Obvodní soud pro Prahu 10 · Rozsudek

59 C 142/2021

č. j. 59 C 142/2021-15

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-06-17 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPH10:2021:59.C.142.2021.1

Citované zákony (11)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 47 803 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 583 Kč spolu s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 12 583 Kč od 9. 6. 2016 do 20. 1. 2020 kapitalizovaným částkou 9 335,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 583 Kč od 13. 2. 2018 do 20. 1. 2020 kapitalizovaným částkou 2 071,71 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 583 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 12 583 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatiti žalobkyni částku 35 220 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 921,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 165,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 329,81 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 17 329,81 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze den [datum], podanou u [název soudu], postoupenou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 [anonymizována dvě slova] [rok] z důvodu místní příslušnosti, domáhala na žalovaném zaplacení částky 47 803 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 15. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou ve výši 41 803 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 583 Kč, poplatek za administrativní činnost 10 275 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 24 945 Kč. Celkovou částku 91 803 Kč se žalovaný zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 513 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 6. 2016. Žalovaný nesplácel řádně a včas tak, jak bylo sjednáno, uhradil pouze 44 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, přičemž k tomuto datu činila dlužná částka bez příslušenství 65 249,02 Kč (žalobkyně neuplatňuje navýšení kalkulované právní předchůdkyní). Příslušenství tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 47 803,00 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 29 912,81 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 17 890,19 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 22 501,50 Kč (úrok ve výši 20,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 29 912,81 Kč od 9. 6. 2016, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do data postoupení 2. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 993,36 Kč (ve výši 8,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 29 912,81 Kč od 13. 2. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní/sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení 20. 1. 2020), úroků ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 29 912,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 29 912,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný dále ničeho (po postoupení) neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listin předložených žalobkyní, jelikož se žalovaný nikterak nevyjádřil, ani žádné důkazy nepředložil. Soud dospěl k následujícím zjištěním: soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaný uzavřeli dne 15. 4. 2015 smlouvu označenou jakožto smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky; [anonymizováno] se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 91 803 Kč, tvořenou jistinou ve výši 50 000 Kč, úrokem ve výši 6 583 Kč (zápůjční úroková sazba není navázána na žádný index či referenční úrokovou sazbu, přičemž je spjata s trváním smlouvy, při řádném splacení činí tuto fixní částku, avšak při nedodržení smluvních ujednání o splácení je úročeno i nadále), poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 24 945 Kč, poplatkem za administrativní činnost 10 275 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 1 531 Kč, poslední splátka 1 474 Kč (smlouvou vč. podmínek). Dále vzal soud za prokázané, že [anonymizováno] platně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne (smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení). Dle sdělení žalobkyně uhradil žalovaný toliko 44 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020 bylo prokázáno, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínkou vč. podacího lístku).

6. Uvedené listinné důkazy hodnotil soud jako věrohodné, bez rozporů a plně prokazující uváděná tvrzení, a nemá tak důvodu o nich pochybovat.

7. Na základě uváděných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli dne 15. 4. 2015 smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 50 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal poskytnutou částku včetně poplatku ve výši 35 220 Kč (10 275 Kč za administrativní činnost, 24 945 Kč za hotovostní inkaso splátek), úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 6 583 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 1 531 (a poslední splátka 1 474 Kč). Žalovaný uhradil pouze částku 44 000 Kč. [anonymizováno] svou pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný dopisem ze dne 23. 4. 2020 vyzván k úhradě dluhu. V řízení pak bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokazoval, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žalované částky, případně že dlužnou částku zcela či zčásti uhradil. Žalovaný však zůstal nečinný.

8. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o.z.“), a v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. 9. [anonymizováno] poskytl žalovanému hotovostní zápůjčku ve výši 50 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet formou hotovostních týdenních splátek (k rukám zástupce [anonymizováno]) po 1 531 Kč. Celkový poplatek byl sjednán na 41 803 Kč (úrok za dobu trvání smlouvy 6 583 Kč, poplatek za administrativní činnost 10 275 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 24 945 Kč). Žalovaný uhradil celkem částku 44 000 Kč. Žalovaný porušil svoji povinnost řádně a včas splatit poskytnutou částku, a dluží nesplacenou jistinu a úrok, když jak bude rozvedeno níže, soud shledává důvodným nárok pouze na zaplacení zbytku poskytnuté částky a úroku (důvodnou shledává soud částku 56 583 Kč, žalovaný již zaplatil 44 000 Kč = zbývá uhradit 12 583 Kč).

