59 C 109/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození trvale bytem adresa žalovaného a žalovaného 2. příjmení jméno celé jméno žalovaného anonymizováno, datum narození trvale bytem adresa žalovaného a žalovaného o 340 293,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 340 293,02 Kč s úrokem ve výši 2,95 % ročně z částky 329 463,35 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 329 436,35 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 47 446,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovaným, aby jim soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 340 293,02 Kč se smluvním úrokem ve výši 2,95 % ročně z částky 329 463,35 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 329 436,35 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, to vše z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o stavebním spoření číslo ze dne 27. 3. 2014, když žalovaní nehradili své závazky řádně a včas tak, jak se zavázali. S ohledem na soustavné porušování povinností ze strany žalovaných odstoupila žalobkyně od uvedené smlouvy s tím, že splatnost byla stanovena na 30. 9. 2020, přičemž k tomuto datu činil dluh částku 340 293,02 Kč. Žalovaní ani posléze ničeho neuhradili, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.

4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně uzavřela s žalovaným 1 dne 27. 3. 2014 smlouvu o stavebním spoření číslo jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření ze dne 1. 1. 2014 (smlouvou o stavebním spoření číslo). Na základě této smlouvy požádali žalovaný 1 a žalovaná 2 o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření a dne 16. 4. 2014 uzavřeli s žalobkyní smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo do výše 900 000 Kč. Žalovaní měli ve smlouvě postavení spoludlužníků (žádostí o poskytnutí meziúvěru ze dne 3. 4. 2014, smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo). Žalovaní dne 18. 4. 2014 z meziúvěru vyčerpali 900 000 Kč (žádostí o čerpání meziúvěru ze dne 14. 4. 2014, oznámením o čerpání finančních prostředků a informace o úhradě úroků ze dne 22. 4. 2014, výpisem z meziúvěrového účtu číslo). Po splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření byl žalovaným dne 31. 1. 2018 poskytnut úvěr ke smlouvě o stavebním spoření číslo. Zůstatek na vkladovém účtu činil ke dni vyúčtování částku 431 533,54 Kč (do této výše žalovaní splatili vyčerpaný meziúvěr 900 000 Kč), tato částka byla převedena na úvěrový účet a žalobkyně žalovaným následně poskytla úvěr ze stavebního spoření ve zbývající výši 468 466,46 Kč (vyúčtováním meziúvěrového a vkladového účtu, výpisem z účtu číslo). Žalovaní byli povinni poskytnutý úvěr ze stavebního spoření splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 200 Kč, vždy nejpozději do 20. dne příslušného měsíce počínaje březnem 2018 Smluvní úrok byl sjednán ve výši 2,95 % ročně z částky nesplaceného meziúvěru. Žalovaní však splátky řádně a včas nehradili (smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo výpisem z účtu číslo). Žalobkyně vyzvala oba žalované k úhradě dlužné částky nejpozději do 30. 9. 2020 a upozornila je, že v opačném případě odstupuje od úvěrové smlouvy s účinky k témuž dni (dopisy s názvem„ Poslední výzva k úhradě“ ze dne 11. 9. 2020 s doručenkami). Žalobkyně dopisem ze dne 2. 10. 2020 oznámila odstoupení od úvěrové smlouvy a požadovala úhradu celé pohledávky. K datu 30. 9. 2020 dosahovala dlužná částka výše 340 293,02 Kč, z toho jistina představovala 329 463,35 Kč, poplatky za upomínky 3 500 Kč a smluvní úrok do data odstoupení 7 329,67 Kč (dopisem s názvem„ Oznámení věřitele“ ze dne 2. 10. 2020 spolu s doručenkou, výpisem z účtu číslo). Žalobkyně zaslala žalovaným dne 26. 2. 2021 předžalobní upomínku, žalovaní však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradili (výzvami k plnění ze dne 26. 2. 2021, poštovním podacím archem ze dne 26. 2. 2021).

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaní zůstali nečinní, soudu žádné důkazy nepředložili, žalobou uplatněný nárok nesporovali a uhrazení dlužné částky netvrdili.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Žalobkyně a žalovaní uzavřeli smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovaným částku 900 000 Kč. Žalovaní tuto částku splatili prostřednictvím vkladů do výše 431 533, 547 Kč, tato částka byla převedena z vkladového účtu na úvěrový a následně jim žalobkyně poskytla úvěr ve zbývající výši 468 466,46 Kč. Žalovaní se zavázali splatit žalobkyni částku 468 466,46 Kč prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 7 200 Kč spolu s úrokem ve výši 2,95 % ročně z nesplaceného meziúvěru.

12. Žalovaní však dlužnou částku nespláceli řádně a včas, a to ani navzdory zaslaným upomínkám. Žalobkyně proto v souladu s částí IV. písm. I odst. b) obecných úvěrových podmínek od úvěrové smlouvy odstoupila, a to s účinností ke dni 30. 9. 2020. Z výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že k tomuto datu činila dlužná částka 340 293,02 Kč, z toho jistina představovala 329 463,35 Kč, poplatky za upomínky 3 500 Kč a smluvní úrok 7 329,67 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní uhradili více, než tvrdí žalobkyně. Žalobkyně má proto nárok na částku 340 293,02 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 2,95 % ročně z částky nesplacené jistiny (329 463,35 Kč) ode dne následujícího po marném uplynutí dodatečně poskytnuté lhůty k plnění, tj. od 1. 10. 2020. Vzhledem k tomu, že se žalovaní dostali do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobkyni náleží též právo na úrok z prodlení rovněž ode dne 1. 10. 2020 do zaplacení.

13. Dlužnou částku jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně, neboť smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření podepsali jako spoludlužníci (srov. čl. VI odst. 1 úvěrové smlouvy). Žalobkyně tedy může plnění požadovat po kterémkoliv ze žalovaných ve smyslu § 1872 a násl. o. z.

14. Z důvodů výše uvedených dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán, žalobě vyhověl a žalovanou částku žalobkyni přiznal, když současně přiznal žalobkyni i úroky a úroky z prodlení (v souladu s ust. § 513, § číslo, § 1968 a § 1970 o. z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 446,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 015 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 340 293,02 Kč sestávající z částky 9 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba) a z částky 4 850 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 150 Kč ve výši 5 281,50 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle z. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

16. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůty k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve trojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.