59 C 109/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného a žalovaného 2. příjmení jméno celé jméno žalovaného anonymizováno , datum narození trvale bytem adresa žalovaného a žalovaného o 340 293,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 340 293,02 Kč s úrokem ve výši 2,95 % ročně z částky 329 463,35 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 329 436,35 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 47 446,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovaným, aby jim soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 340 293,02 Kč se smluvním úrokem ve výši 2,95 % ročně z částky 329 463,35 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 329 436,35 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, to vše z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o stavebním spoření [číslo] ze dne 27. 3. 2014, když žalovaní nehradili své závazky řádně a včas tak, jak se zavázali. S ohledem na soustavné porušování povinností ze strany žalovaných odstoupila žalobkyně od uvedené smlouvy s tím, že splatnost byla stanovena na 30. 9. 2020, přičemž k tomuto datu činil dluh částku 340 293,02 Kč. Žalovaní ani posléze ničeho neuhradili, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.

4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně uzavřela s žalovaným 1 dne 27. 3. 2014 smlouvu o stavebním spoření [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření ze dne 1. 1. 2014 (smlouvou o stavebním spoření [číslo]). Na základě této smlouvy požádali žalovaný 1 a žalovaná 2 o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření a dne 16. 4. 2014 uzavřeli s žalobkyní smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 900 000 Kč. Žalovaní měli ve smlouvě postavení spoludlužníků (žádostí o poskytnutí meziúvěru ze dne 3. 4. 2014, smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo]). Žalovaní dne 18. 4. 2014 z meziúvěru vyčerpali 900 000 Kč (žádostí o čerpání meziúvěru ze dne 14. 4. 2014, oznámením o čerpání finančních prostředků a informace o úhradě úroků ze dne 22. 4. 2014, výpisem z meziúvěrového účtu [číslo]). Po splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření byl žalovaným dne 31. 1. 2018 poskytnut úvěr ke smlouvě o stavebním spoření [číslo]. Zůstatek na vkladovém účtu činil ke dni vyúčtování částku 431 533,54 Kč (do této výše žalovaní splatili vyčerpaný meziúvěr 900 000 Kč), tato částka byla převedena na úvěrový účet a žalobkyně žalovaným následně poskytla úvěr ze stavebního spoření ve zbývající výši 468 466,46 Kč (vyúčtováním meziúvěrového a vkladového účtu, výpisem z účtu [číslo]). Žalovaní byli povinni poskytnutý úvěr ze stavebního spoření splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 200 Kč, vždy nejpozději do 20. dne příslušného měsíce počínaje březnem 2018 Smluvní úrok byl sjednán ve výši 2,95 % ročně z částky nesplaceného meziúvěru. Žalovaní však splátky řádně a včas nehradili (smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] výpisem z účtu [číslo]). Žalobkyně vyzvala oba žalované k úhradě dlužné částky nejpozději do 30. 9. 2020 a upozornila je, že v opačném případě odstupuje od úvěrové smlouvy s účinky k témuž dni (dopisy s názvem„ Poslední výzva k úhradě“ ze dne 11. 9. 2020 s doručenkami). Žalobkyně dopisem ze dne 2. 10. 2020 oznámila odstoupení od úvěrové smlouvy a požadovala úhradu celé pohledávky. K datu 30. 9. 2020 dosahovala dlužná částka výše 340 293,02 Kč, z toho jistina představovala 329 463,35 Kč, poplatky za upomínky 3 500 Kč a smluvní úrok do data odstoupení 7 329,67 Kč (dopisem s názvem„ Oznámení věřitele“ ze dne 2. 10. 2020 spolu s doručenkou, výpisem z účtu [číslo]). Žalobkyně zaslala žalovaným dne 26. 2. 2021 předžalobní upomínku, žalovaní však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradili (výzvami k plnění ze dne 26. 2. 2021, poštovním podacím archem ze dne 26. 2. 2021).

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaní zůstali nečinní, soudu žádné důkazy nepředložili, žalobou uplatněný nárok nesporovali a uhrazení dlužné částky netvrdili.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Žalobkyně a žalovaní uzavřeli smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovaným částku 900 000 Kč. Žalovaní tuto částku splatili prostřednictvím vkladů do výše 431 533, 547 Kč, tato částka byla převedena z vkladového účtu na úvěrový a následně jim žalobkyně poskytla úvěr ve zbývající výši 468 466,46 Kč. Žalovaní se zavázali splatit žalobkyni částku 468 466,46 Kč prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 7 200 Kč spolu s úrokem ve výši 2,95 % ročně z nesplaceného meziúvěru.

12. Žalovaní však dlužnou částku nespláceli řádně a včas, a to ani navzdory zaslaným upomínkám. Žalobkyně proto v souladu s částí IV. písm. I odst. b) obecných úvěrových podmínek od úvěrové smlouvy odstoupila, a to s účinností ke dni 30. 9. 2020. Z výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že k tomuto datu činila dlužná částka 340 293,02 Kč, z toho jistina představovala 329 463,35 Kč, poplatky za upomínky 3 500 Kč a smluvní úrok 7 329,67 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní uhradili více, než tvrdí žalobkyně. Žalobkyně má proto nárok na částku 340 293,02 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 2,95 % ročně z částky nesplacené jistiny (329 463,35 Kč) ode dne následujícího po marném uplynutí dodatečně poskytnuté lhůty k plnění, tj. od 1. 10. 2020. Vzhledem k tomu, že se žalovaní dostali do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobkyni náleží též právo na úrok z prodlení rovněž ode dne 1. 10. 2020 do zaplacení.

13. Dlužnou částku jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně, neboť smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření podepsali jako spoludlužníci (srov. čl. VI odst. 1 úvěrové smlouvy). Žalobkyně tedy může plnění požadovat po kterémkoliv ze žalovaných ve smyslu § 1872 a násl. o. z.

14. Z důvodů výše uvedených dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán, žalobě vyhověl a žalovanou částku žalobkyni přiznal, když současně přiznal žalobkyni i úroky a úroky z prodlení (v souladu s ust. § 513, § [číslo], § 1968 a § 1970 o. z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 446,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 015 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 340 293,02 Kč sestávající z částky 9 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba) a z částky 4 850 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 150 Kč ve výši 5 281,50 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle z. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

16. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůty k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.