10. Co se týká povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni administrativní poplatek ve výši 10 275 Kč, který je konkretizován ve smlouvě v druhém„ rámečku“ (tvoří více jak 20 % poskytnuté jistiny), považuje soud smlouvu v této části za neplatnou, a to jak pro nepřiměřenost ujednání, když žalovaný vystupoval jako spotřebitel, tak i pro rozpor s dobrými mravy. Ze smlouvy o zápůjčce nevyplývá, za co je poplatek účtován, je sice specifikován ve smluvních podmínkách, avšak nejedná se o nic, co by bylo jakousi„ extra službou“ pro spotřebitele. V bodě 2 podmínek uváděné činnosti jakožto činnost prevence kumulace neuhrazených splátek prostřednictvím telefonického upozornění nebo písemné upozornění na prodlení s úhradou splátky celkové dlužné částky, podpora prostřednictvím telefonické linky, činnost vyhotovení kopie příslušné smluvní dokumentace a mimořádné přijetí splátky na pobočce, jsou zcela běžnými činnostmi, které jsou poskytovány jednotlivými poskytovateli zápůjček a úvěrů, nejedná se o žádné nadstandardní služby, které by si žádaly přenos nákladů na klienty. Nelze také hovořit o případné přípravě smluvní dokumentace, když [anonymizováno] používá předem připravenou formulářovou smlouvu, ve které se pouze mění údaje o zákazníkovi a výše zápůjčky a od toho odvislé poplatky a splátky. Takové ujednání je ujednáním neplatným, přičemž soud má posuzovat z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. V rámci soukromého práva neplatí zásada autonomie vůle stran, která by umožňovala cokoliv, bez ohledu na postavení stran a obsah ujednání. K úhradě případných nákladů za„ administrativní činnost“ a též ke generování zisku slouží už samotný úrok jako odměna za poskytnutí peněžních prostředků, ať již zápůjčkou anebo úvěrem. Úrok ovšem účastníci smlouvy výslovně sjednali a soud žalovaného k jeho úhradě zavázal (v této části žalobě vyhověl). Pokud [anonymizováno] poplatkem za administrativní činnost„ skrývá“ odměnu za poskytnutí peněžních prostředků sjednanou ve formulářové smlouvě podnikatele se spotřebitelem, jde o ujednání nemravné, kdy odborně vybavený profesionál v daném oboru nepoctivě těží z neznalosti spotřebitele a nechá si přislíbit plnění, které je ve vztahu k hodnotě poskytnutého protiplnění v hrubém nepoměru, když předstírá úrokovou sazbu 20,5 % ročně, ačkoliv reálně celou zápůjčku úročí úrokovou sazbou vyšší, a dostává se z mezí podstatného přesahu obvyklé úrokové sazby do hladiny extrémního nepoměru (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 11. 2006 sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

11. Co se týká poplatku za hotovostní inkaso splátek, lze považovat ujednání rovněž za neplatné, neboť poplatek je stanoven předem pevnou částkou, přestože hotovostní režim splátek byl vykonán pouze z části. Žalovaný uhradil celkem„ pouze“ 44 000 Kč (z celkově požadovaných 91 803 Kč tedy necelou polovinu). Soud považuje poplatek v rozporu s dobrými mravy i s ohledem na bod 6 smluvních podmínek, z něhož vyplývá, že výše nákladů na hotovostní inkaso splátek se zvyšuje v procentech z celkové výše úvěru (uvedeno v podmínkách) dle počtu splátek (v případě 60 splátek činí poplatek za hotovostní inkaso 51,83 % z celkové výše poskytnutých financí). Soud považuje za nepřijatelné, aby výše poplatku byla závislá na výši samotné zápůjčky/úvěru. Hodnota činností spojených s hotovostním režimem splátek se v žádném případě nemůže zvyšovat spolu s výší samotných poskytnutých finančních částek. Sjednání poplatku za hotovostní inkaso splátek soud hodnotí jako neplatné a nepřiměřené, jak je již uvedeno výše; je to sám [anonymizováno], který takovou možnost splátek nabízí, přičemž poplatek za hotovostní inkaso„ zdražuje“ každou splátku o více než 360 Kč (jinak za prvních 59 splátek, jinak u poslední splátky), přičemž [anonymizováno] však možnost výplaty zápůjčky v hotovosti (jak plyne ze smlouvy) podmiňuje právě volbou splácení hotovostním inkasem. V opačném případě se použije jak pro zápůjčku, tak pro splátky bezhotovostní režim. [anonymizováno] tedy v podstatě nedává možnost volby, když jak je obecně známo (dle průzkumu cílové skupiny zákazníků) jeho služeb využívají většinou osoby v situaci, které potřebují peníze rychle a v hotovosti, často nemají ani zřízen bankovní účet. Za takového stavu lze ujednání považovat za nemravné. Nad rámec uvedeného v této souvislosti soud také podotýká, že nárok žalobkyně na úhradu hotovostního inkasa, když není zřejmé, kolik„ návštěv“ hotovostních inkas [anonymizováno] vykonal/o kolik se pokusil, nelze vnímat ani jako platbu za„ extra službu“ poskytnutou ze strany [anonymizováno]. Proto ani v této části soud nárok žalobkyni nepřiznal.

12. Žalovaný nezaplatil ve stanovené lhůtě dlužnou částku (jistinu, úroky), tudíž se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroků a úroků z prodlení (§ 1802, § 1970 o.z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (k datu 13. 2. 2018 - po uplynutí stanovené lhůty po poslední splátce učiněné žalovaným).

13. Zrekapitulováno řečené, soud na základě zjištěného skutkového stavu ubíraje se zmíněnými úvahami a názory dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení poskytnuté částky, a sjednaného úroku našel oporu v právu a zavázal žalovaného k úhradě neuhrazené částky (výrok I.). Oporu v právu však nenašel nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za administrativní činnost a hotovostní inkaso, tudíž soud žalobu v této části zamítl (výrok II.).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, neboť žalovanému, který byl v řízení více úspěšný, žádné náklady nevznikly.

15. Lhůtu k plnění uvedenou ve výroku I. stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.