59 C 110/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o 199 362,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 170,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 170,20 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 174 192,11 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 173 464,11 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, s úrokem z prodlení ve výši 42,42 Kč kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 18,41 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 10, na náhradě nákladů řízení 75 % částky, která bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci předmětného usnesení.

1. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] s. r. o. se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 199 362,31 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný porušil povinnosti plynoucí ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou strany sjednaly dne [datum] a jejímž prostřednictvím bylo financováno vozidlo [značka automobilu], typ [anonymizována tři slova]), rok výroby [rok], blíže specifikované v předmětné smlouvě. S ohledem na porušování povinností ze strany žalovaného došlo k ukončení smluvního vztahu. Žalovaná částka sestává z dlužných splatných splátek zesplatněné smlouvy ve výši 18 195 Kč, poplatků za upomínky ve výši 450 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 60,83 Kč, jistiny ve výši 156 477 Kč, poplatku za zabavení vozidla 7 865 Kč, nákladů na odtah ve výši 2 468 Kč, nákladů na opravu 2 999,59 Kč, nákladů na evidenční kontrolu vozu ve výši 280,72 Kč, dalších nákladů na odtah ve výši 1 210 Kč, parkovného 3 025 Kč, nákladů na znalecký posudek ve výši 1 573 Kč, na fyzickou prověrku ve výši 1 452 Kč, pojistného ve výši 2 639 Kč a smluvní pokuty ve výši 728 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

2. Usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto tak, že se připouští, aby na místo [právnická osoba] s. r. o. vstoupila do řízení nabyvatelka práva, společnost [právnická osoba], tedy současná žalobkyně.

3. Jelikož žalovaný není státním příslušníkem České republiky, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc soudů ČR. Žalovaný se v minulosti v ČR prokazatelně zdržoval, avšak současný pobyt žalovaného není znám. Pravomoc posoudil soud dle ust. [ustanovení pr. předpisu], o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“), a v dané věci rozhodoval soud podle českého právního řádu, a to dle ust. § [anonymizováno] odst. 1 [anonymizováno].

4. S ohledem na skutečnost, že se nepodařilo faktický pobyt žalovaného zjistit, ani se mu nepodařilo doručit na známou adresu v zahraničí, ustanovil soud žalovanému opatrovníkem advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (usnesením č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]).

5. Opatrovník žalovaného uvedl, že se seznámil se spisovým materiálem, nepodařilo se mu spojit s žalovaným a jeho stanoviskem tak nedisponuje, neví tedy, zda např. nemohlo dojít k odstoupení od smlouvy či zda úvěr nebyl splacen, nicméně i přes to nárok uplatněný v žalobě v plné výši neuznává, a to zejména z důvodů, že a) vznáší námitku promlčení, když má za to, že veškeré závazky se staly splatnými dne [datum], promlčecí lhůta tedy uplynula dnem [datum] a též jsou promlčeny nároky plynoucí z nároků náhrady nákladů a přefakturovaných služeb [právnická osoba] & [právnická osoba], která za úplatu žalobkyni (resp. právní předchůdkyni) zajistila předmět financování (tj. zabavení Předmětu financování – viz. faktura [číslo] na částku 7.865 Kč splatná dne [datum]) a dále živnostníka [jméno] [příjmení] [jméno] za odtah (vozidla viz faktura [číslo] na částku 2.468,40 Kč splatná dne [datum]); b) ze strany poskytovatele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti žalovaného a tudíž má za to, že smlouva o úvěru tak může být stižena neplatností; c) je částka 156 477 Kč označena za jistinu, jedná se ve skutečnosti o součet všech neuhrazených splátek včetně v budoucnu splatných úroků, včetně dalších poplatků za poskytnutí úvěru; nelze tak hovořit o obecně přípustné kapitalizaci úroků, jejíž podstata spočívá v zohlednění úroků jako ceny peněz, ale o akceleraci plateb budoucích úroků, která nemá žádné ekonomické zdůvodnění; konstrukce akcelerace budoucích splátek včetně úroků konstrukce čl. 3 písm. C bod 1 obchodních podmínek, na základě které úvěrující zesplatnil i budoucí úroky, je natolik složitá, že osoba s průměrnou finanční gramotností není schopna posoudit význam tohoto ustanovení, je tedy dán důvod neplatnosti a též je třeba ustanovení považovat za překvapivou součást obchodních podmínek, které vytváří významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a je tak dán důvod jeho neplatnosti.

6. V reakci na vyjádření opatrovníka žalovaného se vyjádřila žalobkyně zejména v tom směru, že nárok promlčen není, neboť od úvěrové smlouvy bylo odstoupeno dopisem z [datum], den poté je tedy počátkem běhu promlčecí doby. Právní předchůdkyně žalobkyně pak splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, k čemuž se podrobněji v daném podání vyjádřila.

7. Smírné vyřešení sporu nebylo možné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný uhradil celkem částku 89 518,80 Kč. [příjmení] bylo především to, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a pro případ, že by byla smlouva platná, takto, zda lze požadovat veškeré požadované nároky a zda jsou nároky promlčeny, či nikoliv.

8. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů předložených účastníky řízení, blíže však nehodnotil ty, které měly prokazovat skutečnosti mezi účastníky nesporné nebo které (vzhledem k okolnostem věci) nemají pro rozhodnutí zásadní význam, a dospěl k následujícím zjištěním: listinou označenou žádost/smlouva o úvěru číslo/ [variabilní symbol], včetně přílohy (Protokol o předání - převzetí automobilu ke smlouvě), jejíž součástí jsou [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru [právnická osoba] ze dne [datum], ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali listinu označenou jakožto žádost/smlouva o úvěru číslo/ [variabilní symbol], a to dne [datum] s tím, že dne [datum] došlo k zaevidování u prodejce, jímž byla [právnická osoba] a.s. (vztah mezi uvedenými společnostmi byl založen mandátní smlouvou ze dne [datum]); předmětem smlouvy bylo financování vozidla tovární značky [anonymizováno], typ [anonymizována tři slova]), rok výroky [rok], číslo [anonymizována dvě slova], a to za pořizovací cenu 114 689 Kč; předmětné vozidlo bylo převzato dne [datum]; součástí ujednání bylo prohlášení, že součástí smlouvy jsou obchodní podmínky, sazebníky a další vyjmenované dokumenty; z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že byla uvedena celková částka, kterou bude třeba splatit, výše splátek, jejich frekvence i počet (k tomuto byla vyhotovena též listina předsmluvní splátkový kalendář – přehled plateb – neslouží jako daňový doklad k úvěrové smlouvě [číslo] též předpis splátek z nějž je patrné, že poslední splátka měla být k datu [datum]) a byly též uvedeny náklady spotřebitelského úvěru vč. výpočtu a vzorce RPSN; z dokumentace je zřejmé, že o osobě žalovaného byly uvedeny toliko údaje co se týká příjmové stránky, avšak absentují údaje o jeho výdajové stránce, osobním stavu, případných vyživovacích povinností atd.; příjem žalovaného byl doložen potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu ze dne [datum]; z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru je zřejmé, že dne [datum] byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zaslána na účet [právnická osoba] a.s. částka 114 689 Kč ve vztahu ke smlouvě [číslo]; dopisem ze dne [datum] – Věc: Úvěrová smlouva [číslo] – odstoupení od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke zboží spolu s fakturou – daňový doklad – evidenční [číslo] včetně výpisu z účtu, [číslo] včetně tabulky Hromadná faktura odtah [číslo] 8. – [datum], včetně výpisu z účtu a fakturou – [variabilní symbol], včetně tabulky úvěrové smlouvy – zabaveno, včetně výpisu z účtu a likvidačním listem – doklad č. [spisová značka] bylo doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne [datum] sdělila žalovanému, že v souladu s podmínkami úvěrové smlouvy [číslo] odstupuje od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva; ve věci byl vyhotoven likvidační list, fakturou ev. [číslo] bylo fakturováno 10 540 Kč ze strany [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] právní předchůdkyni žalobkyně, přičemž o platbě je doklad a dále fakturou [číslo] jí bylo panem [jméno] [příjmení], [anonymizováno] fakturováno 21 917 Kč s tím, že o platbě je též doklad; konečně byla vystavena faktura [právnická osoba] & [příjmení] [jméno] a.s, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně uhradila fakturovanou částku 7 865 Kč; uváděné částky byly fakturovány v souvislosti se zajištěním, odtahy, opravou, parkovným, zpracováním znaleckého posudku a kontrolou shora uváděného vozidla; výzvou k úhradě ze den [datum] vč. vrácené dodejky bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě částky 199 423,31 Kč, a to do [datum] s tím, že výzva byla zaslána na adresu [adresa], přičemž dle relace pošty byl na uvedené adrese žalovaný neznámý; předmětnou adresu zjistila právní předchůdkyně žalobkyně ze sdělení [stát. instituce], odboru dopravně správních činností ze dne [datum], v němž je uvedeno, že vlastníkem a provozovatelem vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] je žalovaný od [datum] s tím, že mají uvedenou právě tuto adresu; předžalobní upomínkou ze dne [datum] vč. poštovního podacího archu bylo doloženo, že byla žalovanému před podáním žaloby zaslána upomínka zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně; z přehledu plateb pro smlouvu [číslo] je zřejmé, že žalovaný uhradil celkem částku 89 518,80 Kč, což ostatně bylo mezi stranami nesporné.

9. Provedené listinné důkazy hodnotil soud jako věrohodné, bez rozporů, přičemž účastníci k nim neměli žádných námitek. Soud zamítl návrh na výslech osoby, která za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v roce [rok] sjednala předmětnou smlouvu o úvěru s panem žalovaným a dále návrh na důkaz doklady, které předložil žalovaný při sjednání smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že těmito důkazy a výslechem svědka mělo být prokázáno, že byl žalovaný dotazován na rodinné poměry a další údaje, které byly následně vloženy do interního systému, který vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného a že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici další údaje. Co se týká osobních dokladů, které žalovaný při podpisu smlouvy předložil, v jistém případě (ne vždy tomu tak je) by z nich bylo možno dovodit, zda je žalovaný svobodný, či ženatý, avšak další údaje o jeho osobních poměrech (zda má vyživovací povinnosti atd.) z osobních dokladů dovodit nelze. Ohledně tvrzení, které by bylo ze strany navrhovaného svědka učiněno, soud uvádí, že nikde v celé dokumentaci není uvedeno ničeho ohledně výdajové stránky žalovaného, žádné takové údaje tedy doloženy nebyly, ani nebyly konkrétně tvrzeny a soud má za to, že absence takovýchto údajů ve smluvní dokumentace je nezhojitelná a nelze po osmi letech od uzavření smlouvy hodnotit, zda byly veškeré potřebné údaje poskytnuty a následně ověřeny řádně, a to pouze na základě výpovědi osoby, která sjednává se žadateli smlouvy o úvěru, když se ve smluvní dokumentaci o tomto nic nenachází. Ze strany žalobkyně bylo uvedeno, že má za to, že žalovaný v rámci předsmluvních informací a v rámci vyjednávání o smlouvě sdělil veškeré potřebné údaje, včetně jeho výdajových stránek, které byly následně vloženy do předmětného systému, který vypočítal jeho výdaje, a na základě toho bylo posouzeno, že žalovaný je schopen předmětný úvěr splácet. Soud nezpochybňuje, že lze i výpočtem ze systému dospět k tomu, zda je žadatel schopen úvěr splácet, či nikoliv, avšak k tomu je potřebné, aby byly konkrétní údaje postaveny najisto a alespoň nějakým základním způsobem hodnověrně zachyceny ve smluvní dokumentaci.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali listinu označenou jakožto žádost/smlouva o úvěru číslo/ [variabilní symbol], a to dne [datum], předmětem bylo financování vozidla tovární značky [anonymizováno], typ [anonymizována tři slova]), rok výroky [rok], číslo [anonymizována dvě slova], a to za pořizovací cenu 114 689 Kč. Spolehlivě byly tvrzeny a doloženy pouze údaje o příjmové stránce žalovaného. Žalovaný uhradil toliko částku 89 518,80 Kč. Žalovaný byl informován o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně odstupuje od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva, následně byl vyzván k úhradě částky v celkové výši 199 423,31 Kč a před podáním žaloby byl vyzván zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně k úhradě s tím, že byl upozorněn na možnost řešení sporu soudní cestou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž o nástupnictví bylo rozhodnuto soudem, jak je uvedeno v bodě 2 tohoto rozsudku.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném k datu [datum], tedy v posledním znění tohoto zákona (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 9 odst. 1 zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto by se jednalo dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Dle soudu nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Byly vyžádány a doloženo toliko údaje o příjmové stránce žadatele a nebylo o něm zjištěno, že by byl v registrech dlužníků/exekucí. O výdajové stránce žadatele a o jeho osobních poměrech vč. údajů o tom, zda má vyživovací povinnosti, není v dokumentaci ničeho. Jelikož je žalovaný cizím státním příslušníkem a v ČR neměl po delší dobu před sjednáváním úvěru vícero aktivit, nelze předpokládat, že by byl veden v systémech či že by o jeho ekonomické stránce bylo příliš údajů, které by právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici (toto ani tvrzeno nebylo, nicméně to soud s ohledem na zkušenosti podotýká; pochopitelně si lze představit, že pakliže schopnost splácet úvěr žadatele posuzuje banka, u níž má žadatel mnoho let účet, s nímž disponuje tak, že z něj hradí podstatnou část svých výdajů a zároveň mu je na účet zasílána výplata/mzda, má pak banka jisté informace o žadateli a nemusí poté činit rozsáhlejší zjišťování údajů, než když se jedná o žadatele, o němž není poskytovateli v podstatě nic známo) a nebylo možno se spokojit pouze s údajem o jeho příjmu, byť ten byl potvrzen. Soud tedy uzavřel, že je předmětná smlouva o úvěru neplatná, neboť úvěr byl poskytnut, aniž by byla řádně zkoumána schopnost žalovaného tento úvěr splácet, když nebyly nikterak uvedeny a prověřovány údaje o výdajové složce žadatele, tedy žalovaného. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné smlouvy se soud již nezaobíral vznesenou námitkou promlčení, když bezdůvodné obohacení zjevně promlčeno není a ani promlčení v tomto směru namítáno nebylo; stejně tak se nezaobíral konstrukcí zesplatnění budoucích úroků.

13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právní předchůdkyni žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Závěr soudu je v souladu se závěry obsaženými v tomto rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) [číslo listu] [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“) bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. V uvedeném nálezu dokonce [název soudu] při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

14. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů; nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]). Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, přičemž důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.

16. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích a poplatcích, neboť vzhledem k akcesorní povaze příslušenství nelze dovodit možnost jeho přiznání z neplatně uzavřené smlouvy, která nebyla způsobilým zavazovacím důvodem ani co do jistiny.

17. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržel plnění bez právního důvodu (smlouva byla neplatná absolutně, tedy od počátku), a je povinen žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat v rozsahu, v němž dosud trvá, podle § 2993 o. z. Žalovaný již žalobkyni zaplatil 89 518,80 Kč, celkově mu bylo poskytnuto 114 689 Kč, žalobkyni je proto povinen zaplatit na vydání dosud trvajícího bezdůvodného obohacení 25 170,20 Kč. Proto soud žalobě výrokem I tohoto rozsudku v tomto rozsahu vyhověl. K tomu soud pouze dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, tudíž nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Bylo prokázáno odeslání výzvy k úhradě ze dne [datum] (v jejím rámci byl žalovaný vyzván k úhradě do [datum]), žalobkyně požadovala úrok z prodlení od [datum], o době prodlení rozhodl soud vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario), soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

18. Co se týká nákladů řízení, rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle nějž by měl žalovaný, který byl více úspěšný, nárok na poměrnou část - 74,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,37 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 12,63 %) – vynaložených nákladů, avšak žalovanému žádné náklady nevznikly, tudíž bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Oproti tomu soud výrokem IV rozsudku zavázal žalobkyni k úhradě 75 % částky představující náklady vynaložené státem (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), a to náklady představující odměnu opatrovníka žalovaného. [příjmení] bude určena samostatným usnesením poté, co nabude právní moci rozhodnutí o odměně opatrovníka.