnosti ze dne datum). Kromě svých tvrzení doložil žalovaný též výpis ze svého bankovního účtu od datum do datum. Z něj se podává jeho příjem ze zaměstnání v přibližné výši 47 000 Kč měsíčně, nájemné ve výši 17 885 Kč měsíčně a dále skutečnost, že obraty na účtu žalovaného jsou vysoké (byť nelze z výpisu zjistit, z čeho přesně tyto výdaje sestávají) a jeho zůstatek bývá ke konci měsíce nízký. V listopadu činil obrat na jeho účtu 303 219 Kč, přičemž zůstatek ke konci měsíce činil 151 789 Kč, v prosinci činil obrat 256 567 Kč a zůstatek ke konci měsíce 1 135 Kč a v lednu činil obrat 42 071 Kč a zůstatek ke konci měsíce 14 470 Kč. V listopadu bylo na jeho účet zasláno z jeho jiného účtu 150 000 Kč, v prosinci pak dvakrát 10 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu č. č. účtu žalovaného za uvedené období).

6. Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty podstatné informace o úvěru (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne datum spolu účastníci uzavřeli Smlouvu o úvěru číslo hodnota, jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč, s poplatkem za zařízení 1 600 Kč, ročním úrokem 10,99 %, kterou se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách 1 466 Kč. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku. V případě prodlení žalovaného měla žalobkyně možnost celý dluh zesplatnit. Ke smlouvě byl uzavřen dne datum dodatek měnící splatnost jednotlivých splátek na 25. den v měsíci. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím SMS zprávy (zjištěno z této smlouvy, dodatku č. hodnota k této smlouvě, úvěrových podmínek a potvrzení o zaslání potvrzovací SMS ze dne datum). adresa 000 Kč byla žalovanému zaslána dne datum (zjištěno z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne datum).

7. Žalovaný splátky řádně a včas nesplácel. Dostal se do prodlení se splátkou předepsanou ke dni datum, následně od datum již nezaplatil ničeho. Celkem žalobkyni zaplatil částku 11 762 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře ze dne datum). Dluh žalovaného byl zesplatněn dopisem ze dne datum, kde mu byla stanovena splatnost do datum (zjištěno z předžalobní výzvy z uvedeného dne).

8. Všechny důkazy soud hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Neměl důvod pochybovat o pravosti provedených důkazů.

9. Zjištěný skutkový stav shrnuje soud takto. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu, na základě které byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta částka 80 000 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 11 762 Kč. Stran zjišťování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně před uzavřením smlouvy z výpisu z jednoho z účtu žalovaného za 3 měsíce, z jeho tvrzení a dále z výpisu z bankovních a nebankovních registrů.

10. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Účastnici spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, aby dostála požadavkům, jež na takové zkoumání klade zákon a soudní praxe. Žalovaný sám uvedl své příjmy a výdaje, přičemž jeho příjmy byly dostatečně doloženy výpisem z účtu. Určité výdaje se z výpisu z účtu taktéž podávají, neodpovídají však jeho tvrzením. Pohyby na účtu žalovaného jsou velmi vysoké, jeho zůstatek ke konci měsíce však zůstává zpravidla nízký. Dále učinila žalobkyně výpis z jeho bankovních a nebankovních registrů, z nějž se podává, že měl žalovaný několik jiných dluhů, byť žádný z nich nebyl po splatnosti. O to důkladněji tak měla zkoumat jeho majetkovou situaci.

18. Dle ustálené soudní praxe je třeba, aby úvěrující zkoumal úvěruschopnost přesvědčivě, přičemž jeho závěrem musí být, že úvěrovaný nebude mít zjevný problém dluh uhradit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Za situace, kdy se z výpisu žalovaného podávaly naprosto jiné výdaje, než které uváděl ve své žádosti. Obraty na účtu v listopadu a prosinci Anonymizováno činily několik set tisíc, zatímco žalovaným uváděné výdaje činily necelých 40 000 Kč měsíčně. Žalovaný též evidentně vlastnil jiný účet, ze kterého si minimálně v listopadu Anonymizováno poslal částku 150 000 Kč. Doložený výpis z účtu tak byl pouze částí majetku žalovaného, přičemž na jeho jiných účtech mohly být podstatné informace pro komplexní posouzení jeho úvěruschopnosti.

19. Ani s přihlédnutím k výši poskytovaného úvěru nemůže zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně obstát. Úvěrující musí mít alespoň hrubou představu, zda bude úvěrovaný schopen dluh splácet. Žalobkyně přitom nemohla, s ohledem na shora uvedené, takový závěr učinit. Měsíční splátky byly sice nízké, žalovaný však měl dluh splácet po poměrně dlouhou dobu, přičemž měl několik souběžných závazků.

20. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se dlouhodobě zabývá též Soudní dvůr Evropské unie. Konkrétně jeho rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, č. C-755/22, uvádí, že úprava posouzení úvěruschopnosti nesmí být vykládána tak, aby motivovalo úvěrující k obcházení této povinnosti. I Nejvyšší soud v aktuálnější judikatuře uvádí, že není možné vycházet ani z objektivně nepodložených osobních prohlášení dlužníka o jeho poměrech, a to ani tehdy, není-li dlužník evidován v databázi dlužníků (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3436/2024 ze dne datum). Úvěruschopnost je tak třeba zkoumat důkladně a v případě nejasností o jejich určité složce je třeba postavit najisto, že úvěrovaný bude schopen dluh splácet.

21. Nelze tedy dospět k závěru, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně. Úvěrová smlouva je proto absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení úroků.

22. Žalovanému byla poskytnuta částka 80 000 Kč a vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy se tak jedná o plnění poskytnuté bez právního důvodu a žalobkyně tak nemá nárok ani na žalované příslušenství, smluvní pokuty či poplatky plynoucí ze smlouvy. V rámci splácení již žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 11 762 Kč a zbývá mu tedy zaplatit 68 238 Kč. O tuto částku se tedy žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. Co do této částky je tak žaloba důvodná, ve zbytku byla zamítnuta.

23. Soud určil splatnost vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož byl žalovaný v řízení převážně pasivní, neměl soud žádné podklady, ze kterých by mohl vycházet a lhůtu k plnění určil podle § 160 o. s. ř. jako třídenní.

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do 87,60 % uplatňovaného nároku (68 238 z 77 858,01) a má tedy právo na náhradu nákladů v rozsahu 75,20 % (87,60 – 12,40).

25. Při plném procesním úspěchu by soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou soudním poplatkem ve výši 3 155 Kč, neboť žalobkyně náhradu jiných nákladů nepožadovala. Při reflektování částečného úspěchu tak soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů částku 2 372,60 Kč (75,20 % z 3 155). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci.